Za deset dní zemřeš - 4. kap.
Informace:
Další den strávený se svými přáteli. Tento den byl sportovně založený. Šlo se na plavečák, zahráli si plážový volejba na minigolfu byli i na inlinech, na kterých Verča stála prvně. A den ukončili kinem na filmu Želvy ninja.
4. Třetí den
Když jsem s Kagamim dorazila k plavečáku, tak byla už byla Terka se Zorem. Janey s Lawem tam ještě nedorazili. Už jsem se začínala bát, že se něco stalo. Ale čekali jsem jenom pět minut a ti dva dorazili. Hned se mi ulevilo.
„Omlouváme se, ale museli jsem se vracet.“ omluvila se za sebe i za Lawa Janey.
„V pohodě. Hlavní je, že tu jsme všichni.“ usmívala se Terka. Pak jsem vyrazili na plavečák.
Janey zaplatila vstup kartičkou a všichni jsme dostali čipy na skříňky, kam jsme si odložili věci a převlékli do plavek. Chlapi byli v jiné šatně, než my ženy. Do deseti minut jsme byly hotové a šly jsme k bazénu. Tam na nás už chlapi čekali.
Vlezli jsme do vody a šli jsme do vodního víru. Chtěli jsme vyzkoušet všechny atrakce, které tu byly. Ve víru jsem se párkrát ponořila do vody, jak mě stáhl proud, ale Kagami byl za mnou a vždy mě vytáhl ven. Terka zase musela pomáhat Zorovi, který byl na tom stejně jako já. Janey a Law byli vedle sebe a drželi se za ruce. Byla jsem za to ráda, protože jsem si myslela, že ti dva se zase pohádali. Ale vypadalo to dobře. Po víru jsme šli na opičí dráhu.
Samé provazy, kde jsme museli šplhat, nebo spíš ručkovat, abychom se dostali na konec opičí dráhy. Dali jsme si podmínku, že když jeden z nás se potopí, nebo prostě spadne do vody, musí začít od začátku. Janey byla z nás nejlepší. Na druhém místě byla Terka, pak Law, Zoro, Kagami a nakonec já. Když jsem do vody spadla asi už potřetí, tak přišel Kagami a pomohl mi, takže jsem to také přelezla bez pádu.
Pak jsme šli na tobogány Bylo jich tu celkem pět. Šli jsme na všechny. Nejdřív jsme jezdili samostatně, ale pak jsme kombinovali různé dvojice a jel se dvojitý vláček. Když jsem jela s Terkou, tak při jedné zatáčce jsem se praštila do hlavy.
„V pořádku Verů?“ zeptala se mě Terka starostlivě.
„V pohodě. Jeden bouchanec mi neublíží.“ uklidnila jsem Terku. Hlava mě bolela i tak, ale díky těmto aktivitám jsem tu bolest nevnímala. Nebo aspoň ne tolik.
Po tobogánech jsem s Kagamim šla do sauny. Janey ani Terce se moc nechtělo. Chtěly jít do výřivky. Law a Zoro zase nechtěli nechat své polovičky osamotě, tak taky šli do výřivky. Já a Kagami jsme byli v sauně sami. Chvíli panovalo ticho.
„Pamatuješ si něco z dnešní noci?“ zeptal se mě náhle Kagami.
„Jenom ten sex. Jinak mám okno.“ přiznala jsem pravdu.
„Moc se mi to líbilo.“ řekl pravdu Kagami.
„I mně se to líbilo. Jak to vidíš? Vztah, jenom sex nebo něco víc?“ zeptala jsem se Kagamiho. „To je blbost co jsem řekla. Protože nic z toho nemůže být.“ hned jsem se opravila.
„Já v tom vidím něco víc, než jen sex. Ale na to, co chci nemáme moc času. Bohuže. Už jenom sedm dní..“ přiznal se mi Kagami. Takže mi došlo, že chce se mnou chodit. Že ke mně něco cítí, stejně jako já k němu. Škoda toho málo času. Snažila jsem se nebrečet, ale přeci pár slz mi ukáplo po tváři. Kagami mi je setřel. „Užijeme si spolu. A už o tom nemluvme. Souhlas?“ zeptal se mě. Já jsem jenom přikývla na souhlas a hlavu jsem si položila na rameno Kagamiho. Kagami mi dal pusu do vlasů. V sauně jsme trávili patnáct minut. Pak jsme vylezli a šli za ostatními do výřivky.
