Duchové III. - 1. kap.
Informace:
Rameno Jane se krásně zahojilo a i jed v jejím těle nebyl. Plují po širém moři a čekají až na razí na nějaký ostrov, kde zažijí další dobrodružství. Jane má osobní rozhovor s Nami i s rodiči. Poté Jane trénuje boj s katanou a připojí se k ní Zoro. Law vše zpovzdálí sleduje.
1. Nový ostrov na obzoru
Pluli jsme už dva měsíce. Nebo spíš já dva měsíce byla na Luffyho lodi. Dalo by se říci, že i Law s Bepem se pluli dva měsíce, protože před dvěma měsíci ztratili loď při boji proti mariňákům. Rameno se mi už krásně zahojilo. Ani známka po jedu v mém těle.
Seděla jsem na zádi lodi a sledovala jsem obzor před sebou. Se všemi jsem vycházela dobře, až na Robin. Ta mě zcela ignorovala a z očí ji čišeli jiskry. Nechápala jsem to. Ale když jsem se s ní o tom snažila promluvit, odbyla mě slovy, že nemá čas.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se mě matka, když si všimla mého zamyšleného obličeje. Podívala jsem se na matku a otce.
„Nad domovem, jak se asi mají a co dělají.“ řekla jsem našim. Hodně se mi stýskalo, ale nelitovala jsem tohoto rozhodnutí
„Neboj, jednou se tam vrátíš.“ uklidňoval mě otec.
„Třeba jo, kdo ví.“ pokrčila jsem rameny.
„Nebuď pesimista, ale optimista. Jednou se tam vrátíš.“ okřikla mě matka.
„Já jsem optimista. A jak to můžete vědět? Vidíte snad budoucnost?“ obořila jsem se na oba dva.
„Jen klid, Janey. Budoucnost nevidíme, ale věříme v to. A ty by si taky měla věřit.“ uklidňoval mě otec.
„Jo,dobrá. Věřím v to. Spokojeni?“ odsekla jsem svým rodičům.
„Za ty dva měsíce ses změnila.“ pronesla matka
„Jak změnila? Jsem stále stejná.“ překvapila mě matka.
„Jsi ještě víc tvrdohlavá a bezcitná.“ vysvětlila mi matka.
„Jak bezcitná?“ nepochopila jsem matku.
„Tak vidíme na tobě, že nevíš, co ke komu cítíš a chováš se k nim chadně.“ řekl mi v klidu otec. Hned mi došlo, že mluví o Lawovi a Zorovi.
„Už s tím zase začínáte?“ okřikla jsem rodiče. „Toto téma je prostě tabu. Ani jednoho nechci.“ dodala jsem trošku naštvaně. Snad to zamaskuju. Snad nepoznají, že lžu. Pomyslela jsem si. Rozhodnutá koho miluju jsem byla. Byl to Law.
„Dobrá, už se o tom nezmíníme.“ slíbila mi matka. Tušila jsem, že se k tomuto tématu vrátíme.
„Tak tady jsi. Hledala jsem tě.“ ozval se ženský hlas za mnou. Otočila jsem se. Byla to Nami. „Mohu přisednout?“ zeptala se mě.
„Jistěže.“ přikývla jsem na souhlas a uvolnila místo vedle sebe. Rodiče zůstali na místě, ale mlčeli. „Děje se něco?“ zeptala jsem se Nami.
„Nic vážného.“ usmála se Nami. „Proč nevycházíš s Robin?“ přešla rovnou k věci. Podívala jsem se na Nami.
„Nevím. Sama mi to nechce říct.“ odpověděla jsem Nami.
„Tak si o tom s ní promluv.“ snažila se mi poradit Nami.
„To jsem se pokusila, ale bez úspěchu. Nechtěla se o tom se mnou bavit.“ řekla jsem pravdu.
„A to jako proč?“ nechápala Nami.
„Sama nevím. Prej si na to mám přijít sama.“ řekla jsem Nami a pokrčila jsem rameny.
