Jídlo je můj život - 9. kap.
Informace:
Každý prožije svůj den. Někdo v klidu, někdo si pobrečí.
9. Skoro klidný den
Terka:
Jane jsme všichni chodili navštěvovat do nemocnice. I Law chodil, pokud nemusel být v práci. Jane se uzdravovala dobře. Po třech dnech, co se probrala, jí pomalu otoky splasklávaly. Bylo to super. Verča jako jediná s námi nechodila za Jane. Poté, co jí Law dal kopačky byla nabručená a víc chladná, než obvykle. Jane byla šťastná, nebo to aspoň bylo na ni poznat.
Jednou jsme byli u Jane až na Lawa a Daikiho. Zoro a Kagami nám šli pro kávu do automatu. Cori hned vyzpovídala Jane.
„Hele, co je mezi tebou a Lawem?“ vyhrkla náhle Cori. Už jsem se chystala ji okřiknout, ale Jane naznačila rukou, ať jsem z ticha. Tak jsem nakonec mlčela. I mě to zajímalo.
„Nic. Vyznal se mi, já jemu taky, ale odmítla jsem s ním chodit. Jeho lásce ke mně mu nevěřím. Spíš mu nedůvěřuju.“ řekla nám Jane.
„Chápu, ale myslí to s tebou vážně. Když tě objal, jak tě unesli, tak řekl, že tě miluje. Myslel to upřímně. Bál se o tebe.“ řekla Cori, jak se situace před pár dny odehrála. Ale Jane už nestačila reagovat, protože přišli chlapi s kávou. U Jane jsme se zdrželi do osmi. Pak jsme se rozloučili a šli domů.
Zoro mě doprovodil až k mé garzonce. Chtěla jsem ho pozvat dál, ale nějak jsem ztratila odvahu. Jenom jsem se na Zora dívala a mlčela jsem. Nakonec promluvil Zoro.
„Tak já jdu. Uvidíme se zítra. Teda doufám.“ usmál se na mě Zoro. I já se na Zora usmála.
„Určitě. Tak zítra ahoj.“ taky jsem se rozloučila. Usmáli jsme se na sebe a já vešla do garzonky. Zoro poté šel k sobě domů.
Doma jsem si dala sprchu a poté udělala večeři. Po večeři jsem se vrhla na práce, které jsem měla mít do školy. V tom jsem měla telefonát. Podívala jsem se na displej. Byla to Verča.
„Ahoj Verů.“ pozdravila jsem Verču do telefonu. Chvíli jsem poslouchala. „Jasně přijď. Víš, kde bydlím, ne?“ souhlasila jsem, aby Verča přišla ke mně. „Dobře, zatím.“ rozloučilajsem se. Do deseti minut byla u mě.
Verča byla ubulená. Zděsila jsem se, co se jí stalo. Udělala jsem nám čaj. Bylinkový čaj. Čekala jsem, že Verča začne, ale kromě bulení mlčela. Proto jsem promluvila jako první.
„Verů, co se stalo?“ zeptala jsem se Verči.
„Štve mě rozchod s Lawem.“ dostala ze sebe. Docela mě tím překvapila. To až teď si uvědomila, že ji nemiluje? Ptala jsem se sama sebe.
„To je mi líto, ale lásce neporučíš.“ snažila jsem se to říct opatrně. Nechtěla jsem Verču nějak naštvat.
„On ji stejně nemiluje. Je to gay.“ rozbrečela se Verča naplno.
„C-cože?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.
„Jeden barman mi to řekl. Do toho baru Law chodí často a ve společnosti mužů.“ říkala mi Verča mezi vzlyky. Že to jenom na mě hraje, jsem netušila. Že bude až tak zlá a zákeřná mi nedošlo. Začala jsem Verču utěšovat. I mně bylo na nic. Ale srdce mě varovalo. Že tu něco nehraje. Jen jsem nevěděla co a nevěnovala tomu pozornost. Dnešní noc u mě trávila Verča.
Jane:
Ještě týden jsem si musela poležet v nemocnici. Už jsem chtěla jít domů, ale na jednu stranu jsem se bála jít domů. Bála jsem se, že tam na mě budou čekat rodiče a odvezou si mě do Osaky. Každý den někdo byl u mě. Až na Verču. Ale tohodle dne, dopoledne se Verča za mnou stavila.
Někdo zaklepal na dveře. Po chvíli se otevřely a vešla Verča. Byla jsem ráda, že ji vidím. Pousmála jsem se na Verču.
„Ahoj Verů.“ zašeptala jsem, jak jsem měla ve zvyku.
„Nepřetvařuj se děvko!“ obořila se na mě Verča. Úsměv mi zmizel ze rtů. Ničemu jsem nerozuměla.
„C-co se děje?“ dostala jsem šeptem ze sebe.
