Za deset dní zemřeš - 2. kap.
Informace:
Verča říká svým přátelům o svém zdravotním vztahu. Jane s Terkou jsou v šoku. I Law se Zorem ztratili řeč. Poté Teru napadne. uspořádat různé výlety. všichni souhlas. Law jde pro auto, aby mohli jet do zoo. Pro Verču je přichystané překvapení
2. První den
Druhý den jsem šla do práce, ukončit pracovní poměr. Naštěstí šéf byl schovývají a propustil mě na dohodu. Doktor Taiga mi slíbil mlčenlivost, tak jsem věděla, že dívky ani chlapi nic nezjistí. Chtěla jsem jim to říct osobně, ale ještě jsem se na to necítila. Nemohla jsem se stále vzpamatovat z toho šoku. Že mám před sebou jenom deset dní. Celý předešlý večer jsem obrečela. Chtěla jsem žít, někoho si najít, založit rodinu. Ale ani jedno se mi nesplní.
Všechny jsem pozvala k sobě na oběd. Proto jsem uklidila byt a šla dělat oběd. Dělala jsem katův šleh s brámboráky. Okolo dvanácté jsem měla hotovo a ostatní dorazili. Přivítali jsme se a šli se najíst. Po obědě jsme se přesunuli do obýváku. Udělala jsem kávu a sobě čaj.
Seděla jsem v křesle a Terka se Zorem a Janey s Lawem na sedačce. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Chtěla jsem jim říct, že mám málo času, že umírám, ale nedokázala jsem promluvit. Proto jsem čekala, až se někdo z nich zeptá. Janey dostala odvahu, jako první.
„Tak Verů, co u doktora?“ zeptala se Janey a upila z kávy. Počkala jsem až dopije.
„Doktor Taiga zjistil, že mám v mozku nádory.“ dostala jsem ze sebe a měla jsem na krajíčku, ale chtěla jsem být statečná a nebrečet.
„Kdy půjdeš na operaci?“ zeptala se mě Terka.
„Nepůjdu. Nádorů je tam víc a operace by mi nepomohla a mohla bych i umřít.“ odpověděla jsem a po tváři mi stékala slza.
„Jak dlouho?“ zeptal se mě Law. Došlo mi co tím myslí. A taky se zeptal on, když viděl, že Janey a Terka nejsou schopny promluvit.
„D-deset dní.“ dostala jsem ze sebe a zcela jsem se rozbrečela. Janey i Terka mě objaly. Nemohly to vydržet. Potřebovaly mě obejmout. Já se naplno rozbrečela. Dívky nebrečely, ale bylo poznat, že jsou smutné. Vždyť jsme byly skoro jako sestry. Všichni ztratili řeč. Panovalo ticho, do kterého jsem brečela.
„Musíme každý den, něco podniknout, aby sis ještě užila života. A žádné protesty.“ odtáhla se Terka a oznámila nám svůj nápad.
„To zní bezvadně.“ souhlasila i Janey. Law a Zoro jenom přikývli hlavou na souhlas.
„D-dobře.“ souhlasně jsem přikývla.
„Ale co dneska podnikneme?“ zeptal se Zoro.
„Dneska by jsme mohli jet do zoo.“ navrhla Terka.
„OK.“ souhlasili jsme všichni.
„Skočím pro auto.“ ozval se Law. Vstal, ale než se odešel obout položil svou ruku na mé rameno. Což znamenala útěcha. Pak se šel obout a odešel k sobě do baráku. Jel autobusem do města. Aby mohl přijet ke mně pro nás autem. Pak jsme se všichni rozpovídali. Ale o té mé nemoci nepadlo žádné slovo. Věděli, že je to moc blbé téma na probírání. A taky nidko nechtěl, abych jsem se trápila a myslela na to. I ostatní na to nechtěli myslet. Všichni jsme tak nějak byli oblečeni do sportovního, tak ani jeden z nás se nemusel jít převléct. Law s Janey měli velké auto. Bylo pro deset lidí. A my jsme byli pět. Takže půlka. Po chvíli Janey zazvonil mobil. Chvíli poslouchala a pak hovor ukončila.
