Sen reality III. - 5. kap.
Informace:
Shiro dostává nápad, jak se zbavit bezbarvého krále. Ale je to nebezpečný krok. Ale nejdřív se musejí postarat o Kukuri, kterou ovládá bezbarvý král. Naštěstí Kukuri je zachráněna a Shiro se postaral o bezbarvého krále. Poté Shiro mizí.
Poslední kapitola této trilogie.
5. Skutečný vrah
Přes noc jsme byli ukryti a přes den, kdy na škole panoval chaos, jsme se vydali najít Kukuri a ostatní. Používali jsme krytí za pomoci Neko. Takže nás nikdo nemohl najít. Kuroh si všiml Kukuri dřív, než my ostatní a zachránil ji před padající, hořící trámem.
„Kukuri, jsi v pořádku?“ zeptal se Kuroh Kukuri.
„Kukuri, teda Yukizome, přišli jsme vám pomoci. Mně si asi pamatovat nebudeš.“ promluvil vlídným hlasem Shiro. Věděla jsem, že tu něco nesedí, ale mlčela jsem. Nemohla jsem nic říct, ani varovat. Musela jsem tomu nechat volný průběh. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli někde neuvidím Lawa. Ale bez úspěchu.
„Pojďme do bezpečí.“ navrhla jsem po chvíli. Nikdo neprotestoval a chtěli jsme vyrazit. Ale zatarasil nám cestu červený král Suoh Mikoto.
„Volal si mě, ne? Tak tady jsem.“ řekl Mikoto směrem k Shirovi. Ten se třásl spolu s Neko. I já cítila, jak se mi začaly klepat nohy. Ale Law tu nebyl.
„Utíkejte.“ řekl nám Kuroh. Věděla jsem, co má v plánu. „I ty Jane.“ dodal, jako by mu došlo, co mám v plánu.
„Ale...“ začala jsem protestovat.
„Žádné ale, běž raky pryč.“ přikázal mi Kuroh. Věděla jsem, že to myslí vážně. Pak byl Mikotem odhozen pryč a šel na Shira. Neko vytvořila iluzi a my běželi ke Kurohovi.
„Tak to děláš ty.“ křekl Mikoto, aniž by to položil jako otázku. A její iluzi hned zničil.
„Běžte!“ křikl na nás Kuroh. Tentokrát jsme měli cestu volnou, a tak jsme běželi, ale jenom chvilku.
Shiro a já jsme se zastavili a podívali jsme se co se děje mezi Kurohem a Mikotem. Mikoto vytvořil velkou ohnivou kouli, kterou chtěl použít na Kuroha, ale ten se bránil svou mocí. Naštěstí pro dobro všech zakročil modrý krát Munakata. Kuroh byl hned u nás a všichni jsme se dali na úprk.
Utekli jsme k budově, kde se Shiro často schovával a bydlel. Všichni jsme vydýchávali. Museli jsme celou cestu běžet.
„Teď jsi v bezpečí.“ řekl Shiro Kukuri a usmál se na ni. Kukuri se postavila na nohy a podívala se na Shira.
„Jsi raněný.“ promluvila Kukuri. Shiro se na sebe podíval.
„To nic není.“ zakýval hlavou Shiro.
„Podívám se ti na to.“ byla neoblumná Kukuri. Shiro přešel ke Kukuri blíž, aby jí dokázal, že je v pořádku. Když v tom Kukuri bodla Shira střepem do břicha. Všichni jsme šokovaně zůstali stát. Zapomněla jsem na tuto situaci, tak jsem šok předstírat nemusela. Po chvíli se vzpmamatoval Kuroh a skočil po Kukuri, která vytáhla střep ze Shirova břicha. Shiro se držel za ránu a byl jako v tranzu. V mysli se mu honily veškeré vzpomínky. Na jeho život. Na život prvního, stříbrného krále. Kukuri se mezitím vytratila Kurohovi ze sevření a utekla.
„Shiro.Jsi v pořádku?“ zeptal se Kuroh Shira. V tom Shiro začal něco říkat německy, ale nikdo mu nerozuměl. „Tak přeci jsi bezbarvý král.“ dodal po chvíli.
„Ne jak jsem říkal. Jsem Adolf K. Weissman, první a stříbrný král. Nesmrtelný.“ řekl už japonsky Shiro. Sice nám to už jednou říkal, ale i tak jsme na něho zírali, jak pávi. Protože nám to všem vypadlo z hlavy. Shiro nám vyprávěl svůj příběh, na který si vzpomněl. Jak jeho tělo ovládl bezbarvý král, ale předtím, než se tak stalo, zabil Tataru.
„Takže teď tělo Kukuri...“ začalo vše Kurohovi docházet.
„Ano, ale bezbarvý král ovládl tělo Kukuri. Musíme ho zastavit a zachránit Kukuri, ale i celou školu.“ dořekl Shiro za Kuroha. „Půjdete se mnou do toho?“ zeptal se nás tří.
„Jistěže.“ přikývli jsme jako jeden muž. Poté nám Shiro řekl, co má v plánu.
Shiro a Neko odtáhli od boje poručíka Seri a přenesli do jídelny, kde byl Izumo a Anna. Já a Kuroh jsme měli za úkol přesvědčit ty venku, aby spolu nebojovali. Jenže to byl nad lidský úkol. Fushimi s Yatou se spolu spojili a bojovali proti Kurohovi. Proti mě se postavil Law. K mému překvapení, ale i radosti.
