Jídlo je můj život - 1. kap.
Informace:
Tady je něco z minulosti našich hrdinů :)
1. Střípky minulosti
Terka:
Jmenuji se Terka. Jsem studentka prvního ročníku na právničku. Ale než se ke všemu dostanu, budu vám vyprávět trošku něco ze svého dětství. Nikdo o tom neví a dětství mi potvrdilo, že chci chránit ty slabé a bezmocné.
Když jsem se narodila, tak mě, matku a starší sestru Angeliku otec opustil. Nevím proč to udělal. Matka tvrdila, že ze strachu, nebo že si našel jinou. Nevím čemu mám věřit. Ale prý to rodičům neklapalo, když už mě matka čekala. Jsem něco, jako nechtěné dítě. A po mém narození to dávala matka dost najevo. Dost často mi nadávala, že jsem neschopná, nic neumím atd...Angelika byla pro matku zlatíčko. I Angelika mě nesnášela. Taky mi nadávala a ničila mé věci. Třeba mi rozbila hrnek, na který jsem si sama našetřila peníze. Nebo, když Angelika rozbila talíř, ať už chtěně, nebo nechtěně, svalila vždy vinu na mě. A pak jsem to schytala nadávky od matky. Proto jsem šla na gympl na intr.
Ani tam jsem klid neměla. Byla jsem označována za šprta a posmívali se mi. Ale já je dokázala ignorovat. A po výborné maturitě jsem šla na vysokou. Na právnickou fakultu. Tady jsou na mě všichni milí a přívětiví. Ochotně se mnou spolupracují a učí mě, jak být správný právník. Za praxi dostávám nějaké ty peníze. Bydlím v garsonce. Sama, ale díky praxi si na nájem vydělám i na živobytí.
Daiki:
Jsem Daiki a je mi dvacet dva let. Jsem číšník v jedné kavárně. Ale vystudoval jsem obchodní akademii. Byl jsem nejlepším žákem na základce a dostal jsem se na obchodní akademii,díky stipendium. O mém dětství zatím nikdo neví. Vy budete první.
Pocházím z chudé čtvrti. Jsem třetí nejstarší syn. Skoro třicetiletá Angela, pětadvacetiletá Beast, pak jsem já a nakonec dvacetiletý Ciel. Rodiče jsou spolu už třicet tři let. Oba jsou chudí, ale dávají každému lásku. Blízko nejchudší čtvrti je spousta gangu. Když mi bylo třináct, tak jeden gang mě chtěl získat na svou stranu. Ale já tu jejich nabídku odmítl. Byl jsem rád za své rodiče a zklamat jsem je nechtěl. Chtěl jsem být ten hodný, poslušný, pracovitý a vynikající syn a student. Aby byli rodiče na mě pyšní. Gang mi vyhrožoval, že všechny zabijou, ale já přesto odolal. Sice jsem párkárt dostal přes držku, ale odolal jsem a nešel do gangu.
Když mi bylo patnáct, tak jsem si chtěl najít práci, ale rodiče mě přemluvili, abych jsem šel zkusit obchodní akademii na stipendium. Poslechl jsem rodiče a zkusil to. A ono to vyšlo. Od svých šestnácti let jsem čtyři roky studoval obchodní akademii. Vždy jsem byl ten nejlepší student na škole. Každý rok mi dali stipendium. Ale naši rodinu postihla ne moc příjemná situace. Ten gang co mě chtěl naverbovat, tak jeden z těch grázlů sbalil Angelu která natolik toho grázla milovala, že se z ní stala feťačka. Kvůli drogám kradla a vyprodávala náš byt. Rodiče jí dali na výběr. Že se rozejde s tím grázlem a půjde se léčit, nebo ať vypadne z domu. A Angela se rozhodla pro tu druhou variantu. Sbalila si všechny věci a odešla. Do nedávna o ní nikdo neslyšel.
