Za deset dní zemřeš - 6. kap.
Informace:
Kagami hledá kemp, kde by mohli dvě noci přespat a udělat si výlety. Našel jenom Koňskou farmu. Další den s tím všichni souhlasili a jelo se na Koňskou farmu. Do doomečku přijeli až k večeru, přestis se stařečkem a stařenkou popovídali. Druhý den chlapi pracovali na poli a děvčata s chalupou a dobytkem. Odpoledne si udělali výlet na kolech.
6. Pátý den
Kagami ještě ten večer hledal na internetu nějaký ten kemp. A jeden i našel. Šlo o koňskou farmu Tomikawa. Všichni jsme zvířata měli rádi, tak v tom problém nebyl. Kagami pro jistotu ještě hledal, ale nic kloudného nenašel. Ve většině kempů už bylo obsazeno, nebo nebyly dobré recenze na nějaký ten kemp. Tak nakonec bylo rozhodnuto. Všichni s tím museli souhlasit. Než jsem šla spát, tak jsem si nařídila budíka na pátou hodinu. Taky jsem si musela zabalit věci na ten víkend. Pak jsem šli oba dva spát. Byli jsme zase KO.
Ráno mě vzbudil můj budík na mobilu. Hned jsem budík vypnula, abych jsem nevzbudila Kagamiho. Podívala jsem se na Kagamiho. Byl tak sexy, když spal. Musela jsem se pousmát. Pak jsem vstala, oblékla jsem se a napsala lísteček pro Kagamiho, že jsem šla domů si zabalit věci. Pak jsem potichu odešla.
Domů jsem se dostala v poměrně dobrém čase. Doma jsem vlezla pod sprchu a oblékla jsem si čisté oblečení. Pak jsem vyndala svou tašku a šla si zabalit své věci. Už jsem se moc těšilla. Když jsem dělala si snídani, tak mi zazvonil mobil. Byl to Kagami.
„Dobré ráno, Kagami.“ popřála jsem Kagamimu. Chvíli jsem poslouchala co mi říká. „Nechtěla jsem tě budit. Jsi tak roztomilý, když spíš.“ oznámila jsem Kagamimu a byla jsem ráda, že nestojí přede mnou, jak jsem zrudla. Kagami slíbil, že zavolá Lawovi, aby s Janey vyzvedli nejdřív mě a pak jeho. Po chvíli jsem hovor ukončila a nasnídala jsem se. Svačinu jsem si dělat nechtěla, protože jsem tušila, že se někde na jídle stavíme. Okolo deváté mi volala Janey, že už jedou ke mně. Udělala jsem rychle nádobí a šla i s taškou ven čekat na Lawa a Janey. Zamkla jsem nejdřív byt a šla před barák. Janey s Lawem zrovna přijeli, když jsem vylézala z baráku.
Nastoupila jsem do auta jeli jsme vyzvednou Kagamiho, Terku a Zora.. Mě vyzvedávali jako první, protože jsem od nich bydlela nejblíž. Nejdál bydlel Zoro. Tentokrát Zoro spal ve svém bytě a Terka zase ve svém. Kvůli tomu, aby si mohli zabalit věci. Já kvůli tomu od Kagamiho odešla tak brzy. Byl to blbý nápad přespat u Kagamiho, ale ten večer jsme byli tak KO, že nám to nedošlo. Ještě štěstí, že jsem si večer uvědomila, že si musím zabalit věci, tak jsem si nařídila toho budíka.
Po vyzvednutí Zora, kdy jsme byli komplet, tak Law ještě nevyjel. Nevěděl kam se pojede.
„Tak co, Kagami, co si našel?“ zeptal se Law Kagamiho.
„Našel jsem koňskou farmu v Tomikawě. Jinde místo nebylo.“ oznámil všem Kagami.
„Tak, jedeme na farmu.“ usmál se Law a vyjel. Naštěstí tentokrát znal cestu, protože tam už tam párkrát byl s Janey. Nebo spíš byli spolu Tomikawě. Na koňské farmě ještě nebyli. Cestou jsme tentokrát poslouchali jenom písničky a pomalu všichni usnuli, až na Lawa. Moje hlava klesla na rameno Kagamiho.
Law nás všechny musel probudit, když zaparkoval u nějaké hospody. Chvíli jsme čekali v autě, abychom jsem se mohli rozkoukat. Za pět minut jsme vyrazili do té hospody.
V hospodě jsme si našli volné místo. I zde měli polední menu.Tak jsme si vybrali z toho poledního menu. Tentokrát za nás platil Kagami. Po jídle jsme se zase rozjeli na cestu do Tomikawi.
