Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Nová vosí královna

Mumie se blížily víc a víc. Puch byl hodně intenzivní. Usopp a Nami se drželi vzadu. Ale i tak byli připraveni k boji. Já, Law a Zoro jsme tasili katany.

„Ale jak je zničíme?“ zeptal se Sanji.

„Musíte udělat světlo, tím se jich zbavíte.“ prodil mi otec.

„Taťka říká, že musíme na denní světlo, tak se jich zbavíme.“ přetlumočila jsem všem to, co mi řekl otec.

„Ale jak tu chceš udělat denní světlo?“ zeptala se mě Nami.

„Luffy, ať tě to ani nenapadne. Zasype náš to.“ hned varoval Sanji Luffyho.

„S-snad...snad nechtěl probourat strop?“ zeptala jsem se překvapeně a podívala jsem se na Luffyho. Ten se jenom zazubil. Došlo mi, že to Luffy chtěl vážně udělat. Mumie se blížili čím dál tím víc. „Musíme se přes ně probojovat na denní světlo a pokud nás budou následovat, tak je to dobře.“ dodala jsem, jak bych to viděla já. Nikdo neprotestoval.

„Ale co když bude noc?“ zeptal se Usopp.

„Tak to netuším.“ řekla jsem, protože měsíční světlo na ně nepůsobí.

„Ale celou noc bojovat nevydržíme.“ řekla Robin a spíš se dívala na mě, Nami a Usoppa.

„Pravda, ale nějak to zvládneme.“ snažila jsem se všechny povzbudit.

„Tak venku je sluníčko. Bych řekl pravé poledne. Ale blíží se k vám upír a vosí královna s rojem.“ oznámil mi Ace.

„Tak dobrá zpráva je, že venku musí být pravé poledne. Ale špatná zpráva je ta, že kromě mumií se blíží i upír a vosí královna se svým rojem.“ oznámila jsem všem.

„To zvládneme.“ řekl Zoro sebejistě. Všichni jsme přikývli. V tom se objevila první mumie. Všichni jsme se na mumie vrhli. Boj započal.

 

Na mumie moc katana nepůsobila. Spíš kopance a pěsti. V tomto ohledu měli Luffy, Robin, Sanji, Nami, Chopper a Bepo výhodu. Já po chvíli uklidila katanu do pochvy.

„Co to děláš, Jane?“ zeptal se Zoro překvapeně, když si všiml, jak jsem uklidila katanu.

„Katany na ně nepůsobí. Musíme použít tělo. Nohy a ruce.“ vysvětlila jsem Zorovi a jednu mumii se mi povedlo nakopnout. Law i Zoro uklidili své katany a taky bojovali rukama. Nebyli tak zruční, ale přesto se jim taky dařilo. Já používala levačku a kopy, protože pravé rameno bolelo a nemohla jsem ho používat. Law to zaregistroval, tak se snažil být po mém boku, aby mi pomohl. Zoro taky byl při mně, ale nevěděl o tom rameni, jako Law. Pomalu, ale jistě jsme postupovali dopředu. V tom zazněly otřesy..

„C-co se to děje?“ zeptala se vyděšeně Nami a podívala se na Luffyho. Ten si jejího výrazu všiml.

„Já nic.“ bránil se Luffy.

„To upír. Chce vás tu zasypat zaživa.“ řekl mi otec.

„Luffy je v tom nevinně. Za to může ten upír.“ přetlumočila jsem všem, co mi řekl otec. „Musíme rychle běžet ven.“ řekla jsem a všichni jsme se dali do běhu.

„POZOR!“ křikl Luffy. Všichni jsme viděli, jak se před námi řítí strop. Všichni jsme uskočili, ale jediní, kdo se dostal pryč a nebyl zasypán, jsem byla já, Law a Zoro. Ostatní zůstal zasypaní na druhé straně.

„UTÍKEJTE. MY SE ODTUD DOSTANEM!“ slyšeli jsme, jak na nás křičí Luffy z druhé strany. Podívali jsem se na sebe.

„Jdeme, pak se k nim vrátíme.“ rozhodl Zoro. Já i Law jsem přikývli na souhlas. Začali jsme běhat dopředu.

 

Po chvíli se vrátila k nám matka.

„Blížíte se ven, ale tam na vás čeká upír a vosy.“ oznámila mi matka.

„Blížíme se k východu, ale čeká tam na nás upír a vosy.“ přetlumočila jsem Lawovi a Zorovi. Všichni tři jsem tasili katany.

„Jak toho upíra zabijeme?“ zeptal se Zoro.

„Upíra musíme zasáhnout do srdce, nebo dostat ho na slunce. A vosy, tak na ty jako na lodi.“ odpověděla jsem Zorovi.

„I já to vědě.“ pronesl ironicky Law a kdybychom se na něho oba podívali, tak bychom si všimli, jak se Law ušklíbl.

„Zmlkni!“ procedil skrz zuby Zoro.

„Výborně si to o upírech pamatuješ.“ pochválila mě matka a pousmála se na mě.

