Sen reality III. - 2. kap.
Informace:
Shiro za pomocí spolužačky si zajistí alibi. Kuroh Shirovi věří, že je nevinný. Jane se večer setkává s Lawem, kde si promluví o tom, co se bude dál dít. A tráví spolu, sice krátkou, ale milovanou, chvíli.
2. Zajišťování alibi
Začali jsme žít u Shira a Neko. Kuroh nám vařil jídlo a Shiro přemýšlel, jak se dostat z toho podezření, že je vrahem. Dokonce jsme začali chodit do jeho školy. Na přednášky, kde se učitelé divili, co tam děláme. Všem jsme říkali, že jsme výměnní studenti I Neko začala chodit do té školy. Nikdo o ničem nevěděl. Dokonce jsme se zapojili do divadelního představení na školní festival. Kuroh se staral o kostýmy a já s Shirem a Neko přemýšleli, jak dokázat Shirovu nevinu. Věděla jsem, že je nevinný, ale nebylo jak to prokázat. Tedy zatím. Chyběl mi Law, ale nemohla jsem ho jít hledat, nebo jen tak navštívit. Nedokázala bych vysvětlit, jak vím, kde se nachází. I když Law by to věděl, ale asi by mi s tím moc nepomohl.
Shiro si zkoušel kostým. I Kuroh byl v kostýmu. I já s Neko. Shiro si uvědomil, že to bylo v době, kdy se konal školní festival. Proto jsme šli za pezidentkou školy.
Naštěstí jsme ji sehnali v kanceláři.
„Promiň, že rušíme, ale mohu tě o něco požádat?“ zeptal se dívky Shiro. Já, Neko i Kuroh byli s ním a mlčeli jsme.
„O co jde?“ zeptala se prezidentka školy.
„Mohu se podívat na seznam žáků z minulého festivalu? Chtěl bych vědět, kdo všechno se zúčastnil.“ požádal Shiro prezidentku školy.
„Musí to být?“ zeptala se prezidentka školy.
„Ano, prosím.“ poprosil Shiro. Prezidentka školy něco naťukala do počítače a vyjalo z tiskárny pár lisů papíru, kde byly jména účastníků festivalu. Shiro i Neko to kontrolovali. Já jsem věděla, že tam napsaný nebude. Že až později najdeme jeho alibi.
„Zvláštní, nejsem tu.“ promluvil zamyšleně Shiro. Kuroh se chystal tasit katanu. Včas jsem ho zadržela. Uvědomil si, že je tu ta prezidnetka školy a ta o tom vědět nemusí.
„Můžeš zkusit fotografy. Ti to celé fotili.“ poradila nám prezidentka školy. Všichni jsme se na ni podívali.
„To je dobrý nápad. Díky.“ poděkoval Shiro. Všichni jsme se vydali za fotografy.
Fotograf jsme našli v jejich klubovně. Ale hlavní fotograf byl venku, na pozemku školy. Hned jsme se ho vydali najít.
Naštěstí jsme měli štěstí a hned jsme ho našli.
„Promiň, že tě rušíme, ale můžeš nám ukázat fotky z minulého festivalu?“ zeptal se Shiro fotografa. Jeho jméno jsem si nepamatovala. Objevil se jen v této situaci, jinak tam vůbec nebyl.
„Máte štěstí, že to album nosím u sebe.“ řekl fotograf a v batohu hledal album. Nakonec to album našel. Podal ho Shirovi a ten se hned na to album vrhl společně s Neko. Jenže ani tady se nic nenašlo.
„Ani tady nejsem.“ řekl sklesle Shiro. Chtěla jsem navrhnout jít za Kukuri, ale nešlo to. Jak bych to jenom vysvětlila? Prostě to nešlo. Poté jsme odešli a j mému štěstí jsme narazili na Kukuri.
Kuroh se hned dívce uklonil, což nás všechny překvapilo. I mě, i když jsem to věděla.
„Děkuji za tvou dvojitou pomoc.“ poděkova Kuroh dívce.
„Eh...Není zač. Co tak skleslé výrazy?“ zeptala se dívka, a hlavně sledovala Shira.
