Sen reality II. - 8. kap.
Informace:
Jane, Lawa, Chi a Yuuskeho čekají nejen přijímačky na vysokou, ale i promoce. Na vysokou, kromě Yuusukeho se dostali všichni tři. Na střední je den otevřených dveří a třída Jane, Lawa, Chi a Yuusukeho připravila kavárnu. A vše proběhlo hladce. Nakonec všichni čtyři udělali promoci a Yuusuke je přijat na vysokou. A tak končí druhé dobrodružství Jane a Lawa.
8. Rozdělení
Blížila se naše promoce. Moje, Lawa, Chi a Yuusukeho, ale hlavně se blížily zkoušky na vysokou. Učila jsem se společně s Lawem. Chi se učila sama, stejně tak Yuusuke. Chi to chtěla zvládnout sama a Yuusuke by se neodvážil požádat o pomoc. Jen já i Law jsme chtěli trávit spolu volný čas, ale museli jsme se učit, tak jsme se učili spolu, abychom byli spolu.
Nastal den zkoušek. Místo naší střední školy jsme šli na vysokou, kde se konaly zkoušky. Před školou se shromáždilo spoustu uchazečů. Byli jsme rozděleni do různých skupin. Byla jsem ve skupině s Yuusukem.
„Tak, jak se cítíš?“ zeptal se mě Yuusuke.
„Nervózně, a jak ty?“ taky jsem se Yuusukeho zeptala.
„Taky tak.“ odpověděl mi Yuusuke. Pak nás odvedli do učebny, kde jsme si museli sednout ob lavici. Poté se rozdaly papíry s testy. Měli jsme na to šedesát minut. Dali jsme se do práce. Po šedeseti minutách jsme museli testy odevzdat a mohli jsme odejít.
S Chi a Lawem jsme se sešli venku před školou. Law mě hned políbil.
„Chyběla si mi.“ řekl mi do ucha.
„Ty mně taky. Ale byla jsem ráda, že si tam nebyl se mnou, protože bych jsem se soutředila na tebe a ne na test.“ přiznala jsem Lawovi.
„To já taky.“ přiznal se mi i Law.
„Nezajdeme někam?“ navrhl Yuusuke.
„Já jsem pro, ale dáme vědět ostatním, ne?“ souhlasila jsem. I Law s Chi byli pro. Yuusuke napsal smsku Ukyovi, že se zdržíme. Odepsal hned, že to bere na vědomí a vyřídí ostatním. A my si zašli do nejbližší kavárny.
Sedli jsme si do jednoho z boxů. Po chvíli přišla servírka a všichni jsme si objednali čokoládu s pohárem. Po chvíli jsme naši objednávku dostali. Povídali jsme si nejdřív o tom testu a pak různě o různých věcech. Zdrželi jsme se asi tři hodiny. Měli jsme o čem povídat.
Po návratu nás čekal výslech. Všichni jsme se sešli v obýváku a my museli odpovídat na otázky, které se týkaly zkoušek. Co si myslíme, jak to dopadne. Říkali jsme pravdu, jak jsme byli nervózní, že máme pochybnosti, že těch uchazečů bylo tolik a tolik atd...Pak jsem si šla lehnout. I bez večeře, protože jsem byla po to všem tak vyčerpaná a unavená, že jsem se osprchovala zalehla a hned usnula.
Ve škole se chystalo otevření škol pro uchazeče. Naše třída musela něco vymyslet, co se podnikne na dni otevřených dveří. Vymysleli jsme, že otevřeme kavárnu. Vše jsme chystali na tu naší kavárnu. Ve školní kuchyňce jsme uvařili kupu kávy, ale i čaje a plno sušenek. Ve třídě se připravovala kavárna. Všichni jsme si nechali udělat oblek číšnice a číšnika. Lawovi to moc slušelo. Zírala jsem na Lawa s otevřenou pusou. A pak to vypuklo. Chi na chvíli zmizela, ale já věděla, kde je. Fuuto ji odtáhl pryč. Bohužel Lawovi jsem to nestačila říct, protože jsme měli kupu práce s kavárnou. Měli jsme dost návštěvníků. Každý se chtěl občerstvit a napít se po té prohlídce po škole. A hlavně zklidnit nervy po strašidelném hradě, kterou připravila Fuutova třída. Byla jsem ráda, že bylo konečně po dni otevřených dveří. Měla jsem toho plný kecky a nejen já, ale i celá naše třída. A to nás ještě čekal úklid. Všichni jsme makali dost dlouho. Až Masaomi pro nás musel přijet, protože nám ujelo poslední metro. Naštěstí s tím počítal, tak byl připraven a před školou byl poměrně brzy.
Doma jsem zalehla do postele a hned usnula. Naštěstí druhý den byl víkend, tak jsem se mohla prospat. Ale i tak jsem se musela stále učit. Blížila se naše promoce. Museli jsme se učit na tu promoci. Takže jsme byli stále zabalení v učebnicích.
V pondělí než jsme vyrazili do třídy, tak jsem se šli podívat na nástěnku, jak jsme dopadli u zkoušek na vysokou.
