Duchové I. - 4. kap.
Informace:
Mariňáci útočí na rodný ostrov Jane. Při boji s mariňáky Gray umírá. Jane se stává novým členem Luffyho posádky. Při plavbě naširé moře se dívá na místo, kde je ostrov, ale jsou tak daleko, že už není vidět. Přesto se Jane cítí šťastná.
4. Vyplouváme
Chvíli jsem na Graye zírala, jako páv. Nemohla jsem najít správná slova.
„A-ale toto je neutrální...“ soukala jsem ze sebe nevěřícně.
„To je jim jedno. Jsou tu piráti největšího kalibru.“ řekl mi Gray.
„Proč nás varuješ?“ zeptala jsem se Graye, když jsem si uvědomila, že Gray je mariňák a piráty v lásce nemá.
„Protože nechci, aby se ti něco stalo.“ vysvětlil mi Gray.
„Dobře, jdi varovat ostatní, já hned přijdu.“ rozhodla jsem. Vyndala jsem si tašku a začala do ní házet své věci.
„C-co to děláš?“ byl překvapený Gray, když viděl, co dělám.
„Balím a padej všechny varovat.“ řekla jsem Grayovi razantně.
„N-neříkej...“ soukal ze sebe Gray.
„Ano, vypluju s piráty. Stanu se taky pirátem.“ potvrdila jsem domněnku Grayovi. „A teď padej!“ řekla jsem maličko naštvaně. Gray vstal a odešel varovat celou vesnici. Já si naházela veškeré své věci do tašky. Vzala jsem svou katanu a pistole a šla jsem ven. Běžela jsem k pobřeží.
Ve vesnici panovala panika. Gray to rozhlásil a ženy s dětmi utíkaly do svým domů a muži se chystali na pláž.
„Co se děje, Jane?“ zeptal se mě Luffy, který přiběhl ke mně.
„Musíme vyplout, Luffy. Nechci, aby tento ostrov zpustošili mariňáci.“ řekla jsem Luffymu.
„Takže...“ nedořekl Luffy.
„Ano, přidávám se k vám, ale teď rychle na pláž, na loď a vyplout.“ řekla jsem Luffymu. Luffy nelenil a zavelel, aby všichni běželi k lodi. Všichni učinili.
Jenže už bylo pozdě. Mariňáci se vyloďovali. Luffy vzal moji tašku a hodil ji na loď. Já jsem tasila svou katanu, stejně tak Law a Zoro. Nami a Usopp šli na loď, nás podpořit. Choppe se proměnil v člověka, aby mohl bojovat. Všichni chlapi z vesnice se k nám připojili. I Gray. Byla jsem v mírném šoku, ale mlčela jsem. Nebyl čas na otázky, ale na to, jak bojovat a zastavit mariňáky. Mariňáci tasili své katany a boj započal. Luffy používal svoji sílu gumového muže. Sanji své kopy, Robin svojí mocí, kdy vytvořila několik rukou najednou. Chopper bojoval v těle člověka. Usopp střílel z praku menší výbušniny. Nami bojovala svou tyčí. A já, Law a Zoro jsme bojovali svými katanami. Pistole jsem měla v záloze. Nezabíjeli jsme je, jenom je omračovali a oni padali na zem v bezvědomí. Ale přijely tři flotily, tak těch mariňáků bylo dost. Po chvíli mi začal po obličeji téct pot. Protože na boj jsem nebyla zvyklá. Hlavně, když jich na mě bylo pět. Po chvíli zazněl výstřel. Hned jsem tasila zbraň, nebo spíš jsem chtěla, ale pravou rukou to šlo stěží. Všimla jsem si, že mi z toho ramene teče krev. Takže mě zasáhla kulka. Pomyslela jsem si. Vzala jsem katanu do levé ruky a bojovala jsem levou rukou. Sice mi to nešlo jako s pravou, ale uměla jsem bojovat i s levou. Občas jsem použila nějaký ten bojový chvat, jako byly pěsti, nebo kopance.
„JANEY, POZOR!“ někdo zakřičel a já zkameněla, protože jsem nevěděla, co se děje. V tom zazněl výstřel. Přede mnou na zemi ležel Gray a krvácel z rány. U mě hned byl Law a Zoro.
„V pořádku?“ zeptal se Zoro.
„Ne, potřebuje rychle lékařské ošetření.“ odpověděla jsem Zorovi. Na sebe jsem kašlala.
„N-nemá...t-to...c-cenu...“ soukal ze sebe Gray. Kulka ho zasáhla do hrudi. Ale ne ledajaká. Byla to kulka z brokovncice. Gray umíral.
„Mlč...“ dokázala jsem ze sebe dostat. Law a Zoro nás dva kryli. Katana ležela vedle mě a Graye jsem držela ve své náruči.
„C-chi...t-ti...n-něco...ř-říct...“ začal Gray mluvit. Pak se zakuckal svou krví.
„Mlč, jenom si přitěžuješ.“ nesouhlasila jsem s Grayem.
„S-stejně...u-umřu...M-miluju...t-tě...J-Janey...“ řekl Gray a naposledy vydechl. Zemřel mi v náručí. Bylo mi ho líto, ale nebrečela jsem. I když brečet jsem chtěla. Prostě to nešlo.