„Chlapi, teď žádné dohady, musíme spolupracovat.“ řekla jsem těm dvoum. Oba zmlkli a běželi jsme vpřed.

 

Doběhli jsme k poslední zatáčce, kde na nás čekal upír. Upír byl opřen o svou katanu. Když jsme doběhli k nim, tak si upír zazíval.

„Konečně jste dorazili. Byla tu nuda.“ pronesl upír.

„TY BASTARDE!“ křikla jsem na upíra.

„Klid Janey, musíš bojovat s chladnou hlavou.“ uklidňoval mě otec. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Máš pravdu.“ řekla jsem už klidněji.

„Ale ty budeš bojovat proti nám.“ oznámila mi vosí královna. Law se pokusil stoupnout přede mne, aby mě kryl,ale hned u něho byl upír a zabránil mu v tom. Pak se o to pokusil Zoro, ale dopadl stejně jako Law.

„Vy dva jste mí soupeři.“ ušklíbl se upír na Lawa a Zora. Law i Zoro začali bojovat proti upírovi.

„Musíte ho dostat ven, nebo probodnout srdce.“ ještě jsem na ty dva křikla. A pak započal můj boj, proti vosám.

 

Boj Jane:

 

Bojovla jsem, jak jsem mohla. Ale žihadla jsem přeci jenom dostala. Matka s otcem mi radili, když byla nějaká ta vosa za mnou, nebo ze strany, ale i tak jsem se bodnutím nevyhnula, protože jich bylo až moc. Královna vše sledovala a smála se. Všimla jsem si, že vosy se bojí.

„Vy se něčeho bojíte.“ promluvila jsem potichu k vosám.

„Do toho ti nic není!“ obořila se na mě jedna z vos. Hned jsem ji zneškodnila.

„Bude to k ničemu a jen zahynete. Sice mě poštípáte, ale nic se mi nestane. To se pak uzdraví, ale vy budete mrtvé. Řekněte mi, co se tu děje. Já vám pomohu.“ řekla jsem všem vosám a přestala jsem bojovat. Všchny vosy se zastavily.

„BOJUJTE SRABI!“ křikla královna na své vosy.

„Vy se bojíte královny.“ došli mi to, když vosy znovu zaútočily.

„Mlč!“ řekla další vosa. Začala jsem se zase bránit.

„Pomohu vám, jen přestaňte útočit. Já si to rozdám s vaší královnou.“ řekla jsem všem vosám. Některé se zatavily, ale většina dál útočila.

„Nechte ji. Buď nás zachrání, nebo zemře.“ řekla jedna vosa. Všechny přestaly bojovat. Královna se chystala něco na vosy zakřičet, když v tom jsem se na ni rozeběhla.

„ZA TO BUDETE PYKAT!“ křikla královna na své vosy. Tasila katanu a začala se bránit. Tou katanou mě překvapila.

„Dávej pozor na to rameno. Jestli tě do něho zasáhne, tak můžeš zemřít.“ varovala mě jedna vosa. Začala jsem bojovat proti královně.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se té vosy a dál se bránila.

„V kataně je napuštěn jed.“ odpověděla mi další vosa. Trochu jsem se zhrozila, takže když mě tím zasáhnne kamkoliv, bude po mně. Pomysela jsem si. Polkla jsem a nepřestávala jsem bojovat. Pot ze mě tekl proudem. Jenže jedna z vos dostala z královny strach, tak na mě zaútočila zezadu. Zasáhla mé raněné rameno. Matka ani otec mě včas nestačili varovat. Otočila jsem se, což jsem dělat neměla. Dostala jsem zásah do pravého ramene od královny. Hned jsem se za to rameno chytla a padla jsem na kolena. Hned jsem začala pociťovat, jak jed proudí v mém těle. Ale postavila jsem se na nohy. Pomalu se mi začalo mlžit před očima. Motala jsem se. Dál jsem se přesto bránila od útoků od královny.

„Jed ti proudí tělem. Je otázka času, kdy tě ten jed usmrtí.“ smála se královna. Viděla jsem to bledě, přesto jsem dostala jeden nápad. Bylo to dost riskantní. Mohla mě královna znovu zasáhnout, což by byl definitvní konec mého života. Ale přesto jsem to risknout chtěla. Napřáhla jsem se s katanou. Vrhla jsem se střemhla na královnu. Ta to nečekala, že budu mít ještě tolik síly. Co se dělo pak netuším, ale jediné co vím je, že jsem královnu zasáhla. Ale nevím kam. Jestli to bylo vážné, či ne. Ztratila jsem totiž vědomí. Ani jsem nezaslechla, jak Law zakřičel mé jméno.

 

Boj Lawa a Zora:

 

Law se Zorem se připravili k boji proti upírovi. Díky Jane věděli, že ho stačí bodnout do srdce, nebo dosta ven na slunce. Věděli, že ta druhá možnost není reálná. Sice na toho upíra byli dva, ale upír byl dost silný soupeř. Law i Zoro se báli o Jane, ale nejvíce se bál Law, protože věděl, že pravé rameno Jane není v pořádku. Po očku sledoval její boj, ale co si tam řikají, to neslyšel.

