Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Dohoda

Otevřela jsem dveře a vyšla jsem s tasenou katanou ven. Zavřela jsem dveř a připojila jsem se k ostatním. Všichni se na mě podívali. Měla jsem odhodlaný výraz, i když stále jsem byla bledá strachy a trošku se mi klepaly nohy.

„Kdo nemá katanu ať se schová.“ křikla jsem na všechny. „Rychle!“ dodala jsem zostra.

„Schovat se do podpalubí.“ rozkázal všem Luffy. Všechny to překvapilo, ale nakonec Luffyho poslechli. I Robin. Na palubě jsem zbyla já, Law a Zoro. Boj o přežití od bodných ran od obr vos nastal.

 

Bojovali jsme s rozvahou a velkým soustředěním. Matka, otec a Ace mi pomáhali. Varovali mě, když chtěla nějaká vosa zaútočit zezadu. Občas jsem pomohla Lawovi, nebo Zorovi, když chtěla nějaká obr vosa je bodnout do zad. A ani jeden znich je nezaregistroval. Já bych si jich taky nevšimla, protože jsem se soustředila na ty, co byly přede mnou, ale matka s otcem mě varovali včas. Boj byl neúprosný a trval skoro věčnost.

„DOST!“ ozval se ostrý ženský hlas. Vosy se zastavily a my tři taky, i když připraveni k boji jsme byli.

„Támhle nalevo.“ ukázala mi matka. Podívala jsem se. Letěla tam vosí královna. A jak jsem to poznala? Na hlavě měla zlatou korunku. I Law se Zorem si ji všimli.

„Přestaňte bojovat!“ znovu nás okřikla královna.

„Ale vaše výsosti.“ pronesla nějaká vosa. To bylo i prvně, co jsem slyšela jak obr vosy mluví. Takže jsem byla v mírném šoku.

„Žádné ale. Potřebujeme jejich pomoc!“ řekla rázně vosí královna. Všechny vosy se stáhly. My tři byli stále připraveni zaútočit. „Nechceme boj!“ promuvila na nás ostře.

„Jak ti můžeme věřit?“ zeptal se Zoro vosí královny.

„Jako první jste zaútočily.“ řekla jsem maličko hruběji, než jsem zamýšlela.

„To vy jste se mě snažili zabít!“ ohradila se jedna vosa.

„To proto, že si dorážela na naší Jane.“ řekl vážným hlasem Law. Zoro se na Lawa podíval. Určitě by to nějak okomentoval, ale nebyla situace, aby se s ním hádal, či dohadoval. Proto nic neřekl. Já to nějak nezaregistrovala, ale naši ano. Ale mlčeli.

„Já a dorážet? NIKDY!“ křila na nás vosa.

„Nechme těch dohadů a řekni nám co se děje!“ obořila jsem se na vosí královnu.

„Ty jsi kapitán?“ zeptala se mě vosí královna.

„Ne, ale zavolám ho.“ odsekla jsem královně vos a chtěla jít za Luffym.

„LUFFY!“ křikl Zoro na celou loď. Otevřely se dveře.

„To už slou plyč?“ snažil se ze sebe dostat Luffy. Všichni jsme se na Luffyho podívali. Pusu měl pěkně nateklou od štípanců od těch vos, které od nich schytal. Ale nebyl jediný. I ostatní na tom byli stejně jako Luffy.

„Musíme vás hned ošetřit.“ řekla jsem. „Vy musíte počkat.“ otočila jsem se na vosí královnu. S Lawem jsme se na sebe podívali a přikývli. Oba jsme šli na ošetřovnu a postupně jsme ošetřili poštípané.

 

Rány jsme jim potřeli octem a některé štípance šli i obvázat. Zoro mezitím hlídal vosy, aby se o nic nepokusily. Poté jsme se všichni sešli na palubě.

„Čo chtete?“ zeptal se Luffy.

„CO?“ vyhrkli všichni najednou.

„Co chcete?“ přeložila jsem to, co řekl Luffy.

„Ty mu rozumíš?“ zeptal se překvapeně Sanji.

„Jo, rozumím.“ přikývla jsem.

„Chceme s vámi uzavřít dohodu.“ promluvila vosí královna.

„Akou?“ řekl Luffy. Všichni se na mě podívali.

„Jakou?“ přetlumočila jsem všem.

„Když nám pomůžete, staneme se spojenci a nebudeme na vás útočit. Už nikdy.“ kroužila okolo pravého důvodu vosí královna.

„O čo go?“ zeptal se Luffy. Znovu jsem to přeložila

„O co jde?“ zeptal jsem se vosí královny za Luffyho.

