Pirátská láska I - 3. kap.
Informace:
Jane blbne na palubě s Lawem. Jane se i domluví s Nami, že půjdou solu nakupovat. Nami chce, aby Jane byla sexy a mohla se vyznat Lawovi.
3. Na cestě
S Nami jsme se vrátily k chlapům. Sedly jsme si na volné židle. Seděla jsem vedle Nami po levici a po pravici seděl Law. Všichni jsme se dali do jídla rybí polévky.
„Wow, ta je vynikající.“ pronesla jsem v úžasu. Opravdu to bylo vynikající.
„To jsem ráda, Janey-chan.“ řekl zamilovaně Sanji. Tím mi málem vyrazil dech. A nejen mně. Janey-chan? Ptala jsem se sama sebe.
„Takhle říká i mně a každé ženě.“ zašeptala mi do ucha Nami. Trochu mě to uklidnilo. Po polívce byl hlavní vchod, kde nechybělo maso. Luffy se do masa hladově vrhnul. Až jsem se musela smát.
„Luffy, nehltej tolik, před dámami.“ napomenul Sanji Luffyho.
„Proč ne?“ řekl Luffy s plnou pusou. Znovu jsem se musela začít smát. Smích je tak nakažlivý, že se začali smát i ostatní.
„Čemu se smějeme?“ zeptal se, se smíchem Zoro.
„Já nevím.“ smála jsem se jako malá. Nevšimla jsem si, že mě někdo pozoruje a je rád, že se takhle směju. Po jídle šel Usopp se Sanjim udělat nádobí a Zoro šel na své místo schrupnout si.
„Slyšel jsem, že spíš s námi v kajutě.“ promluvil Luffy. Všichni se na mě podívali.
„Je to pravda, proč? Vadí to?“ zeptala jsem se Luffyho.
„Ne, mně to nevadí.“ usmál se Luffy.
„Ale oni chrápou a dohadují se ze spaní. U mě se najde místo“ nabízela mi Nami a snažila se mě odradit od toho, abych jsem spala u chlapů.
„Mně to nevadí. Law taky chrápe a to jsem s ním v jedné kajutě byla osmnáct let.“ zazubila jsem se.
„Já nechrápu.“ ohradil se Law.
„Osmnáct let?“ dostala ze sebe překvapeně Nami, ale nikdo ji nevěnoval pozornost.
„Ale ano, chrápeš.“ dobírala jsem si Lawa a vrátila jeho čapku na jeho hlavu.
„Nechrápu.“ bránil se Law a zase dal čapku na mou hlavu. Takhle jsme se provokovali, přetahovali a dohadovali, dokud jsem neutekla na místo, kde u oběda seděl Zoro. Law se ke mně natočil a dívali jsme si do očí. Law ruku měl napřaženou, že mi dá čepici na hlavu. Přimrzl nám úsměv na tváři. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. „Eh...Promiň.“ omluvil se mi Law a stáhl se.
„Ne, ty promiň.“ dostala jsem ze sebe. Law si sedl na mou židli, kde jsem při obědě seděla já a já seděla na židli, kde seděl Zoro. Zoro spal a Usopp se Sanjim udělali nádobí a připojili se k nám. Poté jsme si povídali a smáli se až do večera, kdy byl čas jít spát.
Spala jsem s chlapi v jedné kajutě. Nemohla jsem nějak usnout, tak jsem slyšela, jak všichni oddychují. Správně řečeno, chápou. Ale usmívala jsem se. Nevadilo mi to. Po chvíli jsem taky usnula.
Ráno jsem se vzbudila mezi prvními. Abych jsem byla přesná, tak jsem se probudila jako první. Pomalu jsem vylezla se síťky a šla jsem na palubu.
Dívala jsem se na horizont. Měla jsem na sobě tričko a šortky od Nami, které mi půjčila. Naštěstí mi to sedělo, protože jinak bych jsem musela být v zakrvácené košili.
„Dobré ráno.“ ozval se ospalý hlas za mnou. Otočila jsem se. Byl to Law.
„Dobré ráno.“ usmála jsem se na Lawa a dál se věnovala horizontu. Pomalu, ale jístě se v dálce začínal rýsovat ostrov.
„Jak ses vyspala?“ zeptal se mě Law.
„Dobře a jak ty?“ taky jsem se Lawa zeptala.
„Taky dobře. Opravdu chrápu?“ zeptal se mě na rovinu Law. Podívala jsem se na Lawa.
„Jo, chrápeš.“ usmála jsem se na Lawa. „Ale mně to nevadí. Kdyby mi to vadilo, tak bychom spolu nespali těch osmnáct let.“ dodala jsem s úsměvem.
„Pravda.“ souhlasil se mnou Law. Pomalu se začínali probouzet i ostatní. Sanji udělal výtečnou snídani a k poledni jsme zakotvili u ostrova, kde nikdo nebyl.
Byla jsem rozhodnuta jít s Nami nakupvat. Sice jsem se moc netěšila, ale už jsem to slíbila, a taky mě chtěla vyfiknout, abych jsem se líbila Lawovi, abychom si mohli my dva v klidu promluvit a já se Lawovi vyznala. Postupně jsme vystupovali z lodě.
„Eh...Jane, mohu jít s vámi?“ zeptal se mě Zoro.
„Ne Zoro, jdu jen já a Jane.“ namítla Nami.
„Ale vždyť víš...Jak to mám s orientací.“ přizna pomalu pravdu Zoro. Pousmála jsem se.
„Tak jdi s Lawem, ten se vyzná.“ poradila jsem Zorovi. „Promiň.“ omluvila jsem se Zorovi, že ho odmítám.
„V pohodě, já si poradím.“ mávl nad tím rukou Zoro. Já a Nami jsme vyrazily na cestu. Směr obchodáky.