„Rád tě vidím.“ ušklíbl se na mě Law.
„A já tebe.“ taky jsem se na Lawa ušklíbla. Nadále jsme proti sobě bojovali. Co se dělo tam nahoře v kanceláři jsem sice věděla, ale neměla jsem ponětí, co se tam děje.
„Chyběla si mi a moc.“ pokračoval Law.
„Ty mně taky a moc. Díky za zprávy.“ poděkovala jsem Lawovi
„I já děkuju.“ taky mi děkoval Law. V tom se objevilo světlo, které patřilo Shirovi.
„Přestaňte bojovat. Nemá to cenu. Musíte rychle pryč. Jinak se tu stane neštěstí.“ pokračoval Shiro, jako hologram. Všichni poslouchali Shira. Nikdo s nikým nebojoval. Naštěstí. I Fushimi s Yatou přestali i Law. Po chvíli se Yata pustil do Fushimiho, proč je zradil, když jim Mikoto pomohl z ulice. Poté k nim přišel Rikio a vzal oba dva na ruku a táhl je pryč.
„Lawe, pojď taky.“ vybídla jsem Lawa. „Ten tu zůstane, neboj dohlídnu na něho.“ křikla jsem za Rukiem. Kuroh a Law se na mě podívali. „Mám k tomu osobní důvody a nechtějte to vědět.“ otočila jsem se na Kuroha a Lawa. Lawovi došlo, jaký záměr mám v plánu. Chtěla jsem být s Lawem, když jsem ho teď delší dobu neviděla.
„Dobrá práce. Můžeme jít zachránit Kukuri?“ zeptal se Shiro, který se objevil vedle nás. Poté se nás tří dotkl a my se vznesli.
Shiro věděl, kde se Kukuri nachází. Hned jsme všichni byli u ní a obklíčili jsme ji. Ale nejdřív na nás použila zbraň. Shiro vytvořil bariéru, tak kulky nás nezasáhly. Kukuri se rozhlížela kolem sebe, kam by se mohla schovat. Neho spíš, kam by se mohl schovat bezbarvý král.
„Nikdo tu není. Všechny jsme evakuovali.“ řekl Shiro Kukuri. Kukuri vytáhla něco ostrého z tašky. Všechny nás to oslepilo. Poté bezbarvý král vystoupil z těla Kukuri a zamířil si to na Shira. Shiro se nechal lapit bezbarvým králem. „Teď běžte s Kukuri na bezpečné místo.“ oznámil nám.
„Ale co ty Shiro?“ zeptal se Kuroh Shira.
„Já se postarám o ty dva.“ řekl Shiro a ukázal na boj dvou králů. Bylo mi jasné, co má zalubem. Nechat zabít bezbarvého krále od Mikota, aby se mohl Mikoto pomstít za Tataru. Jenže tím pak se nechat zabít od Munakaty, protože jinak by panovala zkáza, kdyby spadl damoklův meč na zem.
„Ale to je nebezpečné Shiro.“ protestoval Kuroh.
„To je rozkaz.“ řekl Shiro rázně. Oba jsme pochopili, že to myslí vážně. Kuroh vzal Kukuri do náruče a všichni až na Shira jsme běželi do bezpečí.
Když jsme byli na mostě, tak došlo k výbuchu. Věděla jsem, že Shiro, nebo-li stříbrný král žije, ale bezbarvý král je mrtev a teď je na řadě Mikoto. Kukuri se začala probouzet.
„Kurohu, Jane, kde je kočičí dívka? A...a...a ještě někdo?“ zeptala se Kukuri, která si nemohla vzpomenout na Shira.
„Ty si nás pamatuješ?“ divil se Kuroh.
„Ano, tebe Kurohu, Jane a kočičí dívku, ale je tu ještě jeden.“ řekla na souhlas Kukuri.
„Nebýt tebe, taky si ho nepamatuju.“ zašeptal mi do ucha Law. Podívala jsem se na Lawa a usmála jsem se.
„Musíme pokračovat.“ řekl Kuroh a vzal zase Kukuri do náruče a pokračovali jsme do bezpečí. Nakonec jsme se tam dostali.
Druhý den já, Law, Kuroh a Neko, jsme se vydali hledat Shira. Já jsem věděla, kde je, ale musela jsem mlčt. Kuroh nevěřil, že to Shiro přežil, ale když mu dala Neko jasně najevo, že je král, vzpomněl si, jak mu Shiro řekl, že je nesmrtelný král. Poté jsme se mi čtyři vydali do světa, najít Shira.
V tom se celý svět začal se mnou houpat. Po otevření očí jsem byla zase v bílé místnosti. Sama, bez Lawa. Nikdo tu prostě nebyl.
„Jak sis užila toto dobrodružství?“ zeptal se mě hlas.
„Dobře, ale to...“ nestačila jsem to doříct.
„Tentokrát to bylo poslední dobrodružství. Sbohem.“ Poté se objevilo ostré světlo a já jsem zavřela oči. Když jsem je zase otevřela byla jsem doma ve své posteli a nastal čas vstávat.
Vstala jsem, udělala jsem si snídani a udělala domácí práce. Odpoledne jsem si pustila anime K a skoukla jsem to celé. Na konci jsem brečela jak malá, hlavně ke konci. Bylo mi smutno, že už nic takového nezažiju a neuvidím naživo Lawa.