„Soustřeď se!“ řekl Zoro Lawovi, když Zoro zachránil život Lawovi. Chtěl Zorovi odseknout, ale nechtěl, aby si Zoro taky dělal velké starosti o Jane, jako on. Jeden z nich se přeci musel soustředit na boj. Přesto bojoval, ale po očku stále sledoval Jane. Byl překvapený, když ji vosy nechaly být a Jane mohla zaútočit na královnu. Byl překvapen, že královna tasila katanu. Poté se bránil a útočil na upíra. Upír nakopl Zora a ten letěl nějaký ten metr dál. Narazil na stěnu zdi. Ztěžka se zvedal. Mezitím Law bojoval a na chvilku přestal sledovat Jane, takže ji nemohl varovat, před tou vosou, která na Jane zaútočila zezadu. Když se Zoro znovu připojil k boji, tak Law začal zase po očku sledovat Jane. Viděl, jak je Jane malátná. Všiml si, že rána na pravém rameni se jí otevřela, a to se jí už ta rána skoro zahojila. Jenže ta rána se otevřela z jiného důvodu. A to z toho, že ji tam zasáhla královna svou katanou. Všiml si slabiny upíra. Chtěl to hned ukonči, aby mohl jít pomoci Jane. Začal se soustředit na boj proti upírovi.

„Zabav ho.“ zašeptal Law Zorovi.

„Co?“ řekl Zoro překvapeně.

„Zabav ho. Já ho pak dorazím.“ řekl Law Zorovi, co má v plánu. Zoro zaútočil ze všech sil. Upír se jen bránil. Law vzal svou katanu do ruky, jako oštěp. Napřáhl se a hodil katanu po upírovi. Doufal, že se trefí. A taky se trefil. Zásah byl přímo do srdce upíra. Ale dál nesledoval, co se s upírem dělo. Že zaklel a rozpadl se v prach, to už nevěděl. Ohlédl se na Jane a viděl ji, jak se skácí k zemi. „JANEY!“ křikl a běžel k ní. Zoro se taky ohlédl, poté co Law zařval Janey. Běžel k Jane, jako Law.

 

Ostatní zahrabaní sutinami:

 

Luffy poté, co Jane, Lawa a Zora poslal napřed, tak začal odhrabávat kamenní. Věděl, že kdyby použil svou sílu, jen by to zhrošil. Naštěstí si to pamatoval. Robin svou schopností začala pomáhat Luffymu. Zbytek bojoval proti mumiím, které tam byly zasypány s nimi. Když bylo kamenní dost pryč, tak se jim povedlo udělat další sutinu a mumie zasypali, takže se k nim nemohly dostat. Poté začali odhrabovat kamenní i ostatní. Po nějaké době, pocítili, že se jim z druhé strany někdo pokouší pomoci.

„Janey, Zoro a Law.“ řekl Luffy nadšeně a začal hrabat ještě usilovněji. I ostatní se přidali. Po chvíli byli venku. K jakému překvapení všech bylo to, že tam byl jenom Zoro.

„Zoro...“ nestačil doříct Luffy.

„Rychle, Jane je na tom bledě.“ řekl Zoro všem a rozeběhl se dopředu. Ostatní ho následovali.

 

Na lodi:

 

Pomalu jsem se začínala probouzet. V rameni jsem pociťovala ostrou bolest. Do očí mi svítilo stropní světlo.

„Už se probouzí.“ řekl Chopper nadšeně.

„K-kde to jsem?“ dostala jsem ze sebe.

„Na lodi. Plujeme pryč od ostrova.“ řekl mi Chopper. „Jen lež, byla jsi smrtelně raněna.“ zase mě položil na lůžko Chopper, když jsem se pokusila se posadit. Na kraj postele si sedla Nami s Luffym.

„Vítej mezi živými, Janey“. zazubil se Luffy.

„C-co se stalo?“ zeptala jsem se všech a pokusila jsem se na Luffyho usmát.

„Vosy nám řekly, co se ti stalo. Když jsme se Zorem ukončili boj, proti upírovi, tak jsem tě vzal do náruče a odnesl na loď. Vosy mi řekly, co se stalo a jedna z nich mi přinesla proti jed. Dal jsem ti ho a doufal, že není pozdě. Pak dorazili ostatní a vypluli jsme pryč od toho ostrova.“ řekl mi vše Law, co se dělo.

„Zoro nám pomohl dostat se z těch sutitn. Pak nám řekl, že jsi na tom zle a běželi jsme na loď. Tam nám Law řekl, co se ti stalo. Střídali jsem se u tebe. Prospala jsi pět dní.“ řekl mi Luffy, jak se dostali oni ven.

„Co vosy?“ zeptala jsem se všech.

„Ta co byla unesena, tak ji zachránily, byla zajata jinde a stala se novou královnou vos. Poděkovaly nám a odlétly pryč.“ řekl mi Zoro.

„Teď odpočívej, potřebuješ nabrat sílu.“ řekl mi Chopper. „A vy pryč.“ otočil se na ostatní. Pousmála jsem se a zavřela jsem oči. Hned jsem usnula.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.