Duchové III. - 4. kap.
Informace:
Luffyho posádka se připravuje k boji proti démonovi. Démon pochopí, že je snadno neuspí a proto z jeho píšťaly stane katana boj započne. Law je těžce raněn a Jane chce pomsti. Je také raněna, ale chce bojovat dál. Luffy jí to rozmluví a Jane je u Lawa, o kterého je postaráno.
4. Rozhodnutí
K večeru jsme byli všichni vzhůru a dali jsme si večeři. Luffy krmil Nami a Nami zase Luffyho. Law se Zorem chtěli krmit zase mě, ale já jim to nedovolila se slovy, že najíst se dovedu sama. Sice jsem je zklamala, ale ještě jsem nechtěla přiznat, že miluju Lawa. Přemýšlela jsem, jak se zbavit toho démona. Jak zničit tu píšťalu.
Okolo setmění, to mohlo být okolo deváté večer, začala hrát hudba. Všichni jsme si do uší dali špunty a postavili jsme se kolem sebe. I Luffy, Nami, Law a Zoro byli připraveni k boji, i když nevěděli,co se jim stane, až démona porazíme. Jestli si vše budou pamatovat, nebo ne. Jediné co jsem chtěla, bylo porazit toho démona. Po chvíli se objevila silueta malého dítěte, jak hraje na píšťalu. Přišlo k nám blíž. Bylo poznat, že se jedná o malé dítě. Představa boje s dítětem se mi dělalo zle, protože děti mám ráda a nikdy bych žádnému dítěti neublížila. Ale tady šlo o démona, kteý musí být zničen. Ze rtu bylo vidět, jak něco říká. Pak něco začali říkat ostatní. Kromě mě, Lawa a Robin. My jsme mlčeli. Věděla jsem, že to nemá cenu něco říkat. Za prvé bych řvala a za druhé by mi nikdo nerozuměl. Dítě udělalo bojový postoj. Muselo mu dojít, že na nás nemůže s píšťalou. Z píšťaly tasil katanu. I já, Zoro a Law jsme tasili katany. Už jsem si i z uší vyndala špunty.
„CO TO DĚLÁŠ?!“ zakřičel někdo. Mlčela jsem. Ani nevím, kdo to byl a taky jsem věděla, že je démon připraven k boji. Law mě následoval a sundal si taky špunty. Ostatní nás nakonec následovali.
„Proč si je sundaváme?“ zeptal se Luffy.
„Protože hrát už nebude a nemá nás jak uspat.“ vysvětlila jsem všem. Law to pochopil dřív, než ostatní.
„Vidím, že jsi moc chytrá.“ ušklíbl se démon. „Tento ostrov je můj a tím, že nechcete být součástí tohoto ostrova vás všechny zničím. Jen je mi divné, že ta hudba na vás nepůsobila, jako když jsem vás tou hudbou uspal.“ řekl udivený démon.
„Na některé to zapůsobilo.“ řekla Robin rozhodným hlasem.
„Tsss. Teď si vás podám. Všechny.“ ušklíbl se démon. A boj započal. Na démona jsme útočili já, Law, Zoro, Robin, Luffy a Bepo. Ostatní byla záloha.
Moc se mi útočit nechtělo. Bylo to dítě, i když démoní. Vzpomněla jsem si, co říkala Robin, že stačí zničit píšťalu, jenže z té teď byla zbraň. Katana. Mohla jsem to brzy ukončit tím, že bych po démonovi vystřelila, ale tím bych zasáhla to dítě, nebo spíš démoní podobu dítěte, a to jsem zase nechtěla. A zbrani by to nic neudělalo. Teď byla řada na mně a já zaútočila. Pokusila jsem se použít kop a vykopnout mu katanu z ruky. Prostě jsem se zaměřila na katanu a ne na démona. Jenže démonovi to došlo.
„To ti neprojde.“ ušklíbl se démon a já si nedala pozor a odkopl mě daleko. Letěla jsem až do lesa.
