Jídlo je můj život - 3. kap.
Informace:
Tady je něco ze života Daikiho a jeho sestře Angele.
3. Daikiho sestra
Měl jsem dneska volno. Myslel jsem si, že ten den volna užiju v klidu se svými zájmy, ale to jsem se šeredně pletl.
Zrovna jsem si dělal snídani. Bylo osm hodin ráno. Jsem spíš ranní ptáče, než spáč. Když zrovna někdo zazvonil na zvonek mého bytu. Kdo to je takhle po ránu? Ptal jsem se sám sebe. Poté jsem odložil chléb, který jsem si zrovna mazal máslem a šel jsem otevřít. Myslel jsem, že mě šálí zrak poté, co jsem otevřel dveře. U dveří byla má nejstarší sestra Angela. Podle zorniček jejích očí, bylo poznat, že je sjetá.
„No konečně si otevřel ty dveře!“ nebyla moc příjemná Angela.
„Co tu chceš?“ obořil jsem se na Angelu. Nebyl jsem moc nadšen, že ji vidím v tomto stavu.
„Snad mě pustíš dál, ne?!“ znovu se na mě obořila. Nakonec jsem jí ustoupil a nechal ji vstoupit dál.
Neztrácel jsem z ní oči. Byla sjetá a nechtěl jsem, aby mi tu něco ukradla, co by mohla později zpeněžit.
Došli jsme do kuchyně. Sedli jsme si ke stolu. Chvíli panovalo ticho. Jídlo jsem nechal na lince. Nic jsem jí nenabídl. Jak k pití, tak i k jídlu.
„Tak, co ode mne chceš? Peníze ti nedám.“ řekl jsem v klidu a čekal co z ní vyleze.
„Chtěla bych se k tobě nastěhovat. Nemám kde bydlet!“ přišla rovnou k věci Angela.
„Pokud se půjdeš léčit a s tím grázlem se rozejdeš, tak tě tu ubytuju.“ řekl jsem jí stejné podmínky, jako kdysi rodiče.
„Nebuď tak zlej! Jsi jako naši!“ obořila se na mě Angela.
„Budu. Nerad tě vidím sjetou. Chci, aby si pochopila, že vše s rodiči myslíme v dobrém. Takhle tě vidět nechceme.“ snažil jsem se to nějak Angele vysvětlit.
„A to si říkáš brácha?! Rodina?! Jděte se s tím vycpat. Mám se fajn! Sbohem!“ křičela na mě Angela. Vstala a než jsem se nadál, byla pryč. Zůstal jsem sedět jak opařenej. Dokonce jsem na tu snídani úplně zapomněl.
Když jsem se vzpamatoval, hned jsem zavolal našim. I u nich byla a pochodila stejně jako u mě. Tušil jsem, že se dostává do velkých problémů. Chtěl jsem jí pomoct, ale ona o tu pomoc nestála. Vzpomněl jsem si, že Terka studuje právnickou fakultu, tak by mi mohla pomoci. Ale nechtěl jsem ji dnes rušit, tak jsem si řekl, že to nechám až na další den, až se uvidíme v kavárně.
Snídani jsem nakonec snědl jako svačinu. Už se totiž blížila desátá hodina dopoledne. Po snídani jsem uklidil byt a rozhodl jsem se pro nějaký ten nákup jídla do lednice, která už zela prázdnotou. Vzal jsem si tašky a vyrazil do supermarketu, který jsem měl u baráku, kde bydlím.
V obchoďáku jsem vše sehnal, co jsem chtěl. Nakup jsem vyložil na jezdícím pásu a poté zaplatil za nákup. Naskládal jsem jídlo do tašek a vyrazil jsem domů.
Tam na mě čekalo překvapení. Vylomený zámek. Tašky jsem nechal na chodbě na zemi a potichu jsem šel prohledat byt. Na zemi v kuchyni ležela Angela. Hned jsem byl u ní.
„Angelo...“ volal jsem její jméno. Ale nereagovala. Vzal jsem mobila do ruky a zavolal jsem záchranku. Záchranka byla u nás do deseti minut. Společně s Angelou jsem jel v sanitce do nemocnice.
V nemocnici jsem musel čekat na chodbě. V tom zmatku jsem ani nedal vědět rodičům, co se stalo. Sestra byla priorita, o kterou jsem se bál. Po dvaceti minutách sestru odváželi a vyšel doktor.
„Tak jak to s ní vypadá?“ hned jsem se doktora zeptal.
„A vy jste?“ zeptal se mě doktor a neodpověděl mi.
„Jsem její mladší bratr Daiki Aomine.“ představil jsem se a čekal na doktorovu reakci.
