Vlčí příběh - Pravda 3.kapitola
Informace:
Jen krátké pokračování a odhalení co se stalo.
Druhý den ráno se probudím,rožmourám očima a vidím ho na židli stočeného,zlámaného ale mou ruku pořád nepouští.V tom přijde do pokoje sestřička.
,,Jak ti je jak se cítíš ?“
,,Je to lepší ,ale cítím se pořád slabá“
,,To přejde musíš se nejprve pořádně najíst “
,,A co si mám dát k jídlu ?“
,,Vydrž něco ti přinesu “
Dívám se na Sebastiana jak sladce spí, je mi ho až líto že se musel tak tlačit na té židli, v tom přichází sestřička a podává mi kus syrového masa ,, emm co že ? ,, pomyslím si ,,proč mi podává kus syrového masa přece nemůže vědět kdo jsem,,
,,Tu máš dej si pomůže ti to“
,,Jak ale jak? Jak to víte ? “
,,Nejsi totiž sama“
,,Já co že jak to ?“
V tom přichází doktor.
,,Proč má ta slečna syrové maso ? “
,,Jelikož ztratila hodně krve maso jí jen prospěje , je to snad vědecky dokázáno ne pane doktore“ a nenápadně na mě mrknula,já to jen s plnou pusou odkývala,vypadá to že sestřička věděla co dělá. Mezitím se začal Sebastian probouzet.
,,Dobré ráno ospalče “
,,Jsi v pořádku jsi celá? Jak ti je ? “
,,Neboj nic mi není “
,,Vážně ?“
,,Ano určitě “
,,Ale co jsi mi to večer říkal ? Že jsi se do mě ….“
Moc dobře ví co mu chci říct proto mě přeruší slovy.
,,Omluv mě prosím jsem celý dřevěný,dojdu nám pro kávu“
Jen co odejde přijde sestřička a začne se vyptávat.
,,Já vím co jsi zač,ale jak je to možné já myslela že všichni utekli po tom co se tu stalo,ty ty jsi hodně jiná než ostatní víš to ? Kdo jiný by se pouštěl do křížku s upírama jen tak sám ?“
,,Hrozilo mu nebezpečí “
,,Povídej jak je to možné ?“
,,Nevím už dlouho tu žiji sama nejsem zvyklá na lidskou společnost,pokud víte co jsem zač tak taky víte co se stalo, víte že před deseti lety naše město napadli upíři. Chtěli ho vyhladit a mít ho jen pro sebe,proto zabili každého kdo vlkem byl nebo se v něj jen dokázal proměnit ať svou vůlí nebo bez ní,buď jim sloužit nebo smrt ! Já a můj bratr jsme byli u toho když ta válka začala schovali jsme se u nás doma, ale našli si nás vzal mě do náručí a odnesl do sklepních prostor a on … přišli si pro něj a zmizel beze stopy “
,,To je strašné ale jak jsi se dokázala tak dlouho ukrývat ?“
,,Slíbila jsem si že ho najdu a zachráním proto jsem se moc nepřeměňovala jen na lov a to né moc často byla jsem velice opatrná a snažila jsem se splynout s lidmi okolo mě,sílila jsem a rostla až ze mě byla dospělá 20letá vlčice,ale jak to víte ?“
,,Nejsi v tom sama“ znova zašeptala
Nechápala jsem,ale pak si vyhrnula lékařkou košili a na pravém žebru měla vytetovaný měsíc.
,,Vy jste ? “ vyvalila jsem oči
,,Ano jsem ale drž to v tajnosti “ řekla mi a odešla z pokoje.
Tohle tetování už jsem dlouho neviděla byl to symbol těch kteří byli donuceni opustit svou smečku a vyhnáni z města upíři je nemohli zabít,prakticky to bylo i nemožné .
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
