Za deset dní zemřeš - 9. kap.
Informace:
Každý se loučí s Verčou po svém. Terka Verču bere na kolotoče. Law do cirkusu, Zoro do kina na tři D. Janey, která něco tají na střenici a Kagami na gondolu. Poté se koná v bytě Janey a Lawa párty na rozloučenou.
9. Osmý den
Vzbudil mě něčí hovor. Otevřela jsem oči a viděla jsem Kagamiho, jak telefonuje. Posadila jsem se na posteli a čekala, až hovor ukončí a řekne mi, co se děje. Kagami si všiml, že jsem vzhůru, tak rychle hovor ukončil. Jako by měl nějaké tajemství.
„Dobré ráno, jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptal se mě Kagami.
„Dobré ráno. Jenom chvilku.“ usmála jsem se na Kagamiho.
„Já za chvilku budu muset odejít, ale přijde Terka, tak můžete něco podniknout.“ řekl mi Kagami, ale víc neřekl. Poznala jsem, že něco tají. Ale řekla jsem si, že vyzvídat nebudu. Když bude chtít, řekne mi to sám.
„Dobře. To se ani nenasnídáš, co?“ zeptala jsem se Kagamiho.
„Alo jo, to si dáme spolu snídani, ale po ní hned půjdu pryč. Ale vyrazím až sem dorazí Terka.“ oznámil mi Kagami a usmál se na mě. I já se usmála na Kagamiho. Šla jsem použít sprchu a Kagami mezitím se oblékl a udělal snídani.
Kagami udělal míchaná vajíčka s chlebem a čajem, nebo kávou. Já si k tomu dala čaj a Kagami zase kávu. Já jsem jedla pomalu, ale Kagami hltal, jako by někde už měl být. Když dojedl a já po pěti minutách taky dojedla, tak se ozval zvonek.
„To bude asi Terka.“ řekl Kagami a šel otevřít dveře. Já sklidila ze stolu a šla jsem umýt nádobí. „Ahoj Verů a to nádobí nech napokoji.“ řekl mi Kagami, který se vrátil do kuchyně a políbil mě. Poté odešel. Terka stála opřená o futra.
„Ahoj Verů.“ pozdravila mě Terka.
„Ahoj Terý.“ pozdravila jsem Terku a začala jsem mýt nádobí.
„Vždyť Kagami říkal, ať to necháš být.“ připomněla mi Terka.
„Vím, ale nerada tu nechávám po sobě binec.“ řekla jsem Terce, proč to nádobí myju.
„Ty se nepoučíš.“ zasmála se Terka. Já se pousmála. „Tak co ty a Kagami?“ zeptala se na můj vztah s Kagamim.
„No, nejspíš spolu chodíme, a to jsem tomu nechtěla dopustit. Ale od té diskotéky jsme spolu.“ řekla jsem pravdu, nebo spíš, jak to vidím já.
„To je náhodou dobře. Aspoň jsi šťastná a za to jsem ráda.“ usmála se na mě Terka. Já jsem rychle dodělala nádobí.
„Tak můžeme vyrazit? A co vlastně podnikneme?“ ještě jsem se Terky zeptala.
„Nech se překvapit.“ ušklíbla se na mě Terka. Já jsem se jenom usmála a šly jsme se obout.
Kagami naštěstí nám nechal klíče, tak jsme mohly tamknout byt a vyrazit na cestu.
Terka mě vedla přes park. Pomalu mi začínalo docházet, kam jdeme.
„Neříkej, že jdeme na kolotoče.“ zděsila jsem se.
„Jo, jdeme. A žádné protesty. Musíš prožít to boží kouzlo kolotočů.“ trvala na svém Terka.
„Jestli budu zvracet, tak si za to poneseš zodpovědnost.“ napomenula jsem Terku.
„Neboj. Vše bude v pohodě.“ snažila se mě uklidit Terka. Pak jsme si různě povídaly. Hlavně o vztahu mezi mnou a Kagamim a mezi Terkou a Zorem.
Asi za dvacet pět minut jsme byly u kolotočů. Moc lidí tu nebylo, což bylo skvělé. Ale kolotoče byly spuštěny v plném proudu.