„Upír Morio unesl moji nástupkyni a chce ji zabít. A mě sesadit, aby mohl vládnout mému roji. Vězní ji na ostrově Drákula. Pomůžete nám?“ vysvětlila celou situaci vosí královna. Přitom sledovala mě.

„Plokud dláte nlám plokoj.“ souhlasil Luffy.

„Pokud nám dáte pokoj.“ přeložila jsem to a sledovala jsem vosí královnu, jako ona mě.

„Určitě, uzavřeme smlouvu o neútočení, ale o spojenectví.“souhlasil vosí královna.

„Čo mlám uldělat?“ zeptal se Luffy.

„Ptá se, co má udělat.“ zeptala jsem se za Luffyho.

„Podáme si na to ruce.“řekla vosí královna a napřáhla svou tlapku. Luffy vzal svoji ruku a potřásli si. „Tak my poletíme domů a připravíme se na boj. Sejdeme se na ostrově Drákula.“ dodala a vzlétla. Ostatní vosy ji následovali. Hodně se mi ulevilo, když byly pryč.

„Tlak, slmer ostlov Dlakuly.“ řekl Luffy. Všichni se na mě podívali.

„Tak směr ostrov Drákuly.“ přeložila jsem všem.

„Myslím, že tam máme i tak namířeno.“ promluvila Nami. Chopper se hned chopil kormidla a nasměroval směr, který mu řekla Nami.

„Jak je možné, že Luffymu rozumíš?“ divil se Sanji.

„Mluví jako malé děcko a malým šišlavým dětem jsem vždy rozuměla.“ přiznala jsem se. „Taky jsem trošku vychovávala Natsua.“ trošku jsem se pochlubila.

„To je tak fascinující.“ zajásal Sanji a udělal svůdní pohled na mě. Law se Zorem hodili nenávistný pohled na Sanjiho, ale Sanji, jako by je ignoroval.

„Tled sle nalime.“ řekl Luffy a možná, kdyby neměl nateklou pusu, by se zazubil.

„Co říkal?“ zeptala se Nami.

„Teď se najíme.“ přetlumočila jsem to. Všichni souhlasili a hned jsme zasedli ke stolu a dali se znovu do jídla. Tentokrát nás nic nevyrušilo.

 

Večer jsem seděla na přídi lodě a mluvila jsem s rodiči. Nikdo nás nerušil, za což jsem byla ráda.

„Jsem na tebe pyšná, Jane.“ řekla mi matka.

„Ale prosím tě.“ řekla jsem a mávla jsem nadtím rukou.

„Maminka má pravdu. I já jsem na tebe pyšný. Překonala jsi svůj strach.“ přidal se otec k matce.

„Nečekal bych, že dostaneš takovou odvahu.“ přidal se k rozhovoru Ace.

„Tak abych pravdu řekla vyhecovala mě mamka.“ přiznala jsem, jak to bylo doopravdy. „Ale i tak se jich stále bojím.“ přiznala jsem.

„Ale něco se mi na tom nelíbí.“ zamyslel se otec.

„Taky jim nevěříš, co?“ zeptala jsem se otce.

„Ty taky ne?“ podivil se otec.

„Ne. Něco mi tu nesedí.“ přiznala jsem. „Ale nechci ostatní strašit a odrazovat je. Stejně by si mysleli, že to říkám ze strachu, že tam nechci jít.“ dodala jsem, proč ostatním nic neřeknu.

„Je fakt, že by tě Luffy neposlouchal.“ připustil Ace.

„Ale je tu pár výjimek, kteří by se k tobě připojili.“ řekla mi matka. Dívala jsem se do dáli, ale po těchto slovech jsem se na matku podívala.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se matky.

„Usopp, Bepo a Chopper mají taky strach.“ vysvětlila mi matka.

„Ale ti se nebojí vos.“ řekla jsem v protestu.

„Janey má pravdu. Bojí se toho upíra a celkově toho ostrova.“ vysvětlil otec matce.

„Právě, a toho já se nebojím.“ přiznala jsem.

„Jde sem Chopper.“ promluvil Ace. Otočila jsem se a viděla jsem, jak ke mně jde Chopper.

„Ty o mně víš?“ byl překvapený Chopper.

Jo, vím o tobě.“ přikývla jsem na souhlas a usmála jsem se.

„Jak to?“ divil se Chopper.

„Ace mě upozornil.“ přiznala jsem, jak vím, že to on ke mně přišel.