„Hmmm, ty nevíš?! Jde o Lawa!“ vyhrkla Verča. Nechápavě jsem Verču sledovala.
„Já s ním nechodím.“ zašeptala jsem.
„Jo, jasně! Ale včera byl u mě a prožili jsme spolu sex celou noc!“ zasmála se Verča. Bodlo mě to u srdce. Po tvářích mi začaly téct slzy. Verča se začala ještě víc smát a na to hned odešla. Lehla jsem si, otočila jsem se k oknu a brečela jsem jak malá holka. Ani jsem neslyšela, že někdo přišel.
„Šípková Růženko, jste v pořádku?“ ozval se starostlivý hlas. Patřil doktorovi Ashovi. Otočila jsem se na něho.
„A-ano jsem.“ zašeptala jsem.
„Opravdu?“ strachoval se doktor. Přikývla jsem hlavou, že ano. „Na informacích vám někdo nechal dopis. Tak vám ho sem nesu.“ usmál se na mě. Předal mi dopis a odešel. Já roztrhla obálku a začetla jsem se do dopisu.
„Jane, nebo spíš mrcho!
Law bude trpět, jako budeš trpět ty!
Law je gay a tebe chce jenom zneužít!
Jako každou!
Sbohem!“
Přečetla jsem si ten dopis několikrát. Po tvářích mi stále tekly slzy. Tak je gay, nebo děvkář? Ptala jsem se sama sebe. Rukopis jsem nepoznala. Nakonec jsem dopis položila na noční stolek a lehla jsem si. Po chvíli jse musnula. Ani jsem nevěděla, že mám noční návštěvu.
Law:
Po šichtě jsem letěl do nemocnice za Jane. Chtěl jsem ji vidět. Něco mě to k ní táhlo. Ale když jsem k ní dorazil, tak už spala. Všiml jsem si, že brečela. Strachoval jsem se, ale budit jsem ji nechtěl. To zase ne. Poté jsem si všiml toho dopisu na nočním stolku. Vím, že bych cizí poštu číst neměl, ale nedalo mi to a já si to přečetl. Poté jsem dostal vztek. Nevěděl jsem, kdo to napsal, ale tušil jsem to. Hned jsem se z nemocnice vytratil.
Šel jsem za Verčou. Ale ta buď doma nebyla, nebo hrála, že doma není. Nakonec jsem to vzdal. Ale domů jsem nešel. Zašel jsem si do jedné hospody na jedno pivo. Poté jsem šel domů.
Doma v posteli jsem myslel na Jane. Měl jsem den volna, tak jsem Jane chtěl navštívit už dopoledne. Chtěl jsem Jane dokázat, že to s ní myslím upřímně a vážně. Že ji miluju. Musel jsem to vykonat činy a ne řečí. Jednoho jsem litoval A to toho, že jsem byl za její rodiči. Ale Jane mi nic nevyčítala. Byla hodně zakřiknutá a vše si nechala líbit. Ale v jednom mě překvapila. Jak poprvé na někoho křičela. Ale jinak šeptá a nemluví normálně. Nevadilo mi to. Ale rozhodl jsem se, že jí naučím získat sebedůvěru zpátky, kterou jako dítě ztratila. Nakonec jsem usnul okolo jedné hodiny ranní.
Zoro:
Dneska jsem se chystal Terku pozvat na rande, ale nedokázal jsem to. Jenom jsem jí popřál dobrou noc a odešel jsem. Jsem hňup, ale řekl jsem si, že další den to dokážu a pozvu Terku na večeři.
Doma jsem si stoupl před zrcadlo a trénoval jsem, jak Terku pozvat na tu večeři. Stál jsem jenom zabalen do ručníku. Vypadal jsem směšně. Nakonec jsem to vzdal a šel si lehnout. Ale usnout jsem nemohl. Nešlo mi to. Ale nějak jsem nakonec usnul.
Daiki:
Celou noc jsem si psal smsky s Cori. Nevím, jak k tomu došlo, ale propadal jsem v lásce k ní. Cori mi líčila v smskách, jak na tom je Jane a o čem spolu mluvili. Law v práci byl jako vždy. Arogantní, ironický a chladný. Ale když mluvil s Jane, nebo o ní mluvil s někým, tak v tom bylo znát, jak je do Jane zamilovaný a vždy pookřál. Moc jsem mu to přál, ale věděl jsem, že jednoduché to mít nebude. S tím souhlasila i Cori.
Jane:
Celou noc jsem měla noční můry. Byla jsem každou chvíli vzhůru. Buď se mi zdálo, jak se mi Law směje, že jsem mu skočila na jeho žert, nebo jak líbá Zora. Prostě magor sny, ale pro mě noční můry. Musela jsem s Lawem mluvit. Chtěla jsem vědět, zda je to pravda, nebo ne. Ale to jsem si musela počkat na ráno.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.