Duchové III. - 3. kap.
Informace:
Nami, Luffy, Zoro a Law vyznávají lásku. Luffy vyznává lásku Nami a ta jemu. Law a Zoro vyznávají lásku Jane. Všem dojde, že tu něco nesedí. Jane a Robin jdou za Šamanem si promluvit. Šaman Robin půjčuje knihu, do které se Robin začte. Tam najde odpověď, kdo zatím vězí.
3. Rivalita
Ráno jsem se probudila. Ostatní ještě spali. Všimla jsem si, že spí i Sanji, takže se žádná hlídka nekonala. Bylo mi to divné. Protože při hlídce nikdy nikdo neusnul. Ani Zoro, který jinak prospal část dne, když mohl. Oheň dávno dohořel. Šla jsem k Sanjimu a snažila jsem se ho probrat.
„Sanji...Sanji...Sanji.“ třásla jsem se Sanjim. Sanji po chvíli otevřel oči.
„Janey-chan....“ zaradoval se Sanji, ale pak si uvědomil, kde usnul. „Já...Nehlídal?“ byl celý překvapený.
„Vypadá to tak. Něco tu nesedí.“ řekla jsem Sanjimu.
„Taky se mi zdá.“ souhlasil se mnou Sanji.
„Ta hudba vás uspala.“ řekla mi matka.
„Slyšel si nějakou hudbu?“ zeptala jsem se Sanjiho.
„Když o tom tak přemýšlím, tak jo, slyšel.“ protřel si hlavu Sanji.
„Jídlo.“ ozvalo se za námi. Otočila jsem se . Byl to Luffy.
„Musíme něco koupit.“ řekl Sanji. „Jídlo máme na lodi.“ dodal k Luffymu.
„Ale já mám hlad.“ postěžoval si Luffy. Poté se probrala Robin s Nami. Všichni jsme se na ty dvě podívali.
„Sluší ti to, Nami.“ pochválil Luffy krásu Nami. Já, Sanji a Robin jsme se na sebe podívali. Už jsme čekali, jak Nami Luffyho seřve, ale stal se přesný opak.
„Díky, Luffyku, taky vypadáš úžasně.“ řekla Nami Luffymu a trošku jí zčervenaly tváře.
„Luffyku?“ řekla jsem překvapeně se Sanjim a podívali jsme se na sebe. Všimla jsem si, že nejen Nami, ale i Luffymu zrůžověly tváře.
„Co se tu děje?“ zeptala se Robin.
„Nevím, ale něco tu nesedí.“ řekla jsem. Pomalu se začali probouzet i ostatní.
„Nami, co takhle jít se najíst společně?“ zeptal se Luffy Nami. Všichni jsme na ty dva čuměli s otevřenými ústy.
„Můžeme, půjdu ráda, Luffyku.“ řekla Nami. Tím jsme všichni čumeli ještě víc.
„To je dobrý nápad.“ pronesl Law a přišel ke mně. „Janey, co takhle vyrazit taky na snídani?“ zeptal se mě a usmál se. Nepoznávala jsem ho. Měl líbezný hlas ne ten studený, jak mívá.
„Hej, to jsem chtěl říct já.“ ohradil se Zoro. A taky byl hned u mě. Law se na Zora podíval a z obou mužů čišely jiskry.
„Tady se něco děje.“ pronesl Usopp. Luffy se zvedl, pomohl Nami postavit se na nohy a odcházeli někam na snídani.
„Hele vy dva, můžeme jít společně.“ řekla jsem Lawovi i Zorovi. Chtěla jsem je uklidnit. Tak jsem ani nezaregistrovala, že se Zoro po očku podíval na Robin.
„Dobře.“ souhlasili neochotně ty dva.
„Sanji, ty pohlídej zybtek. Kdyby se něco dělo neobvyklého. Pak mi řekneš.“ požádala jsem Sanjiho.
„Jak si přeješ, Janey-chan.“ řekl Sanji blahem. Já vyšla s Lawem a Zorem najít Luffyho s Nami.