„Tak, pro začátek něco lehkého. A to jsou houpačky.“ rozhodla Terka. Podívala jsem se na ty houpačky. Řekla jsem si, že by to nemuselo být tak hrozné. Terka zaplatila a my si sedly do houpaček. Majitel tohoto kolotoče nás rozhoupala pak to bylo na nás. Terka se houpala skoro do nebes. Já jenom trošku vysoko. Více jsem se bála. „No tak Verů, houpej se víc. Nebuď srab.“ pobízela mě.
„To se ti řekne, když se ti neklepou nohy a ruce.“ křikla jsem na Terku. Po deseti minutách majitel kolotoče nás zastavil a my si vystoupily.
„Tak, jaké to bylo?“ zeptala se mě s úsměvem na rtech Terka.
„Pěkné, ale jako ty se tak houpat nikdy nebudu.“ usmála jsem se na Terku. Všimla jsem si, že i když je Terka veselá, tak v očích jsem jí četla smutek a bolest. „Neřeš to Terý. Je ještě spousta času.“ snažila jsem s Terku uklidnit.
„To nic není.“ zakývala hlavou Terka, čapla mě za ruku a táhla na další atrakci.
Došly jsme k bouracím autíčkům. To jsem musela uznat, že by taky to nemuselo být tak staršné, stejně jako houpačky. Každá si sedla do jednoho autíčka a po pár minutách se atrakce spustila. Terka na mě najížděla jak divá. Já sotva stačila řídit to autíčko. Ale smála jsem se u toho. Jednou do mě Terka drcla tak, až jsem povyskočila v autíčku. To jsem se lekla, ale vše bylo OK. I v Terce to hrklo, ale když viděla, že jsem v pohodě, tak začala zase do mě narážet, ale už net ak prudce. Za deset minut tato atrakce skončila.
„Promiň za tu silnou srážku.“ hned se mi Terka omluvila.
„V pohodě. Byla aspoň zábava.“ usmála jsem se na Terku a poplácala ji po zádech. V tom Terce přišla smska.
„OK, tak jdeme do strašidelného hradu a pak tě předám Lawovi.“ řekkla mi Terka, čapla mě za ruku a táhla ke strašidelnému hradu.
Terka koupila lístky a vyrazily jsme. Strašidel jsem se vždy bála. I když jsem věděla, že to jsou jenom figuríny, nebo obyčejní lidé s maskami na sobě. I tak jsem se vždy bála a stále bojím. Držela jsem se Terky jako malé děcko. Každou chvíli na nás něco vybaflo a já zaječela jak siréna.
„Hele, jestli chceš křičet, tak ne mně do ucha.“ napomenula mě posměšně Terka. Já jsem mlčela a čekala jsem, kde se obejví další bubák. Terce jsem mezitím ještě několikrát zaječela do ucha, ale Terka mě už nenapomínala. Protože jí došlo, že už žádné příště nebude. Tak mě pořádně stiskla za ruku a šly jsme dál. Nakonec jsme došly na konec staršidelného hradu.
Venku na nás čekal Law. Terka se snažila potlačit smutek, tak se jenom podivně uculila.
„Tak tady ji máš pro sebe.“ zavtipkovla Terka a mastila pryč.
„Ta tě musela vyděsit, co?“ zeptal se mě Law a nesměle se usmál. „Pojď, dáme něco k pití, ať se ti uleví.“ dodal s úsměvem na tváři.
„Dobře. Ale buď sám sebou. Nepřetvařuj se.“ napomenula jsem Lawa. Ten jenom přikývl a vyrazili jsme na něco k pití.
Nakonec jsme si koupili tříšť. Law třítť moc nemusí, ale kvůli mně si ji vzal. Chtěla jsem protestovat, ale Law mě předběhl.
„Jednou za čas si ji musím dát.“ řekl a už mě táhl pryč.
„Co podnikneme my dva?“ zeptala jsem se Lawa.
„Jdeme do blízkého cirkusu.“ oznámil ledabyle Law.
„C-cirkus? Vždyť ty ho nesnášíš.“ byla jsem dost překvapena.