„JANEY!“ křikl Law. Zoro mlčel a byl připraven k boji. Law hned běžel ke mně. Divila jsem se, že ke mně neběží Zoro, ale pak jsem si toho všimla Byla v něm nerozhodnost. Postavila jsem se na nohy. „Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Law, když ke mně doběhl.
„Jo, jsem.“ usmála jsem se na Lawa. Ten mi úsměv oplatil. „Musíme se rychle vrátit.“ řekla jsem Lawovi a oba jsme pospíchali k ostatním.
Doběhla jsem k Robin. Zrovna bojoval Zoro. Všimla jsem si, jak ho Robin pozoruje. Vše mi začínalo docházet.
„Robin, ty miluješ Zora.“ pošeptala jsem Robin do ucha. Ta se na mě podívala.
„J-jak ti to došlo?“ zeptala se mě Robin.
„Teď to neřešme. Dostala jsem nápad. Až bude bojovat Luffy, tak jdi za Sanjim a polib ho. Já se postarám o to, aby to viděl Zoro.“ řekla jsem Robin. Ta se na mě podívala.. „Věř mi. Jednou mi prosím věř.“ dodala jsem, když jsem viděla její nevěřící obličej. Nakonec jenom přikývla. Já se vrátila k Lawovi a Zorovi. Když nastala chvíle, kdy bojoval Luffy, tak se Robin podívala na mě. Já jsem přikývla. Musí to vyjít. Řekla jsem si pro sebe. Robin došla ke Sanjimu. Poklepala mu na rameno, neco mu řekla a poté ho políbila. Když poklepávala na Sanjiho rameno, tak jsem přišla k Zorovi a zašeptala mu do ucha.
„Dívej se na Robin a Sanjiho.“ zašeptala jsem Zorovi do ucha. Zoro se na mě podíval. Hlavou jsem naznačila, aby se díval. Zoro se podíval v okamžiku, kdy Robin políbila Sanjiho. Poté se vrátila na své mésto. Podívala se na mě. Obě jsme se na sebe podívaly a pak na Zora. Ten byl rudý vzteky v obličeji.
„Z-Zoro?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Zoro mě nevnímal. Hned zaútočil na démona, ale ten snadno Zora přemohl. Na řadě jsem byla já, ale dívala jsem se na Zora, který se nevracel na své místo. Doběhl k Sanjimu a jednu mu vrazil. Démon pochopil náš přístup boje, tak se zasmál a zaútočil na mě. Já sledovala Zora a Sanjiho, takže jsem nedávala pozor.
„JANEY, POZOR!“ křikl Law. Podívala jsem se před sebe. Law skočil přede mne a schytal ránu do hrudi. Hned se skácel k zemi.
„LAWE!“ křikla jsem a sehnula jsem se k zemi k Lawovi. Chopper byl hned u nás.
„Musíme ho dostat stranou.“ rozhodl Chopper. Usopp byl hned u nás a pomohl nám s přesune Lawa na bezpečné místo.
„Tak koukám, že ses už rozhodla.“ řekla mi matka. Já ji nevnímala. Držela jsem Lawa za ruku, a Chopper se díval na tu ránu, kterou Law schytal místo mě. Po tvářích mi tekly slzy.
„Lawe, neumírej.“ dostala jsem ze sebe. Kapky mi tekly po tvářích a stékaly na trávu.
„To je poprvé, co tě vidím brečet.“ řekl mi otec. Poté mi došlo, že opravdu brečím. Kapky jsem nechala stékat po tváři a sledovala jsem bledý obličej Lawa.
„Přežije to, že jo?“ zeptala jsem se Choppera, aniž bych jsem svůj zrak odvrátila od Lawa.
„Je těžce raněn, ale přežije to . Musí hodně odpočívat.“ odpověděl mi Chopper a dál ošetřoval Lawa. Poté jsem pustila Lawovu ruku, setřela jsem si slzy, vzala jsem do ruky svou katanu a šla jsem na bojiště.
„Jane?“ dostal ze sebe Chopper, když viděl můj odhodlaný výraz.