Law i Zoro mě chytli za ruku. Byla jsem překvapena. Ale oba mě drželi tak pevně, že se nedalo bránit.
„Něco se tu děje.“ řekl otec. „Poté, co hrála hudba jste všichni usnuli.“ dodal zamyšleně.
„Taky jsem tu hudbu slyšela, ale nevím odkud to šlo.“ řekla jsem rodičům.
„Janey, Luffy s Nami šli do krčmy.“ oznámil mi Ace.
„Zaveď nás tam, prosím.“ požádala jsem Aceho. Ten nás odvedl do té krčmy.
Tam jsme našli Nami s Luffym, jak se k sobě lísají. Nebylo to divné,a le spíš neobvyklé. Jako by byli začarovaní. A Law se Zorem taky, protože se oba začali na mě lísat. Ne že by mi to vadilo. Nebo u Lawa mi to rozhodně nevadilo. Ale u Zora jo. Srdce mi i tak bušilo, jak o život. Sledovala jsem Luffyho s Nami. Luffy něco pošeptal Nami do ucha a ta se začala smát. Law i Zoro ty dva napodobyli a taky mi začali šeptat do ucha.
„Miluju tě, Janey.“ jak Law, tak i Zoro toto mi zašeptali do ucha. Překvapeně jsem se na ty dva podívala. Byla jsem rudá, jak rajče.
„C-cože?“ dostala jsem ze sebe.
„To dítě, za to může.“ řekl mi Ace.
„Jaké dítě?“ zeptala jsem se překvapeně Aceho.
„Včera večer hrálo na píšťalu malé děcko a vy všichni jste usnuli a ráno se z vás stalo toto. To se muselo stát i vesničanům.“ řekl mi Ace.
„OK. OK. Trošku pomalu. Poznali jsme, že to působí na Luffyho, Nami, Zora a Lawa. U ostatních nevíme. Ale proč zrovna oni a ne my.“ promluvila jsem na Aceho. Rodiče tu nebyli.
„Nevím. Zkus se zeptat Šamana.“ navrhl mi Ace.
„Možná to na zbytek nepůsobí. Chovají se normálně.“ oznámila mi matka. Servírka přede mne položila talíř a hrnek. Podívala jsem se na ni.
„Tady ti pánové vám objednali.“ vysvětlila mi servírka. Podívala jsem se na Lawa a pak na Zora. Ani jsem je nevnímala, co mi říkají. Všichni jsme se dali do jídla. I Luffy s Nami jedli a já je po očku sledovala. Po jídle, kdy Law a Zoro za mojí pomocí se domluvili, že jídlo zaplatí napůl. Poté jsme šli ven. Luffy a Nami se k nám připojili.
„Janey, já jsem tak šťastná. Po dnešku vím, že jsem fakt zamilovaná.“ oznámila mi Nami. Šly jsme spolu vepředu a chlapi vzadu.
„Takže, když si mi na lodi říkala, že jsi asi zamilovaná, tak jsi měla na mysli Luffyho?“ zeptala jsem se Nami. Nami jenom přikývla na souhlas.
Vrátili jsme se na louku. Tam jsem vše řekla, co jsme zatím zjistili. Nebo spíš Ace a rodiče.
„Já a Robin, půjdem za Šamanem. Vy se postarejte o ty dva...“ ukázala jsem na Lawa a Zora. „...aby se neporvali.“ řekla jsem všem, ale hlavně jsem sledovala Sanjiho.
„Spolejni se Janey-chan.“ řekl mi Sanji. S Robin jsme vstaly a šly jsme za Šamanem.
„Janey, kam jdeš?“ zeptal se mě Zoro.
„Za Šamanem.“ odpověděla jsem Zorovi.
„Půjdu s tebou.“ řekl mi Law.
„Zůstanete tu oba dva. My s Robin to zvládneme sami.“ oznámila jsem jak Lawovi, tak i Zorovi. Oba chtěli protestovat.
„To nemá cenu. Když si něco umane, tak to tak bude.“ řekl Chopper Lawovi a Zorovi. Ti dva se na Choppera podívali zlostně. Já jsem vyrazila na cestu s Robin.
