Novinář - 4. kap.
Informace:
Mikoto a Fushimi jsou zproštěni viny. Ale Izayu trápí, že Jane je vrah. Ale Jane to už nevydrží a svěří se nejen Izayovi, ale i Lawovi. Společně vymyslí, co dál podniknou.
4. Zpověď Jane
Mikoto:
Poté co mě vyslechl Kuroh, zařídil mi advokáta. S ním jsem probral pro a proti. Vypadalo to se mnou bledě. Ale chtěl jsem, aby Janey byla z obliga. Ale obával jsem se, že nebude, protože mi bylo jasné, že musí udělat v mém bytě prohlídku, kde můžou najít mou zbraň, ze které střílela večer Janey. Takže je tam pravděpodobnost, že najdou na ni i její otisky, nejen mé. Ale byl jsem připraven říct, že ji držela v ruce, ale nestřílela. Tím sice řeknu, že tam taky byla, ale to je vše. Aspoň Yata byl mimo podezření. Proklínal jsem hlavně Izayu, protože takhle zradit rodinu. Vlastní krev.
„Tak je to s vámi bledé. Teď prohledávají váš byt. Jestli něco najdou, tak vám nebudu moci moc pomoct. Jenom, aby jste dostal mírnější trest. Ale to ani nezaručuju, že se mi podaří.“ vysvětloval mou situaci můj právník. Představil se mi jako Jin Habari. Jenom jsem přikyvoval hlavou, že rozumím. Poté mě odvedli do vazby, kde jsem se sešel s Fushimim.
I Fushimi měl svého právníka, který mu řekl v podstatě to samé co mně. Ale ani já, ani Fushimi jsme nic neřekli. A na tom revolveru budou spíš mé otisky a možná i Janey, ale Fushimiho by tam otisky být nemuseli. Tak aspoň on bude na svobodě. Jen o Janey jsem se strachoval.
„Mikoto neboj, ta bude v bezpečí.“ promluvil na mně Fushimi. Vždy na mě poznal co mě trápí.
„Obávám se, že až najdou tu zbraň u mě, tak obviní i Janey. Budou tam i její otisky.“ odvětil jsem Fushimimu.
„Neboj, vše bude dobré.“ svým způsobem mě Fushimi utěšoval.
„Díky, kámo.“ usmál jsem se na Fushimiho. Ten mi úsměv oplatil. K našemu překvapení, večer jsme už byli na svobodě.
Venku jsem se rozloučil s Fushimim a šel jsem domů.
Doma to vypadalo jako po výbuchu. Všude rozházené věci. Na úklid jsem náladu neměl. Hned jsem vyndal mobila a zavolal Janey. Ale ta mi to nebrala. Tak jsem zavolal Verče, na kterou taky mám kontakt, ale ta o Janey taky nic nevěděla. Bylo to divné, ale pak mi došlo, že je nejspíš pod dohledem bratra. Podíval jsem se do své skrýše a k mému překvapení tam zbraň nebyla. V tom jsem měl telefonát. Bylo to neznámé číslo, ale věděl jsem, kdo mi volá.
„Ano, šéfe?“ ozval jsem se do telefonu. Chvíli jsem poslouchal. „Tak to mě těší a díky za záchranu.“ poděkoval jsem šéfovi, protože on včas stačil vzít revolver k sobě a mně ani Fushimimu nemohli nic dokázat. Poté hovor utichl. Odpožil jsem mobila na stůl a lehl jsem si do postele. Chvíli jsem přemýšlel a nakonec jsem usnul.
Izaya:
Musel jsem odejít se jít projít, pročistit hlavu. Musel jsem na Janey dohlédnout. Nechtěl jsem, aby byla chycena. Když jsem měl hovor. Byl to Kuroh. Hovor jsem mu nezvedl. Šel jsem do baru se opít. Potřeboval jsem to jako sůl. Hlavně poté, co jsem zjistil pravdu. Že to Andyho zabila má sestra, má malá Janey.
Ale Kuroh už před tou putykou kam chodím stál. Věděl, že tam budu, nebo přijdu. Byl jsem stejně i tak překvapený.
„Co si sakra myslíš, že děláš? Chceš mít problémy?“ řekl naštvaně Kuroh, ale nekřičel.
„Promiň, ale Fushimi mi řekl, kdo střílel. Neměl si souhlasit se šéfem, že to zvládnu.“ řekl jsem odměřeně.