Skoro jsme se tam nevešli, ale dokázali jsme se tam namačkat. Různě jsme si povídali dokud nevypršel čas a my už museli končit. Šli jsme do šaten, ale nejdřív pod sprchu se umýt, převléknout se a sraz jsme měli před plavečákem.
Když jsme se sešli, tak jsme šli do nejbližší restaurace na jídlo. Z toho plavání nám vyhládlo. Dnešní den byl sportovní, což miloval zase Law. Kagami nevím, jestli ho to baví, nebo ne. Neznala jsem ho tak dobře. Zoro ve sportu byl dobrý, ale moc ho to nebavilo. Když jsme byli po jídle, šli jsme na pískový volejbal, do sportovního areálu.
Law vše zaplatil. Chodil do této arény s Janey dost často, tak oba měli na vše nějakou tu slevu. Janey nám ukázala, kde jsou šatny na převlečení a Law to ukázal mužům. Převlékli jsme se všichni do tílek a šortek a šli jsme na písek, kde byla připravena síť i míč.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny po třech. Já byla ve skupině s Janey a Kagamim a proti nám byl Law, Terka a Zoro. Nejdřív se začalo hrát o míč, která skupina začne podávat jako první. Janey i Law byli maličko soutěživý typy. Proto se oba snažili, aby jejich tým vyhrál. Míč jsme získali my. Janey podávala jako první. Hráli jsme celkem tři sety. Vyhrála Lawova skupina, ale jenom o dva body. Janey nás všechny pozvala na pohár. Což měla být odměna pro Lawa a jeho skupinu, protože ti dva se vsadili, že kdo vyhraje platím všem pohár. Ale Janey porážku brala sportovně. I Law by to bral sportovně, i když oba jsou soutěživý, tak porážku nebrali tak vážně. Brali to tak, jak to je. Law většinou byl lepší než Janey ve sportech.
Všichni jsme si dali broskvový pohár. Byl moc vynikající. Po poháru jsme šli do jiného areálu, který byl vedle toho areálu, kde jsme hráli volejbal. V tomto areálu se hrál minigolf. Tady jsme hráli jeden za jednoho a nerozdělovali jsme se do skupin. Každý měl svou hůl a pět golfových míčků a lístek s tužkou, kam jsme psali naše výsledky. Minigolf byl asi jediný sport, který mi šel. Povedllo se mi vyhrát. Janey byla jako druhá a Zoro třetí. Po minigolfu jsme si sedli venku a dali jsme si pivo. Sice nás ještě čekali inline, ale to pivo jsme si zasloužili a to všichni.
U piva jsme si povídali. Hlavně jsme probírali dnešní sporty, jak se nám líbili, jestli jsme si to užili atd...Každému se to líbilo a každý si to užíval. I já. Díky těmto aktivitám, jsem si svou nemoc nepřipouštěla a ani na ni nemyslela. Byla jsem veselá žena, která si užívá života. Po vypítí piva jsme šli na poslední akci, dnešního dne. Šli jsme na inline.
Na těch jsem nikdy nestála. Proto jsem si půjčila i chrániče. Chrániče měla i Janey, protože jednou se tak vymlátila, že týden ležela v nemocnici na pozorování. Sice byla jenom sedřená, ale Law se o Janey bál, tak byla pod dohledem v nemocnic. A myslím si, že její ošetřujícím doktorem byl Kagami. Pak ještě týden byla doma, kde se o ní staral Law. Já i Terka se Zorem jsme Janey navštěvovali. V nemocnici byla slušná, ale když byla doma, tak maličko zlobila. Už jí nebavilo ležet a nic nedělat. Proto jsme s Terkou jí půjčili knížky, které během toho týdne přečetla.
