Pirátská láska I. - 4. kap.
Informace:
Jane s Nami nakupují oblečení. Jane žádné šaty ani sukně nesluší tak jí Nami vybere šortky a tílko s výstřihem. Když vše je nakoupené vracejí se na loď. Tam se Jane převleče a rázem nastanou problémy.
4. Dobrovolný únos
S Nami jsem šla do města. Cítila jsem se nesvá. Nemám ráda velké nakupování. Ale kromě půjčeného tílka a šortek jsem neměla nic na sebe. Došly jsme k obchodnímu domu. Podívala jsem se na ten obchodák.
„Tak jdeme?“ pobídla mě Nami. Přikývla jsem na souhlas a vstoupily jsme dovnitř.
Všude balo hafo lidí. Chodili sem tam a sem tam. Prostě šrumec. Nami mě chytla za ruku a táhla mě hned k prvnímu obchoďáku s oblečením, které zahlédla.
Vešly jsme dál. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude samé oblečení, oblečení a oblečení. Až se mi z toho motala hlava.
„Dobře, teď něco na tebe.“ usmála se Nami.
„Jen žádné šaty a sukně. To vážně nechci.“ hned jsem se ohradila.
„Neboj, jen si je zkusíš.“ usmála se šibalsky Nami. Hned mě přejel mráz po zádech. Hned mě táhla k šatům. Mě to spíš táhlo k jeansům a košilím, které tak ráda nosím, ale Nami mě táhla na druhý konec. Kde byly právě jenom šaty. „Tady, tady, tady...“ říkala Nami a hromadila mě různými šaty, až jsem byla zahrabaná hromadou šatů. Pak mě Nami táhla do kabin. Jen tak, tak jsem tam došla, aniž bych jsem spadla na zem, jak jsem si neviděla pod nohy.
Začala jsem si zkoušet jedny šaty za druhým. Necítila jsem se v nich vůbec dobře. Asi po patery vyzkoušených šatů, jsem to chtěla vzdát, ale Nami byla neodbytná, až jsem si nakonec vyzkoušela šaty, které mi Nami vybrala. Naštěstí žádné z nich mi neseděly.
„Něco mě napadlo.“ řekla Nami. „Počkej tu.“ dodala a zmizela. Já se mezitím převlékla do oblečení, ve kterém jsem přišla. A šaty jsem pověsila na stojan, kam se pokládaly vyzkoušené šaty, které pak prodavačky vracely na místo. Za chvilku byla Nami zpátky. „Vyzkoušej si toto. Jestli ti to nepadne, tak to vzdávám.“ řekla mi a podala mi oblečení. Zalezla jsem zase do kabinky. Bylo to černé tílko s výstřihem a mini modré kraťasy. Myslela jsem si, že se zbláznila, ale nakonec jsem to na sebe hodila a ukázala jsem se Nami. „Wow, sekne ti to.“ rozhodla za mě. „Sice to nejsou šaty, ale i tak ti to sekne a můžeš se Lawovi vyznat.“ pokračoval dál.
„Nemyslíš, že je to až moc sexy?“ dostala jsem ze sebe.
„Neboj, o to jde.“ usmála se Nami. „A teď si vyber podle své chuti, co si chceš koupit. Já si taky něco vyberu.“ usmála se na mě a šla si vybrat nějaké šaty pro sebe. Já jsem se převléla a pak jsem si vybrala několik košil a jeansů. Poté jsme zaplatili a šly ještě do pár obchoďáků, kde si Nami nakoupila. Asi po třech hodinách jsme se vrátily na loď.
Na lodi ještě nikdo nebyl. Podle rad Nami, jsem se měla hned převléct. Když jsem byla hotová, tak jsem vyšla ven, kde Nami jenom žasla.
„Vážně ti to sekne. Takhle Lawa okouzlíš.“ povzbuzovala mě Nami.
„D-dobrá.“ dostala jsem ze sebe.
„Můžeme vyrazit?“ zeptala se mě Nami. Přikývla jsem hlavou na souhlas.
Vylezlyjsme na břeh, když jsem zaslechly hvízdnutí.
„Fííí, to je sexy kočka.“ ozval se mužský hlas. Podívala jsem se na něho. Věděla jsem, že to není dobré.
„To jo, ale je mi povědomá.“ dodal ten druhý muž. Nami už taky byla na břehu.
„Nechte nás být.“ obořila se Nami na ty dva.
„My nechceme tebe, ale tamtu.“ odpověděl první muž a prstem ukázal na mě. Proč zrovna já? Ptala jsem se sama sebe.
„Už vím odkud ji znám. Je na ni vypsaná ta nejvyšší odměna.“ vzpomněl si ten druhý muž.
„Neříkej mi, že to ona zabila prezidentova syna?“ dostal ze sebe ten první muž. „No co, pojď ať si můžeme užít, a pak tě vydáme máriňákům a užijeme si peněz.“ dodal hned na to a začal se ke mně přibližovat.
