Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Policie ve škole

Když jsem ráno dorazila do školy, tak se Verča zděsila, jak to vypadám. Bylo mi jasné, že extra hezký pohled to nebyl.

„Janey, co se stalo?“ zeptala se mě Verča celá vyděšená.

„Neboj, jenom se mi špatně spalo.“ usmála jsem se na Verču. „Noční můry.“ dodala jsem, proč se mi špatně spalo.

„Tak doufám, že už to bude dobré.“ usmála se na mě klidnější Verča. Já se usmála na Verču, ale moc do smíchu mi nebylo. Ale předstírat dokážu na výbornou. Což jsem ráda, protože nemusím pak vysvětlovat, proč je mi mizerně.

 

V naší třídě už byl i ten novinář. Snažila jsem se ho ignorovat. Sedla jsem si do své lavice a čekala na začátek hodiny. Jenže novinář přišel ke mně.

„Vím, že jsi v gangu, po kterém jdu.“ zašeptal mi do ucha jízlivě.

„Pokud nechcete dojít k újmě jako včera, tak mi dejte pokoj.“ ušklíbla jsem se na toho novináře. Při vzpomínce co se stalo včera se odtáhl. Verča mě slyšela a trošku se začala smát. Muselo jí to taky dojít.

„Ještě jsme spolu neskončili.“ procedil skrz zuby a odešel.

„Nějak si mu přirostla k srdci.“ zasmála se Verča.

„To není pravda. Spíš jsme na ostří nože. Nemůže zkousnout, že ho někdo odmítl.“ ušklíbla jsem se na Verču. Poté začala hodina. Všicni jsme si sedli na místa. Ale to co následovalo, mě vyděsilo až k smrti.

 

Izaya Orihara:

 

Ráno, když jsem nastoupil do práce, měli jsme hned poradu. Můj šéf Kuroh dostal hned slovo. A to, co následovalo mě nepotěšilo.

„Zjistili jsme, že Andyho Doomyoujiho popravil gang, po kterém tolik pátráme. Jde o gang Rudí démoni. A podle svědka, za to mohli dva studenti gymnázia. Mikoto Suoh a Fushimi Saruhiko. Svědek ty dva viděl, jak do přístavní vody háží pytel. Poté odešli. Svědek se podíval co to vyhodili a našel mrtvé tělo. I hned nás zavolal. Oba podezřelí navštěvují čtvrtý ročník gamnázia a letos by měli maturovat. A dostal jsem zprávu, že místní novinář Law Trafalgar se zaměřil na třetí ročník stejného gymnázia. Jde po tomto gangu a chce získat informace pro svůj článek.“ oznámil Kuroh našemu velícímu důstojníkovi Reisimu Munakatovi.

„Dobrá, oba přiveďte na stanici. Vyslechneme je.“ rozhodl Munakata.

„Šéfe? Nerad to říkám, ale ve třetím ročníku je moje mladší sestra Jane. A co vím, tak ty dva zná.“ prásknul jsem svou sestru. Hned jsem toho litoval, ale muselo to být.

„Dobrá, i tu přiveďte. Orihara, zvládnete to? Měl bych vás stáhnout z tohoto případu.“ podíval se na mě šéf. Než jsem stačil reagovat, ozval se Kuroh.

„Zvládne to. Beru to na sebe.“ řekl Kuroh a podíval jsem se na něho. Měl kamenný výraz v obličeji.

„Dobrá, teď ty tři přiveďte.“ rozhodl šéf. Všichni jsme se postavili a odešeli. Já, Kuroh a ještě dva kolegové jsme šli k autům a jeli jsme do gymnázia, pro tři lidi. Mezi nimi i má sestra.

 

Ve škole:

 

S profesorkou do třídy přišli dva detektivové a ředitel školy Shizuo Heiwajima. Všichni jsme se postavili. Věděla jsem, že ředitel se zná s mým bratrem, protože oba navštěvovali stejnou školu. A tuto školu řídil Shizuo, protože jeho otec dostal infarkt a málem to nepřežil. Tak jeho syn převzal jeho funkci. Bylo tu pár profesorů, kteří s tím nesouhlasili, ale nikdo nic neřekl nahlas. Všichni jsme se postavili.