„Dala si silnější dávku drog. Je na pokraji smrti. Jestli přežije dvacet čtyři hodin, tak to přežije, ale řeknu to rovnou. Moc velké naděje si nedávám. Byla to trojitá dávka.“ řekl mi doktor na férovku. Hodně mě tím zaskočil.
„S-smím k ní?“ zeptal jsem se doktora.
„Je na jipce, tam nikdo nesmí. Dáme vám vědět o její stavu.“ řekl mi doktor. Poté se doktor vrátil do ordinace. Uvědomil jsem si, že rodiče nic neví, ak jsem se rozhodl zajet za nimi..
Naši naštěstí doma byli. Byli překvapeni, když mě viděli. Matka vytušila, že se něco stalo. Posadili jsme se do obýváku a vše jsem našim řekl. Jak jsem našel Angelu ve svém bytě sjetou. Matka se zhroutila. Už jsem si myslel, že budu muset znovu zavolat záchranku. Ale naštěstí jsem nemusel. Otec dal matce panáka, co měli doma. Což matku vzpamatovalo. Otec ji poté uložil do postele. Já měl delší rozhovor s otcem. Řekl jsem mu, jak mě Angela navštívila, jak jsem šel na nákup. O vytrženém zámku mého bytu a jak Angela ležela v kuchyni na zemi bez hnutí. Taky jsem otci řekl o své kamarádce, která studuje práva, že bych jsem ji požádal o pomoc. Otec s tím souhlasil. Donutil mě, abych jsem Terce hned zavolal. Terka telefon po chvíli zvedla.
„Ahoj Terý, potřebuju od tebe pomoc. Šlo by se dneska sejít?“ zeptal jsem se Terky. Po telefonu jsem to řešit nechtěl. „Díky moc Terý. Tak ve tři?“ ještě jsem upřesnil čas. Terka souhlasila a já hovor ukončil. To co mi Terka řekla jsem přetlumočil otci. Pak jsme seděli v obýváku a čekali, až budu muset vyrazit do té kavárny. Ani jídlo jsme si neudělali. Ve tři jsem čekal na Terku v kavárně. Dneska měl službu Law a Zoro. Oba se divili, co tam dělám, ale ani jeden z nich nevyzvídal. Pochopili, že jde o soukromou věc. I Jane tu byla. Terka po chvíli dorazila.
Omluvila se za menší zdržení a objednala si kávu a čekala, až začnu mluvit. Nakonec jsem jako první promluvil.
„Terý, jde o choulostivou věc.“ začal jsem pomalu mluvit k věci.
„Neboj, bude to mezi námi.“ usmála se na mě Terka. Pousmál jsem se a vše Terce řekl. Vše o své sestře Angele. Terka bedlivě a pozorně poslouchala. Když jsem skončil, čekal jsem na její reakci. „Je to dost složitý. Abych pravdu řekla, jsem zelenáč. Nevadilo by ti, kdybych to probrala s kolegy? Ti by věděli, co dělat.“ oznámila mi. Už jsem jí chtěl říct, že může a jestli bych u toho mohl taky být, když mi zazvonil telefon.
„Promiň, hned ti odpovím.“ omluvil jsem se Terce a zvedl hovor. Terka na chvilku odešla k Jane na bar. Byla to nemocnice. Oznámili mi, že Angela svůj boj o přežití prohrála. Zemřela na předávkování. Po ukončení hovoru se ke mně přidala Terka. Oznámil jsem Terce, co se stalo. Ta mě objala a zaplatila i za mě, mou útratu. Přesto mi slíbila, že se pokusí něco s tím udělat. Poté dopila kávu a odešla. I já jsem odešel. Šel jsem k rodičům. Oznámit jim, že Angela svůj boj prohrála.
Naši to nesli dost těžce. Angela musela jít na pitvu, aby vyloučili cizí zavinění. V práci jsem dostal volno. Což jsem byl rád, že šéf mi vyšel vstříc. Ani Terka na mě nezapomněla a povedlo se jí nějaké informace najít. Ale že hodně záleželo na té pitvě. Ta proběhla třetí den po její smrti.
Pitva prokázala, že cizí zavinění v tom není. Že sama si tu dávku vzala. Ale záhada byla ta, že se u mě žádná injekční stříkačka nenašla. Ale že by si sama šlehla, vloupala se do mého bytu bylo nemožné. Ale policie případ uzavřela, jako nehoda z předávkování. Ale Terka mě neopustila a rozhodla se mi pomoci. Dokázat, že to byla vražda a ne sebevražda.. Dokonce, když ostatní zjistili, co se mi stalo, nabídli pomocnou ruku. Moc mě to potěšilo. Šlo o nebezpečnou hru, ale všichni šli do toho a bez řečí. Boj o zjištění pravdy o smrti mé sestra Angeli započal.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
