Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Záchrana našich přátel

Verča:

 

Ten večer šel Law ke mně domů. Byla jsem šťastná, že s ním jsem. Jsme ze stejného těsta. A taky z lásky, kterou k němu cítím. Poté, co jsme dorazili ke mně, jsem šla pod sprchu. Po sprše jsem si vzala sexy prádílko, abych jsem vypadala přitažlivě. Jenže z toho nic nebylo. Když jsem se vrátila do ložnice, tak Law ležel na mé posteli a spal. Sexy prádlo jsem ze sebe sundala, oblékla si noční košili a šla jsem taky spát. Po chvíli jsem usnula.

 

Law:

 

Když jsem dorazil k Verča a ta šla pod sprchu, tušil jsem, že bude chtít sex. Jenže ten já nechtěl. Nebyl jsem na to připraven, nebo Verča nebyla ta pravá. Proto jsem si lehl a zavřel jsem oči. Hrál jsem, že spím. Takže vím, že po chvíli Verča zalehla vedle mě do postele. Když jsem se podíval a viděl její spodní prádlo, došlo mi, že je stejná, jako ostatní ženský. Chtějí jenom sex. Já začal pociťovat vinu. Myslel jsem na Jane. Jak se nechala odvést Kagamim. Ničemu jsem nerozuměl. Když jsem ji viděl rozčilovalo mě to. Když byla s Kagamim, bolelo to u srdce. Nevěděl jsem, co to je, ale chtěl jsem tomu přijít na koub. Ale druhý den mi to vyjasnila Cori. Nakonec jsem usnul.

 

Daiki:

 

Dneska jsem měl volno. Ale ve tři jsme měli sraz všichni v kavárně. Když jsem zjistil, že Angela byla zavražděna, tak se mi přesto neulevilo. Chtěl jsem ten gang zničit. Dostat všechny za mříže. Ale sám to nezvládnu a proto jsem rád, že ostatí pomáhají. Ale že dva budou ohroženi na životě, to jsem netušil a ani s tím nepočítal. Když jsem to zjistil, dostal jsem strach i vztek.

 

Ráno v osm jsem byl už na nohou. Dělal jsem si snídani. Káva byla už hotová. Když byla i vajíčka hotová, tak jsem se najedl. Udělal jsem nádobí a chystal jsem se navštívit rodiče. Když v tom mi zazvonil telefon. Byl to Zoro.

„Ahoj Zoro, co se děje?“ zeptal jsem se Zora. Chvíli jsme poslouchal. „C-cože?“ bylo jediné, co jsem dostal ze sebe. „Dobře, hned tam budu.“ slíbil jsem a hovor ukončil. Rychle jsem se oblékl a letěl do kavárny, místo toho, abych jsem jel k rodičům.

 

Law:

 

Ráno, když jsem vstal, tak jsem se potichu vypařil z bytu Verči. Verča stále spala. Rovnou jsem šel do práce. Dnes jsem měl sloužit s Kagamim. Jenže ten stále nepřicházel a telefon mi nebral. Chystal jsem se zavolat Zorovi, jestli by nezajel ke Kagamimu, když mi v tom volala Terka. Hned jsem to zvedl.

„No, co je?“ řekl jsem nevrhle do telefonu. Chvíli jsem poslouchal. „C-co?“ byla má jediná reakce. Chvíli jsem zase poslouchal. „Dobře, budu tu.“ slíbil jsem a zavěsil. Cítil jsem strach a bezmoc. Bál jsem se o Jane. Byla spolu s Kagamim ohrožena na životě. Byli oba dva uneseni.

 

Jane:

 

Pomalu jsem začala přicházet k sobě. Třeštila mě hlava. Ruce jsem měla za záda a svázané. I nohy jsem měla svázané k židli. Chvíli jsem viděla rozmazaně. Ale došlo mi, že je tu šero. Bála jsem se otočit hlavu, abych jsem se nepozvracela. Bylo mi z té nasládlé vůně stále zle. Že tu nejsem sama, jsem zatím neměla potuchy. Dokud ta dotyčná osoba nepromluvila.

„Jane, jak ti je?“ ozval se známý hlas zlevé strany. Podle hlasu jsem poznala, že je to Kagami.

„Jde to, ale co tu děláš? Taky tě omráčili?“ zašeptala jsem, jak jsem měla ve zvyku.

„Ano, praštili mě do hlavy před mým domem.“ přiznal mi Kagami. „Jde o ten gang. Nevím, jak nás našli.“ dodal, že ničemu nerozumí. Chtěla jsem reagovat, ale v tom přišli tři namakaní bouchači.

„Tak co?! Vyspinkáno?!“ řekl posměšně jeden z těch namakanců.

„Teď nám řeknete, kde jsou ty fotky!“ ozval se prostřední namakanec.

„J-jak o nich víte? Jak jste nás našli?“ byl zmatený Kagami.

„Tady klademe otázky my!“ řekl ten třetí namakanec a jednu Kagamimu vrazil.

„Nechte ho být!“ zašeptala jsem.

„Co si říkala?!“ ozval se ten prostřední. „Nerozuměl jsem ti!“ obořil se na mě.

„Ji z toho vynech!“ křikl Kagami na ty tři.

