Za deset dní zemřeš - 3. kap.
Informace:
Banda přátel si užívá skvělý den. Nejprve v tokijském muzeu, kde to nejvíce baví Janey. Lawa to zase nebaví. Poté jedou na oběd a poté do chrámu, kde se všichni pomodlí. Law všechny odveze domů a večer mají sraz ve městě a všichni jdou na diskotéku.
3. Druhý den
Ráno jsem se probudila asi v sedm hodin. Zdál se mi sen, ale nevím o čem. Zapomněla jsem na něho. Ale měla jsem z toho dobrý pocit, tak to musel být krásný sen. Ne ty noční můry, kterými jsem občas trpěla.
Šla jsem pod sprchu, oblékla jsem si něco sportovního a šla si udělat snídani. Dala jsem si vajíčkovou omeletu a k tomu kakao. Mé nejoblíbenější jídlo. Po jídle jsem udělala nádobí a šla se připravit na výlet.
Dneska nás čekalo muzeum, kostel a diskotéka. Už jsem se těšila. Jak si užiju srandu a na svou nemoc jsem nemyslela. I když pomalu, ale jistě jsem se blížila ke své smrti.
V deset hodin mi zazvonil mobil. Byla to Janey. Hned jsem to zvedla.
„Ahoj Janey, co se děje?“ zděsila jsem se, že se něco stalo. Chvíli jsem poslouchala. Ulevilo se mi, když mi řekla, že se nic neděje, že jenom za deset minut jsou u mě. Řekla jsem, že budu čekat před barákem a ukončila jsem hovor. Ani jsem nevěděla do jakého muzea se pojede. Ještě jsem udělala pár úprav, došla jsem si na WC a šla čekat ven na ostatní.
Venku jsem čekala tři minuty, než přijelo auto, které řídil Law. Law zastavil a já si nastoupila.
„Ahoj.“ pozdravila jsem ty dva.
„Ahoj Verů.“ pozdravila mě Janey.
„Ahoj.“ pozdravil mě Law. Poté jsme jeli pro další členy naší party.
Nejdřív jsme vyzvedli Terku se Zorem. Zoro přespal u Terky. Pak ještě jsme vyzvedli Kagamiho. Když jsem Kagamiho uviděla, rozbušilo se mi srdce. Pomalu jsem si uvědomila, že jsem se do Kagamiho zamilovala. Což bylo zlé. I kdybych jsem se mu líbila, tak s ním nebudu dlouho. Měla jsem už jenom devět dní života.
„Tak, do jakého muzea pojedeme?“ zeptala se Terka zvědavě. Kagami vyndal lísteček s návrhy na muzea. Všichni jsme se shodli, že pojedeme do tokijského muzea Edo-Tokyo Muzeum. V autě jsme si různě povídali. Jeli jsme asi hoďku a půl. Nevím, nepočítala jsem to, ale vím, že to byla delší doba, než včera.
V tomto muzeu byla ve svém živlu Janey. Zajímala se o historii, a dokonce ji i vyučovala na vyšším stupni základní školy. Šlo o historické muzeum z období Eda. Toto muzeum bylo založeno v roce devatenácet devadesát tři. Hlavní rysy stálých expozicích jsou životní velikosti repliky Nihonbashi, což byl vedoucí muzea a období Eda.
Bylo zde i muzeum divadla Nakamuraza. I zemědělské modely měst a budov z období Edo, Meiji a období Showa. K muzeum patří přilehlý Rjogoku Kokugikan. Což navrhl Kiyonori Kikutake. Tvar bodovy muzea je modelován po starém skladu v kirazukuri stylu. Edo-Tokio Muzeum je pobočka Edo-Tokio Open Air Architektura muzea. Což byl náš plán, toto navštívit.
Na Janey bylo znát, že se moc těší. Sdílela jsem tu její radost. Tak jsem se tomu musela pousmát. Kagami se ke mně nahnul a zašeptal mi do ucha.
„Jsem rád, že se usmíváš, a užíváš si to.“ zašeptal mi Kagami do ucha tak, že jsem to slyšela jenom já. Podívala jsem se na Kagamiho a taky jsem se na něho usmála.
„Je pěkné vidět Janey, jak se už těší.“ řekla jsem šeptem Kagamimu. Byl tak krásný a sexy. Říkala jsem si pro sebe, proč jsem ho nepotkala dřív. I když by to situaci nezlepšilo. Nádory bych v hlavě měla i tak.
„To jo, ale na Lawovi je vidět, že tu radost s ní nezdílí.“ zašeptal mi Kagami.
„Law moc muzea nemusí.“ řekla jsem Kagamimu šeptem a Kagami jenom přikývl na souhlas.
Konečně jsme zastavili na parkovišti a mohli jsme vystoupit. Byli jsme u muzea. Law šel zaplatit za parkovné. Poté jsme vyrazili k pokladně muzea. Když se k nám připojil Law, tak Janey za nás zaplatila vstupné. Měla na to poukázky, tak to bylo skoro zadara.