Tentokrát nikdo neusnul. Protože jsme si povídali a u toho jsme poslouchai písničky. Plánovali jsme, co tam podnikneme.
„Tak určitě za pohoštění, bychom jim mohli pomoci na farmě.“ navrhla Terka, což nás všechny překvapilo, protože Terka je tak trošku nepořádná a všude má bordel. I ve své práci.
„To zní dobře. A třeba se budeme moci projet na koních.“ připojil se Zoro. Law se podíval na Janey. Hned jsem si toho všimla. Janey se na Lawa jenom usmála. Něco mi tu nesedělo, ale nevyptávala jsem se. Nebyla to moje věc.
„A pokud by to šlo, taky bychom se mohli projet i na kole kolem dokola.“ navrhla Janey.
„To taky nezní špatně.“ souhlasil Law s Janey. Ani já, Kagami, Terka a Zoro jsme neprotestovali. Jeli jsme asi ještě hodinku a půl, než jsme dorazili ke koňské farmě. Byl skoro večer. Law zaparkoval a všichni jsme si vystoupili z auta.
Kagami šel k vratům od statku a zazvonil na zvonek. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli přišel postarší muž, který otevřel dveře.
„Dobrý den, co si přejete?“ zeptal se nás ten postarší muž.
„Dobrý den, na internetu máte inzerát, že sem může kdokoliv jet. Můžeme tu dvě noci zůstat? Nejen, že si tu užijeme výlety, ale rozhodně vám tu i pomůžeme.“ zeptal se Kagami postaršího muže. Uvědomila jsem si, že Kagami sem vůbec nevolal. Modlila jsem se v duchu, abychom tu mohli dvě noci být.
„Jistě, pojďte dál.“ vybídl nás postarší muž. Všichni jsme vstoupili dál do domečku, kde bydleli ti starci.
Na plotně vonělo jídlo. Hned jsem nasála tu vůni a bylo mi hezky. Všichni jsme šli do kuchyňky, kde se ohřívala polévka. Všichni jsme si sedli ke stolu.
„Co si dáte k pití?“ zeptala se nás postarší paní. Všichni jsme se shodli na kávě. Jenom Janey a Terka si daly rozpustnou. Zbytek turka.
„Nechcete s něčím pomoci?“ zeptala se Janey postarší paní.
„Ne, děkuji.“ odmítla pomoct postarší paní.
„Promiňte, ani jsem se vám nepředstavil. Já jsem Kagami Taiga, to je má přítelkyně Verča Orihara, a přátelé Janey Mizuki, Law Trafalgar, Terka Misaki a Zoro Roronoa.“ představil sebe a nás Kagami. Hodně mě překvapil, když mě nazval jeho přítelkyní. Ale po chvíli jsem se vrátila do reality. Ale rozhodně jsem si o tom chtěla promluvit s Kagamim. Ale až bychom byli sami.
„Já se jmenuju Ichinose Tokiya a to je má ženuška Nanami.“ představil sebe a svou ženu postarší muž. Po chvíli byla káva hotová a už se nesly na stůl hrnečky s kávou.
„Nedáte si polívku? Zrovna jsem ji dovařila.“ nabídla nám jídlo Nanami.
„Rádi, ale nechceme nějak otravovat.“ řekla jsem zároveň jsem souhlasila s jídlem. Věděla jsem, že i ostatní mají hlad, nejen já.
„Neotravujete nás. My jsme rádi za každou společnost.“ usmál se na nás Ichinose s Nanami. Nanami nám šla nandat polívku. Všichni jsme dali hrnky s kávou dál od stolu, aby se tam vešel talíř s polívkou. Ichinose nám nakrájel krajíc chleba. A když jsme měli nandáno, tak jsme se všichni pustili do jídla.
Po jídle jsme Nanami pomohli s nádobím. Teda já a Terka. I Janey chtěla pomoct, ale už bychom se tam motaly.
„Jak dlouho by jste tu chtěli být?“ zeptal se nás Ichinose.
„Jenom dvě noci. S prací na statku bychom vám pomohli a na večer bychom si udělali nějaký ten výlet.“ odpověděl Law.
„Tak víte co? Pohostinství si odpracujete každé dopoledne prací na statku a odpoledne a večery budete mít volné. A je i hezké počasí, tak jestli se vám chce můžete spát v seníku, ale samosebou jsou tu i pokoje pro hosty.“ nabídl nám Ichinose. Všichni jsme se po sobě podívali.
„Dobře souhlasíme.“ řekl za nás všechny Law.
