Jídlo je můj život - 11. kap.
Informace:
Verča dostala šílený plán, a je schopna udělat.
11. Pravá podoba Verči
Verča:
Vše šlo podle mého plánu. Když jsem nocovala u Terky a Terka spala, napsala jsem dopis pro Jane. Vytrhla jsem stránku z bloku Terky. Věděla jsem, že Jane mé písmo nepozná, přesto jsem svůj rukopis změnila. Tušila jsem, že přijdou na to, že jsem to psala já. Ale to už bude pozdě. Můj plán vycházel dokonale.
U mobilu jsem měla vypnuté zvonění. V noci, když se ke mně Law dobýval, jsem hrála, že nejsem doma. Druhý den u mě byla Terka. Dokonce mi i volala. Ale já dělala mrtvého brouka. V práci jsem měla volno, takže tam mě budou hledat zbytečně. A školu jsem měla mít až teď další týden. Byla jsem na sebe pyšná. Když nemohu být s Lawem, tak nikdo.
Terka:
Druhý den jsem měla mít školu. Ale myslí jsem byla u Verči. Proč to udělala? Co jí vede k těmto činům? Ptala jsem se sama sebe. Ničemu jsem nerozuměla. S Lawem jsem to probírat nechtěla. Ten by Verču v tu chvíli zabil. S Jane jsem o tom mluvit nechtěla, protože jsem věděla, že o Lawovi mluvit nechce. Cori byla ve škole, tak jsem ji nechtěla rušit. Jediný, kdo mě napadl, byl Zoro. Dneska měl mít ještě volno. Tak jsem vzala mobila do ruky a napsala Zorovi smsku.
„Dobré ráno, Zoro.
Jak ses vyspal? Máš čas? Nebudím tě? Musím ti něco říct.
Terka“
A poslala jsem Zorovi smsku. Za chvilku mi přišla od Zora odpověď.
„Ahoj Terý,
ty nikdy nerušíš. Co takhle v deset v cukrárně?
Zoro“
Byla odpověď od Zora. Napsala jsem mu OK a šla se upravit, obléct a uklidit. V deset jsem byla na místě, kde jsem měla schůzku se Zorem.
Zoro tam na mě už čekal. Musel tam být o něco dřív, protože já jsem přišla přesně v deset. Zoro mě přivítal s úsměvem na rtech.
„Ahoj Zoro, čekáš dlouho?“ pozdravila jsem Zora a usmála jsem se na něho.
„Ahoj Terý, jen chvilku.“ odpověděl mi Zoro. Poté otevřel dveře od cukrárny, podržel je a já jako první vstoupila dál. Zoro mě hned následoval.
Sedli jsme si dozadu, kde byl kout. Vcukrárně moc lidí nebylo, ale přesto jsme nechtěli být rušeni. Počkali jsme, až nám přinesou naši objednávku.
„Tak co se děje, Terý?“ zeptal se mě narovinu Zoro. Vše jsem mu vylíčila. Zoro mě bedlivě poslouchal a mlčel. Ani jednou mě nepřerušil. „Tak to je hrozný.“ promluvil, když jsem skončila s vyprávěním.
„Viď? Ale nechápu její důvod. Proč to dělá?“ řekla jsem Zorovi.
„Možná se chce pomstít. Když ona nemůže být s Lawem, tak ani Jane s ním nebude.“ řekl svou teorii Zoro.
„Taky mě to napadlo, ale nechápu, proč k tomu využila můj papír, z mého bloku.“ řekla jsem nechápavě.
„Asi chtěla, aby si Jane myslela, že to ty jsi ten dopis napsala.“ zamyslel se Zoro. I já se zamyslela.
„Ale musela vědět, že Jane neuvěří, že jsem to psala já.“ promluvila jsem po chvíli ticha. Zoro se zamyslel.
„Pravda. Chtělo by to si s Verčou promluvit.“ poznamenal Zoro.
„Jenže ta mi telefon nebere, a nebo není doma, nebo hraje, že doma není.“ řekla jsem Zorovi, že Verča ten telefon nebere.
„A co v práci, nebo ve škole?“ navrhl Zoro. Zamyslela jsem se.
„Za zkoušku nic nedáme.“ souhlasila jsem se Zorem. Chvilku jsme si ještě povídali, pak Zoro zaplatil a šli jsme do školy, kam chodila Verča.
Daiki:
Dneska jsem měl službu s Lawem. Celou noc, teda skoro celou noc, jsem si psal s Cori. Řekla mi o tom dopise, a že to byla Verča. Nemohl jsem uvěřit, že by toho byla schopná. Ale jak jsem se zamyslel, uvědomil jsem si, že se nám Verča vyhýbala. Ale jedinému jsem nerozuměl. Proč to dělá.