Muzeum bylo třípatrové. Vylezli jsme úplně nahoru odkud jsme začali. Law držel Janey kolem pasu a Zoro Terku za ruku. I já se držela za ruku. Za ruku Kagamiho. Kagami mě zase chytl za ruku. Já jsem neprotestovala a rukou jsem neuhnula. A tak jsme si prošli celé muzeum. Trvalo nám to dvě hodiny, než jsme si vše prošli. Law měl sebou foťák, ale tady se fotit nesmělo. Proto byl foťák v batohu, který měl na zádech Law.
Po prohlídce jsme jeli do hospody na oběd. Všem nám vyhládlo. Law zastavil u jedné hospody, kde bylo polední menu, takže drahé to nebylo. Tentokrát za nás všechny platil Zoro. Pak se jelo do kostela. No, spíš to byl chrám, než kostel. Ale tyto věci zase miloval Zoro. A toto nebavilo zase Janey. Na Lawovi bylo poznat, že je na svou Janey pyšný, že zvolila aktivitu, která ji nebaví, ale baví někoho jiného. I když toto se taky týkalo historie. Ale Janey to prostě nebralo.
Chrám byl založen v roce devětset čtycet dva před naším letopočtem Tairou no Kinmasou. A v roce šestnácet třicet jedna byl zničen požárem. Ale v roce šestnácet třicet šest byl obnoven Tokugawou Iemitsuem. Stál více, než třista let, než zase vyhořel během náletů na Tokio v roce devatenácet čtyřicet pět.
Tady bylo dobré, že se jednalo o prohlídku zdarma. A mohla sis vybrat jestli chceš k tomu průvodce, či ne. My jsme se shodli, že půjdeme bez průvodce. Šli jsme mlčky a různé informace jsme si přečetli z nápisů a chrámu. Dokonce jsme šli do místnosti, kde se člověk mohl pomodlit. Všichni jsme se šli pomodlit. I Janey šla. Nevím k čemu se modlili ostatní, ale já se modlila k tomu, aby Janey, Law, Terka, Zoro a Kagami byli šťastní a zdraví. Klečeli jsme u oltáře, sepnuté ruce a zavřené oči. Všichni už byli hotovy, jenom já se maličko zdržela. Jednu věc jsem si uvědomila. Mí rodiče o mé srmtelné nemoci nevědí. Ale nakonec jsem se rozhodla, že večer po diskotéce jim zavolám.
Když jsme skončili jeli jsme do další hospody na večeři. Kagami se vyznal a vybral ty lepší hospody, které v okolí znal. Law se jenom orientoval, jaká hospoda je blíž. Po večeři náš Law zase hodil domů, abychom jsme se připravili na diskotéku. Měli jsme všichni sraz ve městě.
Doma jsem hned skočila pod sprchu. Na dobu setkání jsem měla dvě hodiny. Osprchovaná jsem byla do deseti minut, ale hodinu mi trvalo, než jsem si na tu diskotéku něco vybrala. Nakonec jsem si vzala jeansy, košili a na sebe mikinu, kdyby mi byla zima. Do města jsem dorazila jen tak tak. Ještě se chvilku čekalo na Kagamiho. Ostatní tam už byli.
Když dorazil Kagami, šli jsme do nejbližší diskotéky. Znali jsme ji, protože dost často jsme tam chodili. Janey nadšená nebyla. Ale věděla jsem, že to navrhla kvůli mně. Byla jsem jí vděčná. Nevydržela jsem to a před diskotékou jsem Janey objala.
„Díky.“ zašeptala jsem Janey do ucha a pa jsem ji pustila a čekala až projde dveřmi.
„Není zač.“ ještě mi Janey zašeptala a usmála se. My ostatní diskotéky měli rádi.
Vstoupili jsme dál a našli si volné místo. Diskotéka byla už v plnou proudu. Zoro nejdřív šel objednat pití. Všem objednal pivo a vodku.“ Zajímalo mě, na co si přiťukneme, ale jenom jsme řekli na nás a koply vodku do sebe. Po vypití panáka vyzval Law Janey na parket. Ta souhlasila a šli spolu tančit. Alkohol a tanec bylo jediné, co se Janey na diskotéce líbilo. Law byl totiž výborný tanečník, i když by se to do něho neřeklo. Já tančit neuměla, ale Law mě to naučil. Terka nakonec chytla Zora a šli taky na parket tančit. Já a Kagami jsme osaměli. Podívala jsem se na Kagamiho a on na mě.
„Když ti bude nějak zle, řekni a odejdeme.“ řekl mi Kagami nahlas, abych jsem ho slyšela. Jenom jsem přikývla hlavou, že rozumím. „A jak ti jinak je? Co hlava?“ zeptal se na můj zdravotní stav.
„Bolí, ale už to neřeším. Chci si užít ty volné dny, které mi ještě zbývají.“ řekla jsem Kagamimu a usmála jsem se na něho. I Kagami se na mě usmál „Smím se zeptat, proč si tu s námi? Nevadí mi to, ale jenom zajímá.“ dostala jsem ze sebe, co mě trápilo delší dobu. Nebo spíš trápilo už druhý den.
