Anime World CZ/SK - Příběhy

12. Law a Terka mají problémy

Jane:

 

Den mého propuštění z nemocnice se blížil. Už jsem se těšila, až budu doma. V nemocnici to na mě bylo už dlouhé. Když měl Law v práci volno, tak u mě byl už od deseti hodin dopoledne, do osmi hodin večer. Byly to krásné chvilky. Milovala jsem ho, miluju ho a milovat budu, ale nevěřila jsem, že Law cítí ke mně to samé, co já k němu. Aby zničeho nic otočil o sto osmdesát stupňů se mi nezdálo. Ale chtěla jsem mu věřit, ale nešlo to. Ale nějak jsem tomu věřit chtěla.

 

Odbyla devátá hodina večerní a někdo zaklepal na dveře. Ani jsem nic neřekla a dveře se otevřely. V nich se objevil Law.

„L-Lawe?“ byla jsem dost překvapena.

„Musel jsem tě vidět.“ řekl Law, zavřel dveře. Šel ke mně blíž. Dal mi pusu na čelo. Ani jeden z nás netušil, že si Law touto návštěvou zajišťuje alibi. A nejen Law, ale i Terka. I tak budou mít menší problémy.

 

Terka:

 

Chystala jsem se na večeři se Zorem. Už jsem se hodně těšila. Že si tím i zachráním krk nikdo netušil. I Law si u Jane zachránil krk. Zoro v osm na mě čekal před mou garsonkou. Byl moc nádherný.

„Jdeme?“ zeptal se v úžasu Zoro.

„Můžeme.“ přikývla jsem. Zoro mi nabídl rámě a vyrazili jsme do města, do restaurace na večeři.

 

Byla to italská restaurace. Nebyla drahá, ale vše tu bylo luxusní. Byla jsem celá nesvá. Panovala u mě nervozita. I Zoro byl zamlklý a to je stejně výřečný jako já. Objednal nám láhev červeného vína. K jídlu mi doporučil místní specialitu. Sice jsem Zorovi věřila, že je to chuťovka, ale nakonec jsem si dala těstoviny a Zoro lazaně.

 

Večeře se povedla. Moc mi to chutnalo. Nadlábla jsem se a ještě jsem si pochutnala. Při večeři jsme si nakonec různě povídali. Hlavně jsme řešili Jane a Lawa. Těm dvou jsme to hodně přáli, aby se dali dohromady. Ti dva k sobě prostě patřili. Ale jak já, tak i Zoro jsme věděli, že Jane Lawovi tak snadno nezačne věřit. Že Law bude muset Jane pořádně přesvědčit, že to s ní myslí vážně a upřímně. Dokonce jsme si i zatančili. V této restauraci hrála živá hudba. Nějaký orchestr.

 

Zoro se nabídl, že mě doprovodí domů. Souhlasila jsem, ale zapovídali jsme se, že místo, abychom došli ke mně, jsme dorazili k bytu Zora.

„Tak, když jsme tady, nezajdeš na kávu?“ zeptal se mě Zoro.

„Ráda.“ souhlasila jsem s úsměvem. Místo kávy jsme skončili v posteli. Náš první sex, který jsem si užila. Zora jsem hodně milovala. Nakonec jsem u Zora usnula a spala do pěti hodin ráno. Poté nás vzbudil hluk u dveří. Někdo na ty dveře bušil.

 

Verča:

 

Poté, co jsem se pohádala s Lawem a pak Terkou jsem šla domů. Musela jsem si promyslet další tah. Jak se jim pomstít. Všem, nejen Jane, Lawovi a Terce. Ale prostě všem.

 

Doma jsem zasedla k počítači a začala jsem hledat na sítích. Hledala jsem někoho na jednu noc. Pár se jich našlo, ale nebylo to ono. Až na jednoho. Ten se chytil na udičku jedna báseň. Sexy chlap, ale blbej, jak poleno. Hned jsme si dali sraz u něho doma.

 

Měla jsem na sobě tílko a minisukni. Nalíčená, prostě sexy kočka. Jakmile jsem zazvonila, a on mi otevřel, tak jsme hned hupsli do postele. Tam jsem si užila sexu dosytosti. Poté jsem mu dala peníze a on mě zbil. Muselo to vypadat věrohodně. Poté jsem od něho utekla na pohotovost.

 

Na pohotovosti zavolali policii a mě ošetřili. Měla jsem pár podlitin a natrhnutý ret. V nemocnici si zapsali mé údaje a poté mě vyslechla policie.

„Vaše jméno?“ zeptal se jeden z policistů, co tam byl.

„Veronika Randall.“ řekla jsem své jméno. Druhý policista si vše zapisoval.

„Kolik vám je let?“ znovu se zeptal ten první policista.

„Dvacet let.“ řekla jsem svůj věk a ten druhý policista si to vše zapsal.

„Co se vám stalo?“ přešel k meditu věci.

„Můj ex-přítel a ex-přítelkyně mě zmlátili.“ řekla jsem a tekly mi slzy. Vše bylo fingované.

„jak se jmenují?“ zeptal se policista na jejich jména.