„A jsou tady?“ zeptal se Chopper a sedl si vedle mě.

„My půjdeme. Něco se děje mezi Lawem a Zorem.“ promluvila matka a všichni tři odešli.

„Už ne.“ odpověděla jsem Chopperovi.

„Ne, že bych jsem se bál, to ne, ale i tak mám z toho divný pocit, že tu jsou duchové.“ přiznal se mi Chopper.

„Věřím ti. I já občas z toho mívám divný pocit.“ připustila jsem.

„A kam šli?“ zeptal se mě Chopper.

„Za Lawem a Zorem.“ řekla jsem pravdu, kterou mi řekla matka.

„Ti dva se k sobě chovají víc nepřátelsky, než obvykle.“ připustil Chopper.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se Choppera.

„Ti dva se nesneou, už od prvního setkání. Law má svou moc a Zoro ho nemůže přemoci. Ale co jsme přistáli na tvém ostrově, tak se k sobě chovají ještě hůř.“ vysvětlil mi Chopper.

„Snad se nepoperou.“ řekla jsem a otočila jsem se. V dálce jsem viděla ty dva, jak spolu mluví. A matka s otcem jsou u nich.

„Zoro je hodně výbušný. Nedivil bych jsem se.“ řekl mi Chopper.

„Nechci, aby se tu někdo s někým pral. Musíme všichni stát za jeden provaz a spolupracovat.“ řekla jsem Chopperovi.

„Vím. Ale mně to neříkej.“ řekl mi Chopper.

„Zítra si s nimi promluvím.“ rozhodla jsem se.

„OK, kdyby si chtěla pomoci, stačí říct.“ usmál se na mě Chopper.

„Díky.“ poděkovala jsem Chopperovi a taky jsem se na něho usmála. Pak jsme si dlouho povídali. Nebo spíš Chopper vyzvídal, jaký jsem měla život. A jaké to je komunikovat s duchy. Po dvou hodinách mě Chopper opustil, protože měl hlídku. Po chvíli někdo hodil přes má ramena deku. Byla to Nami. Sedla si vedle mě a taky se zabalila do deky. Povídaly jsme si o životě. Hodně vyprávěla Nami, jak ji Luffy zachránil. Povídaly jsme si dost dlouho, dokud jsme nebyly unavené a nešly si lehnout.

 

Rozhovor mezi Lawem a Zorem:

 

Zoro si stoupl k Lawovi a promluvil na něho.

„Hej, Lawe. Mohu s tebou mluvit?“ promuvil Zoro na Lawa. Law se na Zora podíval.

„Hm.“ jenom zabručel Law a oba šli stranou, aby je nikdo neslyšel. „Tak co se děje?“ zeptal se Zora, když byli stranou.

„Vím, co cítíš k Jane...“ začal mluvit Zoro, ale Law mu skočil do řeči.

„Nevím, o čem mluvíš.“ řekl Law chladně.

„Nedělej blbýho. Jsi zamilovaný do Jane, jako já. Chci tím říct, že o ni budu bojovat.“ řekl výhružně Zoro a odešel. Law se podíva za odcházejícím Zorem.

 

Myšlenky Lawa:

 

Uvědomoval si, že Zoro má pravdu a má silnou konkurenci. Tady nešlo o fyzický boj, ale svým způsobem o psychický. Že to bude záležet na Jane, jak se rozhodne. Jestli on, nebo Zoro. Ale nechtěl se Jane vyznat. Nebyla správná chvíli a věděl, že Zoro má stejné úmysli. Chtěl jakkoliv Jane pomoci. Myslel si, že Jane není rozhodnutá, co ke komu cítí. Poté se odebral do kajuty, lehl si na síťku, ale nespal. Dlouho do noci přemýšlel. Všichni už spali. Dokone slyšel, jak ve vedlejším pokoji ulehla Jane a Nami. Přemýšlel o Jane. Věděl z čeho má Jane strach a chtěl ji před títmo strachem ochránit.

 

Myšlenky Zora:

 

Zoro si šel lehnout, ale hned neusnul. Přemýšlel o Jane. Tušil, že Jane je nerozhodná jako on. Protože cítil, že miluje Jane i Robin. Ale přesto byl ochoten o Jane bojovat. Sice ji znal kráce a Robin déle, ale přesto nevěděl, kterou z nich miluje více. Věděl, že Jane má strach z vos, tak se rozhodl, že ji před tímto strachem ochrání. Poté zavřel oči a do minuty usnul. Ani nevěděl, že si šel lehnout Law. A ani kdy si šla lehnou Jane s Nami.

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.