„Vím, ale Janey s tebou do cirkusu nemůže jít, tak požádala mě, abych tě tam vzal.“ vysvětlil mi Law. „A já to pro tebe udělám rád. Jsi má nejlepší přítelkyně, něco jako sestra.“ vysvětlil své city, které ke mně Law cítil. Chtělo se mi brečet, ale potlačila jsem slzy. Jenom jsem přikývla hlavou. Law mě nesměle chytil za ruku, jako bychom byli pár, ale věděla jsem, že je to jenom přátelské gesto. Byla jsem za to ráda a stikla jsem taky Lawovu ruku. Law málo kdy uměl vyjádřit své city, ale když to udělal, stálo to za to.
Došli jsme k cirkusu. Law koupil lístky. A než představení začalo, mohli jsme si prohlédnout zvířata, která byla v klecích. Já i Law jsme vypadali, jako pár zamilovaných, jak jsme se drželi za ruce. Ale já i Law jsme věděli, jak to doopravdy je. Jen jsem se maličko bála, aby se Janey neurazila, nebo nežárlila. Law, jako by to vycítil tu mou nervozitu.
„Neboj, sama mi Janey řekla, že si s tebou mám dělat co chci, že mi věří.“ zašeptal mi Law do ucha. Přikývla jsem s úsměvem. To byla celá naše Janey. Řekne, dělej si co chceš, ale aby řekla, že nevěru neodpouštím, to už neřekne. Ale my všichni Janey už známe, a jak znám Lawa, ten by Janey nikdy nepodvedl. Ani to neudělal, kdy hrozilo, že se rozejdou. Na to Janey moc miluje. U Terky a Zora bylo to samé, jen Terka vždy varovala předem.
Po prohlídce jsme šli do hlediště a sedli jsme si na svá místa. Představení za deset minut začalo. Byly tu opice, psy, sloni, medvěd, koně, klauni, artisté a principál. Bylo to úžasné představení, které trvalo asi hodinu a půl. Při loučení přišla Lawovi smska.
„Teď se o tebe postará Zoro.“ oznámil mi Law. Já jsem jenom přikývla.
Vylezli jsme ven z cirkusu a u brány na mě čekal Zoro. Law mě předal Zorovi a sám pospíchal pryč.
„Tak co ty sis na mě vymyslel?“ zeptala jsem se Zora.
„Hodinový film ve tři D. Jmenuje se to Mořský svět.“ oznámil mi Zoro.
„Jé, ten film ve tři D jsem vždy chtěla vidět.“ usmála jsem se na Zora radostí.
„To jsem rád. Bál jsem se, že to odmítneš, že je to jenom pro děti.“ ulevilo se Zorovi.
„Ne, Law mě vzal do cirkusu, kde je více dětí, než nějaký dospělý člověk. Tohle je stejný jako ten cirkus a my v sobě máme ještě děti.“ vysvětlila jsem Zorovi, jak to vídím a cítím. Zoro se jenom usmál a vyrazili jsem do centra, kde bylo tři D kino.
Cestou jsme si různě povídali. Zoro mluvil jaké má plány s Terkou. I řekl, jak to myslel tehdy u té knihovny.
„Já vím. Poznala jsem, že Terku chceš požádat o ruku, ale později, ne teď.“ usmála jsem se na Zora. „Přeci tebe a Lawa znám už dost dlouho, kdy poznám, kdy lžete, či ne.“ zasmála jsem se.
„To je fakt.“ usmál se Zoro.
Došli jsme ke kinu tři D. Zoro zaplatil dva lístky a my jsme dostali tři D brýle a šli jsme si sednout na naše místa. Film za pár minut začal. Byl to úžasný zážitek. Nikdy bych nečekala, že se dočkám toho, že se má přání splní. I když jenom jednou za život a to na krátkou dobu. Ale řekla jsem si, že brečet nebudu, tak jsem potlačila slzy a věnovala jsem se filmu.
Po hodině jsme vylezli z tři D a tam na nás čekala Janey.
„Střídání.“ oznámila Janey Zorovi. Zoro mě objal a dal na čelo pusu a pospíchal pryč.
„Tak co my dvě ponikneme?“ zeptala jsem se Janey.
„Nejdřív se najíme. Umírám hlady.“ řekla Janey. Musela jsem uznat, že i já mám už hlad.
Janey mě zavedla do mé nejoblíbenější restaurace. Byla jsem ráda, že ještě jednou ji uvidím a najím se tu. Při jídle jsem Janey vyprávěla, jaké dobrodružství jsem trávila. Dokonce jsem Janey řekla, jak jsem se držela s Lawem za ruku.