„Máme jít dolů. Law tam na nás čeká.“ oznámila nám Janey. Všicni jsme vstali a šli se obout. Panovalo jaro, spíš se blížilo léto. Obuli jsme se a šli jsme ven. Tam na nás všechny čekalo překvapení.
Venku u auta byl i doktor Taiga. Zůstala jsem stát u vchodových dveří. Janey si toho všimla. Chytila mě za ruku.
„Law musel mít pádný důvod, proč pozval i Kagamiho. Tak snad nevadí.“ zašeptala mi Janey do ucha.
„Nevadí. Jen mě to překvapilo.“ dostala jsem ze sebe. Janey přikývla a obě jsme vyrazily k ostatním.
„Omlouvám se, že jsem bez vašeho souhlasu pozval i Kagamiho. Ale napadlo mě, že by i Kagami mohl přijít na jiné myšlenky, než aby se zabýval pacienty.“ vysvětlil a omluvil se Law.
„V pohodě.“ usmála se Janey.
„Nevadí mi to.“ řekla jsem potichu. Byla jsem nějak nervózní. Janey se šla přivítat s Kagamim. Objali se a na tváře si dali pusu. I Terka se Zorem se znali s Kagamim, ale ne tak dobře, jako Janey a Law. Proto si podali jenom ruce, bez pusy. Pak přišla řada na mě.
„Já jsem Kagami.“ představil se mi Kagami a nastavil ruku. Já ji přijala.
„Verča.“ řekla jsem své jméno. Poté jsme nasedli do auta a Law nás odvezl do zoo.
Jeli jsme asi hodinu. Cestou jsme se bavili, zpívali a prostě panovala zábava. Nikdo se nezmínil o žádné nemoci. Nechtěl nikdo připomínat, že mám tak málo času. Což jsem byla ráda. Po hodině jsme vystupovali z auta a šli jsme k pokladně.
„Law zaplatil vstup za Janey, Zoro za Terku a Kagami za mě. Chtěla jsem si vstup zaplatit sama, ale Kagami trval na svém, že mě zve. Bylo mi příjemně.
Hned u vchodu byli vlci. Každý litovat, že si nevzal foťák. Ale ne na dlouho. Slíbili jsme si, že si ho vezmeme příště. U každé klece jsem pozorovala Janey a Lawa, Terku a Zora. Jak se k sobě měli. Ty dva jsem dívkám dohodila já. A to tím, že jsem je představila, když jsme se jednou sešli v kavárně. Slovo dalo slovo a po pár týdnech a se dali dohromady. Jen já měla smůlu. Nikoho jsem nepotkala.
„Bavíš se?“ zašeptal mi do ucha Kagami, aby to nikdo neslyšel.
„Bavím.“ přikývla jsem hlavou. „Je krásné vidět ta zvířata a ty čtyři, jak se pošťuchují.“ řekla jsem pravdu. Nechtěla jsem mu říkat, nad čím jsem uvažovala. Dala jsem si slib, že se o tom nezmíním. Před nikým. Že nedám najevo své emoce, ale nešlo to. V tom jsem cítila něčí ruku, která mě chytla za mou ruku. Byl to Kagami. Podívala jsem se na Kagamiho. Ten se jenom usmál a beze slova jsme šli dál.
U opic jsme se zdrželi nejvíce. Každý porovnával nějakou tu opici k druhé polovičce. Byla to sranda, jak se Janey s Terkou na oko urazily a Law se Zorem se je snažili udobřit. Taky jsem chtěla něco takového zažít. Ale bylo to nereálné. Teď už ne. Ale nedala jsem nic najevo. Ale Kagami jakoby mi četl myšlenky se na mě podíval a držel mě pevně za ruku. Dodával mi sílu i odvahu. Byla jsem za to ráda. Když jsme se blížili ke konci, tak jsme ještě stihli krmení lachtana.
