Sen reality III. - 4. kap.
Informace:
Všichni zjišťují, že Shiro je stříbrný král a jeho tělo ovládl bezbarvý král. Shiro se ozval modrému klanu, aby pověřili tu vzducholoď Sám s Neko, Jane a Kurohem letí ke vzducholodi, která vybouchne. Shiro, Neko, Jane a Kuroh se vrací na ostrovní školu.
4. Adolf K. Weissman
Díky tomu jsem já s Kurohem měla šanci zmizet. Běželi jsme se schovat do tribuny, kde byl podchod. Naštěstí Seri ani Munakata nás nepronásedovali a nechali nás být.
Seděli jsme v podchodu, kde jsme se ukrývali. Já a Kuroh jsme vydýchávali. Poté jsme se oba podívali na Shira.
„Tak přeci jsi bezbarvý král.“ promluvil Kuroh, když se vydýchal. Já ještě vydýchávala.
„Ne, nejsem. Jsem Adol K. Weissman, stříbrný král. Pomalu, ale jistě si začínám vzpomínat.“ řekl nám Shiro. Já mu to věřila. „Nad zemi se vznáší vzducholoď. Tam se skrývá bezbarvý král, který ovládl mé tělo a mě pustil sem do tohoto těla. Ale nejdřív zabil Tataru. Musíme modré přimět, aby si s ním promluvili. Aby zjistili, jak tomu je doopravdy.“ vysvětlil nám. Bylo vidět, že i Kuroh mu věří. Počkali jsme, dokud modří nezmizeli úplně a pak jsme se vydali do města, někam se schovat.
Neko se bezmocně chtěla vrátit domů, do školy, ale to bylo pro zatím nemožné. Přečkali jsme noc venku. Zmrzlý na kost, ale jakmile ráno vyšlo slunce, tak jsme rychle oschli. Byli jsme v úkrytu, ani nevím kde. Obávala jsem se, že budu zase marodit, ale nic k tomu nenasvědčovalo. Byla jsem za to ráda. Nechtěla jsem, aby se to opakovalo jako v anime Brothers Conflict. Tam Law byl mi nablízku, tady bojužel ne. Jak já si přála být po jeho boku. Chyběl mi.
„Kuro, pojč mi mobil.“ požádal Shiro Kuroha. Všichni jsme se na Shira podívali. „Chci modré přesvědčit, aby si promluvili s bezbarvým králem.“ vysvětlil svůj plán. Došlo mi, co bude následovat. Kuroh vyndal svůj mobil a podal ho Shirovi. Ten vytočil číslo na modré, které si zjistil přes mobilní aplikace a volal. Po chvíli se dovolal. Já, Kuroh a Neko jsme jenom tiše poslouchali. „Tady Shiro, hledáte mě, ne?“ ozval se do telefonu. Bohužel, co říkal Munakata, nebylo slyšet, ale já to věděla. I když jsem přesně ta slova neznala. „Nahoře je vzducholoď Adolfa K. Weissmana. Prověřte to. Pokud usoudíte, že není nebezpečný, vydám se vám. Ale pokud bude nebezpečný, víte koho hledat z vraždy Tatary.“ řekl do telefonu. Chvíli panovalo ticho. Pak hovor utichl a Shiro vrátil mobila Kurohovi. Pak se na nás podíval. Poznal, že chceme slyšet, jak to dopadlo. „Souhlasil s tím.“ přikývl a postavil se na nohy. „Teď je na čase se vrátit.“ řekl a i my se postavili.
„Domů?“ zeptala se Neko.
„Kam jinam.“ zasmál se bezstarostně Shiro. Pomalu a opatrně jsme se vrátili domů, kde jsme prozatím bydleli.
Když jsme se dostavili ke škole, ještě jsme se schovávali. Nechtěli jsme riskovat setkání s modrými. Poté jsme vyrazili do bytu k Shirovi. Cestou jsme narazili na Kukuri.
„Kukuri, jak se vede?“ zeptal se Kuroh Kukuri. Shiro zamával na pozdrav.
„Ahoj Kuroh, Jane, Neko a ty jsi kdo?“ podívala se Kukuri na Shira. Všem nám vyrazila dech. Shira si nepamatovala. Mně to po chvíli došlo, čím to je. Neko zmanipulovala mysl všem ve škole, aby si na Shira nepamatovali. I Kurohovi to došlo. Podíval se na Neko.
„To ty...“ jenom řekl Kuroh a Neko provinile přikývla. Bylo zbytečné se vracet, když si Shira nikdo nepamatoval. Vrátili jsme se zpátky do města.
Ukryli jsme se a čekali, až něco modří podniknou. Vrtulníky už byly přichystané. Něco se konečně začalo dít. Celo dobu do večera jsme byli schovaní. Když nastal čas, tak jsme jeden vrtulník ovládli. Vrtulník pilotoval Kuroh se Shirem. Já a Neko jsme byly vzadu. Věděla jsem, že Neko se bude nudit a způsobí havárii, ale zastavit jsem ji nemohla. Mobila jsem měla na vibrace, tak jsem jenom cítila, že mi přišla smska. Potají jsem se podívala, kdo to je. Byl to Law.