„Sednout. Jane Orihara, půjde se mnou. Vezmi si věci a jdeme.“ řekl přisným hlasem ředitel. Věděla jsem, že je zle, když tu byl ředitel i policie. Postavila jsem se vzala své věci a odešla. Všichni na mě zírali s vytřeštěnýma očima. Novinář vše mlčky sledoval a dělal si poznámky.

 

Cestou do ředitelny jsem potkala Mikota s Fushimim. Ty odváděl můj bratr a jeho nadřízený Kuroh.

 

V ředitelně jsme se všichni sedli ke konferenčnímu stolku. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal, dokud nakonec Kuroh nepromluvil.

„Všichni tři jste podezřelí z vraždy Adnyho Doomyoujiho. Vás dva viděl očitý svědek a vy ty dva znáte, tak jste taky podezřelá.“ řekl Kuroh jak se situace má. Izaya se za celou tu dobu na mě ani nepodíval. Došlo mi, že to on mě práskl fízlům. Zlost jsem nepociťovala. Ale strach jsem měla. Ale nedala jsem na sobě nic znát.

„Co nám k tomu řekněte?“ zeptal se nás ředitel školy Shizuo.

„Ano, známe se, ale to hned neznamená, že jsme někoho odkrouhli.“ promluvil v klidu Mikoto. „A pokud vím, tak svědek viděl nás dva a ne tady Janey. Myslím si, že by jste vyslíchat měl nás dva a ne ji.“ zastal se mě Mikoto.

„Nech toho Mikoto, oni mě budou i tak podezřívat. Izaya mě prásknul, že se znám s tebou, že bráška?“ otočila jsem se na Izayu. Ten neuhnul pohledem, ale taky nic neříkal.

„Teď, vy dva pojedete s námi. Vy Orihara můžete do třídy.“ rozhodl Izayův nadřízený. „Ale připravte se, že vás budeme sledovat.“ dodal směrem ke mně. Podívala jsem se na Mikota. Ten přikývl ať odejdu. Ještě jednou jsem se podívala na Izayu a mlčky vypadla a šla do své třídy.

 

Mikoto:

 

Poté, co Janey propustili, já a Fushimi jsme museli jet s fízli na jejich okrsek. Tam mě dali do jedné výslechové místnosti a Fushimiho do druhé. Mně měl vyslýchat komisař Kuroh, jak se představil. Byl jsem rozhodnut Janey krýt jak jen to půjde. Včera prvně zabila člověka. Nechtěl jsem, aby šla do kriminálu. Bojovat umí, ale v kriminále by to nepřežila. Nikdo by to nepřežil.

„Tak Mikoto, jak to bylo včera v tom přístavu?“ zeptal se mě Kuroh.

„Ano byl jsem tam, ale ne za to, co se mi snažíte přišít. Já se vracel od své lodi.“ odpověděl jsem pohotově.

„A co ten svědek? Viděl vás, jak házíte do vody mrtvolu.“ Zeptal se znovu Kuroh.

„Tak musel být nalitej, protože ani já, ani Fushimi jsme nic neudělali. Jenom jsme se vraceli z mé lodi.“ trval jsem na své výpovědi.

„Podstoupil by jste detektor lži?“ zeptal se mě Kuroh na další otázku. Trošku to ve mně hrklo, ale nedal jsem na sobě nic znát.

„Klidně.“ odpověděl jsem pohotově. „Ale měli jste udělal testy na alkohol tomu svědkovi.“ neodpustil jsem si rýpanec.

„To vás nemusí zajímat.“ odsekl mi Kuroh. „Máte právo nevypovídat. Pokud nemáte právníka, tak dostanete. Co řeknete může být použito proti vám. Rozuměl jste svým právům?“ řekl mi Kuroh má práva, což dal najevo, že jsem zatčený. Hlavou jsem přikývl, že rozumím.