„Nemohu se najít na seznamu ani na fotografiích minulého festivalu.“ řekl smutně Shiro.
„Počkej.“ zamysela se dívka. Chtělo se mi usmívat, ale nechtěla jsem se prozradit. „No jasně, už si vzpomínám. Pojďte se mnou.“ vybídla nás. Všichni jsme šli za tou dívkou.
Dívka nás zavedla do tělocvičny. Věděla jsem, co bude dál následovat.
„Vidíte tu díru ve stropě?“ ukázala na strop dívka. Všichni jsme se tam podívali. Ve stropě byla obrovská díra. „Poté, co se mi vyznal Sóta, tak jsem utekla sem. Všimla jsem si díry a na matracích ležel Shiro. Zeptala jsemse Shira, co se stalo, ale sám nevěděl, ale nejdřív jsem si ho vyfotila.“ usmívala se.
„A víš kolik bylo hodin?“ zeptal se honem Kuroh.
„Ano, za deset minut půlnoc.“ řekla dívka a ukázala fotografii Shira. Shirovi a Neko se ulevilo.
„Tak na dvou místech jsem nemhl být.“ promluvil Shiro.
„Pravda, jsi nevinný.“ pousmál se Kuroh. Já se z celého srdce usmála. V tom mi přišla smska. Podívala jsem se na ni.
„Dnes večer přijď do hotelu Hvězda. Law.“ přečetla jsem si zprávu.
„Promiňte, ale musím jít. Zkusím na něco přijít, jak přesvědčit červený a modrý klan, že Shiro je nevinný.“ řekla jsem a jak jen to šlo, jsem rychle zmizela.
Pospíchala jsem do hotelu Hvězda, i když čas jsem měla. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla, kde to je, tak jsem to šla hledat. A ještě má orientace ohledně zeměpisu byla mizivá. Na cestu jsem se ptala i několik lidí, protože tento hotel se v anime neobjevil. A ani žádný jiný hotel. Naštěstí asi po dvou hodinách jsem ten hotel našla.
Vstoupila jsem dál a nevěděla jsem co mám dělat. Blížila se teprve šestá hodina večerní a Law se nezmínil v jaký čas se mám dostavit. Jenom večer napsal. Ani jsem nevěděla, co má Law v plánu. Šla jsem k recepci, poptat se, když mi v tom někdo dal ruce na mé oči.
„Hádej, kdo jsem.“ pokusil se muž změnit hlas. Byl to Law.
„Lawe.“ promlivila jsem celá šťastná. Law sundal své ruce z mých očí a já se na Lawa otočila.
„Pojď, půjdeme do pokoje. Tam si promluvíme.“ řekl Law a já šla poslušně s Lawem.
Law otevřel dveře ve třetím patře. Nechal mě vejít do pokoje jako první. Hned za mnou zavřel dveře. Vzula jsem se a otočila se na Lawa. I Law se vzul a hned mě chytil za bradu a něžně políbil.
„Chyběla si mi.“ řekl mi Law.
„Ty mě taky. Měla jem co dělat, abych tě nepolíbila při našem první setkání při tom souboji.“ řekla jsem pravdu.
„Nápodobně.“ řekl Law a hned mě políbil. I já Lawa políbila. Vzal mě do náruče a přenesl na postel. Tam mě začal líbat a já jeho. Pomalu jsme se začali navzájem svlékat. Až jsme byli zcela nazí. Law nás přikryl dekou a vnikl do mě. Já jsem začal sténat. Po chvíli se připojil i Law. Začal přirážet. Oba jsme sténali. Law si hrál s mými prsy a já Lawa hladila po zádech. Poté začal víc přirážet, dokud jsme se neudělali. Law si lehl vedle mě a já si hlavu položila na jeho hruď. Law si mě víc přitiskl blíž. „Tak povídej. O co tu jde?“ zeptal se mě Law. Vše co jsem věděla a na co jsem si vzpomněla jsem Lawovi řekla. „To je zajímavé. Škoda, že nejsme spolu v jednom klanu.“ řekl maličko smutně.
