Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Náročný den

 

Všechny čtyři dívky, Cori, Jane, Terka a Verča se sešly v kavárně. Dnes je obsluhoval Kagami a Law. Daiki a Zoro měli den volna. Jane si dala latté, medovník a pohár.

„Jsem zvědav, kdy bude, jak koule.“ pronesl potichu a ironicky Law. Ale Jane tato slova slyšela. Má dobře vyvinutý sluch. Na takové pomluvy byla zvyklá, tak držela klapačku.

„Nech ji konečně být, Lawe.“ zastal se Kagami Jane. Poté oba dva donesli dívkám na bar jejich objednávku kávy. Na medovník a pohár si Jane musela počkat. „Tak jaký byl váš dnešní den, dámy?“ zeptal se jich s úsměvem. Verča začala vyprávět jako první.

 

Verča:

 

Ráno jsem pospíchala na fakultu. Zase jsem zaspala. Takže jsem byla bez snídaně. To bude zase den. Pomyslela jsem si.

 

Na fakultě jsme měli anatomii zvířat. Ano i anatomie zvířat byl náš předmět. Kdyby to byla anatomie člověka, tak bych jsem byla spokojena, ale zvířat? Na co to potřebuju, když se budu starat o živé lidi? Nedávalo mi to smysl. Ale naštěstí jsem přednášku stihla včas.

 

Dělala jsem si zápisky a snažila jsem se dávat pozor na výklad. Ale přede mnou seděla dvojice muž a dívka, kteří místo toho, aby dávali pozor, tak hodinu rušili. Několikrát jsem je nakopla, aby byli zticha, ale nepomáhalo to. Už jsem na ně chtěla zařičet, ale profesor byl rychlejší a dvojici vyhodil z hodiny. Byla jsem ráda. V klidu jsem pokračovala v zapisování poznámek z výkladu.

 

Když hodina skončila a já měla hodinu volno, šla jsem si pro jídlo. Najedla jsem se z tuňákové bagety, ze školní kantýny. Když jsem šla na další hodinu, zastavili se u mě ty dva, co byli vykázáni z první hodiny.

„To si do nás musela tak kopat?!“ obořil se na mě ten muž.

„Jo, musela!“ řekla jsem sarkasticky a dokonce jsem se i ušklíbla.

„Víš, jak to bolelo?!“ tentokrát se ozvala ta dívka.

„To je mi tak líto!“ pronesla jsem ironicky.

„Hele, nevyskakuj si na nás!“ křikl na mě ten muž.

„Já jsem jenom upřímná.“ bránila jsem se.

„Hele, dej nám pokoj!“ našpulila pusu ta dívka.

„Tak pozor! Já se vás tu nevyhlídla! To vy mě tu zdržujete!“ obořila jsem se na ty dva.

„Jdi se vycpat!“ řekl ten muž a stou dívkou odešli. Otrapové. Pomyslela jsem si. V tom započala hodina a já šla do třídy.

 

Nakonec škola skončila a já si to zamířila do kavárny, kde byly tři dívky a dva barmani.

 

Dovyprávěla svůj den Verča. Nic neobvyklého, přesto pro Verču to byl náročný den. A teď přišla řada na Jane.

 

Jane:

 

Ráno jsem se vzbudila o pět minut dřív, než mi měl zvonit budík. Šla jsem pod sprchu a pak si udělala hygienu. Oblékla jsem se a šla udělat snídani. V klidu jsem se najedla. Poté jsem vyrazila do práce.

 

Cestou do práce jsem si v jedné trafice koupila bagetu jako svačinu do práce. Jsem velký jedlík a jídlo mě uklidňuje. Jinak obědy mám v práci. Nastoupila jsem na autobus a jela do města a z města do firmy.

Ve firmě jsem označila příchod a šla do šatny se převléct. Tam bylo pár kolegyň. Sice jsme se pozdravily, ale to bylo vše. Jakmile jsem byla převlečena, šla jsem do své kanceláře, kde mám stůl a vše potřebné k práci. Jsem tu sice sama, ale zdi nejsou tak silné, tak bylo slyšet, co si kdo říká. Takže vždy jsem slyšela co si o mě myslí a říkají kolegyně.

„Viděla jsi jak vypadá?“ zeptala se jedna kolegyně té druhé kolegyně.

„Vypadala jak coura.“ uchechtla se druhá kolegyně.

„Asi bude zase souložit se šéfem.“ také se začala chechtat první kolegyně. Poté zmlky, protože se musely pustit do své práce. I já už pracovala. Dokážu dělat víc věcí najednou.

„Pojďte ke mně!“ ozval se hlas mého šéfa u dveří. Nechala jsem své práce a šla do kanceláře šéfa.

