Sen reality III. - 1. kap.
Informace:
Jane a Law se dostávají do třetího anime. Jane hned anime pozná. Jde o anime K. Ale kde je Law? Jane zjišťuje, že je sestra Kuroha, a že je trénoval mistr Ichigen. Nakonec i Jane se setkává s Lawem, který patří do červeného klanu.
1. Třetí anime na světě
Uběhly další tři měsíce a nic se nedělo. Říkala jsem si, že to bylo asi poslední dobrodružtví, které jsem zažila. I když ten hlas říkal, že se uvidíme znovu. Tak nevím. Perníkové srdíčko jsem měla na poličce u sebe v pokojíku. Nikdy jsem nikomu neřekla, odkud ho mám, kdo mi ho dal atd...Hned by mě poslali do blázince a to jsem nechtěla. Pak bych jsem se nemohla dívat na anime, vidět aspoň Lawa v anime One Piece. Jsem na tom závislá, teda spíš na někom. A tím někdo byl Law.
Jednou večer jsem si četla knížku a už se mi zavíraly oči. Zavřela jsem knížku a šla jsem spát. Zavřela jsem oči a hned jsem pocítila, jak se vznáším. Otevřela jsem oči a byla jsem zase v té bílé místnosti bez ničeho.
„Vítej dcero má.“ promluvil hlas. Dcero? Zděsila jsem se. „Ano, jsi má vyvolená dcera, která dokáže díky mě putovat z anime do anime a zažívat různá dobrodružství. Teď tě posílám do anime, kde to bude zase maličko nebezpečné, než v předchozím anime. Ale v prvním anime si to zvládla bravůrně, tak věřím, že to zvládneš i tady.“ pokračoval ten hlas „Se svým parťákem se tam taky setkáš. Sama uvidíš, kde se potkáte a za jaké situace. Určitě se ti v hlavě honí spousta otázek, ale na ty di dám odpovědi časem. Nespěchej na to.“ jenom jsem přikývla hlavou, že rozumím. Pak se objevilo ostré světlo, až jsem musela zavřít oči.
Když jsem oči otevřela, byla jsem někde v trávě. Slunce mi svítilo do očí, tak jsem se hned posadila.
„Už jsi vzhůru?“ promluvil na mě známý hlas, ale Law to nebyl. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Kuroh Yatogomi. Takže jsem v anime K. Pomyslela jsem si. Snad s Kurohem nic nemám, nebo snad ano? Ptala jsem se sama sebe.
„Ano, jsem už vzhůru.“ odpověděla jsem Kurohovi.
„Něco uvařím a pak vyrazíme. Máme spoustu práce.“ řekl Kuroh a začal připravovat omeletu. Omeletu jem už dlouho neměla, ale nic jsem neříkala. „Večer až se někde usadíme, tak budeme trénovat boj s katanou. Mistr Ichigen Miwa by mi neodpustil, kdyby si vyšla ze cviku. I mně by to neodpustil.“ dodal, když vařil omeletu.
„Dobře.“ přikývla jsem na souhlas. Poté jsem si všimla, že mám u sebe katanu. Takže zase bolavé ruce a začít od znova. Pomyslela jsem si. I když Ichigen, jestli trénoval i mě, tak bych to měla umět. A taky bych to nemusela zapomenout, když jsem se to učila s Lawem, v prvním anime a v našem prvním dobrodružstvím. Poté mě zajímalo, jaký vztah mám s Kurohem, ale bylo mi blbé se ho ptát.. Po chvíli jídlo bylo hotové. Oba jsme se pustili do snídaně.
„Jsi připravena zabít bezbarvého krále?“ zeptal se mě u snídan Kuroh. Podívala jsem se na Kuroha. Věděla jsem, že ani já, ani Kuroh ho nezabijeme, protože bezbarvého krále zabije stříbrný král, nebo-li Shiro.