Chvíli jsme šly mlčky. Ani jedna z nás nepromluvila. Až po chvíli se ozvala Robin.
„Poslechla jsem tě, jen proto, že jsem s tím tvým nápadem souhlasila. Jinak si od tebe nenechám poroučet.“ řekla mi Robin rozhodným hlasem.
„Je mi to jasné. Ale nechápu, proč se tak chováš. Nic jsem ti neudělala.“ řekla jsem nechápavě Robin.
„Jsi teda pěkně tupá.“ řekla rozhodným hlasem Robin. „Ale nic ti říkat nebudu. Přijď si na to sama.“ dodala rozhodně.
„Tupá?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Robin už nic neříkala.
Došly jsme ke stanu. Stráž tu nebyla a zaklepat či zazvonit bylo nemožné. Proto jsem se nadechla a vydechla. Poté jsem zvolala.
„Je tu někdo?“ zeptala jsem se hlasitě a čekala jsem na odezvu. Po chvíli vykoukla Šamanova hlava.
„Děje se něco děvenky?“ zeptal se nás Šaman. „Pojďte dál.“ vzval nás. S Robin jsem vstoupila dál do stanu.
Sedly jsme si naproti Šamanovi. Ten čekal, kdo z nás dvou promluví jako první. Když se nic nedělo, promluvil on.
„Co vás sem ke mně přivádí?“ zeptal se nás Šaman.
„Jde o to, že naši přátelé se chovají divně. Teda jenom čtyři z nás. Vyznávají si lásku.“ promluvila jsem nakonec já.
„Večer jsme slyšeli hrát hudbu a všichni jsme usnuli. Ráno po probuzení se stalo toto.“ dodala Robin.
„Takže taky jste slyšeli tu hudbu. Ta tu hraje každý večer, když jdeme všichni spát.“ řekl nám Šaman.
„Takže za to může to dítě.“ řekla mi matka.
„A víte, kdo hraje?“ zeptala jsem se Šamana.
„Nevíme, nikdy nikdo toho dotyčného muzikanta neviděl.“ přizal nám Šaman.
„Mohlo by v tom mít prsty nějaké dítě?“ zeptala jsem se Šamana.
„Dítě pravíš?“ zauvažoval Šaman. „Něco vám půjčím, snad vám to pomůže.“ řekl stále zamyšleně. Postavil se na nohy a po chvíli nám přinesl knihu. Robin si ji od Šamana převzala.
„Bude lepší, když tu zůstaneš. Já se mezitím vrátím.“ rozhodla jsem, ale čekala jsem na reakci Robin.
„Dobře.“ přikývla Robin azačetla se. Já jsem vstala a vydala jsem se na louku.
Na louce panova chaos. Sanji, Nami a Luffy byli pryč. Law se Zorem proti sobě tasili katany a bojovali. Ostatní se je snažili od sebe odehnat, ale báli se, že je zasáhne katana. Rychle jsem přiskočila a svou katanou jim zabránila v dalším boji.
„Janey?“ řekl Law se Zorem najedou, celý překvapení.
„NECHTE TOHO!“ křikla jsem jak na Zora, tak i Lawa. I když na Lawa jsem křičela nerada. „Bojem se nic nevyřeší.“ dodala jsem klidněji.
„Kde je Robin?“ zeptal se Zoro, když si všiml, že tu Robin není. V hlavě mi to trošku začalo šrotovat.
„Zůstala u Šamana. Šaman jí půjčil knihu, kterou Robin studuje. A kde je Sanji, Nami a Luffy?“ zeptala jsem se na ty tři.
„Šli pro naše věci.“ odpověděl mi Bepo.
„Kruci, měli tu zůstat.“ zaklela jsem nahlas. Law i Zoro se uklidnili a své katany uklidili do pochvy.
„Říkali jsme jim to, ale ty dva neposlouchali. A Sanji radši šel s nimi.“ odpověděl mi Usopp. Já jen přikývla, že rozumím.
„To je dobře, že šel s nimi aspoň Sanji.“ řekla jsem potichu.
