Pirátská láska I. - 1. kap.
Informace:
Na lodi piráta Lawa je návštěva piráti Slamáci. Law je seznamuje s Jane, která jde na hlídku. Po nějaké době vidí připlouvat loď. Patří Reisimu Munakaty. A Jane zjišťuje, že na palubě mají zrádce.
1. Zrádce
Spala jsem, když v tom jsem zacítila, jak mě někdo budí. Pootevřela jsem jedno oko a pak druhé. Jedná se o dívčinu.
„Kukuri...“ dostala jsem ze sebe rozespale a posadila jsem se na posteli.
„Jane, vstávej, máš službu.“ řekla mi Kukuri s úsměvem na tváři.
„Dobré ráno...“ popřála jsem Kukuri a zazívala jsem. Pomalu, ale neochotně jsem vstala.
„Spíš dobré poledne.“ zasmála se Kukuri.
„Pro mě je ráno.“ řekla jsem ospale a šla jsem na hlídku..
Vyšla jsem z kajuty a šla jsem na palubu. V žaludku mi zakručelo, ale na jídlo nebyl čas. Stejně poslední dobou ani na jídlo nemám pomyšlení. Ale něco sním, aby se neřeklo, že mi něco je. Na palubě jsem zahlédla svého kapitána, jak mluví s pěti lidmi. Všimla jsem si jejich lodi. Jsou to taky piráti.
„Dobré poledne.“ popřála jsem nahlas a chtěl jsem jít na hlídku.
„Jane, pojď sem. Chci ti někoho představit.“ ozval se můj kapitán. Poslechla jsem a přišla jsem k nim. „To jsou mí přátelé Luffy, Zoro, Nami, Usopp a Sanji. A to je můj zástupce a nejlepší bojovník Jane.“ představí mě pirátům a piráty mně.
„Těší mě.“ řekla jsem všem a usmála jsem se.
„Tak krásná dívčina a křehoučká.“ přivítal mě se slovy Sanji a rozplynoval se láskou. Udělala jsem úšklebek nechápavosti. Co si myslí, že jsem? Ptala jsem se sama sebe.
„Tak já jdu na hlídku.“ řekla jsem a šla jsem hlídkovat.
Vyšplhala jsem na vrchol lodi a sledovala jsem širé moře. Kotvili jsme uprostřed moře. Kromě naší a Luffyho lodi tu nikdo nebyl. Dívala jsem se všemi směry, ale po očku jsem sledovala kapitána a Luffyho posádku. Luffy byl hlučnější, ale nebylo mu rozumět, co říká. Jen z jeho výrazu bylo vidět, že je nadšený. Co ho asi tak potěšilo? Ptala jsem se sama sebe.Ten Zoro nevypadá špatně. Má svalnaté tělo. Chlap, jak má být. Říkala jsem si pro sebe. Po očku jsem je sledovala. Ale hlavně jsem se soustředila na moře. Je spousta lidí, kteří nás v lásce nemají. Hlavně mariňáci. Na moji hlavu je vypsaná odměna 3000,000,000 belly. Asi po hodinové hlídce jsem zahlédla loď. Vzala jsem si dalekohled a podívala jsem se, co je to za loď. Jedná se o pirátskou vlajku. Po chvíli tu vlajku i rozeznávám.
„Na pravoboku pirátská loď, Reisiho Munakaty.“ křikla jsem směrem dolů kapitánovi. Všichni se tím směrem podívají. Loď se přibližovala moc rychle.
„Připravit se k palbě.“ zavelel kapitán. Jenže loď Reisiho Munakaty se přibližovala a zaútočila na nás až se loď zakymácela. Málem jsem žuchla na zem.
„Jane, v pořádku?“ křikl na mě kapitán.
„Jo, jsem.“ křikla jsem dolů. Chystala jsem se připravit na boj. Ale dole na mě čekalo překvapení. „Kukuri...Co ty tu děláš?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Kukuri tasila svou katanu.
„Nedochází ti to?“ zeptala se Kukuri. Není to ten usměvavý a vlídný obličej, jaký měla vždycky. Byl vážný a hrubý.
„Co se tu děje,“ zeptala jsem se Kukuri.
„To jsi tak natvrdlá? Tas! Chci s tebou bojovat!“ řekla mi výhružným hlasem Kukuri.
„Ale proč? Co jsem ti udělala?“ stále jsem nechápala o čem Kukuri mluví. Katanu jsem stále nechala v pochvě.
„Málem si zabila mého kapitána!“ vysvětlila mi Kukuri.
„Kapitána?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Na Lawa jsem nikdy nezaútočila. Řekla jsem si pro sebe.
„Kapitána Reisiho Munakatu.“ vysvětlila mi Kukuri.
„R-Reisi Munakata?“ dostala jsem ze sebe.
„Ano, jsem tu,abych jsem se pomstila!“ vysvětlila mi Kukuri. Pomalu si začnu vzpomínat.
Před třemi lety:
Stále jsem proti pirátovi Reisimu Munakatovi.
„Bojíš se?“ vyhrkl na mě Reisi Munakata.