„Za prvé mě pozval Law, jako můj nejlepší přítel a za druhé někdo na tebe musí dohlédnout. Law ví, jak se zachovat, ale já u toho chci být. Jsi má přítelkyně i pacientka. Sice bych jsem se s tebou přátelit neměl, ale tyto zákony rád porušuju. Vždyť Janey, Terka a Zoro jsou i mí přátelé, a když jim něco je, tak jdou rovnou ke mně.“ vysvětlil mi Kagami. „Nechceš si jít zatančit?“ nabidl mi. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas. Kagami mi pomohl se postavit na nohy a šli jsme spolu na parket.
Při tanci jsem se cítila, jak v sedmém nebi. Kagami byl kupodivu vynikající tanečník. Přišlo mi, že je lepší tanečník, než je Law. Ale nic jsem neřekla. Chtěla jsem to jenom říct Kagamimu, ale nechtěla jsem nějak Lawa urazit, který tančil s Janey blízko nás. I když Law by se neurazil, ale i tak jsem nechtěla to říkat před Lawem. Po pár písničkách jsme si šli všichni sednout. Zoro šel pro další vodku a koupil k tomu i brambůrky. Jedli jsme a pili potichu. Přestu hudbu jsme se moc nesyšeli a křičet jsme nechtěli. Janey si jednou takhle vyřvala hlasivky a pak tři týdny marodila.
Já hodně pila panáky a pivo a málo jedla. Což se stalo, že jsem se opila. I ostatní měli upito a byli ve skvělé formě. I já se bavila. Několikrát jsem si zatančila s Kagamim, Zorem i Lawem. Dokonce z legrace jsem šla tančit s Terkou a Janey. To chlapi seděli jak pecky u stolu, než aby šli tančit spolu. Na to ještě nebyli dost opilí. To já se opila a to moc. Ale nikdo mi v tom nebránil. Všichni jsme si to zasloužili. A já si to chtěla užít, protože můj konec se blížil. Janey s Lawem odešla ve dvě hodiny. Janey byla už unavená a Lawovi to už taky stačilo. Proto se s námi rozloučili.
„Janey, Lawe, zítra nás čeká plavání, volejbal, minigolf a inline.“ oznámila nám všem Terka. Janey s Lawem přikývli a vytratili se. Terka se Zorem odešli asi hodinu poté, co odešla Janey s Lawem. I já chtěla odejít, ale Kagami mě vytáhl znovu na parket. Tančili jsme asi na deset písniček a pak i my šli domů.
Byla jsem tak opilá, že jsem se maličko motala. Kagami mě podpíral. Ani jsem si neuvědomila, že jdeme špatným směrem, než kde jsem bydlela. Když jsme doraili k domu, kde bydlel Kagami, tak otevřel dveře a nechal mě vstoupit. A já jsem vstoupila. Kagami za sebou zavřel dveře a otočil se na mě. Oba jsme si dívali do očí. V tom Kagami se přiblížil a pohladil mě po tvářích. Poté mě něžně políbil. Chvilku jsem byla mimo, ale pak jsem i já políbila Kagamiho. Kagami mě přenesl do jeho ložnice.
Kagami mě začal svlékat. I já jeho a u toho jsme se líbali. Nakonec jsme byli nazí a Kagami si lehl opatrně na mě. Vnikl do mě a prožívali jsme orgasmus, lásku, milování. A tento sex jsme si užívali skoro celou noc. Až okolo šesté jsme oba vytuhli.
Nakonec mě probudilo zvonění mobilu. Zjistila jsem, že je to můj telefon. Zvedla jsem to a ospala jsem se ozvala. Byla to Terka, že za hodinu máme sraz před plavečákem. Hned na to hovor ukončila, a nestačila jsem nijak protestovat. Pomalu se probral i Kagami. I když jsem hodně pila a cestu sem ke Kagamimu si nepamatuju, tak náš sex ano. Když mi to došlo byla jsem rurá jak rajče.
„Kdo to byl?“ zeptal se mě Kagami rozespale.
„Terka. Za hodinu se máme sejít na plavečáku.“ řekla jsem Kagamimu a divila jsem se, že jsem v klidu.
„Tak málo času?“ byl Kagami překvapený.
„Tak ty to stíháš, já ne.“ řekla jsem Kagamimu.
„Já se převleču, sbalím si věci a rychle dojdeme k tobě. Tam se převlečeš ty a půjdeme spolu na plavečák. Oni počkají.“ ujistil mě Kagami. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas. Nevěděla jsem, co si o tom sexu mám myslet. Kagamiho znám dva dny a už jsme se spolu vyspali. U mě to bylo z lásky, ale co u Kagamiho? Byl to jenom pouhý sex, nebo lítost, nebo ke mně něco cítil? Tyto otázky se mi honily hlavou. Ale zeptat se Kagamiho jsem nechtěla. Na to jsem byla dost stydlivá.
Když byl Kagami oblečen, tak jsme šli rychlým krokem ke mně, kde jsem si zabalila věci do batohu a převlékla jsem se. A pak jsme, my dva, vyrazili na plavečák.