„Věděl jsem to. Ale musíš se naučit, že i když máš svou rodinu rád, že i ji musší dokázat zradit, když provedli něco zlého. A tvá sestra provedla vraždu a na třech se musela podílet. Dám ti úkol. Vše od ní zjistíš. Zbraň se nenašla. Ani u Mikota ani u Fushimiho. Prohledáš pokoj své sestry a vyslechneš ji. Vše zapíšeš a zítra mi podáš hlášení. Jasné?“ řekl mi Kuroh, co mám dělat.
„Ale...“ chtěl jsem protestovat.
„Žádné ale. Rozuměl jsi?“ přerušil mě Kuroh.
„Ano, pane.“ dokázal jsem říct.
„Dobrá a teď se vrať. Ráno ať mám vše na stole.“ znovu mi rozkázal Kuroh. Otočil jsem se a šel domů. Přeci jsem chtěl být kriminalistou a tohle občas k práci patřilo. A tam na mě čekalo překvapení.
Jane:
Když jsem otevřela dveře, byl tam ten novinář. Ne Izaya, jak jsem si myslela. Moc nadšená jsem z toho nebyla.
„Co tu cheš?“ vyjela jsem po tom novináři.
„Teď mi vše řekneš, co se stalo, nebo napíšu, že ty jsi vrah.“ ušklíbl se novinář.
„Klidně si to tam napište. Mně je už vše jedno.“ řekla jsem rezignovaně. Novináře to překvapilo, přesto vstoupil dál, když jsem mu uvolnila cestu u dveří.
Sedli jsme si ke stolu naproti sobě. Pití jsem mu nenabízela. Nechala jsem slzy téct proudem po mé tváři. Bylo mi to jedno. Za tu chvíli, co Izaya odešel jsem se rozhodla, že se přiznám a půjdu do kriminálu. Že to vše hodím na sebe a nikoho neshodím. U Mikota jsem věděla, že se o Verču postará. Podle mě novinářn nevěděl, co říct, když mě viděl v tomto stavu.
„Řeknu ti vše, co vím. Nikoho nenapráskám. Beru to vše na sebe.“ řekla jsem a podívala jsem se na toho novináře. „Vše jsem způsobila já. To já jsem ten vrah.“ řekla jsem narovinu. V tom se otevřely dveře a v nich stál Izaya. Já i novinář jsme se na Izayu podívali.
„Co, se tu děje?“ trošku ztratil nervy Izaya. Zavřel za sebou dveře a přisedl ke mně. Viděl, jak jsem ubulená.
„Sama jsem ho pozvala. Chci se ke všemu přiznat. To já jsem vrah.“ řekla jsem a znovu jsem se rozbrečela.
„Nevěřím. Jsi drsňák a rváč, ale vrah určitě ne.“ promluvil rázně novinář. Nejen, že překvapil mě a Izayu, ale i sebe sám. Já i Izaya jsme se na novináře podívali.
„Ale jsem vrah. Toho Andyho jsem zastřelila já.“ řekla jsem pravdu. Izaya ji znal a věděl, že to pravda je.
„Teď řekni vše od úplného začátku co se stalo.“ vybídl mě v klidu novinář. „Podle toho se zařídím a buď to půjde do tisku, nebo ne.“ dodal. Izaya se chystal protestovat.
„Dobře.“ souhlasila jsem. Izaya se na mě podíval. „Chci mít vše za sebou. Ten tlak už nesnesu. A chci, aby to věděl celý svět.“ řekla jsem Izayovi. Ten přikývl, že souhlasí. Podívala jsem se na novináře a ten přikývl. Poté jsem spustila vyprávění.
Prvák, rozhovor Jane a Mikota:
Stála jsem naproti šéfovi školní gangu Rudých démonů. Chvíli jsme mlčeli. Ani jeden z nás nepromluvil. Ale po chvíli jsem promluvila jako první.
„Co po mně chceš?“ zeptala jsem se šéfa gangu.
„Chci tě do gangu. Šéf s tím souhlasit bude.“ oznámil mi Mikoto.
„Promiň, ale do toho nejdu. Mám osobní důvodu, proč se rvu, ale to neznamená, že chci patřit do gangu.“ řekla jsem rázným hlasem.