„To ani náhodou.“ ohradila jsem se. Podrazila jsem mu nohy a tasila jsem katanu. Ostřím jsem mu ohrožovala hrdlo. „A teď si hezky dáte pohov a vypadnete.“ pohrozila jsem, a jednu mu vrazila. Hned ztratil vědomí, nebo to jenom hrál, protože takovou ránu jsem mu nedala. Ze rtu mu sice tekl pramínek krve, ale i tak to nebylo silné. Nami mezitím omráčila toho druhého muže.
„Teď padáme.“ řekla Nami. Přikývla jsem a běžely jsme najít ostatní.
Běžely jsme a každá koukala po jedné straně, jestli nepotkáme někoho z posádky. Po chvíli jsem v jedné restauraci poznala Lawa.
„Tady jsou.“ křikla jsem na Nami a běžela jsem k restauraci. Přeskočila jsem zábradlí a byla u stolu Lawa, Usoppa a Zora. „Musíme rychle vyplout. Jsme v maléru.“ řekla jsem celá zadýchaná. Nami přišla vchodem.
„Co se děje?“ zeptal se nás Zoro.
„No, jak bych to řekla...Někoho jsme omráčily a taky mě poznali.“ přiznala jsem nesměle. „Ale musíme najít Luffyho a Sanjiho.“ dodala jsem.
„Tak vypadneme odsud.“ řekl Law, nechal svého jídla a na stůl dal peníze.
„Nečum na ni tak.“ řekla naštvaně Nami a Usoppa praštila do hlavy. Podívala jsem se na Usoppa a pak tam kam koukal. Díval se do mého výstřihu. Hned mi zrudly tváře a narovnala jsem se. Ale nebyla jsem jediná, kdo se díval a zrudl.
„Au, za co to bylo?“ stěžoval si Usopp.
„Tak, jdeme.“ řekl Zoro a všichni jsme přeskočili zábradlí. Jen Nami a Usopp šli vchodem.
„Teď najít ty dva.“ podotkla jsem. Ale dlouho jsme je hledat nemuseli. Zrovna se vraceli na loď.
„Maso.“ zajásal Luffy.
„Teď není čas, musíme rychle vyplout.“ zvolal Zoro na Luffyho.
„Ee...Proč?“ zatvářil se zasmušile Luffy.
„Pak ti to vysvětlím. Teď rychle.“ řekla jsem Luffymu a rozeběhla jsem se. Luffy se natáhl a cestou nás všechny vzal na loď.
Každý do něčeho narazil. Já hlavou se praštila o stěnu lodi a pak jsem dopadla na něco měkkého.
„Já ho jednou zabiju.“ podotkl Zoro. Já jsem opatrně slezla na zem. Dopadla jsem na Lawa.
„Eh...Promiň.“ hned jsem se Lawovi omluvila.
„V pohodě.“ usmál se na mě Law a oba jsme se postavili na nohy. V tom se před námi objevila mariňácká loď.
„To nám ještě chybělo.“ dodala jsem.
„Tady mariňáci, vzdejte se piráti.“ ozval se mužský hlas od mariňáků. „Ta je krásná.“ hned žasl, když mě uviděl.
„To oblečení mi byl čert dlužen.“ řekla jsem skrz zuby. Naštěstí mě nikdo neslyšel. Jeden z mariňáků něco zašeptal veliteli.
„Neříkej mi, že ty si ta slavná Jane, co zabila syna prezidenta?“ žasl mariňák.
„A co když jsem?“ křikla jsem na toho mariňáka.
„Nevěřím.“ řekl velitel mariňáků.
„Tak nevěř, ale je to pravda. Bojovali jsme na život a na smrt. A já ho zabila.“ řekla jsem veliteli mariňáků.
„Ta je naše. My jsme ji našli první.“ ozval se mužský hlas z malé loďky. Byli to ti dva, které jsem s Nami omráčila.
„Nevěřím tomu. Byl to určitě Law Trafalgar a tebe využívá, aby si to vzala na sebe.“ stále nevěřil velitel mariňáků. Tasila jsem katanu a seskočila na loďku a začala jsem ohrožovat život těch dvou.
„Jane...“ vyhrkl Law a Zoro najednou.
„Jestli mi nevěříš, přesvědčím tě, když tyhle dva zabiju?“ usmála jsem se na mariňáka. Ten zbledl.
„T-to by jsi neudělala, že ne?“ dostal ze sebe jeden z těch mužů. Oba se počůrali strachy. V tom někdo zaútočil na loďku a ta se zakymácela. Všichni tři jsme skončili ve vodě. Podívala jsem se, čí loď to byla.
„Reisi Munakata.“ dostala jsem ze sebe a uklidila jsem katanu do pochvy.
„Vítám tě a teď hezky ke mně!“ zavelel Reisi. Všimla jsem si, kam míří jeho kanón. Nechtěla jsem, aby vystřelil.
„Dobrá, vzádám se.“ řekla jsem rezignovaně a plavala k jeho lodi.
„Janey...“ zvolali všichni z Luffyho lodi. Já jsem nastoupila do lodi Reisiho a dobrovolně jsem se nechala zajmout.