„To je pravda, ale v anime Seven Ghost jsme taky ze začátku nebyli spolu. Jen v anime Brothers Conflict.“ řekla jsem a začala jsem Lawa prstíkem hladit po hrudi.
„Pravda, ale v Seven Ghostu jsme se ještě neznali. Nebo spíš já tebe.“ řekl Law.
„Pravda. Ale já věřím, že se nám podaří se nějak spojit i tady. V nejhorším budeme proti sobě bojovat. Jako prvně.“ usmála jsem se.
„Spíš budeme trénovat, nebo aspoň já.“ přiznal Law.
„To i já. Nedokázala bych ti ublížit.“ přiznala jsem se Lawovi.
„To ani já ne.“ řekl Law a políbil mě do vlasů.
„Jak si zjistil, že Mikoto je tvůj bratr?“ zeptala jsem se Lawa.
„Objevil jsem se v nějakém centru, nebo domě. Nevím co to bylo za místo. Nevěděl jsem, kde jsem a co to jsou za lidi. Po chvíli Mikoto nás rozpustil a řekl ať bojujeme. Musel jsem bojovat proti modrým. Pak zajali Mikota a my se sešli v baru u Izumiho. Ten nám všem řekl, že se Mikoto nechal schválně zajmout modrými, že si tam pobude, dokud nenajdeme vraha Tatary. Pak se otočil na mě a řekl, že se omlouvá, že mi to neřekli, ale abych jako mladší bratr se tomu snažil zabránit, proto to zamlčeli přede mnou. Pak druhý den nám Yata poslal informaci, že našel vraha Tatary. Všichni jsme se rozutekli do města, kde jsem viděl tebe a bohužel jsem musel zaútočit.“ přiznal se mi Law a řekl vše, co se mu přihodilo.
„Snad se budeme vídat častěji. Takhle vytratit se nebudu moct pokaždé.“ přiznala jsem Lawovi.
„To ani já ne, bohužel.“ přiznal pravdu Law.
„Na co ses vymluvil?“ zeptala jsem se Lawa.
„Že jsem si vyhlídl dívku, se kterou si chci jenom užít.“ přiznal se mi Law a zrudly mu tváře.
„Tak ty si se mnou chceš jenom užít, jo?“ na oko jsem se urazila.
„No, nic lepšího mě nenapadlo. Promiň. Není to jenom jednorázovka. Tebe bych bral na celý život.“ přiznal se mi Law. „A na co ses vymluvila ty?“ zeptal se mě, aby změnil od sebe pozornost.
„Že jdu přemýšlet o tom, jak vás červené a modré přesvědčíme, že je Shiro nevinný. Ale asi na nic nepřijdu a nechám tomu volný průběh. Jinak nevím, co by se tu jinak stalo.“ přiznala jsem.
„Měla si lepší výmluvu, než já.“ přiznal Law.
„Ale bylo to narychlo. Ani jsem nečekala, co kdo na to řekne.“ řekla jsem. „Kde spíš?“ zeptala jsem se Lawa na jeho noclech.
„V Mikotově pokoji nad barem a ty?“ odpověděl a taky se mě zeptal Law.
„Já v pokoji Shira. V posteli s Neko, což Neko nadšená není a Shiro s Kurohem na zemi.“ řekla jsem pravdu.
„Snad se ti nic nestane.“ měl obavy Law.
„Neboj, ale ty buď na sebe opatrný.“ požádala jsem Lawa. Bylo mi jasné, že se musíme rozloučit, na nějakou dobu, než se zase uvidíme. Oba jsme se začali oblékat. Políbili jsme se a já z pokoje odešla jako první. Pak odešel i Law.
Já se vrátila domů k Shirovi. Naštěstí ani jeden z nich se neptal, co jsem dělala, co jsem vlastně vymyslela. Kuroh mi nabídl jídlo, ze kterého mi chtěla Neko ujídat, ale Kuroh ji vždy praštil přes ruku a na po páté to vzdala.
„Tak co? Vymyslela si něco? Asi nic, co?“ zeptal se Kuroh a zároveň si odpověděl.
„Bohužel.“ pokrčila jsem rameny. Pak jsme se postupně umyli a šli spát. Čekal nás další náročný den.