Pirátská láska II. - 1. kap.
Informace:
Law i Jane jsou těžce raněni, ale Jane je na tom líp, než Law, který je v kritickém stavu a v bezvědomí. Jane se od Lawa nechce hnout ani na krok Nakonec i tento smutný začátek šťastný konec.
1. Vzkříšení
Na chodbě se mi povedlo se vyprostit od těch dvou mariňáků. Věděla jsem, že tím hodně riskuju, ale chtěla jsem jít zachránit Lawa. Udělali chybu, že mi rozvázali ruce. Při chůzi jsem mariňákům dupla na nohy a ti zavýskli bolestí. Pak se mi povedlo je omráčit. Jednomu mariňákovi jsem vzala katanu a šla, běžet jsem nesvedla, zpátky do kajuty.
To, co jsem viděla, nebylo moc pěkné. Oči jsem měla vytřeštěné, jak nevím co. Kapitán mariňáků probodl Lawa zezadu. Law se skácel k zemi.
„TY!“ křikla jsem na mariňáka vrhla jsem se na něho. Bylo mi v tu chvíli jedno, že ohrožuju i svůj život. Chtěla jsem se pomstít. Ani jsem neslyšela, jak na palubu se dostali ostatní a bojovali proti zbylým mariňákům. Bojovali jsme na život a na smrt. Já byla vše smyslů zbavená. Útočila jsem hlava nehlava. Kapitán se nezmohl na nic, než jenom na obranu. Povedlo se mi najít skulinku. Vrazila jsem mariňákovi pěstí do břicha, kolenem do hlavy a pak jsem mu probodla srdce. Než padl na zem byl mrtvý.
Hned jsem byla u Lawa. Rozvázala jsem mu lana na rukou a položila ho na záda.
„J-Jane...“ dostal Law ze sebe.
„Mlč, šetři se.“ řekla jsem se slzy v očích. Byl vážně raněn na zádech. I mně se otevřely rány na břiše, ale bylo mi to jedno. Law ztratil vědomí. Ostatní přiběhli, když dopojovali se zbylými mariňáky. Když viděli co se tu stalo, tak Chopper byl hned u nás. Zkontroloval stav Lawa.
„Rychle musím ho ošetřit, ale ne tady.“ řekl rozhodným hlasem Chopper. Zoro vzal Lawa na záda a šel s ním napřed na loď. Já se taky postavila na nohy, ale málem jsem se skácela, kvůli tomu, že jsem ztratila hodně krve. Sanji byl hned u mě a podepřel mě
„Díky.“ poděkovala jsem Sanjimu a společně jsme vyrazili za ostatními na loď.
Na lodi Reise Munakaty, kterou jsme si později vzali za vlastní s Lawem, se Chopper postarl o Lawa. Ošetřil mu zranení a obvázal. Law byl stále v bezvědomí. Pak se Chopper vrhnul na má zranění.
„Přežije to?“ zeptala jsem se Choppera.
„Nevím. Dvacet čtyři hodin bude kritických. Jestli to přežije, tak bude žít.“ oznámil mi Chopper. Přikývla jsem, že rozumím. Když jsem byla ošetřena, tak jsem si sedla na stoličku a chytla Lawa za ruku. „Měla by jsi taky odpočívat. Měla jsi rány otevřené a ztratila jsi dost krve.“ řekl mi to jako doporučení lékaře.
„Promiň, Choppere, ale neposlechnu tě. Chci být u Lawa.“ řekla jsem, že s jeho doktorskou radou nesouhlasím. Chopper si povzdychl.
„Dobrá, ale jakmile budeš unavená, půjdeš si lehnout na vedlejší postel.“ souhlasil nakonec Chopper. Law byl v obličejí bledý. Jako by byl mrtvý. Život měl na vlásku. Po tvářích se mi kutálely slzy. Byla jsem unavená, ale spát jsem nešla. Nechtěla jsem jít. Chtěla jsem být u Lawa, kdyby se mu náhodou přitížilo, aby se mu dostalo hned první pomoci, i když já lékař nejsem. Ale Chopper slíbil, že bude při ruce, kdyby nastaly problémy. Zjistila jsem, že jsme vypluli. Držela jsem Lawa za ruku, která byla studená jak led. Vduchu jsem se modlila, aby to přežil. Nakonec se mi povedlo usnout s opřenou hlavou o postel, takže jsem byla celá zkroucená.
