Sen reality III. - 3. kap.
Informace:
Shir, Neko, Jane a Kuroh jdou po nákupech. Dojdou si na jídlo do restaurace. Poté chce Shiro vidět fotbal. Neko na straně Shira. Jane se taky postaví na stranu Shira a Neko a všichni jdou na fotbalový zápas, který Jane vůbec nebaví. A čeká tam na ně velké překvapení.
3. Spor s modrými
Druhý den jsme byli ve škole, kde se neučilo, ale připravovalo se na školní festival. Kuroh si všiml, že Kukuri má roztrhlý rukáv.
„Kukuri, máš roztrhlý rukáv. Hned ti to spravím.“ ozval se Kuroh. Kukuri se na sebe podívala.
„Opravdu. Díky moc Kurohu.“ poděkovala Kukuri. Kuroh jenom poupravil kostým a hned se vrhl na zašívání rukávu. Já na tyto práce nebyla. Nikdy mi to nešlo a nejspíš Kuroh to věděl, protože se do toho vložil hned. Dokonce veškeré přípravy organizoval, aby vše bylo dokonalé.
„Proč to neudělá Jane? Proč se o vše staráš ty, Kurohu?“ zeptala se náhle Kukuri.
„Ta je lepší na boj, než domácí práce.“ odpověděl Kuroh Kukuri. Tak jsem měla pravdu. Řekla jsem si v duchu. Sice jsem se maličko cítila uraženě, ale pravda to byla i v mém světě. Nedokázala jsem domácí práce, až na vaření, ale to je v mém reálném světě. „Ale umí dokonale vařit, jen je líná.“ dodal, aniž by se na mě podíval.
„Hej, já jsem tady.“ okřikla jsem Kuroha.
„Vím, ale říkám pravdu. Ani vařící náčiní si nechtěla.“ řekl mi Kuroh, aniž by se na mě podíval. „Tak a je to.“ řekl po chvíli Kukuri.
„Díky moc, Kurohu.“ poděkovala Kukuri. Neko nám všem jenom překážela. A dělala psíkusy, i když to byla kočka. Třeba se zamotala do stuhy natolik, že s Shirem jsme měli co dělat, abychom ji z toho vymotali.
„Kruci Neko, jak si to dokázala?“ řekla jsem maličko podrážděně, protože to nešlo rozmotat. Už jsem to chtěla ustřihnout a zničit tu stuhu, ale nakonec to nebylo nutné. Povedlo se mně i Shirovi ji z toho dostat.
„Příště si s tím nehraj.“ napomenul Shiro Neko.
„Dobře, Shiro.“ řekla smutně Neko. Ale když si všimla, že i já ji sleduju, tak na mě vyplázla jazyk. Chtěla jsem něco říct, ale Kukuri mi skočila do řeči, takže jsem se bránit nemohla.
„Když nic neděláte, máte volno, ale mohli by jste něco koupit.“ poradila nám Kukuri.
„Jístěže.“ odpověděl Shiro s úsměvem. Kukuri sepsala seznam, co vše se musí koupit a vyrazili jsme.
Šla jsem já, Shiro, Neko a Kuroh. Maličko jsem doufala, že narazíme na červený klan, teda hlavně na Lawa, ale nepoštěstilo se mi. Ale počítala jsem s tím. Jeli jsme vlakem od naší školy do města.
„Neztrať ten seznam Shiro.“ napomenul Kuroh Shira.
„Neboj, to se nestane.“ odpověděl Shiro a usmál se. Neko si prohlížela pasažéry ve vlaku a tulila se k Shirovi. Ani jsme nevěděli, co se bude dít na škole. Že ho obsadí červený klan, teda jenom Yata, Rikio a Law. Propásla jsem Lawa o fous, ale s tím se nedalo nic dělat. Dokonce se tam objevili i modří. Teda jenom Seri, Fushimi a Yujiro.
Dorazili jsme do města, kde jsme nakoupili potřebné věci a chtěli se vrátit, ale Neko dostala hlad.
„Mám hlad, pojďme se najíst.“ pobízela nás Neko.
„Najíme se, až se vrátíme.“ nesouhlasil Koroh s Neko.
„I já mám hlad.“ připustil Shiro. Kuroh si oddychl a nakonec souhlasil s tím, že se někde najíme. Věděla jsem, že je to chyba, ale nedalo se nic dělat. Nemohla jsem nic říct.
