Jídlo je můj život - 15. kap.
Informace:
Loučení s Verčou, která své přátelé opustila. Napsala jim dopis na rozloučenou a žije svůj život po svém.
A tady je poslední kapitola. :) Moc děkuju, že to čtete :)
15. Věřím ti!
Jane:
Týden utekl, jak voda a já po měsíci šla do práce. Celý týden měl Law dovolenou, tak se ode mne nehnul ani na krok. Byl stále se mnou. Říkala jsem mu, aby se šel vyspat domů do jeho postele, ale Law byl neobluvný a trval na svém, že bude u mě spát na zemi.
Dneska šel do práce i Law. Ale přesto mě do mé práce doprovodil. Začal pracovat později, než já. Každý se na nás otáčel. Vadilo mi to, ale jakoby to Law věděl, zašeptal mi do ucha, ať je ignoruju. Jenom jsem hlavou přikývla, že rozumím. Ale taky mi nic jiného nezbývalo. Ale za ruku mě Law nevzal. Ani nevím, jestli bych jsem ho sama držela, nebo se pustila.
Došli jsme před firemní budovu, ve které jsem pracovala. Zastavila jsem se, nadechla jsem se a chtěla vejít do budov. Ale Law mě zastavil.
„Počkej ještě. Něco ti dám.“ zarazil mě Law. Z kapsy u bundy vyndal stříbrný náramek. Vyhrnul mi rukáv a dal mi na ruku ten náramek. „Pro štěstí. A taky abych byl stále s tebou.“ vysvětlil mi to Law. Usmíval se u toho. Poté mi dal pusu na čelo a já mohla jít pracovat.
Verča:
Celou noc jsem nespala. Přemýšlela jsem, jak ostatním dám vědět, že o jejich falešné přátelství nestojím. Až k ránu mi to došlo. Všem jsem napsala dopis. A ještě jsem to udělala tak, aby dopis Jane dostala do práce a měla problémy se šéfem. Věděla jsem, jak to u ní v práci je. Že šéf je přísný a nic netoleruje. Brzy ráno jsem dopisy hodila do schránky a šla jsem domů.
Daiki:
Ráno jsem se probudil v osm. Hned jsem napsal smsku Cori na dobré ráno. A že po škole ji vyzvednu a půjdeme se projít. Poté jsem šel ke schánce na poštu. Měl jsem tam letáky a i dopis. Přemýšlel jsem, kdo mi tak může psát. Zpáteční adresa na obálce nebyla. Hned jsem dopis otevřel. Písmo jsem nepoznal, ale byl od Verči. Hned jsem se do toho dopisu začetl.
„Drahý Daiki,
byl jsi dobrý přítel. Naslouchavý, hodný a milý. Ale zjistila jsem, že je to tvá přetvářka. Že jsi sobec a lhář. Nikdy si nic nemyslel vážně. Jenom sliboval a pak nesplnil. S takovým to člověkem nechci mít nic společného. Už nejsme přátelé.
Sbohem.
Verča“
Zíral jsem na ten dopis s otevřenou pusou. Nechápal jsem, jak na to Verča mohla přijít. Uvažoval jsem v čem jsem udělal chybu. Nic mě nenapadalo. Ten dopis jsem si přečetl asi pětkrát. Došel jsem k závěru, že Verču už neuvidím. Mrzelo mě to. Měl jsem ji rád i poté, co provedla Lawovi a Terce. Při pití kávy jsem přemýšlel, jestli i ostatní dostali dopis, či nikoliv.
Cori:
Dnes mi škola začínala už v sedm. Rychle jsem se nasnídala a chystala jsem se vyrazit do školy, když mě vrátná zastavila.
„Slečno, máte dopis.“ křičela na mě vrátná. Byla jsem překvapena, kdo mi tak může psát. Rodiče to určitě nebyli.
Venku jsem si sedla na lavičku a otevřela jsem dopis a začetla jsem se. Chtěla jsem ho zmačkat a vyhodit, ale nedalo mi to a nakonec jsem si celý dopis přečetla.
„Drahá Cori,
vím, že toto oslovení nesnášíš, ale já ti tak ráda oslovuju. Ze začátku jsi mi přišla jako férová dívka. Ale co ses spřátelila s ní, tak se ukázala tvá pravá podoba. Že jsi stejný pokrytec, jako ostatní. Jsi falešná, ale nalháváš sama sobě. Ale nedivím se. Jsi mlaďoučká. Časem vše pochopíš. O mě se nestarej. Už s vámi nechci mít nic společného. Tímto dopisem se s tebou loučím.
Sbohem.
Verča.“
Přečetla jsem si ten dops. Hned jsem ho zmuchlala a zahodila do koše. Pak jsem pospíchala do školy. Ve škole mi pak zlepšilo náladu smska od Daikiho. Už jsem se těšla, jak budu trávit odpoledne s Daikim.