„Tak mi zavolejte nějakého právnika. Sám na něho nemám.“ řekl jsem pohrdavě a ušklíbl jsem se. Poté Kuroh odešel a já zůstal ve výslechové místnosti se strážníkem. Modlil jsem se, aby Janey byla z toho venku. Byla pro mě hodně důležitá. Něco jako sestra.

 

Izaya:

 

Byl jsem ve výslechovací místnosti se Saruhikem Fushimim. Chvíli jsme na sebe zírali a mlčeli. Poté jsem se ujal slova jako první.

„Tak co se to včera stalo?“ zeptal jsem se Fushimiho.

„Nic neobvyklého.“ odpověděl mi Fushimi. Uměl jsem odezírat ze rtů a to co šeptal, že ho slyšet nebylo mě šokovalo. Říkal, že to Jane zabila toho chlápka. Že byla chladnokrevná a nebyla to její první vražda. Že u dalších vražd se zúčastnila, jenom včera spustila spoušť. Byl jsem bledější a na nic jsem se nezmohl. Ani jsem Fushimimu neřekl jeho práva a musel jsem odejít. Ale strážník, tam zůstal. Musel jsem odejít. Nemohl jsem tam zůstat. To, co jsem zjistil mě odrovnalo. Má sestra je vrah. Nevěděl jsem, co mám dělat. Bylo to přímo na panáka, ale byl jsem ve službě. Naštěstí mě nikdo nehledal.

 

Ve škole:

 

Když jsem se vrátila zpátky do třídy, tak už byla přestávka. Verča si to hned ke mně namířila. Hned mě objala.

„Janey, co se děje?“ zeptala se starostlivě Verča.

„Až po škole.“ zašeptala jsem Verče a ta přikývla. V tom se za mnou zastavil Yata.

„Hele Janey, co se to děje? Prý policie odvedla Mikota a Fushimiho.“ křičel u dveří Yata.

„Je to pravda, ale nevím nic víc, než ty.“ řekla jsem Yatovi. Ten se hned vytratil.

„Tak co? Uděláš mi interview?“ ušklíbl se novinář. Podívala jsem se na toho novináře.

„Dej mi pokoj.“ zavrčela jsem a šla si sednout na své místo. Celou tu dobu, co jsem byla ve škole, jsem byla mimo. Věděla jsem, že Mikoto ani Fushimi nic neřeknout, ale bála jsem se o ně. Hned ze školy jsem pospíchala domů. Tam k mému překvapení byl Izaya.

 

Otevřela jsem dveře a u stolku seděl Izaya. Zarazila jsem se u dveří. Izaya byl v obličeji bledý jak stěna. Po chvíli se na mě podíval.

„Co tu děláš?“ dostala jsem ze sebe.

„Sedni si.“ řekl Izaya. Vůbec jsem ho nepoznávala. Ani nevím proč, ale poslechla jsem Izayu bez řečí a sedla si naproti němu.

„Co si dělala včera večer okolo desáté?“ přešel rovnou k věci Izaya.

„Doma, kde jinde?“ odsekla jsem Izayovi. „A pokud vím, tak to už řekl Mikoto, že jsem tam nebyla.“ dodala jsem naštvaně.

„Ne, ty si tam byla a sama ho zastřelila.“ řekl hrubě Izaya. Tím mě dost překvapil.

„Já myslela, že ten svědek viděl, jenom ty dva.“ pronesla jsem ironicky.

„Ano, ale je tu další svědek a ten viděl, jak toho Andyho si zabila. Vystřílela jsi všechny náboje do jeho těla.“ řekl Izaya. Bylo na něm poznat, že ho to mrzí.

„Hele, jestli mě chceš zatknout, tak to udělej. Jinak není co říct.“ řekla jsem ostřeji Izayovi.

„Od teď tě budu hlídat. Nechci, aby ses dostala do problémů.“ oznámil mi Izaya, vstal a odešel. Poté, co odešel jsem se rozbrečela jak malá. Po hodině, někdo zazvonil u dveří. Myslela jsem si, že je to Izaya, že si tu nechal klíče. Ale k mému překvapení to byl ten novinář.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.