„Law Trafalgar a Terka Mizuki.“ řekla jsem jejich jména. Dokonce jsem jim řekla, na jakých adresách je najdou. Poté mě policisté propustili a já mohla jít domů. Byla jsem sama se sebou spokojená. Ale další den se vše zhatilo.

 

Zoro:

 

Vzbudilo mě bouchání na dveře. A nejen mě, ale i Terku. Naznačil jsem Terce, ať je v posteli. Že tam zajdu sám. Oblékl jsem si aspoň spodky a šel ke dveřím. Tam byl Law. Hned jsem mu otevřel dveře. Byl celý zadýchaný.

„Lawe, co..“ nedořekl jsem větu a Law mi skočin do řeči.

„Je tu Terka?“ vyhrkl ze sebe Law.

„Je proč? Co se tu sakra děje?“ začínal jsem ztrácet trpělivost.

„Lawe, co se děje?“ zeptala se oblečená Teka, která k nám přišla.

„Musíme na policii. Verča nás obviňuje, že jsme ji zbili.“ řekl nám Law co se děje.

„C-co?“ dostal jsem nastejno s Terkou.

„Jak to víš?“ dokázala se Terka zeptat.

„V nemocnici mi to oznámila sestřička. Celou tu dobu jsem byl s Janey. Musíme všichni na policii a vše vysvětlit. Že to Verča chce na nás hodit.“ vyhrkl ze sebe Law.

„Jen se obleču a můžeme jít.“ promluvil jsem a šel jsem se obléct. Ti dva na mě čekali venku.

 

Law:

 

Byli jsme na policejní stanici. Museli jsme čekat, až se nás komisař ujme. Poté si nás tři zavolal k sobě a vyslechl si naší verzi.

„Takže jste té slečně Randallové nic neprovedli, je to tak?“ zeptal se nás komisař.

„Ne.“ odpověděl jsem stroze.

„Ale ona tvrdí, že jste ji zmátili vy dva.“ promluvil v klidu komisař.

„A kdy se to stalo?“ zeptala se Terka.

„Okolo jedenácté večer.“ odpověděl komisař Terce.

„To my dva tou dobou byli v restauraci a tančili jsme.“ ozval se Zoro. Terka přikývla na souhlas.

„Já byl v nemocnici. Usnul jsem na nemocničním pokoji, kde leží má přítelkyně.“ odpověděl jsem komisaři.

„Jak jste zjistili, že vás budeme chtít vyslechnout?“ zetal se komisař.

„Jane, která leží v nemocnici to zjistila od zdravotní sestřičky. Když jsem se probudil, tak mi to oznámila a já jel k Terce a pak k Zorovi, kde jsem Terku našel.“ vysvětlil jsem, jak jsem se to dozvěděl.

„Víte komisaři, my se s ní pohádali.“ řekla Terka pravdu.

„Ale nechápu, proč zrovna vám by chtěla ublížit.“ nepochopil to komisař.

„Já se s ní rozešel kvůli Jane.“ řekl jsem pravdu.

„A já se moc vyptávala. Chtěla jsem vědět, proč to udělala.“ řekla Terka. Komisař na Terku se díval nechápavě. Tak mu Terka řekla o tom dopise. Komisař si poté vše sepsal a propustil nás. Já a Zoro jsme pospíchali do práce a Terka se šla připravit do školy.

 

Jane:

 

Celou noc jsem nespala. Law vyčerpáním usnul u mé postele. Byl tak roztomilý. Musela jsem se usmívat. Nakone jsem taky usnula, ale vzbudil mě šramot. Byla to zdravotní sestřička.

„Sestři, děje se něco?“ zeptala jsem se sestřičky.

„Jedna mladá slečna sem přišla zmlácená. A policistům nahlásila, že to byl tady váš přítel, kdo ji zbil a ještě jedna slečna.“ oznámila mi sestčiška.

„C-cože?“ vyhrkla jsem, ale naštěstí Lawa jsem neprobudila. Poté sestrřička odešla. Já už nemohla usnout.

 

Law se okolo čtvrté hodiny ráno probudil. Byl celý rozlámaný. Protáhl se a věnoval mi ten nejkrásnější úsměv na světě.

„Co se děje, Janey?“ vyděsil se Law, když viděl můj vyděšený obličej. Vše, co mi řekla zdravotní sestřička jsem řekla Lawovi. Law vstal a šel najít Terku a varovat ji. Já netrpělivě čekala až se mi Law, nebo Terka ozve. Nemohla jsem spát, jak jsem byla nervózní i vyděšená. Ale okolo desáté mi přišla smska.

„Ahojky Janey.

Jsem OK. Už makám v kavárně. Na policii jsme vše nahlásili. Neboj se.

Miluju tě.

Law“

Přečetla jsem si jeho smsku. Ulevilo se mi a to hodně. Lawovi jsem hned odepsala.

„Díky za zprávu, ale chodit nemusíš. Pořádně se vyspi doma.

Jane.“

Odepsala jsem a zavřela jsem si oči. Byla jsem už klidnější a tak jsem v klidu usnula.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.