Zoro:
Mé jméno je Zoro a je mi dvacet čtyři let. Žiju sám v pronájmu. Mám vystudovanou architeckou školu, ale tomuto řemeslu se nevěnuju. Při škole a praxi jsem si našel brigádu, jako číšník v jedné kavárně. Kde jsem se po škole stal na plný úvazek. Rodiče mě kvůli tomu vydědili, ale mně to nevadí.
Patřil jsem k prachaté šlechtě, jak boháčům říkám. Rodiče jsou snobové. Matka je archeoložka a otec je badatel. Oba vydělávají majlant. Už jako malého mě posílali do prestižných škol. Kde jsem trpěl ze všech nejvíc. Bylo tu několik boháčů, kteří se chtěli přátelit, ale já nechtěl. Jednou jsem viděl, jak ta banda zkopala kotě a zbili kluky z chudé vrstvy. A já takový být nechtěl. Posmívali se mi, ale já je ignoroval. Rodičům jsem dělal radost svým prospěchem ve škole. Ale dokud jsem neukončil vysokou. Pak jsem se s rodiči pohádal a já zůstal sám na ulici. Svého jediného syna vydědili. Ale mně to nevadilo. Chtěl jsem dělat to, co mě baví. A to je být číšníkem v kavárně. Ale o této minulosti nemluvím.
Cori:
Jsem Cori a je mi osmnáct let. Žiju na intru, který mi platí rodiče. Jsem lenoch, ale učení mi jde samo od sebe, tak to nijak neřeším. Rodiče mají radost, a to stačí. Stejně jsou rádi, že se mě zbaví. Nikdy mi neřekli máme tě rádi, jsi náš poklad atd...Ale mně to nevadí. Až jednou budu mít svoji rodinu, tak taková nebudu. I když se říká, jaký rodič, takové děti. Ale já všem vytřu zrak, že to tak není pořád.
Ale i má minulost není zdaleka růžová. Málem mě vyloučili z jednoho letního soukromého tábora, kam mě rodiče poslali o prázdninách. Jeden velký rváč z tábora zkopal, šťouchal a mlátil do bezbrané veverky. Ještě k tomu se smál. Dostala jsem takový vztek, že jsem toho kluka napadla. Porvali jsme se. Já byla vítěz, protože mně se skoro nedotkl a já mu rozbila ciferník. Volali mým rodičům, ale ti podplatili vedení tábora a já tam zůstala až do konce tábora. Za celý pobyt na táboře mi od rodičů nepřišel dopis ani pohled ne. A doma jsem pak dostala výprask, že jsem toho kluka tak zřídila. Ale mlčela jsem, jaký důvod jsem k tomu měla.
Law:
Jsem Law a je mi dvacet šest. Jsem jedináček a sirotek zároveň. Vyrůstal jsem v sirotčinci. Po celém těle mám tetování. Na zádech, hrudi, rukách. Tím tetováním skrývám jizvy. Byl jsem v sirotčinci fyzicky napaden. Proto z toho hodného, milého, usměvavého hocha se stal arogant, ignorant a ten nejhnusnější mužský na světě. Každý si myslí, jaký jsem borec v posteli, ale pravda to není. I když jsou holky, které se chlubí, že se mnou spaly. Nechávám je v tom. Nikdo nemusí nic vědět. Pár dívek jsem měl, ale nechtěl jsem s nimi sex, tak jsme se po pár dnech rozešli. Ještě jsem nenašel tu pravou princeznu. I když úplná pravda to není. Jedna taková popelka chodí do kavárny, ale já ji ubližoval. Že ji miluju jsem si uvědomil v době, kdy si ona našla přítele Kagamiho, ale to jsem v té době chodil s jinou. A díky té tiché dívce, která chodila s Kagamim, jsem se stal lidstější, přípustnější, hodnějším a usměvavějším. A jsem jí za to nesmírně rád, že mi ukázala, že ne všichni jsou zlí. A teď jí chci dát svou lásku, něhu, vášeň. A mám i v plánu s ní založit rodinu. Jen ona o tom ještě neví. Ještě jsem nenašel odvahu se jí omluvit a za vše jí poděkovat.