Došli jsme do nejbližší restaurace a sedli jsme si na zahrádku venku restaurace. Po chvíli přišla servírka a my si objednali. Neko si dala rybu, Shiro kari, Kuroh omeletu a já zeleninu. Všichni jsme si pochutnali. Už jsme se chystali se vrátit, když Shiro dostal nápad. Navštívit fotbalový zápas. Hodně mě tím překvapil.
„Máme spoustu práce.“ nesouhlasil Kuroh. Já jsem mlčela.
„Kam chce jít Shiro, chci jít taky.“ promluvila Neko.
„A co ty Janey? Proč mlčíš?“ zeptal se mě Kuroh a podíval se na mě. I ty dva se na mě podívali.
„Nevím, je to nebezpečnéé, ale když to chtějí vidět, tak proč ne. My dva je ochráníme.“ nakonec jsem se rozhodla být na straně Shira a Neko.
„Od kdy máš ráda fotbal?“ divil se Kuroh.
„Nemám, ale nechci kazit zábavu. A koukat se přímo nemusím. Můžu si vyrazit se podívat po stáncích.“ řekla jsem pravdu.
„A ztratíš se nám.“ protestoval Kuroh.
„Neztratím, budu stále na stadionu.“ usmála jsem se na Kuroha.
„Tak jo, jde se na fotbal.“ souhlasil nakonec Kuroh a všichni jsme vyrazili směr fotbalový stadion.
Stadion se začal plnit fanoušky. Všimla jsem si, že je tu pár modrých, ale snažila jsem se chovat normálně. I Kuroh si jich musel všimnout, ale taky nedělal žádné podezřelé věci, aby na nás neupoutal pozornost. Chvíli jsem se dívala na fotbal, ale pak jsem se odebrala a šla se podívat po celém stadiomu. Kuroh mě nerad pouštěl, ale věděl, že někdo se Shirem musí zůstat a mě ten fotbal nebaví.
Procházela jsem se a při cestě nedávala pozor na cestu. Kochala jsem se stánky. V tom jsem do někoho vrazila. Už jsem myslela, že spadnu na zem, ale někdo mě zachytil. Podívala jsem se, kdo to je a k mému překvapení to byl Law.
„L-Lawe?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. S Lawovou pomocí jsem se narovnala.
„Jane, co ty tu?“ byl taky Law překvapen.
„Jsme tu na fotbalovém utkání, ale nebaví mě to, tak jsem se šla projít. A co ty tu?“ taky jsem se Lawa zeptala.
„Jsem tu s Yatou. Chtěl jsem jít a Izumo mě poslal s ním.“ vysvětlil mi Law. „Dneska dopoledne jsme měli akci a bylo to dost napínavé.“ dodal tajemně.
„Povídej.“ vybídla jsem Lawa. Law mě odtáhl stranou, abychom nepřekáželi ostatním lidem.
„Anna zjistila, kde se ten kluk ukrývá, nebo spíš pobývá.“ začal vypravovat Law.
„Myslíš Shira.“ řekla jsem jméno Shira. „Pokračuj.“ vybídla jsem Lawa, i když jsem už věděla co bude následovat.
„Tak s Yatou a Rikiem jsme se tam vydali. Najít ho. Různě jsme se vyptávali studentů, jestli ho neznají a ukazovali jsme jim fotku,ale nikdo si ho nepamatoval. Rikio byl dokonce hrubý na dívky a hned od Yaty dostal vynadáno a pohlavek. Prej se má vyptávat jenom chlapců. Bylo vidět, že na dívku by si nic nedovolil, což se mi ulevilo. Pak se objevil jeden z modrých. Yata ho jmenoval Saruhiko, myslím, a začali proti sobě bojovat. Byl docela odpornej ten z modrých. Boj pokračoval dokud nezasáhla ženská od modrých. Jméno neznám. Oba přestali a nás vyhnala pryč z pozemku školy. A tak jsme odešli. Co se dělo pak netuším.“ dovyprávěl mi Law.
„Saruhiko Fushimi.“ řekla jsem Lawovi. „A ta žena byla Seri Awashima.“ dodala jsem.
„Nejspíš ano. Co jste zažili vy?“ zeptal se mě Law.
„Tak my byli ve škole a v době, kdy jste tam vpadli, jsme odešli do města, abychom jsme sehnali věci na festival. Byli na obědě a teď jsme na fotbale. Zatím normální den.“ odpověděla jsem Lawovi. Poté jsem si vzpomněla, co se bude dít po zápase. A hned jsem to Lawovi řekla.