„Jsem připravena na cokoliv.“ odpověděla jsem Kurohovi a doufala jsem, že jsem neřekla něco špatně.
„Tak je to správně, sestřičko.“ řekl mi Kuroh. Díky bohu, že vím v jakém vztahu jsme. Jsme sourozenci. Ulevilo se mi. Bála jsem se totiž, že spolu chodíme. Tím pádem jsem volná a nechodím s nikým. Mohu se dát znovu dohromady s Lawem. Ale kde je? Teda doufám, že tu je. Pomyslela jsem si. Doufala jsem, že Law tu taky je. Po jídle jsem s Kurohem vyrazila na cestu do středu města. Věděla jsem, že hledáme Shira, který zabil Tataru Totsuku a ještě to bylo natočeno na videu.
Šli jsme do středu města. Cesta nám trvala skoro půl dne. Cestou jsme si dali ještě oběd, který Kuroh uvařil. Byla to dobrota. Když jsme došli do města, tak zrovna panoval rozruch. Na všech bilbordech byla podobizna Shira, kde se hlásalo, že hledají tohoto chlapce. A Yata z červeného klanu ho našel a hned na Shira zaútočil. S Kurohem jsme se na sebe podívali. Přikývli jsme a šli zachránit Shira. I když Kuroh ho chce zabít sám. S mou pomocí samosebou. Naštěstí jsem věděla, že se tak nestane. Kuroh zaútočil na Yatu. Já chtěla zajmout Shira, když v tom mi někdo zkřížil katanu. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Law. Srdce mi poskočilo. Nejraději bych ho objala a políbila, ale nešlo to. Došlo mi, že patří do červeného klanu.
„Rád tě vidím, ale teď bojuj.“ zašeptal Law. Vzala jsem to vážně a zaútočila jsem na Lawa, který můj útok vykryl. „Zlepšila ses.“ pochválil mě Law.
„Taky tě ráda vidím, i když jsi na opačné straně, ale prej jsem se učila u největšího mistra umění s katanou.“ ušklíbla jsem se na Lawa, i když bych jsem se raději usmála.
„U koho?“ zeptal se Law a přitom jsme bojivali.
„U tebe a pak u mistra Ichigena.“ odpověděla jsem Lawovi „Jinak ten hoch na obrázku je nevinný. Toto tělo ovládl bezbarvý král a ten kluk se jmenuje Shiro Isana a je to stříbrný král.“ oznámila jsem Lawovi.
„Takže se honíme za falešným vrahemTatary?“ zeptal se mě Law.
„Jak o něm víš?“ byla jsem překvapena.
„Řeknu to takhle. V červeném klanu o něm dost mluví a Izumo, barman, nám vysvětlil, proč byl Mikoto, mimochodem můj bratr, zajat.“ oznámil mi Law. Docela mě to překvapilo.
„Tak za chvíli budeš v obraze i beze mne.“ ušklíbla jsem se.
„Ale rád bych vše slyšel od tebe.“ taky se Law ušklíbl.
„Snad nastane chvíle.“ řekla jsem, co si přeju. „Jinak ten co bojuje s Yatou, je můj bratr a jmenuje se Kuroh.“ dodala jsem.
„Tak oba tu máme sourozence.“ ušklíbl se Law.
„Vypadá to tak.“ řekla jsem.
„Janey, razíme.“ ozvalo se za mnou. Byl to Kuroh, který držel Shira v náručí.
„Promiň, musím vyrazit.“ řekla jsem a Law z oslovení Janey byl překvapen, tak jsem ho uhodila, což Law nečekal a skácel se k zemi. Ale zas tak velkou ránu jsem mu nedala. A taky to byla rána nechtěná. Nechtělo se mi do toho, ale musela jsem. Pak jsem zmizela stejnou silou, jako umí Kuroh.