„A vyspíme se v tom seníku.“ odpověděla jsem zase já. Nikdo neprotestoval. Pak, když jsme udělaly nádobí jsme si sedly ke solu i s Nanami a povídali jsme si. Hlavně Nanami byla zvědavá a ptala se, kde bydlíme, jak jsme se poznali atd...Bylo to příjemné. Okolo desáté jsme se postupně všichni umyli a naše šestice šla do seníku si lehnout.
Seno v seníku bylo vyhřáté, tak jsme deky nepotřebovali, které nám přinesla Nanami. Jenom polštáře jsme použili, protože jsme nechěli mít slámu ve vlasech. Na kraji spal Zoro, vedle něho Terka, já, Kagami, Janey a na druhém konci Law. Chvilku jsem si ještě povídali, jak jsou tito lidé milí a příjemní, až jsme nakonec odpadli všichni a usnuli jsme. Spali jsme do šesti hodin do rána, protože v šest nás vzbudil kohout.
Po snídani chlapi šli na pole orat půdu a my dívky se postaraly o domácnost a dobytek. Dojily jsme krávy a kozy. Daly jsme najíst slepicím a sebraly jejich vajíčka. A taky daly najíst psům, kočkám, koňům a prasatům. Janey s Terkou se s radostí vrhli na dojení koz a krav. Já se maličko bála, tak jsem s Nanami nasytila snídaní ostatní zvířata. Janey a Nanami pak pro nás všechny vařily oběd. Janey ráda vaří a je z ní výborná kuchařka, tak jsem to s Terkou nechali na těch dvou. A já a Terka jsme se pustily do úklidu domečku. Chlapi orali celé dopoledne. Přesně v poledne bylo vše hotové a my se dali všichni do jídla. Jídlo bylo vynikající. Oběma ženám se to opravdu povedlo. Po jídle jsem s Terkou udělala nádobí. Ichinose při orání doporučil chlapům různá místa, kde se dá na co koukat. Po obědě nám navrhy řekli a my souhlasily, že se můžeme pokusit navštívit všechna místa.
Měli jsme půjčené tandemi od Ichinoseho a Nanami. Já, Terka a Janey jsme seděly vzadu a chlapi vepředu a jelo se. Já byla ve dvojici s Kagamim, Terka se Zorem a Janey s Lawem. Chlapi šlapali a my dívky si prohlížely okolí.
„Hele Janey, mohla by si mi pomoct.“ postěžoval si Law. Janey začala taky šlapat, protože se nechtěla s Lawem dohadovat a sama uznala, že pomoc se hodí, i když Law by to zvládl sám. Nakonec i já jsem začala šlapat, abych jsem pomohla Kagamimu. Jedíná Terka nešlapala a hověla si.
Za odpoledne jsme objeli rybnik, co tu byl a navštívili místní kostel. Janey o tomto kostelu slyšela prvně, tak se přiučila jako my, když jsme dostali průvodce a ten nám vyprávěl o historii tohoto kostela. Když jsme se vrátili v výletu, tak jsme si oblékli plavky a šli si zaplavat a zablbnout do rybníka. Ichinose se k nám dokonce připojil. Nanami dělala večeři. Od nás žádnou pomoc nepotřebovala. Že si máme užít poslední večer na naší víkendové dovolené.
K večeři byly steaky nakládané v dresingu. Byly moc dobré. Po večeři jsme udělaly nádobí a pak si šli zastřílet ze vzduchovky, kterou nám Ichinose půjčil. Ve střelbě nás všechny převálcovala Janey. Dokonce i Lawa převalcovala. Když jsme si v seníku povídali, tak si Law stěžoval, že ta vzduchovka byla nakřivo, ale Janey trvala na svém, že byla v pořádku. Kdyby Law a Janey byli spolu sami, tak by se dál provokovali, ale tady se krotili. Law jenom zamručel, že jde spát. Nakonec jsme se shodli, že i my půjdeme spát. Každý po tom dni byl unaven, tak jsme všichni usnuli do minuty.
Druhý den jsme vstávali zase se zakokrháním kohouta. Sbalili jsme si věci a po snídani vyrazili na cestu domů. Ale ještě při cestě jsme se stavovali na pár hradech a zámcích, na které jsme při cestě narazili. Domů jsme dorazili až v devět hodin večer. Tentokrát jsem spala ve své posteli a Kagami taky ve své. Ale než jsme se všichni rozloučili, tak jsme se domluvili na další den, co se podnikne. A byl to zase sportovní den. Tentokrát jsem měli lézt po horolezecké stěně, zahrát si tenis a večer se jít podívat na hokej. Japonsko proti Kanadě.