Pirátská láska I. - 6. kap.
Informace:
Law zachránil život Jana. Ta se probouzí a Nami vše Jane řekne, co se odehrálo po jejím zajmutím. Poté znovu spí. Když se probere, za pomoci Zora ulehne do postele. Poté znovu usne. Na potřetí se Jane probere a zrovna do kajuty vstoupí Law. Oba si navzájem vyznají lásku.
6. Vyznání
Když jsem pomalu přicházela k sobě, tak jsem ležela na tvrdém lehátku. Za pravou ruku mě někdo držel. Podívala jsem se tím směrem a zjistila jsem, že je to Law. Law měl podepřenou hlavu o kousek lehátka a spal. Pravou paži jsem měla ovázanou.
„Jane, jsi v pořádku?“ zeptal se šeptavý starostlivý hlas z levé strany. Podívala jsem se za hlasem. Byla to Nami.
„Jo...“ přikývla jsem šeptem. Nechtěla jsem Lawa budit.
„Tolik jsem se o tebe bála a nebyla jsem jediná.“ zašeptala Nami.
„J-jak dlouho spím?“ zeptala jsem se Nami.
„Tři dny.“ odpověděla mi Nami.
„Jak jste nás našli?“ zeptala jsem se Nami.
O tři dny dříve na Luffyho lodi:
Poté, co jsem nasoupila na loď Reisiho Munakati a všichni to pozorovali s vytřeštěnýma očima. I mariňáci čuměli, jak pávy. Když se všichni vzpamatovali, tak loď, kde jsem bya začala odplouvat.
„Musíme rychle za nimi.“ křikl Law na Luffyho. Luffy chtěl dát rozkaz odplutím za Reisim, ale kapitán mariňáků jim v tom zabránil.
„Ne tak rychle. Ji zachráním já, ale nejdřív se musím postarat o vás.“ řekl kapitán mariňáků.
„Na to nemáme čas.“ zavrčel Law. Poté pár mariňáků nastoupilo na loď Luffyho. Museli se nějak bránit. Všichni tasili své zbraně. Luffy používal své gumové tělo, Nami svou tyč, Usopp se svým prakem a svými hokusy pokusy, Sanji své kopy a Zoro s Lawem tasili své katany. Boj začal. Nikdo neměl s nikým žádné slitování. Kapitán mariňáků zůstal na lodi a vše pozoroval.
„Dělejte vy zbabělci! To si říkáte chlapi?!“ tak nějak kapitán mariňáků podporoval své podřízené. Nakonec to dopadlo tak, že všichni mariňáci dopadali do vody. Usopp pak vystřelil z děla a zničil motor mariňácké lodi. Takže mariňáci nemohli odplout.
„Adie.“ rozloučil se Law a loď vyplula. Luffyho dobrým zrakem viděl hodně daleko, tak viděl ve velké dálce loď Reisiho. Nami určovala kurz plutí. Loď svým tempem dohnali za dva dny (takhle jsem byla na lodi vězněna, než začal můj boj proti Reisimu). Vylodili se na loď Reisiho a boj začal. Tentokrát tekla krev. Law ani Zoro nenechali žádného piráta naživu. Někteří popadali do moře a nechali je na pospas. Když pirátů ubývalo, šel Law najít Jane. Poté co Jane našel a ta ztratila vědomí, ji odnesl do kajuty a šel najít lékárničku.
Tu nakonec našel a vyhrnul jí tílko. Sešil jí znova tu ránu od Kukuri a vyčistil a sešil ránu od Reisiho. Poté se jí podíval na pravé rameno, které ji taky ošetřil a udělal pár stehů. Od té doby se od ní ani nehl a na jídlo a spánek ho museli donutit.
Současnost:
Dovyprávěla mi Nami vše co věděla a co se stalo.
„A-aha. D-díky. T-teď si odpočinu.“ dostala jsem ze sebe a zavřela jsem oči. Znovu jsem usnula.
Když jsem se probrala, nikdo mě za ruku nedržel. Po levé straně na posteli někdo spal. Spíš chrápal. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Zoro. Pomalu a opatrně jsem se posadila na lehátku. Z toho tvrdého mě bolela už záda. Pomalu jsem z lehátka slezla.
„Co myslíš, že děláš?“ ozval se za mnou Zorův hlas. Leknutím jsem se otočila.
„Zoro...“ dostala jsme ze sebe. „Jdu si lehnout na tu postel, co je tady napravo. Bolí mě z toho lehátka už záda.“ vysvětlila jsem pravdu Zorovi. Zoro byl hned u mě a podpíral mě.
„Pomohu ti.“ řekl Zoro a za jeho pomoci jsem si lehla do měkčí postele. Hned jsem zalehla. Ale opatrně, břicho mě pěkně bolelo.
„Díky.“ poděkovala jsem Zorovi a pousmála jsem se na něho. „Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se Zora.
„Zrovna obědvají.“ odpověděl mi Zoro a usmál se. „Jak ti je?“ zeptal se mě.