Vzbudilo mě, když jsem cítila silnější stisk ruky. Hned jsem otevřela oči a podívala jsem se na Lawa. Law měl stále zavřené oči. To se mi asi zdálo. Pomyslela jsem si. Narovnala jsem se a břichem mi projela ostrá bolest. A nejen na břiše, ale i v zádech.
„Tak co, spala si vůbec?“ ozval se slabý hlásek Choppera u dveří. Otočila jsem se na Choppera a myselal jsem, že umřu bolestí.
„Neříkej mi, že si byla opřená o postel.“ zděsil se Chopper. Já jsem jenom přikývla hlavou, že jo. „Hned se ti o to postarám.“ řekl rozhodně Chopper.
„To je dobré.“ protestovala jsem.
„Jsi snad doktor?“ zlobil se Chopper. „Jen si lehni a namasíruju tě.“ rozhodl Chopper. Radši jsem se nepokoušela protestovat. Pustila jsem Lawa a šla jsem si lehnout na druhou postel a vyhrnula jsem si tílko, aby mě mohl Chopper namasírovat záda i krk. Rány na břiše bolely. I záda při té masáži. Ale zatla jsem zuby a nevydala žádnou hlásku. Poté, co mě Chopper namasíroval a uklidil své náčiní, tak jsem si šla sednout zase k Lawovi a chytla jeho ledovou ruku. „Pojď něco sníst. On ti neuteče.“ řekl mi a podíval se na mě.
„Nemám hlad.“ řekla jsem a v tom mi zakručelo v žaludku.
„To vidím.“ řekl Chopper podrážděně.
„Promiň Choppere, ale nechci se od něho hnout.“ přiznala jsem a podívala jsem se na Choppera.
„Vím, když jsi na tom byla zle ty, taky se nechtěl od tebe hnout, ale jíst musíš.“ řekl mírněji Chopper. „Jdi se najíst. Já tu zůstanu a až se najíš, tak tu zase budeš.“ navrhl mi Chopper.
„Dobrá, ale kdyby se něco stalo, hned pro mě skoč.“ souhlasila jsem s podmínkou.
„Souhlasím.“ souhlasil Chopper. Opatrně jsem vstala a šla jsem ke dveřím. Ještě jednou jsem se podívala na Lawa a poté jsem šla k ostatním na snídani.
Nikdo se na nic neptal a já se mlčky dala do suchého chleba. Chtěla jsem jenom zahnat hlad. K tomu jsem popíjela čaj.
„Jak na tom je?“ zeptal se po chvíli Luffy. Podívala jsem se na Luffyho.
„Stále stejně.“ řekla jsem všem, nejen Luffymu, pravdu.
„Měla by si sníst něco pořádného.“ navrhla mi Nami.
„Hlad sice mám, ale chuť ne.“ přiznala jsem. Nami jenom přikývla na souhlas. Dál se jedlo mlčky. Když jsem snědla dva krajíce suchého chleba a zahnala jsem hlad, tak jsem šla zase za Lawem.
Chopper seděl na stoličce a sledoval Lawa. Opatrně jsem přešla k Chopperovi a dala mu ruku na rameno. Chopper sebou trhl, jak se lekl.
„Promiň, vylekat jsem tě nechtěla.“ zašeptala jsem.
„V pohodě. Najedla ses?“ zeptal se mě Chopper v klidu.
„Jo, najedla.“ řekla jsem pravdu.
„Přinesu ti sem vodu.“ řekl Chopper a šel pro vodu, kterou do pěti minut přinesl a položil na stůl. „Teď jdu jíst já, ale kdyby něco, volej.“ oznámil mi. Já jsem jenom přikývla hlavou na souhlas a držela jsem Lawa za ruku. Po tvářích se mi kutálely další slzy. Nechtěla jsem Lawa ztratit. Stačilo, že jsem před dvaceti lety ztratila rodiče. Nechtěla jsem přijít o svou první a jedinou lásku.
Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Šla jsem je otevřít. Stála v nich Nami.
„Mohu dál?“ zeptala se mě Nami. Přikývla jsem a pustila jsem Nami dovnitř. Zase jsem si sedla k Lawovi a držela jsem ho za ruku. „Jak mu je?“ zeptala se mě.
„Stále stejně. Neprobírá se, ale taky se mu nepohoršuje stav.“ řekla jsem pravdu.
„Neboj, je to bojovník.“ utěšovala mě Nami. Znovu jsem se rozbrečela. Nami přišla ke mně a opatrně mě objala. Pustila jsem Lawovu ruku a taky jsem objala Nami. „Až se probere, bude vše v pořádku.“ utěšovala mě. Já Nami věřila. Po chvíli jsem se odtrhla, setřela jsem si slzy a chytla Lawa znovu za ruku. „Nebude ti vadit, když tu zůstanu?“ zeptala se mě.
„Nevadí.“ přikývla jsem na souhlas. Nami seděla na stole a já na stoličce a obě jsme mlčely. Ale jen na chvíli.
„Zrovna, když jste byli šťastní, co?“ zeptala se mě Nami.
„Jo, ale zase budeme. Věřím v to.“ řekla jsem sebejistě.
„Já tomu taky věřím.“ usmála se Nami.
„Víš, musím se ti přiznat, ale když jsem se probouzela, tak se mi zdálo, že mi Law stiskl ruku.“ přiznala jsem Nami.
„Třeba se ti to nezdálo.“ prohodila Nami.
„Ale jo zdálo. Protože by jinak otevřel oči, ale neotevřel je.“ řekla jsem, co jsem si myslela.
„Třeba to znamená, že se každou chvíli probere.“ snažila se mě přesvědčit Nami.
„Myslíš?“ zeptala jsem se Nami nejistě.
„Vím. Určitě ti tím chtěl říct, že se nemáš bát.“ usmívala se Nami. „Divím se, že ti to neřekl sám Chopper.“ divila se.
„On to neví. Víš to jenom ty.“ přiznala jsem.
„Aha. Myslím, že si mu to měla říct.“ řekla mi Nami.
„Nevěděla jsem, jestli se mi to jenom nezdálo.“ přiznala jsem.
„Chápu.“ přikývla Nami. „Ale až se tu objeví, tak mu to řekni.“ poradila mi, co mám udělat. Já jsem jenom přikývla na souhlas. V tom se mi zase zdálo, že mi Law stiskl ruku. Ale tentokrát se mi to nezdálo. Podívala jsem se na Lawa, který se probouzel. „Jdu pro Choppera.“ oznámila nám a seskočila od stolu. Málem rozbila džbán s vodou, ale já se rychle natáhla pro ten džbán a chytila ho. Ale byla to chyba. Zády a břichem mi projela obrovská bolest. Jenom jsem zasyčela bolestí.
„J-Jane, jsi v pořádku?“ zeptal se mě potichu Law a chtěl se posadit. Já jsem zůstala tak, jak jsem byla
„Jen lež, Chopper tu bude za chvíli.“ usmála jsem se na Lawa a pokusila jsem se narovnat. To se mi nakonec povedlo, ale ztěží.
„C-co s-se ti stalo?“ dostal ze sebe Law a já ho chytla za ruku.
„Nic vážného. Jen jsem špatně spala. Nic to není.“ snažila jsem se uklidnit Lawa. Po chvíli přišel Chopper a podíval se na něho.
„Chce to spánek, spánek a spánek.“ doporučil Chopper. Law jenom přikývl. I já jsem přikývla. „A ty ho taky potřebuješ.“ otočil se na mě.
„L-lehni si ke mně.“ zašeptal Law a pomalu jak jen to šlo udělal místo vedle sebe. Podívala jsem se na Choppera. Ten přikývl na souhlas. Opatrně jsem si lehla vedle Lawa. Law si mě přitulil k sobě a já k němu taky.
„Dobrou noc, Choppere.“ popřála jsem Chopperovi. Law mezitím usnul.
„Dobrou.“ zašeptal Chopper a já zavřela oči a vzápětí jsem taky usnula.