„Měli by jste rychle vyplout.“ pradila mi otec.
„Vesnice se o Graye postará.“ řekla mi matka. Viděla jsem, jak duch Graye opouští tělo a s úsměvem mizí v nebi.
„Musíme rychle na loď.“ promluvila jsem a vzala katanu do levé ruky. „Jinak tento ostrov zpustoší.“ vysvětlila jsem zároveň.
„Hej, Luffy, rychle na loď.“ křikl Zoro na Luffyho.
„Všichni na loď.“ křikl na ostatní Luffy. Kdo byl blízko lodě, tak se na loď hned dostal. Byl to Chopper s Robin. Ti z lodi pomáhali Nami a Usoppovi, aby se mariňáci nedostali na loď. Já se snažila probojovat k lodi, ale byla jsem zastoupena více mariňáky, než jsem čekala. V tom mě někdo chytil kolem pasu. Podívalajsem se, ale než jsem stačila zjistil, kdo to je, tak jsem letěla vzduchem na loď. A nejen já, ale i Sanji, Zoro, Law a Bepo.
Zády jsem narazila na příď lodi. Skácela jsem se k zemi. Trochu jsem si vyrazila dech. Katanu jsem odložila na zem a levou rukou jsem si protřela hlavu.
„LUFFY, VARUJ NÁS!“ rozkřikl se Zoro na Luffyho.
„Jane, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Law. Pak se na mě otočil i Zoro.
„V pohodě.“ odpověděla jsem Lawovi.
„Vždyť krvácíš.“ řekl Law i Zoro najednou. Pak se oba na sebe podívali a z očí jim čišely jiskry.
„To je v pohodě.“ řekla jsem a postavila jsem se na nohy. „Boj ještě neskončil.“ dodala jsem a připravila jsem si katanu do levé ruky a byla jsem připravena k boji. Pár mariňáků se dostalo na naši lod, takže jsme museli znovu bojovat. Pomalu jsme začali vyplouvat z ostrova na širé moře.
Zoro s Lawem se drželi u mě, když si všimli, že to moc nezvládám, tak přispěchali mi na pomoc. Chtěla jsem je okřiknout, že to není nutné, ale nakonec jsem radši držela zobák. Ztratila jsem spoustu krve a pot země tekl proudem. Mariňáky jsme vyhazovali do moře, když se nám to podařilo. Omráčené jsme nechávali na palubě, že se jich zbavíme až bude po všem. V tom z flotily na nás letěly dělové koule. Luffy pár dělových koulí chytil, když se nafoukl a poslal je zpátky na flotily. Povedlo se mu zničit jednu flotilu. Ale my jim to vrátili. O to se postaral Usopp, který začal taky střílet z děla. Boj neměl konce. Když ostrov skoro nebyl vidět, tak boj pomalu ustupoval. Většina mariňáků byla ve vodě a dvě mariňácké lodě zničené. Poslední loď se začala stahovat. Luffy se postaral o mariňáky tak, že je hodil přes palubu, kteří se studenou vodou probrali.
„Ukaž, postarám se o tebe.“ oval se Chopperův hlas a proměnil se zase v malého soba.
Odvědl mě na ošetřovnu, kde vzal své náčiní a začal dizenfekcí čistit rameno. Naštěstí to byl čistý průstřel. Po vyčištění rány mi začal Chopper vyndavat kulku z ramene. Zatla jsem všechny zuby a zaťala levou ruku v pěst.
„Promiň, hned to bude.“ omlouval se mi Chopper. Zoro a Law stáli u dveří.
„V pohodě. Není to tak hrozné.“ zalhala jsem. Bolelo to jako čert. Nikdy jsem nebyla postřelena ani nijak zraněná. Až teda na sedřená kolena. Do hodiny byl Chopper hotový.
„Teď by sis měla odpočinout.“ řekl mi Chopper. Podívala jsem se na Choppera.
„Dobře pane doktore, ale nejdřív si projdu loď a sama.“ rozhodla jsem se, že chci být sama osamotě. Chopper přikývl, že rozumí. Law a Zoro mi uvolnili cesta a já šla na záď lodi a dívala jsem se do dály, kde měl být můj ostrov. Můj domov.
„Neboj, jednou se tam vrátíš.“ promluvila na mě matka.
„Snad jo...Budou mi chybět.“ řekla jsem potichu, aby mě nikdo neslyšel až na mé rodiče.
„Jsem rád, že ses k nim přidala.“ promluvi otec.
„Nelituju toho.“ řekla jsem pravdu.
„Já ti říkal, že Luffy získá každého, koho chce.“ zasmál se Ace. Já jsem se jenom pousmála.
„Hej, Jane, pojď slavit.“ křikl na mě Luffy. Otočila jsem se a usmála jsem se.
„Ale Graye je mi líto.“ zašeptala jsem a šla k ostatním na příď, kde bylo přichystané jídlo a pití na oslavu.
Luffy mi podal džbán s pivem. Vzala jsem si džbán do ruky a čekala jsem, až někdo něco řekne.
„Tak na rozšíření posádky a novou plavbou za dobrodružstvím.“ zajásal Luffy. Všichni jsme si přiťukli, napili se a dali jsme se do jídla. Cítila jsem se tak nějak šťastně.