Když jsme byli všichni oblečeni, tak jsme vyrazili na dráhu. Law hned chytil Janey za ruku, protože se o ní bál, aby se zase nevymlátila, i když měla chrániče. Janey by protestovala, jako vždy, když se jí pokošel Law pomoci. Odmítala tu jeho pomoc, ale teď neprotestovala, a nechala se držet za ruku od Lawa. Terka a Zoro jeli sami vedle sebe. Kagami mě taky chytil za ruku a jeli jsme spolu. Byla jsem za to ráda. Byla jsem na nich prvně. Buď to Kagami věděl od Lawa, nebo dívek, nebo mi chtěl jen tak pomoci on sám. Ale byla jsem za to ráda Jeli jsme asi deset koleček. Terka se Zorem byli daleko od nás. A Law s Janey před námi. Ale i tak tu byla sranda. Jen škoda, že si nestihnu zabruslit na ledě. Což taky byl můj sen. Ale aspoň jsem jela na těch inlinech.
Po desátém kolečku jsme se vzuli, vrátilli inline i chrániče. Pak jsem se chystala, co se podnikne dál. Ještě jsem domů nechtěla jít. Kdybych jsem byla sama doma, tak bych jsem se zhroutila, jak bych jsem myslela na svou nemoc.
„Teď pojďme do kina. Dávají nějaký pěkný film. Želvy ninja.“ navrhl Kagami. Byla jsem překvapena, že se Kagamimu taky líbí Želvy ninja.
„Skvělý nápad. Tady Verča ten film chtěla vidět.“ zajásala Terka. Všichni jsme s tím souhlasili a šli jsme pěšky do kina.
Ale jednoho jsem se bála. Že už bude vyprodáno. Ale cestou jsme si povídali. Až Kagami si všiml, že nejsem přitomna v realitě a neposlouchám je. Tak mě Kagami objal a já se vrátila do reality.
„Myslíte, že budou ještě lístky?“ nakonec jsem se nejistě zeptala. Na Kagamim bylo poznat, že se mu ulevilo, že jsem myslela na něco jiného, než na svou nemoc.
„Určitě budou mít. Je to sice premíéra, ale věřím, že lístky budou.“ ujistil mě Zoro.
„Zoro tam má známého.“ upřesnila to Terka. Takže mi došlo, že půjdeme zdarma, nebo jen za menší poplatek.
Nakonec se má první teorie potvrdila. Lístky už nebyly, ale Zorův kamarád nás tam dostal bez lístku a zdarma. Seděli jsem v poslední řadě, na očích jsme měli tři dé brýle, v rukou napoj a popkorn. Za pár minut film začal.
Film se mi moc líbil. Byla tam sranda, akce i napětí. I ta romantika tam byla, ale ne moc. Což mi tam romantika chyběla, ale věděla jsem, že Janey ani Terka romantiku ve filmech a seriálech v lásce nemají, tak byly obě dvě nadšeny z filmu.
Po filmu jsem se před kinem domluvili, že další den pojedeme k jednomu jezeru. Podívat se na její historii, současnost i budoucnost. Na to jsme se těšili všichni. Rozloučili jsme se a každý šel domů. Zoro doprovodil domů Terku, ale tentokrát Zoro šel do svého bytu bez Terky. Janey žila v bytě ve městě s Lawem, tak se nemuseli loučit a domlouvat se, kdo koho doprovodí domů. Já šla domů s Kagamim. Tentokrát se šlo ke mně.
Když jsme byli u mého domu, tak jsem se zastavili a otočila jsem se na Kagamiho. Ten se díval zase na mě. Kagami se chystal něco říct, ale já ho předběhla.
„Nechceš jít dál?“ zeptala jsem se Kagamiho.
„Rád.“ přikývl s úsměvem Kagami. Vešli jsme do vchodu a pak do mého bytu.
Chtěla jsem udělat kávu, ale místo toho jsme skončili v posteli. Po sexu jsem se ke Kagamimu víc přitulila a Kagami mě objal. Svou hlavu jsem si položila na hruď Kagamiho. Pomalu jsme oba usnuli. Byli jsme po dnešním náročném dni unaveni. I Kagami odpadl. A spali jsme až do dalšího dne. Ráno nás vzbudil můj zvonící mobil.