V osm jsem byl v práci s Lawem. Nevěděl jsem, jestli o tom ví, či neví. Kdyby to věděl, bylo by to super, ale pokud to neví, tak bych ho mohl jenom rozčílit a to jsem nechtěl. Nakonec jsem se rozhodl to s Lawem probrat.
„Lawe, mohu s tebou mluvit?“ otázal jsem se Lawa. Ten se na mě podíval a přikývl hlavou, že můžu.
„Co se děje?“ zeptal se mě Law.
„Nevím jestli to víš, ale Jane dostala dopis...“ v tom mě Law přerušil.
„Vím o něm. Četl jsem ho. A kde je Verča, to netuším.“ řekl mi Law. Byl jsem rád, že o tom ví.
„OK, ale co chceš dělat?“ zeptal jsem se Lawa.
„Až najdu Verču, tak si s ní chci promluvit.“ odpověděl mi rázně Law. Přikývl jsem na souhlas, že rozumím. Pak jsme v tichosti dělali svou práci.
Zoro:
Když mi ráno přišla smska od Terky, bál jsem se, že ruší tu večeři. Hodně mě překvapila, že mě chci vidět už dopoledne. Že není ve škole, kde měla být. Vycítil jsem, že se něco děje. A taky že jo. Bylo mi Jane líto poté, co mi Terka řekla. Šli jsme do školy, kam chodila Verča. Jenže tam nám řekli, že tento týden má praxi. Tak jsem s Terkou vyrazil na praxi, kde měla být Verča.
Naštěstí měla praxi ve školní nemocnici, která byla o kus dál, než její škola. Ale ani tam jsme nepochodili. Tam nám řekli, že je Verča nemocná.
„A co teď?“ zeptala se zoufale Terka. Už jsem se chystal něco říct, ale v tom mi začal zvonit telefon. Byl to Daiki.
„Ahoj.“ pozdravil jsem do telefonu. „Hned tam budu.“ řekl jsem vážným hlasem. Poté jsem hovor ukončil. Terka mě sledovala.
„Co se děje, Zoro?“ zeptala se mě Terka.
„Volal mi Daiki, že se objevila Verča v kavárně.“ řekl jsem to, co mi řekl Daiki. Chytil jsem Terku za ruku a pospíchal jsem do kavárny.
Verča:
Nakonec jsem se rozhodla vylézt ze svého úkrytu – domova. Dostala jsem lepší nápad. Udělat z Lawa zločince. Chtěla jsem ho dostat do problémů, a to přímo do vězení. Už jsem to měla promyšlené. Jen to zrealizovat.
Nakráčela jsem si to kavárny. Když mě Law uviděl, hned si to ke mně natrádoval. Z očí mu čišel vztek. Odtáhl mě stranou, do kouta. Čekala jsem na jeho reakci.
„Proč si napsala ten dopis?“ obořil se na mě Law.
„Protože je to pravda a Jane si zaslouží vědět pravdu!“ řekla jsem hrubě Lawovi.
„Kde jsi na to přišla? Je to lež!“ ztrácel trpělivost Law.
„ Jeden tvůj známý mi to řekl!“ dál jsem se pošklebovala.
„Jsi pěkně zlá! Ano i já jsem zlý, ale ty jsi stokrát horší!“ začal Law na mě křičet. Já jsem se jenom smála.
„Jsem. Život mě naučil být zlý!“ řekla jsem rázně. „A podle mě i tebe ten krutý svět poznamenal! Nemám pravdu?“ dál jsem se pošklebovala.
„Vypadni a nechoď mi na oči!“ křikl na mě Law a odešel pracovat za bar. Ve dveřích se objevila Terka se Zorem.
„Tak tady jsi. Co se s tebou děje, Verů?“ byla hned u mě Terka. Dělalo se mi zle. Zoro se zastavil u baru.
„Tomu se říká krutá realita!“ řekla jsem Terce ironicky.
„Sice realita je krátá, ale není všude. Proč se mstíš? To ti Jane něco provedla?“ vyptávala se mě Terka.
„Jo, provedla! Přebrala mi Lawa!“ zvýšila jsem hlas na Terku.
„Vždyť ti dva spolu ani nechodí. Jak ti ho mohla přebrat?“ nechápala to Terka.
„To neochopíš, dokud to nezažiješ na vlastní kůži.“ pronesla jsem ironicky. Poté jsem do Terky strčila, podívala jsem se na chlapi u baru a odešla jsem. Musela jsem sehrát jednu komedii.