Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Oslava

Čekala jsem, jak zbytek posádky Luffyho, bude reagovat. Luffy s Lawem to věděli, tak zůstali v klidu a nezúčastněně. No, do chvíli, když Luffy dostal svou porci gyrosu.

„Není to úžasné?“ řekl s plnou pusou Luffy.

„D-duchové?“ dostal ze sebe Usopp, Chopper a Bepo.

„Tys o tom věděl?“ podívala se Nami naštvaně na Luffyo. Zoro, Sanji a Robin měli jenom překvapivý výraz v obličeji.

„Jo. S její pomocí jsem mluvil s Acem.“ zazubil se Luffy. Chvíla panovalo zase ticho.

„A co vy kapitáne? Co na to říkáte?“ zeptal se Bepo Lawa. Law, aniž by změnil výraz ve svém obličeji v klidu promluvil.

„Věřím jí.“ řekl tato dvě slova Law. Podívala jsem se na Lawa a usmála jsem se na Lawa.

„Já jí taky věřím.“ řekl hrdě Luffy.

„Ty věříš všemu.“ okřikla Nami Luffyho.

„Ty si to věděl taky, že?“ řekl otázkou Zoro Lawovi.

„Jo, věděl.“ přikývl v klidu Law.

„Kapitáne, proč jste nic neřekl?“ divil se Bepo.

„Znáš lékařské tajemství, ne Bepo?“ otočil se Law na Bepa. Bepo už nic neříkal.

„A já taky slíbil mlčet.“ přiznal Luffy.

„A díky vám oběma, že jste slib splnili.“ poděkovala jsem Lawovi a Luffymu.

„Proč si to nechtěla říct?“ divil se Sanji.

„Protože stačí, že to ví vesnice, které tím pomáhám a taky kvůli té mé schopnosti jdou po mně mariňáci. Štěstí, že je to neutrální ostrov. Sem má přístup každý a nesmí se tu bojovat.“ vysvětlila jsem to stejně, jako jsem to vysvětlila Lawovi v mé kanceláři.

„I tak tě chci do týmu.“ trval si na svém Luffy.

„Ten se tě tak snadno nevzdá.“ oznámil mi Zoro. Podívala jsem se na Zora.

„Ale tentokrát Luffy nezíská to, co chce.“ pronesla jsem jenom.

„Uvidíme.“ jenom poznamenal Zoro. Všichni jsme u toho jedli gyros.

„Jsi tak tvrdohlavá.“ vynadala mi matka. Chtěla jsem se jí zeptat proč, ale bylo mi divné s rodiči komunikovat přede všemi.

„A proč?“ zeptal se za mě otec.

„Že nechce plout s piráty.“ vysvětlila matka.

„Ona pojede, uvidíš.“ ujistil otec matku. Já měla co dělat, abych jsem ty dva neokřikla.

„No nic. Vrátím se s malou do nemocnice.“ oznámila jsem všem. Law mi podal malou Yui, která u Lawa usnula. Ostatní zůstali u stánku a dívali se, jak odcházím pryč, směr nemocnice.

 

Došla jsem do nemocnice a dala jsem Yui spát do postýlky. Přípravy na oslavu slunovratu se připravovali už od rána. Stánky, jídlo, pití a pódium, kde měla hrát hudba. Já, jako hlava vesnice měla mít před začátkem oslav proslov a pak se tři dny a dvě noci slavilo. Seděla jsem na židli a pozorovala jsem spící Yui.

„Spí?“ zašeptal ženský hlas u dveří. Otočila jsem se tím směrem. Byla to matka Natsua.

„Ano, spí.“ přikývla jsem na souhlas.

„Už si ji odnesu domů. Za Natsuem zase přijdu zítra.“ pošeptala matka Natsua. Z postýlky si převzala malou.

„Co Natsu?“ zeptala jsem se matky Natsua.

„Usnul.“ řekla mi matka Natsua šeptem. „Tak se měj, ahoj.“ rozloučila se, se mnou.

„Na shledanou.“ taky jsem se rozloučila. Poté jsem šla do své kanceláře.

 

Tam jsem si sedla za svůj stůl a přemýšlela jsem. Myslela jsem na Lawa a jeho sexy tělo. Ani jsem si nevšimla, že ke mně dorazila matka, otec a Ace. Chvíli mě pozorovali.

„Jane, co se děje?“ promluvila na mě matka. Podívala jsem se na ty tři.