„Choppere, zachraň Lawa.“ jenom jsem řekla a šla zaútočit na démona.
Sice řada na mně nebyla, ale přesto jsem zaútočila. Nemířila jsem na zbraň, ale přímo na démona. Panoval ve mně vztek, že mi bylo jedno, že útočím na démoní dítě.
„Janey, v klidu.“ radil mi otec. Nevnímala jsem ho. Ostatní mě sledovali a čekali co se bude dít. Jak jsem zaútočila, tak jsem se nekryla a démon mě sekl do boku. Neskácela jsem se bolestí. Ani jsem tu bolest na boku necítila. Cítila jsem bolest v srdci. Postavila jsem se na nohy a znovu jsem zaútočila. Luffy mi přišel na pomoc.
„Janey, jdi k Chopperovi. Tady jsi zbytečná.“ řekl mi Luffy.
„Ale já musím...“ nestačla jsem doříct.
„Nemusíš nic. Law tě potřebuje víc, než my tebe. Jedině způsobíš svou smrt.“ trval na svém Luffy.
„Luffy v tomto ohledu má pravdu, Janey. Nesoustředíš se. Prahneš po pomstě a co jsem tě učit. Bojovat v klidu s chladnou hlavou.“ řekl mi otec.
„Dobrá, bojuj i za nás oba, Luffy.“ požádala jsem Luffyho.
„Neboj, budu.“ zazubil se Luffy. Poté jsem odběhla k Chopperovi a Lawovi..
Chopper zrovna už obvazoval Lawa. Hned jsem Lawa chytla za ruku. Znovu mi tekly slzy. Když Chopper dovázal ránu Lawovi, tak se podíval na mě..
„Taky tě ošetřím.“ řekl mi Chopper a přichystal si čisté náčiní.
„To je v pořádku.“ nesouhlasila jsem s Chopperem.
„Ale...“ nestačil Chopper reagovat, protože Law se probral.
„N-nech se o-ošetřit. V-v p-pořádku to n-není.“ nesouhlasil se mnou Law. Zvedl svou ruku a setřel mi slzy.
„A ty Lawe odpočívej.“ nařídil Chopper Lawovi. Pak se otočil ke mně. „A tebe teď ošetřím.“ rozhodl razantně. „Proč vy doktoři jste tak špatní pacienti.“ zlobil se. Rezignovala jsem, usmála jsem se a nechala jsem se od Choppera oštřit. Už jsem byla klidnější. Když mě Chopper ošetřil, sledovala jsem dění na bojišti a džela jsem Lawa za ruku. Ostatní si nevedli špatně. Ale přeci jenom něco chybělo. Pozorovala jsem ten boj. V tom mi to došlo. Napadlo mě, použít mé pistole, vystřelit démonovi z ruky katanu a Sanji, který byl nejblíž by tu katanu zničil.
„Musím jim jít pomoct. Vím jak na to.“ řekla jsem Chopperovi.
„Ale...“ začal Chopper protestovat.
„Vím, jsem raněná ,ale jinak to nepůjde. Neboj, moc se k boji nepřiblížím.“ skočila jsem Chopperovi do řeči. Ten jen přikývl na souhlas. Pustila jsem Lawovu ruku a šla k ostatním.
Luffy se už chystal protestovat, ale viděl, že mám chladnou hlavu. Že mám plán, tak mlčel. Když byla řada na Luffym, tak jsem tasila pistoli. Pořádně jsem zamířila.
„LUFFY, POZOR!“ křikla jsem na Luffyho. Luffy se na mě podíval a uhnul. Démon toto nečekala podíval se do mé hlavně pistole. Zazněl výstřel. „SANJI, TEĎ!“ křikla jsem na Sanjiho. Všichni si všimli, jak démonovi z ruky vypadla katana. Sanji to hned pochopil. Vrhl se na tu katanu. I démonovi to došlo, ale Sanji byl rychlejší a ještě ve vzduchu svým kopancem katanu zničil.
„NÉÉÉ!“ zakřičel démon. Poté co Sanji zničil katanu, se démon proměňoval v prach. Až zmizel úplně. Poté jsem uklidila pistoli a šla jsem k Chopperovi a Lawovi.