„Zvláštní. Takhle se nikdy nechovala.“ řekla mi Nami.
„Tak já nevím, jaká byla před tím, než jsem vás poznala.“ podotkla jsem.
„Pravda, to si u nás ještě nebyla.“ přikývla Nami „A mohu mít osobní otázku?“ zeptala se mě.
„Klidně, ale uvidím, jestli ti odpovím, či ne.“ přikývla jsem.
„Už ses někdy zamilovala?“ zeptala se mě Nami a podívala se na mě. Přestala jsem zírat na moře a podívala jsem se na Nami.
„Ne.“ zalhala jsem. Nechtěla jsem stále, aby to někdo věděl, že miluju Lawa. „A ty?“ taky jsem se Nami zeptala.
„Možná jo, možná ne.“ pokrčila rameny Nami. Poznala jsem, že o tom nechce víc mluvit. Nechala jsem to být. Dál jsem se už nevyptávala. Chvíli jsme jen tak seděly a mlčky sledovaly moře.
„Stýská se ti po domově?“ zeptala jsem se Nami po chvíli.
„Hodně, ale jsem ráda, že tu jsem.“ odpověděla mi Nami „A tobě?“ taky se mě zeptala.
„Taky a hodně. Ale jak říkáš, nelituju toho.“ tentokrát jsem řekla pravdu.
„OBĚĚĚD!“ zakřičel Luffy na celou loď. Podívala jsem se na Nami a ta na mě. Usmály jsme se a vyrazily k ostatním.
Všichni jsme se sešli u jednoho stolu Jako každý den, se podávala hostina. Na to jsem nebyla zvyklá, ale líbilo se mi to. Dala jsem se do jídla. Po chvíli jsem si všimla, že mi ubývá moc masa. V tom Zoro a Law čapli ruku Luffyho včas, než stačil ukrást další můj kus masa.
„Luffy, nekraď jídlo. Máš svoje.“ řekl Zoro Luffymu a pustil jeho ruku. I Law pustil Luffyho ruku. Jak toto Luffy nečekal, že se mu náhle vrátí ruka, tak neudržel rovnováhu a spadl ze židličky na zem. Všichni jsme se začali smát. Teda skoro všichni. Jediný Law se nesmál. Poté jsme se dali všichni zase do jídla. Tentokrát Luffy nikomu z talíře nic nekradl. Po jídle jsem šla umýt nádobí.
Sanji protestoval, ale řekla jsem, že musím nějak pomoci, tak jsem se na to vrhla. Sanji se už chystal říct, že mi pomůže, ale Law se Zorem byli rychlejší.
„Nechte to být, budeme se tu motat.“ řekla jsem Lawovi i Zorovi.
„V pohodě.“ řekl chladně Law. Všichni tři jsme se pustili do toho nádobí. Za chvilku bylo vše hotové.
Po hotovém nádobí jsem šla trénovat boj s katanou. Chvíli jsem trénovala sama, když se po chvíli objevil Zoro. Vykryl jeden můj útok. Podívala jsem se na Zora.
„Pojďme trénovat společně.“ navrhl mi Zoro.
„Dobrá.“ souhlasila jsem a usmála se na Zora. Poté jsme začali spolu trénovat výpady a krytí. Law nás sledoval z povzdálí a Zora probodával očima. Asi po dvou hodinách jsme přestali.
„Lepšíš se, čím dál tím víc.“ pochválil mě Zoro. Trošku mi zrudly tváře, i když tuto pochvali bych nejraději slyšela od Lawa a ne od Zora.
„Díky, taky nejsi špatný.“ poděkovala jsem Zorovi.
„OSTROV NA OBZORU!“ křičel Usopp, který měl zrovna hlídku.
Všichni jsme se sešli na přídi lodi a pozorovali z dálky ostrov, ke kterému jsme se přibližovali.
„Tak za tři dny tam budeme.“ pronesla Nami. Všichni jsme se usmívali. Nemohli jsme se dočkat dalšího dobrodružství.