„Ne, nic se neděje. Jen mám špatný pocit. Něco se stane.“ řekla jsem maličko lež, i když toto mě taky trápilo.

„Nemaluj čerta na zeď.“ okřikla mě matka.

„Nemaluju, proto jsem to nechtěla vám říct.“ ohradila jsem se.

„Měla by ses připravit na večer. Za chvíli to vypukne.“ oznámil mi otec.

„Máš pravdu.“ přikývla jsem a šla jsem do své rezidence, kde mám svůj byt. Šla jsem se převléct do svátečního oblečení, což jsem každý rok nesnášela. Ráda jsem měla na sobě přilehlé tílko a kraťasy.

 

Převlékla jsem se a přichystala jsem se na slavnost. Rodiče čekali před mým pokojem. I moje matka tam čekala, a to mohla být klidně v pokoji se mnou. Když jsem vyšla ven, tak žasli, jak mi to slušelo.

„Sluší ti to, Jane.“ řekla matka.

„Opravdová princezna.“ řekl otec.

„Díky, ale necítím se v tom dobře.“ přiznala jsem rodičům.

„Je to jenom na chvíli. Až proneseš proslov, tak se můžeš jít zase převléci.“ usmála se na mě matka.

„Pravda.“ přikývla jsem. Blížila se osmá hodina večerní.

„Připravena?“ zeptal se mě otec. Přikývla jsem a vyrazila jsem ven.

 

Venku jsem narazila na pár lidí. Všichni mě nejen pozdravili, ale řekli mi, jak mi to sluší. Poděkovala jsem a šla jsem směrem pódium, které už bylo přichystané. Byla jsem v zákulisí a čekala dokud nedozní osmá hodina. Když se tak stalo, tak DJ si sjednal ticho.

„Tak, dámy a pánové, vítám vás na osmdesátých oslav slunovratu. Teď přivítáme na pódium naší šéfovou Jane Mizuki.“ řekl DJ a celý dav začal jásat a tleskat. Vešla jsem na pódium. Všichni žasli, jako každý rok, jak mi to sluší. Podívala jsem se po všech. U jednoho stromu stáli všichni z Luffyho posádky.

„Ještě jednou vítejte. Vítám tu i nové hosty, piráty. Zůstaňte tu, jak dlouho budete chtít. Jste tu vítáni.“ řekla jsem a podívala jsem se po všech. „Tento rok panoval výborně. Možná to už víte, ale náš Natsu se probral z kómatu a rychle se uzdravuje.“ oznámila jsem všem a všichni začali tleskat a někteří i zapískali. Čekala jsem, až se dav uklidní. „A teď tři dny slavte a dvě noci radujte.“ pronesla jsem a chystala jsem se odejít.

„Ještě chvilku vydrž, šéfová.“ zadržel mě DJ. Podívala jsem se na DJ a nechápala jsem, co se tu děje. Otočila jsem se k publikum a čekala jsem, co se bude dít.

„Krásný proslov.“ zašeptala mi do ucha matka. Pousmála jsem se.

„Tak šéfová, slyšeli jsme, že se nás chystáš opustit a plout s piráty.“ řekl DJ a vyrazil mi tím dech.

„Tak, já to upřesním. Nabídku jsem dostala, ale já ji odmítla. Neopustím vás lidi.“ vysvětlila jsem všem, jaká je pravda.

„Ale my chceme, aby si jela.“ promluvil DJ. Z publika se začínalo ozývat křik obyvatel ostrova. „Jeď, jeď, jeď.“ byla jsem v šoku.

„Ale...“ chtěla jsem protestovat.

„Ne, že by si nám vadila, to ne. Ale bylo předurčené, že se jednoho dne jeden z nás vrátí na moře a tím vyvoleným jsi ty, šéfová.“ přerušil mě DJ. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Dobrá. Budu o tom přemýšlet. Svůj verdikt řeknu, až bude oslava za tři dny končit.“ řekla jsem publikum.

„OK, bereme tě za slovo.“ souhlasil DJ a s ním i celé publikum. Poté jsem se uklonila a sešla z pódia dolů.

 

Několik lidí se kolem mě shlukli a gratulovali mi ke krásnému proslovu. Poděkovala jsem jim a chtěla jsem se jít převléci, když jsem narazila na Luffyho posádku.

„Tak to vypadá, že se k nám připojíš.“ zazubil se Luffy.