Kagami:
Dneska jsem měl volno. Chystal jsem se jít navštívit Verču, ale nakonec jsem se s ni ani neviděl. Vycházel jsem ze sprchy, když mi přišel dopis. Odresát nebyl znám. Už jsem se to chystal zahodit bez čtení, ale když jsem si všiml toho rukopisu, poznal jsem, že jde o Verču. Hned jsem dopis otevřel a začetl jsem se.
„Drahý Kagami,
líbil ses mi, ale jsi pokrytec, který lže. Chceš jenom lidi na sex. Ano i já jsem taková, ale ty si to nechceš připustit. Neznám tě tak dobře, jak jsem si myslela, že tě znám. Už nikdy nikomu nebudu věřit. A to díky tobě. Mobila už nemám, tak volat, či psát je zbytečné.
Sbohem.
Verča“
Myslel jsem, že mě šálí zrak. Hned jsem chtěl znát důvody, proč si to Verča myslí. Co ji k tomu vede. Co se jí stalo. Ale nikdo mi na tyto otázky neodpoví. Verča ztratila o mě zájem a já to respektoval. Musel jsem na ni zapomenout.
Zoro:
Dnes jsem pracoval s Lawem. Ale místo Lawa nakonec přišel Kagami. Divil jsem se, ale neptal jsem se Kagamiho, proč si s Lawem vyměnil službu. Kagami byl duchem nepřítomen. Už jsem se ho chystal zeptat, co se děje, když přišel šéf a přinesl dopis. Netušil jsem, kdo mi může psát. Písmo jsem na obálce nepoznal a adresa adresáta chyběla. Odskočil jsem si dozadu a ten dopis otevřel. Hned jsem se začetl.
„Drahý Zoro,
píšu ti, že už nejsme přátelé. Zradil si mě. Jako ostatní. Už mě nevyhledávej. Nechci s tebou ani s nikým jiným mluvit. Se zrádci nemluvím. A ty stejně budeš cítit stejný pocit jako já. Až tě Terka zradí. Všechny ženy jsou stejné. Chtějí jenom sex. Terka není výjimka.
Sbohem.
Verča“
Na ten dopis jsem zíral jak puk. Nevěřil jsem tomu, co napsala Verča. Dopis jsem stále četl dokola.
„I ty si dostal dopis?“ ozval se mužský hlas přede mnou. Podíval jsem se na Kagamiho.
„Ty taky?“ dostal jsem ze sebe. Kagami přikývl a vrátil se na plac. Po chvíli jsem se do práce taky pustil. Odpoledne přišli ostatní s tím, že taky dostali dopis.
Terka:
Tento týden jsem začínala s praxí. Jakmile jsem dorazila do práce, byl u mě Alan. Už jsem se lekla, že jsem něco provedla.
„Ahoj Alane...“ pozdravila jsem svého šéfa.
„Ahoj, přišel ti dopis.“ oznámil mi Alan. Chvíli jsem na něho zírala s otevřenou pusou. Dopis? Mně? Ptala jsem se sama sebe. „Tady ho máš.“ dodal a podal mi ten dopis. Jakmile jsem zahlédla rukopis, hned jsem poznala, kdo mi píše. Byla to Verča.
„Díky Alane.“ poděkovala jsem a šla ke svému stolu, přečíst si, co mi Verča píše.
„Drahá Terko,
píšu ti, abych jsem ukončila nás přátelský vztah. Nikdy jsi nebyla férová. Vše si dělala ze záště. Zoro tě stejně odkopne až se tě nabaží. A pak si breč, jak chceš. Nikdo ti nepomůže. Jako mně. Taky mi nikdo nepomohl. Ale ty víš, o čem mluvím. Proto ti dávám sbohem.
Verča“
Na ten dopis jsem zirala nevěřícně. Co? To se zbláznila? Lítaly mi tyto otázky v hlavě. Odpoledne jsem šla do kavárny za Zorem. Nakonec jsme se tam sešli všichni. Všichni jsme dostali dopis.
Law:
Dnes jsem měl mít službu, ale Kagami mi nabídl, že půjde do práce místo mě. Nebránil jsem se. Byl jsem rád. Aspoň Jane udělám radost. Pomyslel jsem si. Ten den mi přišel dopis. Písmo jsem hned poznal. Byl to rukopis Verči. Co zase chce? Zeptal jsem se sám sebe otráveně. Přesto jsem si ten dopis přečetl.
„Drahý Lawe,
ty víš, jak tě miluju, přesto si mě opustil a vysmál ses mi, kvůli jiné náně. Bolelo to a stále bolí. Ale pár vět ti řeknu. Jane není svatoušek, jak vypadá. Je ještě víc závislá na sexu, než já. Aby si udržela místo v práci, tak s tím ředitelem spí. Každý to o ní ví. Jen ty jsi slepý. Ale časem to pochopíš.
Sbohem
Verča“
Ten dopis jsem si přečetl pětkrát. Pak jsem ho zmuchlal a hodil do koše. Verča především hodně ublížila Jane. I já, ale Verča víc. Takže těm kecům jsem nevěřil. Měl jsem nával vzteku, tak jsem se šel projít. Potřeboval jsem se nějak zchladit.
