Vlčí příběh - Nespoutanost 4.kapitola
Informace:
Co je vlastně sestřička zač ? A kdo další nový se tu ukáže ?
Vše mi vrtalo hlavou,ale už jsem věděla co je sestřička zač, v tom přišel Sebastian a podal mi kávu.
,,Dej si zaručeně ti pomůže “ a usmál se,asi jsem se musela hodně praštit do hlavy proto že jak se na mě usmál projel mi mráz celým tělem.
,,Děkuji “
,,Už je ti lépe ?“ zeptal se mě.
,,Ano už je to mnohem lepší “
,,Takže bych se mohl na něco zeptat “
,,Ano,i když vím co to asi bude “
,,Já jen co to bylo,co jsi vlastně zač ?“
,,Jsem člověk co se dokáže samovolně proměnit ve vlka,tato schopnost už je v naší rodině po generace,jen dnes už je to trochu složitější se proměňovat nemám takovou volnost jako byla dříve,dnes to lidem přijde divné a šílené “
,,Já víš nejsem zaskočen,taky ti musím něco říct vím jak to myslíš tato schopnost je v naši rodině také,ale naší generaci to přeskočilo “ smutně si oddechl,jsem v šoku on a vlk ?
,,Máš aspoň vyvinuté smysl jako vlk?“ zvědavě se zeptám
,,Ne,kdyby aspoň to,ale nemám“
Je mi jasné co se muselo stát někdo v jejich rodu musel být člověk,ale nevím zda to dochází i jemu
,, V těle mi koluje vlčí krev,ale nedokáži to proměnit se,leda by mě kousnul plnohodnotný vlk“ dívá se na mě
,,Ccc na to ani nemysli “ zasměji se a řeknu to polohlasně
,,Ne nemohl bych to po tobě chtít“
,,Neudělala bych to to nejde přeci je to dar,ale zároveň prokletí “
,,Já vím omlouvám se neměl jsem to říkat “
,,V pořádku,ale chtěla bych něco vědět,říkal jsi že mě …“
Zase mě to nenechal doříct
,,Víš já skočím pro sestřičku “ řekl a odběhl
Sakra on mě to nenechá snad nikdy doříct , zamumlám si
Co to napnu uši a slyším jak houká sanitka, co to další případ ? Vylezu z postele a jdu se podívat na chodbu,v tom vidím jak na nosítkách vezou poraněného muže, co se mu asi stalo pomyslím si.
,,Rychle sem tudy“ křičí sestřička
Došlo mi že jsem jí vše řekla,ale ani neznám její jméno jen matně si vybavuji co měla napsaného na cedulce
,,Pospěšte si ten muž je v kritickém stavu “
Sanitáři rozrazí dveře a muže vezou přímo na sál,jsem zvědavá jdu se podívat blíže přes okénko ve dveřích
,,Lollo! Neměla by jsi ležet ? “ sakra on je snad všude
,,Sebastiane kde jsi byl?“
,,Říkal jsem že jdu pro sestřičku ale mezitím přivezli ošklivě poraněného muže“ jdeme zpátky na pokoj, uplynulo několik hodin a sestřička pořád nikde začínám se nudit už chci domů Sebastian mě chytne za ruku
,,Ale musím ti něco říct ,jako vlk jsi nádherná“ polknu a vyvalím oči
,,No děkuji “ sedne si ke mně na postel dívám se mi do očí
,,Jak jsi mě běžela zachránit a postavila jsi se přede mně to bylo něco tak krásného“ posadím se abych mu byla blíže sedíme naproti sobě
,,Já cítila jsem že to musím udělat “ krásně se usměje
Nakloní se ke mně a pošeptá mi
,,Záleží ti na mě ?“
Srdce mi bije o sto šest nohy se mi třesou a v břiše mám divný pocit proč mě tak znervozňuje když je u mě tak blízko ?
,,Ano“ odpovím mu,podívá se na mě a chystá se mě políbit,už cítím jak se jeho rty dotknou těch mích mám pocit že vyletím z kůže kdež to v tom se rozlítnou dveře a sestřička praví.
,,Bože ! neuvěříš co jsem viděla “ pak si všimne jak je Sebastian blízko mě ,,Pardon neruším ?“ vtipně se zeptá
Sebastian sklopí hlavu a sedne si do křesla
,,Ne sestřičko vůbec nerušíte“ řekne dvojmyslně Sebastian,usměji se.
,,Ten muž,ten muž co ho přivezli on má stejné tetování jako mám já ! “
,,Co že ? On je taky vyvolený ?“ Sebastian napíná uši jde vidět že ho to zajímá
,,Vypadá to že ano já myslela že jsem zůstala jako jediná “
,,Což znamená že když přijde osudný den jako před deseti lety jste naše záchrana “ řeknu jí
,,Já vůbec nevím,nevím co je zač ani jestli to o sobě ví,teď je už v pořádku na pokoji “
,,Co mu bylo ?“
,,Měl ošklivě poraněnou nohu,půjdu se na něj povídat “
Vešla do jeho pokoje zkontrolovat jestli je v pořádku,jak ho tam viděla ležet pořádně si ho prohlédla ,zaujali ji jeho delší černé vlasy,dlouhé řasy a rysy jeho obličeje hlavně u očí byly velice výrazné,rty plné a růžové
,,Zajímalo by mě jaké má oči“ zašeptala si, v tu chvilku uviděla jak se muž pohnul,přišla k němu blíže a přikryla ho aby byl v teple měl peřinu div né u kolen, jak ho přikrývala uviděla jeho svalnaté statné tělo
,,Krásně vyrýsované “ řekla nahlas
,,Děkuji “ ozvalo se
,,Co prosím ? “ vyvedená z míry se sestřička zeptala,její hlas se nesl místností
,,Řekla jste že mám hezké tělo “ odpověděl muž ležící na lůžku
,,Já já ehem nevěděla jsem že jste při vědomí “
,,Jste velice milá “ v tu chvíli začal muž otvírat oči,sestřička tam jen tak stála a pozorovala ho,muž otevřel oči a pohlédl na sestřičku
,,Krásná jste,jako váš milý hlas“
Jeho oči,jsou černé jako noc,s tím jsem se ještě nesetkala – řekla si pro sebe .
