Za deset dní zemřeš - 5. kap.
Informace:
Bandu přátel tento den čekají jezera. Každý napsal několik typů a pak se pro nějaká rozhodla. Všichni si tento výlet užívají. Povídají si, a Janey pro všechny dělá u každého jezera přednášku. U jednoho jezera se ke skupince přidá rodinka, které ta historie zajímá.
5. Čtvrtý den
Když mě mobil probudil, tak jsem se podívala na displej, kdo volá. Byl to Zoro. Při rozhovoru se Zorem se probral i Kagami. Zjistila jsem pár informací a po pěti minutách jsem hovor ukončila.
„Co chtěl Zoro?“ zeptal se mě Kagami, který se zcela probudil.
„Kvůli jezerům, kam máme namířeno. Máme vymyslet nejmíň pět jezer a pak se vybere, jaké navštívíme.“ řekla jsem Kagamimu, co mi sdělil Zoro.
„Já se na to podívám.“ navrhl Kagami, že se o to postará. Byla jsem ráda. Přikývla jsem na souhlas a šla jsem pod sprchu.
Ve sprše jsem si dala vlažnou vodu. Do deseti minut jsem byla hotová i převlečena. Když jsem vylezla z koupelny, tak Kagami dopisoval poslední název jezera, která ho zaujala.
„Můžeš se jít vykoupat.“ promluvila jsem na Kagamiho. Kagami přikývl a papírek si vzal sebou, takže nevím, jaká jezera vybral. Nejspíš nechtěl, abych to věděla, že to bude překvapení pro všechny.
Když se Kagami vykoupal a oblékl se, tak jsem šli ven čekat na Lawa s Janey a Terku se Zorem. Janey mi po třech minutách volala, že jsou na cestě ke mně. A opravdu, za pár minut tu byli oba dva. S Kagamim jsme si nastoupili a jeli ještě pro Terku a Zora.
U baráku Terky jsme si všichni řekli, jaká jezera nás napadla. Hodně se opakovalo jezero Tazawa a Aken. Tak bylo rozhodnuto, že tato dvě jezera určitě navštívíme. Pak se vybralo ještě jezero od Lawa a Janey jezero Soroma. Od Terky se Zorem jezero Towaka a od Kagamiho a mě, ale spíš od Kagamiho, jezero Mashu.
Jako první jezero bylo Saroma, protože bylo nejblíž. Cestou jsme si povídali o minulém dnu, který byl sportovní. Všem se to moc líbilo Jen škoda, že si to už nemůžeme zopakovat všichni, ale byl to moc krásný zážitek. Law na cestu za jezerem Saroma pustil písničky, které vypálil na CD, které vybral společně s Janey. Byly tam songy, které byly nejoblíbenější Lawa, Janey, Kagamiho, Zora, Terky i mé. Takový mix.
Když jsme dorazili na místo, tak jsme si vystoupili a Law zaplatil parkovné. Terka koupila mapku, kterou rozložila na kapotě Lawova auta. Všichni jsme se zadívali na tu mapku. Hlavně ji studoval Law, který se dobře orientoval. Byl nejlepší z nás všech.
„Tak, tudy půjdeme.“ řekl nám Law a složil mapku. „Terko, já si tu mapku půjčím.“ obrátil se na Terku.
„V pohodě, klidně si jich nech.“ usmála se Terka na Lawa. Law přikývl na souhlas a mohli jsme vyrazit na cestu. Šli jsme podle navigace, což byl Law.
Cestou jsme si povídali. Kagami mě celou tu dobu držel za ruku. Zoro držel za ruku Terku. Law by určitě za ruku držel Janey, ale řídil se podle mapky, jestli se jde správným směrem, tak Janey držet za ruku nemohl. Ale přesto Janey šla po boku Lawa. Nechtěla ho rušit, tak na něho moc nemluvila. Věděla, i já jsem to věděla, že když Law něco studuje, nemá rád, když někdo na něho mluví. Protože se pak moc nesoustředí. Což byla pravda. I já bych se na tu mapku nesoustředila.
Saroma je jezero s braktickou vodou, což je jezero, které obsahuje mořskou sůl a je slané, ale zase ne tak moc, jako jsou slaná moře. Měla i nasládlou chuť. Jezero je v národním parku Abashiri Quasi. A taky mezi obcemi Kitami, Saroma a Jubecu. Rozloha jezera je sto padesát jedna celých devět kilometrů čtverečných. A na ostrově je největším jezerem a třetí největší v celém Japonsku. Její hloubka dosahuje až devatenáct celých šest metrů.
Tady se bohužel musel platit vstup, ale Terka to za nás všechny zaplatila. Vzala skupinovou vstupenku, což vyšlo levněji, než když by si koupil každý vstupenku sám. Jezero naštěstí nebylo na vrcholu, že se do kopce sice šlo, ale ne tak do prudkého. Všichni jsme šli pohromadě a povídali jsme si.
