Tajná Mise - Kapitola XVII.
Informace:
Po dlouhé době jsem se dostala zase ke psaní,tak je tady další dílek,snad se vám bude líbit :3
Když jsme doletěli na místo a vystoupili z letadla rozhlédla jsem se okolo sebe,byla jsem malinko nezvozní vše je tu jiné než u nás.
Tomas zpozoroval mou nejistotu a pevně mi stiskl ruku aby mi dal najevo že je tu pro mě.
Lehce jsem se usmála a na oplátku jsem stiskla jeho. I tak se rozhlédnu okolo sebe a nevidím nic jiného než šerou pustinu .
Lisabon je vážně město hrůzy.
*Brrrr *ošiji se nad tou představou co se tady asi děje,nedivím se že je to ideální město pro zločin. Po chvilce se rozejdeme směrem ven z letiště, Tomas vedle mě kráčí se vzpřímenou hlavou a dává všem najevo svým pohledem ať nic nezkouší . Je to tu strašné,baráky kolem nás mají otřískanou omítku,některé budovy nemají ani okna,natož aby měli záclony.Chodníky jsou zašlé a špinavé,ani jeden strom nevypadá zdravě všechny jsou uschlé a vrásčité,když mají ještě nějaké to listí tak je zežloutlé a zkroucené.
Nadechnu se abych se uklidnila,jenže v tom se mi dostane do plic těžký a špinavý vzduch. Zakuckám se.
,,Ehem ehem,sakra" pronesu .
,,Moc se nerozhlížej " pošeptá mi Tomas
,,Proč by ne ? jsme přeci jako na dovolené " uvedu ho na pravou míru .
,, To ano,proto že tu jsme v utajení ,takže tu jsme jako novomanželé na líbánkách " dodá Tomas v tom se zděsím..
,,Co že ?" vytřeštím na něj oči .
,,Ano takhle to uvedl náš šéf v hotelu " odvětí mi Tomas
,,Až se vrátím asi ho zabiju " řeknu a přihmouřím oči.
Procházíme přes jakýsi kamenný most,nedá mi to a pohlédnu dolů,jenže to co vidím mi nepřipomíná řeku.
,,Proboha co to je ?" zděsím se.
Řeka je celá zelená a zapáchá,kameny co z ní občas koukají jsou zarostlé mechem a na hladině u řeky leží mrtvé ryby a kachny.
,,Sakra kam jsme se to dostali ?" ptám se Tomase.
,, Od doby co se tu objevila brána je to tu takové proto ji musíme najít a zneškodnit " .
To co jsem viděla mě vážně znepokojilo. Když se kouknu okolo sebe dojde mi proč mi Tomas říkal ať se moc nerozhlížím,můj pohled se střetl s jedním člověkem. Byl to chlapec asi tak okolo šestnácti let,mírně rozčepířené vlasy a divný pohled ve tváři.
Nedalo mi to, usmála jsem sem se na důkaz přátelského projevu, jenže on udělal něco co jsem nečekala. S šíleným výrazem v očích se na mě rozeběhnul . Při běhu co si vytáhl a běžel s tím na mě , v tu chvíli jsem nevěděla co dělat.Tomas ho zahlédl a hned zakročil,chytil ho pod krkem a přehodil na druhou stranu,chlapec se jen šíleně zasmál a utíkal jako hyena dál od nás.
,, Co to sakra bylo ?!" zakřičel na mě Tomas
,,Co že já no nevím ztuhla jsem " odpověděla jsem mu.
,,Lollo to se nesmí víc stát jasný ? Tady jsou lidi úplně jiný než u nás , tady jsou ovlivněný bránou! nikomu nemůžeš věřit " nevrle mi řekl,chytil mě za ruku a přitáhl k sobě.
,,Nemůžu o tebe přijít jasný " potichu mi řekl , nervozně jsem polkla a kývla na něj.
On se jen usmál a něco vytáhl ze své kapsy .
,,Tady máš " natáhl ruku a dal mi na oči jeho slunečný brýle.
,,Nesmíme vzbuzovat pozornost,už takhle jsme díky našemu oblečení dost nápadný " pronesl a vydali jsme se k hotelu.
Když jsme po nějaké době dorazili k hotelu,byla jsem ráda potřebovala jsem se pořádně prospat a nabrat síly. Vejdeme dovnitř . Hala je velká a prostorná,sem tam nějaké to křeslo a malý dřevěný stolek,na zemi je koberec co vede až k recepci. Žádný luxus to není,ale hlavně že budeme od těch divných lidí dál.
,,Dobrý den mám to rezervaci na jméno Tomas Darkwin "
,,Ano vteřinku " odpoví mu recepční ..
Já stojím kousek za Tomas a prohlížím si halu a zda neuvidím něco divného .
,,Ach ano už to mám přijeli jste k nám na líbánky se svou paní " Tomas zčervená a podrbe se na hlavě
,,Annnoo " dostane ze sebe .
Já se jen mírně nakloním abych viděla na recepční sundám si brýle a hledím na ní s přihmouřenýma očima a s trapným výrazem ve tváři ...
,,Ano tady je váš klíč pane a hezký pobyt " popřeje nám recepční a my se vydáme směr k výtahu ..
,,Om to bylo blbé " řeknu Tomasovi se smíchem
,,No to annno,no" vykoktne ze sebe Tomas a dál se moc nebaví.
Dojedeme výtahem do našeho patra a vydáme se ke dveřím. Tomas otevře. Pokoj je menší,není tam ani nic moc zajímavého. Jen psací stůl,jedna židle,jeden noční stolek a jedna posel .
,,Moment ? jedna postel ?" zděsím se .
,,Noo ano " odvětí mi Tomas.
,,Paráda " řeknu ironicky a vejdu.
Okousek dál je stará dřevěná skříň,vytáhnu si bundu na ramínku,otevřu skříň a pověsím tam bundu,jen se otočím rána,pohlédnu co se stalo a držák na bundy upadl.
,,Jak jinak " přihmouřím vztekle oči. Nechám to být a do poličky vedle si dám dvoje kalhoty a jedno tílko,otočím se že si vyndám další,ale než se tak stane polička se zbortí .
,, Proboha co tu děláš ?" vyhrkne na mě Tomas z malé kuchyňky .
,, Nic skříň nefunguje " odpovím Tomasovi a zbytek věci mrsknu zpátky do kufru . Natáhnu se aspoň na postel.
,,Je táák měkká " zavolám na Tomase a více se uvelebím, ale momééént co to
,, Sakrááá nějak moooc měkká " zakřičím když mě začne matrace pohlcovat .
,,Pomoooc " Tomas přiběhne a začne se smát, matrace měla tak proleželí důlek že mě naprosto vcucla a koukají mi jen nohy,Tomas dostal záchvat smíchu..
,, Až se dosměješ můžeš mi laskavě pomoc " řeknu mu se smíchem
,,Jasně " chytne mě za ruce a vytáhne ven,když se podívá opodál na skříň je mu jasné že nábytek bude už pěknou řádku let starý. Vytáhne mě z matrace a jdeme do kuchyně že si dáme kávu. Je tu ještě stará pískající konvice.
,,No to ne to je dovolená " zasmějeme se oba a s obavama se usadíme na židle a popíjíme kávu.
,,Zavolám Cadbeinovi a Kiře" pronese Tomas a vytáhne telefon. Souhlasně na něj kývnu .