Naše síla spočívala v tom, že jsme dokázali vytvořit sílu pomocí dalších pomocných rukou, jako lana a zachytit se pevného bodu a letět. Něco jako spiderman.
Přistáli jsme na střeše ze jedné budov. Viděla jsem Shira naživot. Bílá kočka se proměnila v nahou ženu. Já i Kuroh jsme odvrátili zrak a Shiro zpanikařil. Hned si svlékl školní uniformu, teda jenom sako a dal ho kočce, aby se oblékla.
„Teď tě tu zabiju.“ promluvil Kuroh, když byla kočka oblečena. I když neochotně si to oblékla.
„Proč?“ divil se Shiro.
„Jsi bezbarvý král. A napáchal si tolik škod, že je zapotřebí tě zabít.“ odpověděl Kuroh.
„Počkej, ale já jsem nevinný.“ řekl Shiro. Já mu věřila, protože jsem věděla, že je opravdu nevinný. Ale Kuroh to nevěděl a říct mu to, to jsem zase nemohla.
„Tak proč tě zachytila ta kamera?“ zeptal se Kuroh. Já jenom poslouchala. Shiro to vzdal.
„Dobrá, ale před popravou bych měl jedno přání. Předej vzkaz mé nemocné sestře, kterou mám.“ řekl nám Shiro a začal něco čmárat na papír. Chtělo se mi smát, protože jsem věděla, že nás Shiro napálí, ale musela jsem držet nervy na uzdě. Kuroh byl v rozpacích. Když Shiro vše napsal a předal vzkaz, tak kočičí žena to pochopila, vytvořila iluzi a oba zmizeli. Kuroh a já jsme na to koukali překvapeně. Kuroh rozbalil list papíru a podíval se na to. Já Kurohovi koukala přes jeho ruku a četla psaní. Stálo tam: „Nechali jste se napálit.“ a smějící se smajlík. Já to nevydržela a začala jsem se smát. Kuroh se na mě podíval.
„Tady není nic k smíchu.“ řekl přísněji Kuroh.
„Promiň, ale takhle se nechat nachytat, to se nedá nesmát se.“ vysvětlila jsem Kurohovi, proč se směju.
„Musíme ho najít.“ řekl rozhodně Kuroh. Věděla jsem, kde Shiro bydlí, ale nemohla jsem to říct. Díky uniformě jsme zjistili, na jakou školu chodí. Hned jsme se tam vydali.
Jednalo se o školu Ashinaka. Při cestě na procházce skoro na pozemcích školy, jsme na razili na dívku. Hned mi došlo o koho jde. Byla to Kukuri.
„Promiň, mohu se na něco zeptat?“ zeptal se Kuroh dívky. Ta se na nás podívala.
„Jistěže.“ odpověděla dívka.
„Kde najdeme tohodle chlapce?“ zeptal se Kuroh dívky a ukázal jí fotku Shira.
„Myslíte Shira Isanu, ten bydlí tady. Hned vás tam odvedu.“ usmála se dívka. Byli jsme rádi. I když jsem to věděla, tak bych tam nikdy netrefila.
Došli jsme na ubytovnu. Dívka nám ukázala okno od bytu, kde měl být Shiro. S Kurohem jsme se tam podívali.
„Děkuji slečno.“ poděkoval Kuroh i za mě.
„Není zač.“ řekla dívka a my vyrazili do bytu.
Přišli jsme k bytu. Kuroh slušně zazvonil. Byl dobře vychovaný. Ale nikdo nám nepříšel otevřít. Což bylo divné. Pak jsme si všimli, že Shiro s kočičí ženou utíká. Hned jsme se s Kurohem za Shirem pusttili.
Honili jsme se po celém objektu školy. Až to Shiro vzdal a přiběhl do svého bytu a my za ním. Byla jsem zadýchaná, že jsem se nezmohla na žádné slovo. Shiro mi nalil vodu.
„D-díky.“ poděkovala jsem zadýchaně a napila jsem se.