Law složil mapku a povídal si s námi. Nastudoval ji tak dokonale, že už věděl kudy máme jít. Cestou jsme potkávali různé lidi. Páry, rodiny s dětmi, nebo i psi. Dokonce jsme potkali slepce s psovodem pro nevidomé. Obdivovala jsem toho muže. Šli jsme lesíkem a skoro všude tekl potůček. Když měl někdo žízeň, tak se napil z potůčku. Voda byla studená, ale osvěžující. A taky zdravá, než voda z vodovodu, nebo kupovaná.
Asi za půl hodiny jsme byli na místě. Jezero bylo úžasné. Janey nám řekla menší historii o tomto jezeru, které znala. Ale moc jich nebylo, protože v dějepise se to neučí, ale Janey se zajímala o celkovou historii. I o částech historie, které ji nebavily, jako byly například chrámy. Ale byli jsme všichni vděční, že Janey nám pár informací a zajímavostí řekla. U jezera jsme se na chvilku zdrželi, protože jsme si dali nanuka a kochali jsme se přirodou a tím jezerem. Po snězení nanuka, jsme vyrazili zpátky k autu a jeli k dalšímu jezeru.
Toto jezero Towada bylo kousíček od jezera Saroma. Stále jsme si povídali. Měli jsme si stále co říct. A to jsme na výlety nejezdili. Nebo ano jezdili, ale ne každý den. Jednou za víkend jsme nějaký ten výlet spáchali.
Toto jezero je na hranici prefektur Aomori a Akita. Na severu ostrova Honshu. Vyskytuje se v kaldeře vyhaslé sopky v pohoří Ou. Jeho rozloha je šedesát dva celých dva kilometrů čtverečných a dosahuje maximállní hloubky třista dvacet šest celých osm metrů. Leží v nadmořské výšce čtyřista mestrů.
Za chvilku jsme byli na místě. Zjistili jsme, že je tam ještě jedno jezero a to Tazawa. Toto jezero bylo v prefektuře Akita na severu ostrova Honshu. Má rozlohu dvacet pět celých osm kilometrů čtverečných. Jezero se nachází v nad mořské výšce dvěste čtyřicet devět metrů. Její maximální hloubka je čtyřista dvacet tři celých čtyči metrů a je nejhlubším jezerem Japonska. Díky své hloubce nezamrzá.
I u těchto jezer nám Janey řekla něco z historie. U jednoho jezera se k nám připojila jedna rodinka, které ta historie zaujala. Janey byla trénovaná a nervózní nebyla. Nebo to nedávala najevo. Když Janey skončila s vyprávěním o hitorii, tak hlava té rodiny, otec, požádal Zora, jestli by je nevyfotil i s Janey. Janey se chtěla protestoavt, že se fotit nebude, ale ta rodina byla naoblumná a Janey nezbývalo nic jiného, než se s nimi vyfotit. Ta rodinka pak poděkovala Janey i Zorovi. Každý pak šel svým směrem. Když rodinka zmizela, tak se Terka rozesmála a tím nakazila nás všechny. Janey se ohrazovala, že to vtipné není, ale přesto se sama smála.
Když jsme se vrátili od jezer a parkoviště, tak nám zbýval čas ještě na dvě jezera. Mashu a Aken. Ty byly daleko od sebe, ale my měli před sebou ještě nějaký ten kus času. Ale nejdřív jsme si zajeli do hospůdky na oběd. Všem nám už vyhládlo.
Po vydatném obědě jsme se rozjeli za jezerem Mashu, protože bylo o něco blíž, než Aken. Toto jezero je na východě ostrova Hokkaido v Japonsku. Má rozlohu devatenáct celých dva kilometrů čtverečných a dosahuje maximální hloubky dvěstě jedenáct celých čtyři metrů. Leží v nad mořeské výšce třista padesát jedna metrů. Jezero tvoří kaldera vyplněná vodou.
Janey věděla další historické zajímavosti, které nám řekla. Lawa ta historie moc nebavila, ale mlčel. Věděl, že Janey to taky moc nebaví, ale chce pro nás udělat menší vzdělávací den. A my se u toho bavili. Když jsme si prohlédli i toto jezero, chyběla nám jezero Aken nasedli jsme do auta a jeli na jezero Aken.
O jezeru Aken, není moc informací. Ani Janey o tomto jezeru moc nevěděla. Bylo to neznámé a tajemné jezero. Dokonce mi maličko nahánělo hrůzu, ale nebála jsem se, protože tu se mnou byla Janey, Law, Terka, Zoro a Kagami, který mě po celou tu dobu držel za ruku.
Po prohlídce posledního jezera jsme jeli na večeři do další hospůdky. I tady jsme si všichni pochutnali. Jídlo bylo vynikající. Říkala jsem si, že všude vaří dobře, než vařím já. V hospůdce jsme se všichni zamysleli, co podnikneme další den. Law navrhl, že bychom mohli jet tak na dva dny pod stan. Nikdo neprotestoval a tak bylo rozhodnuto. Kagami slíbil, že se podívá pro nějakém tom kempu, kde by měli ještě volno. Cestou domů jsme všichni usnuli, až na Lawa, který se věnoval řízení auta. Nejdřív vysadil Terku se Zorem a pak mě a Kagamiho. Tentokrát jsem přespala u Kagamiho.