„Nech si to projít. Zítra mi dáš odpověď.“ nedal si to rozmluvit Mikoto a po těchto slovech odešel. Já tam zůstala stát jak solný sloup. Poté jsem se taky odebrala pryč. Šla jsem domů.
Telefonní rozhovor:
Přišla jsem domů, a přichystala jsem se do školy. Po chvíli jsem měla hovor. Myslela jsem si, že je to Izaya, tak jsem se nepodívala, kdo mi to volá.
„Ano?“ ozvala jsem se do telefonu. Chvíli jsem poslouchala. „Tak poslyš, nebudeš mi rozkazovat, co mám a co nemám dělat. Nevím, kdo jsi a ani vědět to nechci. A do gangu se nepřidám.“ řekla jsem rozhodným hlasem. Ale pak jsem zbělala jak křída. „Dobře, rozumím. Přidám se.“ souhlasila jsem. Hovor skončil. Ten na druhém konci telefon to položil. Rozbrečela jsem se jak malá. Do gangu jsem patřit nechtěla. Ale musela jsem. Ten hlas mi vyhrožoval, že pokud nepřijmu tu nabídku vstoupit do gangu, tak zabijou Verču. A to jsem nemohla nechat dopustit. Proto jsem s tím souhlasila.
Druhý den:
Poté, druhý den, co jsem znovu mluvila s Mikotem, jsem odpřísáhla, že se přidám, pokud dá pozor na Verču, aby se jí nic nestalo. Mikoto mi to slíbil a já se stala oficiálním členem gangu Rudí démoni. A od té doby jsem se bila a několikrát byla svědkem, kdy Mikoto nějakoho zastřelil. Děsila jsem se toho, ale vždy se mi vybavil ten rozhovor toho neznámého a bála jsem se o život Verči. Proto jsem celou tu dobu mlčela. Jenže teď je vrah i ze mě. I já vraždila. A to byl Andy.
Současnost:
Dovyprávěla jsem celý příběh a brečela jsem jak malá. Izaya mě hned objal a já se schoulila do jeho náruče. Brečela jsem jako nikdy předtím.
„Hlupáčku, měla si mi to říct. Verču i tebe bychom ochránili.“ šeptal mi do ucha Izaya.
„Myslím, že by to nepomohlo. Obávám se totiž, že je zrádce v policejních řadách. Jinak, jak by mohli vědět, kdo je práskač, či není.“ ozval se Law. Já i Izaya jsme se na novináře podívali. Já i Izaya jsme se zamysleli.
„Něco na tom bude.“ připustil Izaya, že novinář může mít pravdu.
„Měl bych plán. Teď co budu na škole, dohlédnu tady na Jane i tu Verču. A ty se postaráš o toho zrádce v policejních řadách.“ rozhodl novinář.
„Sice tě nerad poslechnu, ale nic jiného nám nezbývá. Ale k jednomu se vám přiznám. Ale zatím to nikam nepiš, nechci tu osobu dostat do problémů. Ale Fushimi je jedním z nás.“ přiznal se nám Izaya. Já jsem vytřeštila oči na Izayu. Novinář měl stále stejný výraz v obličeji.
„To on ti řekl, že to tady Jane vraždila, viď?“ promluvil po chvíli Law.
„Ano.“ přikývl Izaya.
„Ale jestli je zrádce ve vašich řadách, tak teď je v ohrožení života.“ zděsila jsem se.
„Není. Umím odezírat ze rtů a toto mi řekl, když jenom otevíral ústa. Nic nahlas neřekl ani nenapsal.“ uklidnil mě hned Izaya.
„Tak já půjdu. A od zítra má každý z nás svůj úkol.“ rozhodl novinář. Já i Izaya jsme přikývli na souhlas. Poté novinář odešel. Já šla pod sprchu a hned do postele. Tentorkát jsem se vyspala dobře.
Law:
Když jsem vyšel ven měl jsem v hlavě zmatek. Nikdy bych jsem se takhle nezachoval. Hned bych ten článek napsal a poslal do redakce k výtisku. Ale teď? Teď jsem se zachoval tak, jak bych nikdy nezachoval. Nerozuměl jsem si. Ale jediné jsem věděl. Té dívce se nesmí nic stát. Poté jsem šel domů, kde jsem se vysprchoval a zalehl do postele. Tu dívku jsem z hlavy nemohl dostat. Chová se jako drsňák, ale ve skutečnosti je to nejslabší člověk na světě.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.