„Nevadí. Vím, že tě miluje, ale jako svou sestru. Takhle miluju Zora a Kagamiho. Jako své bratry a tebe a Terku miluju jako své sestry. Jen Lawa miluju z celého srdce, jako chlapa.“ vysvětlila mi Jaeny a usmívala se. Poznala jsem, že něco tají.
„Ty něco tajíš, viď?“ zeptala jsem na rovinu Janey.
„Ano, ale zatím o tom mluvit nechci. Ale než umřeš, tak to zjistíš.“ řekla Janey a měla co dělat, aby se jí netřásly hlasivky.
„Dobře, ale je to slib.“ usmála jsem se na Janey. „A nemluvme o tom.“ dodala jsem. Janey přikývla a usmála se. Po jídle jsme vyrazily na střelnici. Janey totiž jako jediná z nás má zbrojní pas.
Nikdy nikoho do zbrojnice nepozvala. Ani Lawa ne. Prý je to nebezpečné, ale tentokrát mě tam vzala. Byla jsem překvapena.
„Chci, aby sis zastřílela. Uleví to tvé napětí.“ vysvětlila mi Janey. Nasadily jsme si ochrané brýle a sluchátka. Janey mi ukázala a vysvětlila, jak se odjišťuje, nabíjí a střílí ze zbraně. Měla nějaký revolver. Janey vypálila všechny náboje a terč a ten přijel k nám. Všechny kulky letěly do středu hrudníku. Kdyby tam byl člověk, tak je už po první ráně mrtvý. Byl to zásah do srdce. Pak jsem to zkustila já.. „Střílíš, jak profík.“ pochválila mě, ale když přijel výsledek blíž, tak mé střely byly mimo terč. Ale jedna rána byla skvělá. Být to člověk, tak jsem ho trefila do hlavy. „Na poprvé je to skvělý výsledek.“ dodala zároveň.
„Tak nemůžeš to porovnávat. Nikoho sem nepouštíš.“ řekla jsem Janey.
„Vím, já porovnávám tebe se mnou. Já na poprvé se zranila na ruce a střílela jsem mimo, nebo do terčů ostatních.“ vysvětlila mi Janey a já se musela zasmát. I Janey se zasmála. Uklidili jsme brýle a sluchátka a vyšly jsme ven. Tam na mě čekal Kagami.
„Tak tady ji máš.“ mrkla Janey na Kagamiho a odešla. Přímo pospíchala. Podívala jsem se na Kagamiho.
„Tak co my podnikneme?“ zeptala jsem se Kagamiho.
„Půjdeme na gondoly.“ oznámil mi Kagami. Vzal mě za ruku a táhl k vodě, kde půjčovali gondoly. S gondolami se promplouvají romantická místa. Těšila jsem se.
Došli jsme na místo, kde byly gondoly. Kagami zaplatil a pak u gondoly mi pomohl na tu loďku nasednout. Pak si sedl Kagami vedle mě. Gondolista nás začal provázet po romantikých míst. Já se přitulila ke Kagamimu. Oba jsme mlčeli. Mluvili jsme svými těly. Jakoby říkaly, jak se milujeme, jak si návzájem budeme chybět atd...Ale nic jsme nahlas neřekli. Oba jsme věděli, že je to poslední romantický chvíle, kterou trávíme spolu. Za dva dny jsem měla zemřít.
Když jsme vystoupili, tak mě Kagami vedl ke bytu Janey a Lawa. Vešli jsme dál. Kagami měl totiž klíče. Bylo mi to divné. Ale vyšli jsme dál. Všude panovala tma. Kagami rozsvítil a v tom se ozval jásot.
„PŘEKVAPENÍ!“ vykřikli ostatní. Já byla v šoku a začaly mi téct slzy. Každý mě objal a políbil. Pak začala hrát hudba a párty započala. Bavili jsme se, popíjeli pití, jedli jsme a tančili. Tuto noc jsme všichni přespali u Janey a Lawa. Než jsme šli spát, tak jsem všem řekla, že další den jedu za svými rodiči do Osaky. Ostatné to pochopili a taky to tušili. Proto ta párty. Párty na rozloučenou.