„Ahoj krásko,
dlouho jsme se neviděli. Jaké máte plány? Včera jsme byli ve vaší škole, ale nenašli jsme vás tam. Byli tam jenom modří. Yata se dostal do potyčky s jedním z modrých. Miluju tě.
Law.“
Přečetla jsem si tu smsku a vrychlosti jsem Lawovi odpověděla.
„Ahojky lásko,
jsme ve vrtulníku a noc jsme přečkali venku. Po fotbalovým zápase se na nás přichystali modří, ale zvládli jsme to. Teď jdeme po bezbarvém králi. Vše je OK a vše OK bude. Miluju tě.
Jane“
Odepsala jsem Lawovi. Přitom jsem ani nezaregistrovala, že jsme už vzlétli. Shiro s Kurohem si povídali o stříbrném králi, nebo-li o bezbarvém. Já byla myšlenakama u Lawa, tak jsem ty dva nevnímala a nevšimla jsem si, že se Neko začala nudit a hrát se světly.
„Kdo to svítí?!“rozkřikl se rozčílený hlas. Hlas patřil Fushimimu. Neko se jenom ušklíbla a začala mačkat čudlíky u Shira.
„Neko sedni si.“ poprosila jsem Neko. Dokonce jsem ji zatahovala zpátky. Ale Neko mě nevnímala a převzala řízení za Kuroha, který měl co dělat, abychom nehavarovali.
„Jaký idiot!“ ozval se znovu rozčílený hlas Fushimiho. Byli jsme blízko vzducholodi, která se přímo před námi vybouchla. Sledovali jsme jenom padající a hořící vzducholoď s vytřeštěnýma očima.
Poté jsme přistálli a narafičili, že vrtulník havaroval. Za pomocí Neko jsme vystoupili a utekli z úkrytu. Objevili jsme se ve městě. Po nějaké době mi přišla smska, která byla od Lawa.
„Mikoto je venku. Jdeme na ostrov. Budou se dít věci.
Law“
Přečetla jsem si zprávu. Pak jsem čekala na rozkazy, které vydá Shiro. Nějakou dobu jsme se skrývali. Dokud jsme neslyšeli zprávu, že červený klan ovládl ostrovní školu.
„Vydáme se tam.“ rozhodl Shiro. Byla jsem ráda. Zase uvidím Lawa. Všichni jsme přikývli. Vydali jsme se zpátky domů.
Před školou už hlídkovali modří. Neko musela použít svou moc a několikrát zmátla ostatní, aby nás neviděli. A díky Neko se tak stalo. Dostali jsme se do školy.
Počkali jsme si, až se setmí, vyrazili jsme tam, kde Shiro s Neko pobýval. I já s Kurohem, když jsme přišli Shira zabít. K jakému překvapení a zděšení, byl byt zdemolován.
„Zloději?“ zeptal se Shiro.
„Zloději by nenechali díry ve zdech.“ nesouhlasil Kuroh. Hned jsem si vzpomněla, na ten výbuch, který způsobil bezbarvý král. Ale mlčela jsem. Mobila jsem si vypla. Nechtěla jsem, aby Kuroh zjistil, že jsem ve styku s Lawem, bratrem červeného krále.
„Ne, to byla moje oblíbená.“ zesmutnila Neko. Našla totiž svou misku, která byla robitá. Snažila se veškeré kousky dát zpátky dohromady. Bylo to maličko komické. Jak malé dítě. I když Neko je něco, jako malé dítě. Pomyslela jsem si.
„Věděli jsme, že tu bude červený klan, ale že tu bude i král s tím jsme nepočítali.“ promluvil po chvíli Kuroh. „Neměli jsme se sem vracet.“ dodal vzápětí.
„Ale tady je náš domov.“ ohradila se Neko.
„Neko má pravdu.“ souhlasil Shiro s Neko.
„Ale co podnikneme teď?“ zeptal se spíš sám sebe Kuroh.
„Tak se zeptáme Ichigena.“ navrhnul Shiro.
„Nikdy bych neřekla, že to řekneš, Shiro.“ ušklíbla jsem se na Shira.
„Co?“ podivil se Kuroh.
„Říkali jste, že viděl budoucnost, tak co třeba říká na tuto naší situaci?“ vysvětlil Shiro Kurohovi. Kuroh se zamyslel. Všiml si starého vzkazu od Kukuri na svém kufříku.
„Víme, co musíme udělat. Zachránit Kukuri a ostatní přátelé.“ promluvil po chvíli Kuroh. Všichni jsme se na sebe podívali a usmáli se. Poté jsme potichu vyrazili na chodbu. Rozloučili jsme se s bytem a vyrazili na záchranou akci.