„Snad se brzo vrátí.“ dodal prosebně Chopper.
„Snad jo.“ souhlasila jsem s Chopperem
„Co teď podnikneme?“ zeptal se Bepo.
„Já bych se šel rád porojít s Janey.“ pronesl Law.
„I já.“ přidal se Zoro.
„Nikdo nikam nepůjde. Počkáme tu na ostatní a pak se uvidí.“ rozhodla jsem. Nikdo naštěstí nic nenamítal. Povídli jsme si, dokud nedorazil Luffy, Nami a Sanji. Na Sanjim bylo vidět, jak je vyčerpaný. A Luffy s Nami se usmívali od ucha k uchu.
„Sanji, co se stalo?“ zeptala jsem se Sanjiho.
„Ani se neptej. Co jste zjistili?“ zeptal se Sanji. Bylo vidět, že o tom nechce mluvit.
„Něco jsem zjistila.“ promluvila za námi Robin. Sedla si k nám. Všichni jsme si sedli do kruhu a poslouchali Robin, co zjistila. „Legenda praví, že se jednou za tisíc let objeví démon jménem Amor lásky. Každý večer hraje na kouzelnou píšťalu a svým zamilovanými tóny rozpoutá vzpouru lásky. Každý bude každému vyznávat lásku tomu, koho doopravdy miluje.“ řekla ve zkratce. „Jedině, jak kouzlo zničit je, že zničme tu pišťalu. Démon tím pádem zmizí.“ řekla vše co zjistila.
„Dobře, tak tady Nami je zamilovaná do Luffyho a Luffy do ní.“ promluvila jsem. „Law a Zoro jsou zamilovaní do mě...I když pochybuju.“ to pochybuju jsem spíš řekla pro sebe. „Ale proč to nepůsobí na ostatní?“ dostala jsem nechápavě.
„Mám teorii.“ promluvil otec.
„Povídej.“ vybídla jsem otce a všichni se na mě podívali. Došlo jim, že mluvím s rodiči.
„Rodiče?“ zeptal se Sanji.
Jo.“ přikývla jsem a poslouchala co říká otec.
„Tak má teorie je taková, že ty dva jsou zamilovaní do sebe. Luffy je zamilovaný do Nami a Nami do Luffyho. Usopp, Bepo, Chopper, Robin a ty nemilujete nikoho, nebo to skrýváte. Nebo ta daná osoba tu není. A Sanji miluje každou ženu, tak to na něho taky nepůsobí.“ řekl svou teorii otec.
„Tak co říkají?“ chtěl vědět Usopp.
„Takže. Jak jsem už říkala, Nami miluje Luffyho a Luffy Nami. Ty dva milují mě...“ ukázala jsem na Lawa a Zora. I když Zoro nemiluje mě, ale někoho jiného. Pomyslela jsem si. „Usoppe, Bepo, Choppere a Robin. Milujete někoho?“ zeptala jsem se jich.
„Já jo, ale Kaya tu není.“ přiznal se Usopp.
„Ne.“ řekl Bepo s Chopperem najednou. Robin mlčela. Tušila jsem, že je zamilovaná, a asi mi i došlo, kdo to je. Nebo aspoň jsem si to pro zatím myslela.
„Tak jo a Sanji miluje každou dívku, tak to na něho nepůsobí. A proč to nepůsobí na mě? Tak o tom mluvit nechci.“ řekla jsem. Všichni se zamysleli.
„Tak jak to vyřešíme?“ zeptal se Sanji.
„Musíme počkat do večera, kdy začne hrát hudba. Dali bychom si něco do uší, jako jsou špunty, aby nás ta hudba neuspala. Pak bychom se proti démonovi postavili.“ navrhla jsem.
„Dobrá, boj večer započne.“ řekl Luffy a nastavil ruku. Všichni jsme své ruce dali na Luffyho a vyzdvyhli je nahoru. Tím jsme ztvrdili naší přísahu na naši misi. Poté jsme si šli všichni lehnout a po třech hodinách jsme se střídali v hlídkování.