Všichni na se na mě dívali, jak odcházím k Lawovi a Chopperovi. Nevěděli co říct. Ani jsem se nepodívala, jestli se něco změnilo, nebo ne. Jestli se k sobě chovají stejně, nebo jako před tímto incidentem. Jestli si vše pamatují. V tu chvíli mi to bylo jedno. Chtěla jsem být u Lawa.
„Choppere, ostatní budou potřebovat ošetřit. Zvládneš to sám?“ zeptala jsem se Choppera, když jsem si sedla na zem k Lawovi.
„V pohodě. Budou nejspíš jenom vyčerpaní.“ usmál se Chopper. Law ještě spal. Znovu jsem Lawa chytla za ruku. Ale už jsem nebrečela. Chopper se ujal ostatních. Pak jsme se všichni sešli u Lawa.
„Sanji, promiň.“ omluvila jsem se hned Sanjimu.
„Za co?“ divil se Sanji a nebyl jediný.
„Že tě Zoro prašttil. Netušila jsem, že až takhle zareaguje.“ vysvětlila jsem všem, nejen Sanjimu.
„Jak jsi věděla, že se to stane?“ zeptala se mě Robin překvapeně.
„Co jsme tady, tak jsem si všimla pár jedinečností. Když mě te démon nakopl, běžel za mnou jenom Law. Zoro zíral na tebe. Všimla jsem si, že je nerozhodný. A že ty ho miluješ mi došlo ve chvíli, kdy ses dívala na Zora. Chtěla jsem ve všem udělat jasno. Chtěla jsem, aby si Zoro uvědomil, že miluje tebe a ne mě. Proto jsem chtěla u Zora vyvolat žárlivou stránku, ale že zareaguje takhle, s tím jsem nepočítala.“ vysvětlila jsem nejen Robin, ale i všem Mezitím s probral Law, takže vše slyšel.
„V pohodě. Hlavně že to pomohlo.“ usmál se Sanji.
„Promiň, kuchaří.“ omluvil se Zoro Sanjimu.
„Mělo ti dojít, že se snadno naštve.“ zasmála se Robin. Bylo to poprvé, kdy jsem ji viděla se smát, poté co jsem něco řekla já.
„To jo a promiň.“ omluvilajsem se i Robin. Už mi vše došlo. I to chování Robin vůči mně. Zoro trávil volné chvíle se mnou, stejně i Law.
„Za co?“ nechápala Robin.
„ Měli mi dojít, že jsi zamilovaná do Zora a žárlíš na mě, protože trávil víc času se mnou, jako Law. Mně to nedošlo. Měla jsem i hned říct Zorovi, že miluju jenom Lawa.“ vysvětlila jsem nejen Robin, ale i všem.
„Myslím, že by bylo na místě si odpočinout. Všichni to potřebujeme.“ rozhodl Chopper.
„Luffy, mohu s tebou mluvit?“ zeptala se Nami Luffyho. Přitom jí zrudly tváře.
„Jistěže.“ souhlasil Luffy. Poté oba šli stranou. I ostatní šli pryč.
„Já si vezmu hlídku.“ slyšela jsem ještě říkat Sanjiho.
„M-měla by j-jsi taky j-jít s-spát.“ promluvil Law. Nevšimla jsem si, že se probral.
„T-ty jsi vše slyšel,“ zeptala jsem se Lawa překvapeně. Law jenom přikývl hlavou na souhlas.
„Tady máte deky.“ přišel k nám Bepo a podal mi dvě deky.
„Díky, Bepo.“ poděkovala jsema přikryla jsem Lawa dekou. Poté Bepo odešel.
„Lehni si a prospi se. Potřebuješ nabrat sílu.“ zašeptal Law. Unavená i vyčerpaná jsem byla. Podívala jsem se na ostatní Viděla jsem Luffyho jak se políbil s Nami. Musela jsem se pousmát. Poté jsem si taky lehla.
