Anime World CZ/SK - Příběhy

Je brzo ráno,zima mráz a začíná pomalu padat sníh. Já stojím venku a dívám se na vločky jak padají,přemýšlím jak na tím jak krátký jejích život vlastně je. Kolem mě je ticho jen vítr občas zafouká a nese sebou chladný vánek.

 Jdu se projít kolem mě je všude bílo chci jít lesem nějak cítím že mě to tam táhne.Nebojím se a ani mi není zima něco mě hřeje je to mé druhé Já. V lese je klid na zemi jdou vidět jen stopy zvířat přesto pokračuji pořád dál,cítím jak mě to naplňuje o podál vidím jelena zahledí se na mě,ale nebojí se mě přesto že ví co jsem zač. Jsem jiná než ostatní a to velice zvláštním způsobem.Pokračuji v cestě pořád padá sníh který se rozpouští při dopadu na mé oblečení,nadechnu se toho čerstvého vzduchu a zamyslím se,miluji takové procházky,ale najednou mě z mého dumání něco vyruší ….. je to výstřel!

Neváhám a běžím k místu odkud jsem výstřel slyšela tak vidím myslivce jak zastřelil nebohého kance neváhám a jdu k němu ptám se 

,, Co proč !? proč jste to udělal ?! “ 

,, Ten kanec byl napaden,napaden divokým zvířetem a vypadá to že od něj chytil nějakou nemoc,musel jsem to udělat! “

 Tiše polknu

,,Dikovým zvířetem ? “  zeptám se .

,, Ano asi vlk !“

,, Vlk? “ vyvalila jsem na něj nevěřícně oči a v duchu jsem si přemítala že to nemůže být pravda to přece nemůže být pravda rozeběhla jsem se .

Ještě jsem slyšela jak na mě volá 

,, Buďte opatrná,číhají všude ! “

Doběhla jsem na své oblíbené místo na vysoký útes osázený stromy je to tu krásné mám výhled na celé městečko a ještě krásnější je to když je to jako teď celé zaseté sněhem. Sednu si zahledím se do dálky před očima vidím jen jak si vítr pohrává se sněhovými vločkami. Přemílám si v hlavě co mi řekl a nechce se mi tomu věřit to nemůže být pravda to není pravda vždyť přece né vlk by to neudělal. Sedím tam a přemýšlím,mám nutkání podívat se na svět i z jiného pohledu ale říkám si že musím odolat akord teď po tom co mi bylo řečeno.

 Dumám,lámu si hlavu ale najednou uslyším praskot větví otočím se a nikde nikdo,dumám dál a zase tentokrát blíž otočím se a vidím matný stín postavím se zbystřím své smysly vítr mi zavanul pod nos pach člověka jsme ve střehu vím že nejsem sama. Najednou se ozve rána a někdo leží kousek ode mě na zemi ve sněhu rozpláclí jak přejetý sněhulák, okamžitě zbystřím…

,, Kdo jsi a co tu chceš ! ? “

,, Jáá ju ummmm ……“  slyším tlumeně

,,Vstaň a vyplivni ten sníh a pak se mnou mluv ! “ rázně mu odpovím

Vstane,oklepe se a zahledí se na mě ..

Oooo co vidím je,je velice pohledný ale asi pěkný ňouma pomyslím si .

Je celý od sněhu ale vypadá že humor ho neopouští,přiskočí ke mně a ..

,, Ahoj já jsem Sebastian a ty ? “ dívám se na něj jako by právě spadl z višně,mám otevřenou pusu vyvalené oči stojím tam jak opařená,jenže on,on se nevzdává

,,Co tu děláš tak sama,když tu po lese běhají ty nebezpečná zvířata ?“

Tím co řekl mě probudil z mého tranzu.

,,Jediné nebezpečí jsi tu ty !! “  odpovím mu a otočím se na odchod ..

,,Počkej prosím “ otočím se

,,Co ještě chceš? ! “

,,Ukázala by jsi mi cestu ven ? “ usměje se a rozzáří se na mě ty jeho krásné oči pousměji se …

,,Neříkej že jsi zabloudil ?“ přijde mi to vtipné ten les znám do poslední větvičky a on tu zabloudí? Vážně je to ňouma ,ale usměji se a přikývnu.

,,Za mnou “ Seskočím a běžím začíná se smrákata a to není dobré pokud hrozí co si myslím.

,,Počkej,počkej na člověka běháš docela rychle “ ou zarazím se,jsem zvykla být sama tak si určuji své vlastní tempo,ale zpomalím . Mám divný pocit že ho musím chránit.Bojím se toho co by mohlo nastat .

,,Pojď dovedu tě k sobě “ řekla jsem mu.

Běžíme přes celý les,miluji když slyším jak mi pod nohama praská sníh nechávám se unášet čerstvým vzduchem a větrem co si hraje s mými vlasy,diví se jak můžu tak dobře les znám vyvedu ho ven a dovedu ho k sobě je celý promrzlí a mokrý od sněhu.

    Bydlím v malém městečku úplně na konci mám ráda své soukromí.