 

Ten seděl na své židli. Rukou pokynul ať si taky sednu. Tak jsem si na tu židli sedla. Čekala jsem, do jakého maléru jsem se zase dostala.

„Musím vám poděkovat. Minulá akce se povedla Dnes vymyslete podobnou akci na zítřek. Půjde o jednání s dětmi. Nebo-li spíš o dětské hřiště.“ pochválil mě šéf a taky zadal úkol, který by správně měl dělat on.

„Děkuji. Dobře, do zítra je to hotové.“ slíbila jsem šéfovi.

„Dobře, můžete jít.“ propusil mě šéf. Já zase šla pokračovat ve své denní práci.

 

Když jsem měla vše hotové, pustila jsem se do práce, kterou měl dělat šéf. Sepsala jsem si do bodů, co vše by se mělo v tomto projektu zahrnout. Například, zjistit v jaké lokalitě se bude stavět. Udělat rozhovory matek dětí i samotných dětí se zeptat, co už studují základní školu a chodí už ven sami. A zeptat se nejen co si o tom myslí, ale i co by tam mělo být. Třeba houpačky, opičí dráha, či menší lanovka. Vše jsem si sepsala. Vzala jsem ti tuto práci i na doma, aby mi nikdo tuto práce nevzal, či nezničil. Jednou se mi něco takového stalo. Proto jsem byla opatrnější, než dřív. Ale to jsem ve firmě teprve začínala.

 

Dovyprávěla svůj náročný den Jane. Jen ty pomluvy, které slyšela od svých kolegyň a taky, proč tu práci si bere domů, zatajila. Nechtěla, aby někdo věděl, jak je šikanována. Poté si slovo vzala Terka.

 

Terka:

 

Tento týden jsem měla praxi. Mí kolegové mi dali několik složek, které bylo zapotřebí přepsat do počítače. Hned jsem se do té práce pustila. Kolegové se mě ptali, jestli nechci pomoct, ale já je odmítla. Protože jsem věděla, že sami mají svoji práci. Všichni mi řekli, že kdybych pomoc potřebovala, mám si říct. Byla to fuška. Ani na jídlo jsem si nedošla. Jak jsem byla do té práce zabraná. Ale do konce šichty jsem vše stihla přepsat. Ostaní byli překvapeni. Hned mě pozvali na jídlo. Což jsem uvítala a vyrazili jsme do nejbližší restaurace. Poté jsem vyrazila sem.

 

Tentokrát dovyprávěla Terka o svém náročném dni. Jako poslední si vzala slovo Cori.

 

Cori:

 

Do školy jsem chodila vždy pěšky. Intr byl blízko školy. Cesta trvala ani ne deset minut. Ve škole zase oprus, jako vždy. Ale aspoň spolužáci mi dali pokoj. Jako vždy. Vědí jaká jsem a svým způsobem se mě bojí. Což jsem ráda, protože mít problémy ve škole nechci. A myslím, že oni taky nechtěli mít problémy. Občas, když jsme měli referáty ve dvojicích, tak jsem s nimi spolupracovala. Ale vždy jsem vše dělala na poslední chvíli. To jsem celá já. Tak mí kolegové, spolužáci měli naděláno v gatích, abych to vše stihla. Ale to, co jsme měli udělat vše jsem udělala.

 

Dneska se jenom psali písemky, nebo se zkoušelo. Pro mě to byla brnkačka. Vše jsem věděla, vše jsem uměla. Stačilo si párkrát přečíst výpisky a uměla jsem to. Ale ze školy jsem vždy chodila vyšťavená, tak jsem šla do kavárny si dobít energii. A tu jsem v kavárně vždy našla.

Dovyprávěla svůj náročný den Cori. Poté se Terka zeptala Kagamiho i Lawa.

„A co vy? Nějací zákazníci?“ zeptala se Terka.

„Pár jich tu bylo, ale nic zajímavého.“ odpověděl Kagami. Jane holdovala poháru. Law byl zase mrzutý, jako vždy. Jane to ignorovala, Verča zase Lawa obdivovala, jak jsou stejní. A Terka s Cori na to byly zvyklé. Asi okolo šesté večer se dívky postupně zvedly zaplatily a šly do svých domovů. Chlapi ještě do desíti makali, ale nebylo moc zákazníků, jako někdy bývá.

 

Po odchodu dívek si Kagami povídal s Lawem. Bavili se o dívkách. Kagami si myslel, že nejvíc náročný den měla Jane. Law hodně kritizoval Jane. Dával najevo, jak je mu nesympatická. Kagami Lawovi domlouval, aby se snažil k Jane chovat mileji a nedávat najevo averzi vůči Jane. Law jenom něco zabručel pod vousy, že Kagami nevěděl, co říkal.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.