„Ještě jsem se nerozhodla. Mám na to tři dny. To nic neznamená.“ vysvětlila jsem Luffymu.

„I tak se připojíš.“ stále se zubil Luffy.

„Janey-chan, sluší ti to.“ zasnil se zamilovaný Sanji.

„Eh...Díky.“ poděkovala jsem a zrudly mi tváře. „Teď mě omluvte, jdu se převléct.“ usmála jsem se na všechny a šla do své rezidence.

 

Hned jsem šla do svého pokoje a převlékla jsem se do tílka a kraťasů. Vyndala jsem si mikinu a dala kolem pasu, kdyby mi byla zima.

„Tak popluješ, co?“ zeptala se matka. Podívala jsem se na ni.

„Ještě jsem se nerozhodla.“ řekla jsem zostra matce.

„Stejně popluješ.“ trvala si na svém matka. Chtěla sem jí něco říct, když někdo zaklepal na dveře.
„Dále.“ řekla jsem a čekala jsem, kdo vstoupí dál. Byla to sestřička.

„Promiň, že tě vyrušuju, ale Natsu chce s tebou mluvit.“ oznámila mi sestřička.

„Dobře, hned tam budu.“ řekla jsem sestřičce a usmála jsem se na ni. Poté jsem se vydala na jipku.

 

Na posteli seděl Natsua čekal na mě. Když jsem tam přišla, usmál se na mě. Byla jsem ještě víc zvědavá, co po mně Natsu chce.

„Janey, jsem rád, že si přišla.“ oznámil mi Natsu a usmíval se. Taky jsem se na něho usmála

„Co se děje, Natsu?“ zeptala jsemse a přisedla jsem k Natsuovi. Natsu nastavil ruku a já ho chytla za tu jeho ruku.

„Jde o to, že jsem slyšel, že popluješ s piráty.“ začal mluvit k věci Natsu.

„Víš, dostala jsem tuto nabídku, ale ještě jsem ji nepřijala.“ řekla jsem pravdu.

„Já chci, aby si ji přijala a plula s piráty.“ řekl mi Natsu. Tím mě překvapil. „Než začneš protestovat, tak si vzpomeň, jak si vždy básnila o moři a vyprávěla mi různé příběhy o moři, které si slýchávala od svých rodičů. Vždy tě to táhlo k moři.“ vzal si menší proslov, jako nějaký dospělý muž a ne pětiletý klučina.

„Ale co ty a vesnice?“ zeptala jsem se a sledovala Natsua.

„Doktorů a sestřiček je tu dost a vesnice to pochopí a já? Já budu nadšen. Sice mi chybět budeš, ale budu šťastný, když popluješ.“ řekl mi Natsu. Vyrazil mi tím dech.

„Řekla jsem, že si to musím promyslet.“ řekla jsem po chvílkové mlčenlivosti.

„Tady není o čem přemýšlet. Ty pojedeš.“ řekl razantně Natsu.

„Kdyby si viděl a mluvil s duchy, jako já, tak si myslím, že do tebe hučeli mí rodiče, aby si mě přemluvil.“ zasmála jsem se. I Natsu se zasmál.

„Bohužel je nevidím a ani neslyším. A vidíš, tady je další důvod, proč jet.“ nedal se odbýt Natsu.

„Dobrá, pojedu s nimi. Přemluvil si mě. Ale oznámím jim to, až za tři dny. Do té doby to bude naše tajemství.“ řekla jsem rezignovaně své rozhodnutí. Na moře mě to lákalo vždycky, ale bála jsem se o vesnici.

„Dobře, ale jdi si už sbalit věci, ať to pak nemusíš dělat na rychlo.“ poradil mi otec.

„Tak já půjdu. Hezky se vyspi.“ popřála jsem Natsuovi. Že ho vidím naposledy, to jsem netušila.

 

Vyšla jsem zjipky a šla jsem do své rezidence. Tam na mě čekal Gray. Hodně mě tím překvapil.

„Grayi?“ dostala jsem ze sebe.

„Tady jsi Jane. Musím s tebou mluvit a to nepočká.“ řekl mi Gray. Pozvala jsem ho dál k sobě.

 

Přišli jsme do mého pokoje a sedli jsme si na mou postel. Zadívala jsem se na Graye. Měl vážný výraz v obličeji.

„Co se děje?“ zeptala jsem se narovinu Graye.

„Musíš piráty poslat pryč. A to i hned. Jede sem flotila mariňáků.“ oznámil mi Gray.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.