Stáli jsme na místě, kde nás kropila voda, jak lachtan skákal do vody. Všichni jsme se smáli. Janey si stěžovala, že ta voda je studená. Law začal Janey provokovat, že jí tam hodí, pokud nepřestane si stěžovat. Janey do Lawa drcla se slovy, že jestli to udělá, tak s ním už nikdy nepromluví. Law radši byl zticha. Jeden čas ty dva zažívali spolu krizi. Nemluvili spolu a hádali se. Ale za mé pomoci se udobřili a jsou zase spolu. Byla jsem ráda. Terka se Zorem měli taky vztah pěkný. Provokovali se, ale nikdy nikoho neurazil ani nenaštval. Měli neschody to ano, ale řešili je v klidu a soukromí. Kdežto Janey a Law se občas hádali i před námi. Ale to bylo v té době, kdy zažívali krizi. Ale teď bylo vše OK. Říkala jsem si, že mohu v klidu umřít, když vidím ty šťastné tváře na těch čtyřech. I na mých ústech se objevil úsměv.
„Konečně se směješ.“ pošeptal mi do ucha Kagami. Podívala jsem se na Kagamiho. Ten se na mě usmál. A já zase na něho. „Nad čím si přemýšlela?“ zeptal se mě, co mě tak pobavilo. Tak jsem mu to řekla.
„Jsem ráda, že vidím šťastné tváře na těch čtyř.“ řekla jsem pravdu Kagamimu. Kagami se na ty čtyři podíval.
„Máš pravdu. I Janey s Lawem jsou zase v pohodě.“ přikývl Kagami.
„Ty jsi věděl o jejich hádek?“ zeptala jsem se překvapeně. Nedošlo mi, že se zná s Lawem z nemocnice.
„Ano, věděl. Bylo to strašné období. Law svůj vztek přenášel do práce a byl protivný na kolegy. I na mě. Ale poté co se udobřili, byl to ten starý Law, jak ho znám.“ zašeptal mi Kagami do ucha.
„I Janey na tom nebyla nejlíp. Dostala se do depky, že jenom brečela a zavírala se v bytě. Málem přišla o práci.“ řekla jsem, že i Janey trpěla. Jen každý jinak. Janey byla v depce a Law zase výbušný a protivný.
Představení skončilo. Janey si začala stěžovat, že má hlad. Nakonec jsme se shodli všichni, že máme hlad a šli jsme do místní hospůdky, kde jsme si všichni dali nějaké to jídlo jako k večeři.
„Co podnikneme zítra?“ zeptala se nás Terka.
„Co takhle muzeum, kostel a večer diskotéka?“ navrhla Janey. Diskotéky Janey nesnášela, ale já je zase milovala. Věděla jsem, že to navrhla kvůli mně. Ale mlčela jsem. I Janey nic neříkala. Všichni se snažili, abych jsem byla šťastná a zažila nějakou tu zábavu.
„Dobrá, to zní dobře.“ souhlasila jsem nakonec. Janey se podívala na Terku a Terka na Janey.
„Bezva. Plány na zítra jsou.“ usmívala se Terka.
„Já zjistím, co a jak.“ nabídl se Kagami.
„Jasně, s tím jsme počítali. Jsi na plánování machr, Kagami.“ pochválil Law Kagamiho.
Law nás každého odvezl domů. Zoro s Terkou šli do bytu Terky. Pak Law odvezl domů Kagamiho a nakonec mě. Law pak jel k němu domů i s Janey.
Doma jsem si vlezla do vany. Vzpomínala jsem na dnešní výlet a těšila jsem se na další výlet, který nás čekal další den. Můj druhý den do mé smrti. Po vaně jsem si dala mrkev a šla jsem spát. Po dnešku jsem byla dost unavená.