,,Vidím že už je vám lépe“
,,Ještě líp když vás vidím “
,,Donesu vám něco k pití “ sestřička odcházela z pokoje vzala za kliku ale v tom muž zavolal
,,Řekněte mi vaše jméno prosím “ sestřička se zarazí
,,Jsem Kirra “ řekne mu a odejde z pokoje .
Mezitím se ke mně Sebastian vrátil,šlo vidět že nad něčím přemýšlí
,,Konečně tě dnes pustí domů jsem slyšel ? “
,,Ooo ano moc se těším “
,,A myslíš že by jsem mohl být pořád s tebou ?“ zamyslím se,pohlédnu na něj a vidím ty jeho krásné červené oči,neodolám
,,Určitě můžeš “ jde vidět že je poctěn přisedne si ke mně chytí mě za ruku,pohlédne mi do očí
,,Lollo? Já víš asi .. no “ zakucká se
,,Sice jsem jen člověk s krví vlka ale neodolám já … víš tohle jsem ještě nikdy k nikomu necítil a pokaždé když jsem v tvé blízkosti mám pocit že se mi srdce rozkočí,vím že jsi hodně opatrná ale prosím dej mi šanci “
Koukám na něj jak opařená,co že to říkal ? Mám pocit že jsem snad i špatně slyšela on on … vyjádřil mi teď city .
Zbláznil se sotva se známe,ale je pravda že když je u mě cítím se tak naplněná radostí a nebojím se jít kamkoliv s ním po boku,sakra co to plácám to nejde přece .. jsem sama sebou udivená .
,,Prosím já víš už když jsem tě poprvé viděl sedět na útesu tak samotnou a když jsi se ke mně otočila a ty tvé oči prosím neodolám ti jsem tebou plně lapen “ měla by jsem mu říct že mi je s ním taky dobře nebo si to nechat pro sebe ? Jsem zmatená. Sedím tam a dívám se na něj .. čekám co bude dál
Mezitím jde Kirra z pokoje od raněného muže.
,, Určitě z něj ještě mluvila sedativa “ pomyslí si .. jde pro pití a nese mu ho zpět,otevře dveře a vidí muže sedět na posteli,zamyšleně hledí do zdi Kirra se rozhlédne po místnosti je to obyčejný nemocniční pokoj na co tady může tak zírat pomyslí si .. ,,Jsem rád že jste zpět“
,, Tady máte “ podává mu lahev vody
,,Děkuji,víte nevšiml jsem si ani jak dlouhé bílé vlasy vlastně máte a vidím že pod tou sestřičkovskou čepičkou se vám skrývá červená ofinka “
Kirra se začervená a pootočí hlavu
,,Ten váš usměv jako z obrazu a ty oči …. Jak krásně zelené “
,,Blázníte “ odpoví mu polichoceně Kirra
,,Blouzníte tady po mně a ani jste se mi nepředstavil “
,,Omlouvám se jaká nezdvořilost, jsem Drago “
,,Všimla jsem si že máte zajímavé tetování ?“
,,Oo ano to už mám dlouho po pravdě ani neznám jeho význam “
,,Já jen že mám pohodné“
,,Vážně ?“
,,Ano“
,,A co to znamená ani nevím kde jsem ho vzal “
,,Budete si myslet že jsem blázen “ začne se smát
,,Povídejte “
,,Věříte na vlky ?“
,,Ooo jistě že ano moc se zajímám o jejich minulost a historii vím o nich snad vše “
,,A i o lidských ?“
,,O tom jsem slyšel ale neměl tu čest vidět to “ posmutní
,,Ale až mě odtud pustí rád bych vás někam pozval co vy na to ?“
,,To by bylo milé “ pousměje se
,,Víte o těch vlcích já jsem něco jako vlčí mytolog “
,,Tak to moc ráda slyším “
Drago znejistí a nechápe o co jde,sestřička jde za mnou aby mi řekla že už můžu jít domů,jako bych to věděla už jsem si zabalila věci a jen čekám na pokyn že můžu jít
,,Lollo kam jdeš ?“
,,No domů ?“ zazubím se
,, A jak můžeš vědět že tě pustím ?“
,,Jáá em doufala jsem v to ?“
,, No tak dobře můžeš jít “
,,Super“ vykřiknu a už si to mašíruju ven
,,A ještě abych nezapomněla jsem Kirra “ zavolala na mě ještě .
Jdeme už konečně ven Sebastian mě chytil kolem pasu,koukám na něj jako co to dělá
,,To já abys mi neupadla “ zazubí se na mě
,,Ach “ povzdechnu jsi ale jsem ráda že ho mám u sebe … došli jsme domů
,,Zajdu se vykoupat “ povím mu
,,Dobře já počkám “ vykoupu se je to krásný pocit být zase doma,sejdu dolů po schodech a vidím ho jak usnul na kanapy – toho by se dalo využít – pomyslím si
Dojdu k němu skloním se a něžně ho políbím na rty, při tom se mi rozechvěje celé tělo,ale on je tak sladký když spí otočím se a jdu do svého pokoje.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