„Chi, ty ses dostala.“ zaradoval se Yuusuke. Já a Law jsem ještě hledali naše jména. Chi našla Yuusukeho, ale ten se bohužel nedostal. Nakonec mě našel Yuusuke a Chi Lawa. Oba jsme se dostali a bylo vidět, že já jsem to měla jen tak, tak.
Doma zastavil Subaru Chi. Věděla jsem, o čem chce s ní mluvit. S Lawem jsem šla ke mně do pokoje.
„Ty víš, co Subaru chce říct Emě?“ zeptal se mě Law.
„Vím. Chce jí říct, že není připraven být jejím přítelem, že musí zesílit a přijal pozvánku na basketbalovou školu daleko od domova. A to není všechno. Skoro všichni se odstěhují. Kaname i Iori.“ řekla jsem Lawovi. Ten mě pozorně poslouchal.
„To bude pro Emu strašný pocit, že?“ zeptal se mě Law.
„Bude, ale všichni se budou chtít už osamostatnit.“ řekla jsem. „Snad tu už nebudeme. Sice nerada se budu s tebou loučit, ale u těchto smutných chvil nechci být.“ přiznala jsem Lawovi. Law mě objal a já se k Lawovi přitulila. V tom někdo na mě zvonil. Šla jsem otevřít. Byl to Kaname. „Kaname?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Chci ti říct, že se za pár dní budeme muset rozloučit. Odjíždím se svým klubem do světa.“ oznámil mi Kaname. Chi se vracela do svého pokoje, tak to zaslechla.
„I ty?“ řekla překvapeně a plačtivě Chi.
„Proč?“ zeptala jsem se Kanameho, i když odpověď jsem znala.
„Musím se osamostatnit.“ přiznal pravdu Kaname. „Ale ještě se neloučíme.“ usmál se. S Chi jsme přikývly, Kaname se na nás usmál a odešel. Chi se na mě podívala.
„Jestli chceš, pojď dál.“ vyzvala jsem Chi. Ta jen přikývla a vstoupila dál.
Sedla si vedle Lawa a já taky vedle Lawa. Law seděl uprostřed.
„Subaru a Iori se taky stěhují.“ promluvila Chi. Poté se rozplakala. Law si se mnou vyměnil místo a já Chi objala. I ona mě. V tom jsem zjistila, že i mně tečou slzy. Návzájem jsme se utěšovaly. Ani jsme nezaregistrovaly, že Law odešel.
V pátek jsme se vrátili ze školy, kde na nás čekalo překvapení. Všichni bratři se sešli v obýváku a blahopřáli nám všem. Všichni jsme udělali promoci. Nastala oslava. Byl přichystaný dort, chlebíčky, šampanské, prostě vše, co k oslavě patří. V tom zazněl zvonek.
„Yuusuke, jdi otevřít.“ řekl Natsume Yuusukemu.
„Proč, zrovna já.“ řekl otráveně Yuusuke a šel otevřít. Přišla mu obálka. V dopise stálo, že byl přijal na vysokou, jako my tři. Málem se zhroutil. Pak se slavilo až do pozdních ranních hodin.
Asi okolo šesté ráno jsem si šla lehnou. Po chvíli na mě někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Byl to Law.
„Smím dál?“ zeptal se mě Law.
„Jistě, pojď.“ usmála jsem se na Lawa a pustila ho dovnitř. Law vešel a taky se na mě usmál. Vzal mě za bradu, sklonil se a políbil mě. I já Lawa políbila. Pak jsme se milovali, jako by to mělo být naposledy. A taky že jo. Nějak jsme oba usnuli. Když se se mnou začal točit svět, tak jsem otevřela oči. Byla jsem zase v bílé místnosti. Law tam nebyl. Věděla jsem, že je konec dobrodružství.
„Doufám, že sis to užila. Dobrodružství končí. Vrať se zase zpátky domů. Uvidíme se příště.“ promluvil hlas. Chtěla jsem něco říct, jak se uvidíme, když kromě bíla nebylo nic vidět. Ale v tom se objevilo ostré světlo, až jsem musela ty oči zavřít. Poté jsem je znovu otevřela a ležela jsem ve své posteli.
Vstala jsem. Musela jsem pořád myslet na Lawa a na naše druhé dobrodružství. Ale vypadalo to, že to nebude konec. Že s Lawem se ještě uvidím. A na to jsem se moc těšila. Když jsem udělala své povinnosti, hned jsem si pustila anime Brothers Conflict, abych jsem viděla tento příbeh znovu. A i když to smutné nebylo, tak jsem přeci jenom nakonci brečela. Byl tu ještě jeden důvod, proč jsem věřila, že se mi to nezdálo. U postele jsem měla perníkové srdce s nápisem „Miluju tě lásko“, které mi koupil Law na dovolené, na které jsme byli. Hned jsem si to srdce schovala na poličku. Naši si toho naštěstí nevšimli, za což jsem byla velice ráda. A těšila jsem se na další dobrodružství, které nás dva mělo znovu čekat. Byla jsem zvědavá, do jakého anime se dostaneme tentokrát.