„Není zač.“ usmál se na mě Shiro. Chtěla jsem Shirovi úsměv oplatit, ale radši jsem to neudělala.
„Teď tě zabiju, bezbarvý králi.“ řekl Kuroh.
„Ale já nejsem bezbarvý král.“ bránil se Shiro.
„Shiro, je Shiro a je můj.“ promluvila kočičí žena. Všichni jsme se na ni podívali. Stála za Shirem, protože Shiro jí nedovolil, aby si stoupla před něho, která se snažila Shira bránit.
„Než mě zabiješ, tak se najíme.“ navrhl Shiro. Prosebně jsem se na Kuroha podívala.
„Dobrá. Něco udělám.“ rezignoval Kuroh a chtěl si vzít svoji tašku, když mu došlo, že ji sebou nemá, ale pak ten kufr našel na chodbě se vzkazem od té dívky, že ho nechal venku. Kuroh vduchu poděkoval dívce, že mu podruhé pomohla. Mezitím co Kuroh vařil, panovalo ticho. Tak ráda bych jsem Shirovi řekla, že mu věřím, ale nemohla jsem. Aspoň jsem jemu a kočičí ženě věnovala úsměv. Shiro se na mě taky usmál. Kočičí žena si mě přeměřovala. Bylo vidět, že mi nevěří.
„A vy jste milenci?“ zeptal se mě Shiro po chvíli. Zrovna jsem pila vodu ze sklenice a poté, co se Shiro zeptal jsem vyprskla vodu a ještě se zakuckala.
„N-ne. Jsme sourozenci.“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Promiň.“ omluvil se mi Shiro.
„Není proč se omlouvat. Nevěděl si to.“ usmála jsem se na Shira. „Jen si mě překvapil.“ vysvětlila jsem Shirovi.
„Dobře. Jsi jiná, než tvůj bratr.“ oznámil mi Shiro.
„Jinak já jsem Jane a to je Kuroh.“ představila jsem sebe i svého brara.
„Isana Yashiro, nebo-li Shiro. A to je Neko.“ taky se představil Shiro a svou kočičí ženu taky představil. Kuroh nás celou tu dobu poslouchal. Vařil kari. Po chvíli bylo jídlo hotové a podávalo se na stůl. Všichni jsme si na jídle pochutnali. Po jídle si vzal slovo Kuroh.
„Teď je čas, tě zabít.“ řekl Kuroh Shirovi a chystal se tasit svou katanu. Já zůstávala v klidu.
„Musí to být? Já opravdu nejsem bezbarvý král, nebo jak si mě nazval. Jsem prostě Shiro.“ řekl Shiro Kurohovi. Já Shirovi věřila. Kuroh dostal nápad.
„Něco zkusíme.“ řekl a tasil diktafon.
„A je to tady zase.“ řekla jsem si pro sebe, aby mě Kuroh neslyšel.
„Zmáčkni nějaké tlačítko.“ řekl Kuroh Shirovi. Shiro přistoupil a udělal to, co mu řekl Kuroh, aby udělal.
„Než začneš jednat, tak si vše prověř a pak jednej.“ promuvil hlas našeho mistra Ichigena.
„Strašidelný.“ promluvil Shiro.
„To je náš mistr Ichigen Miwa, a když říká abych to prověřil, tak to prověřím.. Pokud nám dáš dobrý důkaz, že jsi nevinný, tak tě nezabijeme.“ dodal. Ulevilo se mi a nejen mně, ale i Shirovi a Neko. Poté co jsme se domluvili, že nám Shiro dokáže, že v době vraždy byl jinde, tak jsme šli spát. Já s Neko jsme si lehly na postel, což se Neko moc nelíbilo a Shiro s Kurohem na zem. Všichni jsme hned usnuli. Teda mně to trošku trvalo. Musela jsem myslet na Lawa. Asi po třech hodinách jsem i já usnula.