Verča:
Jmenuji se Verča a je mi dvacet let. Chci být doktorkou na chirurgii. I když lidi moc v lásce nemám. A je to tím, co se mi stalo v minulosti. Stala se ze mě fůrie.
Když mi bylo osm, měla jsem přátelé. Kamarádku a kamaráda. Ten kamarád se mi hodně líbil. Jednou jsem se té kamarádce svěřila. Ona slíbila mlčenlivost, ale místo slibu mě zradila. A nejen ona, ale i on. Ta zvaná kamarádka tomu zvanému kamarádovi ten den vše vyslepičela. Řekla mu, co k němu cítím. A ještě k tomu dodala, že mi jde o to, jí se pomstít, protože ji nenávidím. Což jeho rozzuřilo. Druhý den, co jsem se mu chystala vyznat, mě seřval, že s pomstichtivou uplakanou nánou nechce mít nic společného. Kříčel na mě, jak na malého haranta. Z povzdálí jsem si všimla, jak ta zvaná kamarádka se mi posmívá. Vše mi došlo. Hodně to bolelo, ale od té doby jsem neměla žádné přátelé. Až do nedávna, kdy jsem zjistila, že jsou tu takový lidi, kteří zažili podobné peklo, jako já.
Jane:
Jsem dvacetiletá pracantka ve firmě, jako sekretářka. Jsem Jane. Vystudovala jsem gymnázium na jedničky. Od šestnácti jsem začal v této firmě pracovat a po mé maturitě si mě ten šéf nechal nastálo. Takže jsem dál studovat nešla. Rodiče žijí v Osace, kde se starají o babičku a dědu. Ale nikdo neví o mé minulosti. Byla jsem ráda, když jsem od rodičů utekla.
Když mi bylo třináct let, tak to vše začalo. Mé špatné období. Pár let mého života. Když mamka byla večer v práci, tak otec se vkradl do mého pokoje, kde mě ošahával. Bránila jsem se , ale otec byl silnější. Po pár dnech došlo na pohlavní styk. Otec mě znásilnil. A takhle mě znásilňoval do mých šestnácti narozenin. Pak jsem utekla na gymnázium do Tokia, kde jsem si našla i práci. Ale to nebylo vše z mého dětství.
Od mých osmi let, mě matka fyzicky napadala. Svůj vztek z práce si vybíjela na mně. Párkrát jsem skončila i v nemocnici. Ale nikdy jsem nikomu nic neřekla. Dusila jsem to v sobě dost dlouho, protože nebylo komu se svěřit. Nikomu jsem nevěřila. Ve škole i v práci mě pomlouvali, ale já se nedala. V podstatě se ze mě stala šedá myška, kterou nemá nikdo rád.
Kagami:
Jsem Kagami a je mi dvacet let. V kavárně jsem začínal jako učeň od šestnácti let. Po vystudování tu zůstal jako zaměstnanec. Vyrůstal jsem jenom s matkou. Otec nás opustil, když mi bylo pět let. Matka si našla tři práce a já byl skoro sám doma. Bez dozoru. Ale snažil jsem se matce pomáhat aspoň doma. Rychle jsem se naučil vařit, uklízet, prát a žehlit. Ale co jsem šel na učeliště, tak jsem vypadl z domova. Matka později domů vodila své štamgasty domů, kteří si užívali sexu s matkou a mě nutili se občas na jejich sex dívat. Našlo se pár chlápků, kteří mě zbili. Nejen, že z matky se stala šlapka, ale i feťačka. Proto jsem rád, že jsem mimo domov. Našel jsem si garsonku, kde žiju a je mi dobře. Do práce nosím brýle, abych jsem vypadal cool.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.