„Buď na sebe opatrná.“ domlouval mi Law.
„Neboj, já bojovat nebudu, to Kuroh.“ usmála jsem se na Lawa. Jenže to jsem se šeredně pletla.
„Dobře. Už radši půjdu, nebo to Yatovi nevysvětlím.“ zesmutněl Law.
„Dobře, buď na sebe opatrný.“ popřála jsem Lawovi, protože jsem se o něho bála.
„Ty taky.“ popřál mi Law. Rozhlédl se kolem sebe a pak mě políbil. A já jeho. Pak se naše cesty rozdělily. Každý si šel po svých.
Obešla jsem celý stadion a u jednoho stánku jsem si koupila nějaké to jídlo a vrátila jsem se k ostatním. Neko, i když mě v lásce stále moc nemusela, tak se s chutí vrhla do toho jídla.
„Kde jsi takovou dobu?“ vynadal mi Kuroh.
„Víš kolik je tu lidí a těch návalů?“ řekla jsem otázku Kurohovi. O setkání s Lawem jsem pomlčela.
„Dobrá.“ přimouřil oči Kuroh.
„Díky za jídlo, Jane.“ poděkoval mi Shiro.
„Není zač. Myslela jsem si, že vám vyhládne.“ usmála jsem se na Shira. Pak jsme mlčky jedli a sledovali fotbalový zápas.
Po zápase jsme chtěli odejít, ale Shiro se chtěl zdržet.
„Proč? Víš, že po tobě jde modrý i červený klan?“ nesouhlasil Kuroh
„Půjdeme, až se to vylidní.“ souhlasil nakonec Shiro. Kuroh s tím taky souhlasil. Uznal, že je tu spousta lidí a do tlačenice se mu nechtělo. Jenže, když veškerý lid odešel a my se taky chystali k odchodu, tak se rozsvítily reflektory. Objevil se tu sbor modrých. A k tomu všemu začalo pršet. Snad nebudu zase nemocná. Pomyslela jsem si. I když minule jsem jenom v dešti seděla. Teď budu stát, ale mohu se kdykoliv schovat. Říkala jsem si pro sebe.
„Měli jsme hned odejít.“ pronesl Kuroh a objevili jsme se všichni čtyři na hřišti.
„Měli by jste se vzdát. Isano Yashiro, Kurohu Yatogami a Jane Yatogami. Vás neznám.“ promluvil hluboký ženský hlas. Byla to Seri. Shiro si stoupl před Neko a Kuroh přede mne. Neko se na přímila a vytvořila iluzi, kde jsme se všichni objevili ve městě plných lidí. Byl den a nepršelo.
„Schovejte se.“ křikl na nás Kuroh. Ale poslechl jenom Shiro s Neko. Já tasila svou katanu. Kuroh se na mě podíval.
„Nenechám tě bojovat samotného.“ řekla jsem sebejistě. Kuroh jenom přikývl hlavou na souhlas.
„O něho se postarám já.“ promluvil hluboký mužský hlas. Byl to Reisi Munakata. Po chvíli iluze zmizela a já a Kuroh jsme stáli na fotbalovým hřišti v dešti. Shiro a Neko se stačili schovat. Seri se stala mým soupeřem. Obě jsme tasily a boj začal.
Chvíli měla navrh Seri, chvíli já. Věděla jsem, že Kuroh bude Munakatou poražen, ale jak dopadnu já, to jsem nevěděla.
„Proč ho chráníte?“ zeptala se mě Seri.
„Je nevinný.“ odpověděla jsem Seri. Seri se zarazila a já zaútočila, ale rychle se vzpamatovala a můj útok vykryla. Jenže já se nebránila a jednu mi vrazila do obličeje. Ze rtu se mi spustila krev. Setřela jsem si krev. „Dobrý útok.“ pochválila jsem Serinin útok.
„Jak si myslela, že je nevinný?“ zeptala se mě Seri a na můj kompliment nereagovala.
„Je tu jeden svěděk, který nafotil fotku, jak je Shiro ve škole v době vraždy.“ řekla jsem Seri. „Ale víc neřeknu, jen si to zjistěte sami.“ dodala jsem, že už dál nehodlám mluvit.
„Ale takhle ho budeme podezřívat nadále.“ nedala se odbýt Seri.
„TAK DOST!“ ozval se ostrý hlas z tribuny. Všichni jsme se podívali po hlase. Byl to Shiro. A nad ním se objevil meč. Ukázalo se, že je další král. Všichni jsme se na něho dívali.