„Bylo i líp.“ odpověděla jsem Zorovi pravdu. Znovu jsem byla unavená. Ten přesun z lehátka do postele mě zmohl. „Promiň, ale zase se prospím.“ oznámila jem Zorovi. Zoro se jen usmál.
„Kdyby něco, jsem tu.“ dodal po chvíli. Jen jsem přikývla hlavou na souhlas a zavřela jsem si oči. Hned jsem usnula tvrdým spánkem.
Když jsem se znovu probudila, posadila jsem se na posteli. Břicho mě bolelo, ale už ne tolik. Už jsem se necítila tak unavená, jako předešlé dny. Podívala jsem se na druhou stranu, kde zrovna spal Usopp. Musela jsem se pousmát. Sice chrápal, ale ne tolik, jako Zoro. Dveře se zrovna otevřely a v nich se objevil Law. Usmála jsem se na Lawa.
„Jane...Jak ti je?“ byl hned u mě Law a vyptával se, jak se cítím. Všimla jsem si, že se Usopp probral a posadil se na posteli. Poté jako myška se vytratil, ale já ho viděla odcházet.
„Už líp.“ odpověděla jsem pravdu Lawovi. Law mi naklepak polštář, abych jsem si mohla pohodlně opřít. Opřela jsem se o polštář.
„To jsem rád. Nevypadalo to s tebou moc dobře.“ řekl mi Law a usmál se na mě. Sedl si na stoličku, kterou si přisunul blíž ke mně. Chtěla jsem promluvit, když v tom mi Law dal jeho čepici na moji hlavu. Překvapil mě tím. „Víš, chci ti něco říct.“ vzal si jako první slovo. Nechala jsem Lawa mluvit. „Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl, jak si přišla na naší loď a byla si mi představena, tak jsem se do tebe zamiloval. Nevěděl jsem v té době, že tě miluju, ale časem, čím jsem byl starší, tak jsem svým citům líp rozuměl. Byl jsem rád, že sdílíme spolu jednu kajutu. Vždy, když jsme se prali o tuto čepici. Chtěl jsem ti ji půjčit, ale bál jsem se ti pak vysvětlit proč jsem ti ji dobrovolně půjčil. Ale neměl jsem odvahu ti to vysvětlovat. Že tě miluju. V ten den, kdy se potopila naše loď, jsem se chystal ti říct, co k tobě cítím, ale ty si mi řekla, že jsem ti zabil otce. Došlo mi, že není vhodná chvíle se ti vyznat. Ale už dál to nedokážu skrývat. Jane, miluju tě.“ vyznal se mi Law. Při jeho slovech mi tekly slzy proudem. Ale štěstím, ne smutkem, či nenávistí.
„Víš Lawe...Taky se ti musím přiznat. Když mi bylo osm, tak jsem měla dobrou příležitost tě zabít, ale nedokázala jsem to. Přemýšlela jsem stále nad tím, proč to nedokážu udělat. Časem mi došlo, že tě mám ráda, že jsem ti to už prominula. Ale že je to láska, mi došlo o pár let později. Za pomoci Nami jsem si dodala odvahu, že se ti vyznám. Koupila jsem si toto oblečení pod dobrým nápadem od Nami.“ podívala jsem se na zakrvcené tílko. „A chystala jsem se ti říct o mých citech, které k tobě cítím. Proč nejsem schopna tě zabít. Protože jsem tě milovala. Ale než jsem se nadála, vše se zhatilo. K Reisimu jsem se přidala jen proto, že kanonem mířil na tvou hlavu a mohl tě snadno zabít. Což jsem nechtěla, protože bych jsem nepřežila, kdyby si mi umřel. Miluju tě.“ taky jsem se Lawovi vyznala. Ještě trošku mi tekly slzy po tváři. Law se na mě podíval. Setřel mi jedním prstem mé slzy a nechal svou ruku na mé tváři. Zadívali jsem si do očí. Law se začal pomalu ke mně přibližovat. Poté jsme oba zavřeli oči a políbili jsme se.
„Slib me si ještě jeden slib.“ zašeptal Law, když jsme se přestali líbat.
„Jaký?“ zeptala jsem se Lawa.
„Že kdyby někdo z nás dvou zemřel, ten druhý bude žít dál.“ řekl Law a díval se mi do očí. I já se dívala do očí Lawa.
„Dobře, slibuju.“ slíbila jsem Lawovi a nastavila ruku v pěst. Law taky dal ruku v pěst a slabě jsme se praštili pěstmi.
„Slibujju.“ řekl Law. „Teď by si měla odpočívat a nabrat sílu.“ oznámil mi. Udělala jsem u sebe místo.
„Uděláš mi tu čest a lehneš si vedle mě?“ zeptala jsem se Lawa a cítila jsem, jak maličko rudnu. I Lawovi trošku zrudly tváře. Poté odložil čepici na stůl a lehl si vedle mě. Já se k Lawovi přitulila a hlavu jsem si položila na jeho hruď. Law mě objal. Zavřela jsem oči a hned jsem usnula.