„Ne, kdo by se tě bál?!“ odsekla jsem Reisimu.
„Tak proč neútočíš?“ zeptal se mě Reisi posměšně.
„Nejsem člověk, co útočí jako první!“ vysvětlila jsem Reisimu.
„Tak jsi srab.“ podotkl se smíchem Reisi Munakata.
„To odvoláš!“ vyrhkla jsem na Reisiho.
„Neodvolám, je to pravda.“ dál se smál Reisi. Ztrácela jsem trpělivost. Když mě někdo nazve srabem, tak se neovládám. Nebo, když někdo útočí na mé blízké, nebo je uráží. To se neovládám.
„Ááá...“ vykřikla jsem a vrhla jsem se bezhlavě na Reisiho. Ten můj útok vykryl.
„Tak se mi líbíš, Jane.“ stále se smál Reisi.
„Toho budeš litovat!“ vyhrkla jsem ze sebe. Znovu jsem zaútočila na Reisiho, ale ten mé útoky vždy vykryl. Sám na mě nezaútočil. Je mi to divné, ale nechávám to plavat. Odtrhla jsem se od Reisiho a vydýchávám. Reisi je v klidu.
„Už nemůžeš, Janey?“ vysmíval se mi Reisi. Tentokrát zaútočil on. Přepvapil mě a zranil mě na ruce. „Nedáváš pozor, Janey.“ řekl posměšně.
„Neříkej mi tak!“ dostala jsem ze sebe udýchaně. Nikdo mi tak nesmí říkat!“ dodala jsem.
„Ale copak, nelíbí se, Janey?“ dál mě provokoval Reisi. Znovu jsem zaútočila, ale tentokrát jsem místo katany použla nohy. Tento útok Reisi nečekal, a jakmile jsem mu podrazila nohy, tak spadl na zem. Já se udržela na nohou. Katanou jsem mu mířila na hrdlo.
„Víš, že jsem schopna tě zabít?“ řekla jsem otázkou podrážděně.
„Vím a dělej, zab mě, nebo toho budeš litovat.“ řekl posměšně Reisi. Reisi mě stačil seknout do nohy. Já jsem zabodla katanu do těla Reisiho. Myslela jsem si, že je po něm a odešla jsem pryč. Nevěděla jsem, že nás někdo sledoval, a že Reisi žije. Když jsem to pak zjistila, že to přežil, byla jsem překvapena. I Law, který tento boj viděl.
Současnost:
„J-jak to víš?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Byla jsem u toho!“ řekla rázně Kukuri.
„Nevzpomínám si, že bych tě tam viděla.“ dál přemýšlím o tom, co se stalo před třemi lety.
„Byla jsem schovaná!“ řekla mi Kukuri. „A teď bojuj!“ zaútočila na mě. Jen tak tak jsem stačila tasit katanu a vykrýt její útok. Dál nelítostně na mě útočila a já jsem se jenom bránila. Nebrala jsem to vážně, což jsem uděala chybu. Kukuri mě sekla pořádně do břicha. Chytla jsem se za břicho, které mi dost silně krvácelo Dojde mi, že to Kukuri myslí smrtelně vážně.
„Uvědomuješ si, že je to tvá smrt?“ zeptala jsem se Kukuri.
„Nebo tvá! Nepodceňuj mě!“ řekla Kukuri a znovu zaútočila. Kryla jsem se, ale šlo to ztěží. Ztrácela jsem poustu krve. Ale nevzdávla jsem se. Kukuri se povedlo mě ještě zranit na lévé paži. Přesto dál bojovaly. Naše ostří se střetávalyaž odlétaly jiskry. Všimla jsem si slabého místa Kukuri. To je má šance. Pomyslela jsem si. Podařilo se mi dát Kukuri levý hák do tváře. Kukuri se zapotácela a já ji bodla. Kukuri padlak zemi. Není mrtvá, ale je na tom zle.
„Co se to tady...“ nedořekl kapitán. „Co se stalo?“ řekl a hned byl u Kukuri. Zoro byl hned u mě a sundal svůj šátek z paže a obvázal mi tržnou ránu na levé paži. Podívala jsem se na Zora a usmála se na něho.
„P-proč s-si n-nezabila s-svého k-kapitána?“ dostala ze sebe Kukuri. Což byla její poslední slova. Podívala jsem se na Lawa. Ten zakroutil hlavou. Kukuri byla mrtvá.
„Míří na nás dělová koule!“ křikl někdo z posádky. Koukneme se do dály. Zapomoci Zora se postavím na nohy. Uklidila jsem svou katanu do pochvy a levou rukou jsem se chytila za břicho. Nevypadalo to moc dobře.
„Pojďte na naší loď.“ křikl na nás Luffy. S Lawem jsme se na sebe podíavli. Přikývli jsme a rychle, jak jen to šlo jsme přestoupili na Luffyho loď. Právě včas. Naše loď schytala přímý zásah a rozpůlila se na dvě části. Loď se začala potápět. Všichni jsme to sledovali z lodi Luffyho.