Nakonec jsem došel před firmu, kde pracuje Jane. Ale ještě jsem se otočil a vrátil se k sobě domů. Byl jsem už v klidu. Udělal jsem si oběd a pak šel vyzvednout Jane.
Když jsem na Jane čekal venku, tak kolem mě prošly kolegyně Jane. Nedalo se teda přeslechnout, co říkají.
„Už s ním zase spala.“ řekla naštvaně jedna z dívek.
„Ale asi proto, aby ji dal ten dopis.“ řekla ta druhá dívka. Došlo mi, že Jane stále pomlouvají a psychicky jí ubližují. A nedivil bych jsem se, kdyby to dělal i šéf Jane. Proto jsem šel dovnitř za Jane.
Jane:
Byly to dva týdny, co jsem chodila do práce. Kolegyně mě stále pomlouvaly a šéf byl moc náladový. Ale dělala vše, co mi šéf řekl. Práci jsem potřebovala. Jinak bych jsem se neuživila. Law když měl volno, tak mě vyzvedával z práce a šel ke mně domů, kde se o mě staral. Ale už tu nenocoval.
Tento den jsem dostala od šéfa vynadáno. Přišel mi dopis do firmy, což šéf netoleruje.
„Jak si to představujete?! Tady se nevyřizují osobní problémy, ale firemní! Ať se to už neopakuje!“ křičel na mě můj šéf.
„Ano, pane řediteli.“ přikývla jsem potichu, že rozumím. Poté naštěstí odešel do své kanceláře. Já jsem dopis uklidila do své tašky a věnovala jsem se své práci.
Ve tři, kdy ředitel odešel, jsem si vyndala z tašky ten dopis a rozbalila jsem ho. Začetla jsem se do toho dopisu.
„Drahá Jane,
píšu ti dopis na rozloučenou. Už tě nechci vidět. Nikdy. Ukradla si mi mou lásku, kterou jsem k Lawovi cítila. A to je neodpustitelné. Jsem ostatním jenom pro smích. Ale Law tě stejně odkopne, jako on mě. Až se tě nabaží, tak tě odkopne a bude tě podvádět. A nevěřím, že spolu nic nemáte. Jsi závislá na sexu, jako každá ženská. Dokonce vím, že chrápeš se svým šéfem.
Sbohem
Verča“
Při čtení tohoto dopisu mi tekly slzy. Nevěřila jsem svým očím. Proč je tak zlá? Vždyť s Lawem ani ředitelem nic nemám. Ptala jsem se sama sebe. Uklidila jsem dopis do kabelky, když mě v tom někdo vylekal.
„Nebreč, to bude dobré.“ promluvil na mě Law. Leknutím jsem se na Lawa podívala.
„L-Lawe?“ dostala jsem ze sebe. „Nemáš být v práci?“ zeptala jsem se Lawa.
„Kagami si to chtěl vyměnit.“ vysvětlil mi Law. „Ten dopis jsem taky dostal.“ dodal a ukázal na mou tašku.
„Máš ten dopis?“ zeptala jsem se Lawa. Law pokýval hlavou, že ne. „Dneska jdu do kavárny.“ řekla jsem potichu Lawovi.
„Půjdu s tebou.“ řekl Law a usmál se na mě. Já jsem se jenom pousmála. Vzala jsem si své věci a s Lawem jsem varazila do kavárny.
V kavárně byli všichni. Teda až na Verču, která ná opustila. O Verče v kavárně nepadlo ani slovo. Cori a Law by se rozčilovali a na Kagamim jsem poznala, že ho bolí srdce. Že Verču miluje.
Tento večer jsem šla s Lawem na večeři, kam mě pozval. Já tu nabídku přijala. Pomalu jsem začínala Lawovi věřit. Po dobré večeři jsme šli ke mně domů. Sama jsem Lawa pozvala. A Law to s radostí přijal. Pili jsme kávu a seděli vedle sebe. Poté mě Law políbíl a já jeho. Pomalu mě Law přenesl do mé postele. A já se stala první dívkou, která šla s Lawem do postele a já po tolika letech cítila, že je to mé prvé milování. Nakonec jsem usnula v Lawově náručí.
Ráno jsem toho litovala. Bála jsem se, že se Law bude chovat jako nazačátku. Že dostal to co chtěl. Ale nic takového se nestalo. Když jsem byla v práci, tak mi napsal líbezné smsky ve stylu, že to byla krásná noc. Že své poprvé prožil se svou jedinou láskou. A že mě zase z práce vyzvedne. Musela jsem se usmívat jako sluníčko. Byla jsem šťastná. Ve tři na mě Law čekal před firmou. Tam mě i před kolegyněmi políbil.
„Miluju tě, Janey.“ zašeptal mi Law do ucha a znovu mě políbil. A já políbila Lawa.
„Taky tě miluju.“ zašeptala jsem tak, že mě Law slyšel.. Od té doby jsme spolu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