,,Nečekej žádný luxus je to skromné bydlení “  vejdeme ke mně.

,,Posaď se prosím přinesu ti suché oblečení “  posadí se a já cítím jak se rozhlíží,cítím jak je nejistý,ale že mi důvěřuje …

,,Tady máš,koupelna je nahoře jestli si chceš dát koupel “

,, A emmm nevadí ti to nerad bych překážel “

,, Ne v pořádku jinak bych tě nezvala a nechala tě v lese “

Zasměji se a ze smíchem odcházím udělat čaj,otočím se a vidím jak si sundavá čepici je mi divné na něj upřeně zírat tak se jen mírně pootočím abych na něj viděla. Pod čepicí se mu skrývaly krásně černé krátké vlasy,zakroutí hlavou a pár pramínků mu spadne do obličeje který má velice ostré rysy a ty jeho oči jeho oči jsou červené,napětím polknu ale nenechávám se vyvést z míry. Otočím se a začnu vyndavat hrnečky připravím čaj otočím se zpět a on tam stojí jen v kalhotách. Vyvalím oči, vidím ho stát uprostřed mého obýváku s mokrýma věcma v ruce,pousměje se …

,,Ukaž dám ti je ke krbu usušit “

,,Děkuji “

Rozejde se do koupelny a já si vybavuji to jeho tělo,byl to sval na svale už od pohledu pěkné a pevné.

 

Co je zač proč je taková vzala mě k sobě aniž by mě znala ? není to divné nemám se nad tím pozastavit ? Neznám ani její jméno měl bych se jí na něj zeptat ? Nebo to mám nechat plynout? Jak se mám soustředit když mě vyvede z rozpaků její krása ?

  

Tyhle myšlenky mu kolovaly hlavou zatím co kapky vody klouzaly po jeho krásném těle.Já jsem dole zatím dodělala čaj a čekala až sejde ke mně,přišel jen v ručníku v tom úžasu z jeho těla jsem mu zapomněla dát věci na spaní..

,,Ech promiň tady máš “ podala jsem mu věci po mém bratrovi

 ,, Děkuji,ale od kdy holka jako ty nosí takové oblečení ? “

,,Není mé je mého bratra “

,,Ty tu bydlíš ještě s bratrem ? “

,,Ne můj bratr,můj bratr …..“ do očí se mi vlijou slzy

,,Můj bratr je nezvěstný už 10 let “

,, Ooo promiň to mě mrzí to jsem neměl omlouvám se “

,,V pořádku nemohl jsi to vědět “ pousměji se

,,Už dlouho tu bydlím sama “

Šlo vidět že je mu nepříjemné to co řekl,ale nemohl za to, nikdy jsem se přes to nepřenesla ale nepřestávám ho hledat.

,,Tu máš dej si čaj zahřeje tě “ podávám mu šálek horkého čaje a kousek toustu s džemem co jsem měla v lednici.

,, Já moc takhle nejím,ale zítra můžeme zajít nakoupit a já ti něco  udělám jak dlouho se zdržíš ? “ nenápadně se zeptám,jsem zvyklá být sama ale jeho přítomnost mi vůbec nevadí ba naopak je to příjemná změna po těch letech co jsem byla pořád sama.

,,Já jsem vlastně fotograf,chodím a probádávám lesy proto že jen v lese se dají zachytit fotky co jinde neudělám,proto jsem tam dnes byl ale nějak jsem sešel z cesty a pak narazil na tebe co jsi tam vůbec dělala ? “

,, Já? Já noo řekněme že jsem se šla uvolnit a protáhnout svaly “ zasměji se a otočím hlavu,tím mu dám najevo že se o tom více nechci bavit.

,,Promiň,ale asi jsem přeslechl tvé jméno “

,,Nepřeslechl jen jsem ti ho ještě neřekla “ důrazně se zasměji a v jeho očích vidím jak znejistil .

,,Jsem Lolla “

,,Lolla ? Krásno jméno jako ty “ znejistila jsem.

,,Jsem unavená půjdu si lehnout,pojď ukáži ti tvůj pokoj “ jdeme po schodech nahoru míjíme troje dveře ..

,,Tady prosím tvůj pokoj,hned vedle mého “

,,Děkuji “

,,Není zač tak dobrou noc “

,,Já …em dobrou “ vydechl a zabouchl za sebou dveře.

Já jsem si ještě zašla do sprchy a v hlavě se mi honilo plno myšlenek jak mě to vůbec napadlo co když je to jeden „ z nich „ né to né na to mám čuch uklidňovala jsem se a užívala si teplou sprchu umyla jsem se opláchnula vylezla jsem osušila jsem se a snažila se uklidnit své myšlenky oblékla jsem se a šla do postele. Lehnu si a samou únavou sunu. 

 Proč na ní myslím i když je jen přes zeď ? Ach ty její dlouhé černé vlasy,krásně zelené oči a ty dlouhé řasy,její úsměv je jak od anděla,bože je krásná. Ne Sebastiane co děláš úplně na to zapomeň tohle by přece nešlo jsi profesionál . 

 

Uklidňoval se a samou zamyšleností usnul.   

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.