„Dobrou.“ popřála jsem Lawovi a svým rodičům.
„Pojď blíž, ať ti není zima.“ zašeptal Law a pohnul rukou, aby mi udělal místo vedle sebe. Pousmála jsem se a víc se k Lawovi přitulila.
„Miluju tě.“ zašeptala jsem Lawovi do ucha.
„Já tě taky miluju.“ zašeptla Law. Zadívali jsme se do očí, a poté jsme se políbili. Pak jsem si lehla na zema objala Lawa. Poté jsem oba dva usnuli.
Na ostrově jsme zůstali šest dní, než Law byl schopen se postavit na nohy a my mohli vyplout. Ve vesnici si vyznávali stále lásku, ale ne tak, jako předtím.
Teď se znovu plavíme po moři a plujeme na další ostrov. Robin se ke mně začala chovat přátelsky, až bych to nazvala, že jsme se staly kamarádkami. Robin začala chodit se Zorem a ten se od Robin nehnul ani na krok. Luffy začal chodit s Nami, ale přesto Nami často Luffyho praštila, když měl nějaký ten blbý nápad. Ale pak se na Luffyho usmála a políbila ho. Luffy se omluvil a taky políbil Nami a zazubil se. A co já a Law? Od té doby taky spolu chodíme. Každou chvilku si navzájem vyznáváme lásku, objímáme se a když jsem sami, tak se i políbíme.
Jednou jsem byla na zádi lodi a pozorovala jsem moře. Rodiče tu byli se mnou, ale mlčeli. Věděli,že nad něčím přemýšlím.
„Děje se něco?“ ozval se Lawův hlas za mnou. Otočila jsem se a koukla na Lawa. Usmála jsem se na Lawa.
„Nic vážného. Rozhodla jsem se, že ti řeknu něco o svých rodičích.“ řekla jsem Lawovi. Ten si sedl vedle mě.
„Ty mu to chceš říct?“ divila se matka. Nikdy jsem o smrti svých rodičů nikdy nemluvila. Vesničané věděli, co se stalo a nechtěli mi to připomínat. A Law a spol. se nikdy nezeptali, co se mým rodičům stalo. Byla jsem za to ráda.
„O jejich smrti?“ zeptal se mě Law a jednou rukou mě objal. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas.
„Bylo mi pět let. Naši byli na radnici, kvůli vyřizování. Já jsem šla s Grayem a Sebbym naproti mým rodičům. Když v tom se ozvalo bombardování. Mariňáci útočili na piráty a piráti na mariňáky. Mariňácká loď zaútočila, aby místo pirátské lodi trefili radnici. Zazněl vylký výbuch. Spousta lidí zemřela. Naši se z budovy dostali, ale nějaké sutiny začaly padat. Viděla jsem běžet rodiče k nám, ale jediné co jsem stačila říct bylo PO...víc jsem neřekla, protože letící sutiny zasypali rodiče. Mamka byla hned na místě mrtvá. Taťka ještě chvilku žil. Když jsem k nim doběhla, tak taťkova poslední slova byla, Mám tě moc rád, princezno. A zemřel. To bylo naposledy, kdy jsem uronila slzu. Chtěla jsem být silná a silnou jsem se stala. Proto jsem utěsnila své pocity. Byla jsem a stále jsem ráda, že rodiče zůstali se mnou. A celý život mi pomáhají. Chybí mi,ale když tě zasáhl ten démon, tak jsem tě nechtěla ztratit. V paměti se mi vybavila tato vzpomínka a nechtěla jsem, aby si mi umřel. Nebýt Choppera, tak nevím co bych jsem dělala.“ řekla jsem Lawovi a při tomto vyprávění mi tekly slzy. Law mě objal pevněji a dal pusu do vlasů.
„Tvých rodičů je mi líto. Rád bych je poznal. Určitě jsou to fajnoví lidé, i když teď duchové. Ale ty o mě nepřijdeš. To ti slibuju. Miluju tě.“ řekl mi Law. Podívala jsem se na Lawa. Law mi setřel slzy a políbil mě.