„Že by zamilovaní?!“ uchechtl se ten první z prava. Ten prostředí byl stále u mě. Z pusy mu táhlo po cibuli a alkoholu. Zvedal se mi žaludek. Poté mi vrazil facku až se mi protočila hlava. Ze rtu se mi spustil pramínek krve.

„Tak budete mluvit?!“ křikl ten zleva.

„Jane, nic neříkej. Neboj se.“ uklidňoval mě Kagami. Jenže ti tři se na sebe podívali. Jeden z nich vyndal můj mobil a nastavil kameru a začal natáčet. Ti dva se vrhli na mě a Kagamiho. Teda spíš na mě. Kagamiho ten jeden jenom držel. A ten třetí do mě začal bušit hlava nehlava. Tekla mi krev a dva zuby jsem vyplivla. Už jsem viděla, že je to má smrt. Ale stal se opak.

„Tady policie, jste zatčeni!“ ozval se mužský hlas. Ti tři se dali na úprk. Cítila jsem, jak mi někdo rozvazuje provazy. Jak jsem byla nateklá, tak jsem neviděla kdo mě to rozvazuje, ale ta vůně. Tu bych poznala všude i po slepu. Byl to Law. Když mě rozvázal, cítila jsem objetí. Ale co bylo dál netuším. Ztratila jsem vědomí a probrala jsem se až v nemocnici.

 

Cori:

 

Ze školy jsem se pokoušela dovolat Jane. Potřebovala jsem s ní mluvit o účetnictví. Jenže mi to nebrala. Bylo to divné. Měla jsem z toho špatný pocit. Proto jsem se vytratila ze školy. Běžela jsem do kavárny.

 

V kavárně byli i ostatní až na Jane a Kagamiho. Měli vážné, ustarané obličeje. Hlavně Terka a překvapeně i Law.

„Hele lidi, co se stalo?“ zeptala jsem se všech.

„Unesli Jane a Kagamiho.“ řekla jízlivě Verča.

„C-co?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.

„Volal mi jeden z těch gangsterů. Vyhrožoval, že jestli nepřestanem šťourat do případu Angeli, tak Jane a Kagamiho zabijou.“ řekla mi celou situaci Terka.

„Musíme je najít.“ pronesl chladně Law. Chtěla jsem na něho křiknout, jak můžebýt chladný, ale vzápětí jsem si všimla, jak dal ruku v pěst. A nejen já, ale i Verča si toho všimla. Ale nic neříkala. Jen z jejího výrazu v obličeji bylo poznat, že má vztek.

„Lidi, jdu hledat ty dva.“ řekla jsem rázně a už běžela z kavárny ven.

 

V tom mě někdo chytil za ruku. Otočila jsem se. Byl to Daiki v zástěře a Verča s Lawem.

„Daiki, mě nepřemluvíš, abych jsem toho nechala.“ spustila jsem na Daikiho.

„Ale Cori, je to nebezpečné.“ začal mě přemlouvat Daiki.

„Promiň, jde o mou nejlepší kámošku. Nenechám ji ve štychu.“ obořila jsem se na Daikiho.

„Budu s ní, když za mě vezmeš službu.“ řekl chladně Law.

„Ale Lawe, já myslela, že budeme spolu.“ začala protestovat Verča.

„Sorry, ale rozcházím se s tebou. Jsme stejní a nebude nám to klapat!“ řekl Law ironicky Verče.

„Tak dobře, ale dej na ni pozor Lawe.“ souhlasil Daiki, který mě ještě objal a poté čapl Verču a táhl ji do kavárny. Já čapla Lawa za ruku a táhla jsem ho do ulic.

 

Šli jsme mlčky. Bála jsem se o Jane i Kagamiho, ale taky jsem dumala, co se děje s Lawem.

„Ty Jane miluješ.“ vyhrkla jsem ze sebe.

„Jak si přišla na tak stupidní věc?“ odbyl mě chladně Law.

„Bojíš se o ni. Dobrovolně jdeš se mnou do ulic a Verču si odkopl jak malinu.“ nedala jsem se.

„Hmmm...“ bylo jediné, co Law pronesl. Poté jsme hledali.

 

Poté jsme šli mlčky. Znala jsem pár míst, kde se ti z gangu schylují, ale nevěděla jsem jak pochodíme. Ale Law to vyřešil. Držel je pod krkem a já je vyzpovídala a dávala přitom pozor, aby jim Law moc neublížil. Nakonec všichni promluvili. Zavolali jsme Terce a ta jela i s policií na místo, kde drželi Jane a Kagamiho. Já a Law jsme tam na ně už čekali. Měla jsem co dělat, aby tam Law nevlítnul.

 

Nakonec přijela policie a Law nic nepodnikl na vlastní pěst. Po příjezdu policie, ty tři z gangu zatkli. Na Jane nebyl pěkný pohled. Byla zmlácená a všude samá krev. Ale co Law řekl Jane, která mezitím ztratila vědomí jsem slyšela a Terka taky. Law zašeptal Jane do ucha, že ji miluje. Dokonce jel i v sanitce s Jane do nemocnice. Policie poté pochytala celý gang a Terka se postarala, aby ti členové gangu byli potrestáni. Což se povedlo.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.