Sen reality II. - 7. kap.
Informace:
Všichni jedou do rodinného sídla. Kaname kvůli práci jel o den dříve. Doma zůstává Yuusuke, aby se učil na příjimačky a Chi s Jane Juliho doma zapomněli. Při večerních oslavách Law vyslechne Jane, která říká důvody, proč miluje Lawa a ne jeho.
7. Dovolená
Měsíc poté, co jsem se uzdravila, tak dovolena odpadla, ale nezoufali jsme, protože Kaname dostal nápad, že bychom mohli jet za ním, za jeho prací. Jízda autem měla zabrat pět hodin. Já moc nadšená z toho nebyla. Ani Law ne. Já a Law jsme už náš vztah netajili. Každý to věděl. Tak se občas stalo, že Law u mě přespal. V jeho pokoji jsem nebyla ani jednou. Chtěla jsem ten pokoj vidět, ale řekla jsem si, když si to Law nepřeje, abych jsem tam chodila a sám mi to nenabídl, tak tam chodit nebudu. Juli Lawovi začínal víc věřit, což jsem byla ráda. Proto se hlavně zaměřil na Chi, na kterou chtěl dát pozor.
Nastal den odjezdu. Jelo se ve dvou autech. V prvním jel Masaomi, Wataru, Louis, Azusa, Tsubaki, Iori a Ukyo. Ve druhém autě jel Natsume, Subaru, Hikaru, Chi, já a Law. Kaname jel o den dříve a Yuusuke zůstal, aby se mohl připravit na zkoušky na vysokou a Fuuto měl mít koncert.
V autě panovalo ticho. Law mě držel za ruku a já držela Lawa za ruku. Natsume řídil auto a u toho popíjel kávu.
„Stalo se něco mezi vámi?“ zeptal se Hikaru a měl tentokrát na mysli Chi a Subara. Ani jeden nic zatím neřekl.
„Ne, nic. Co by se mělo stát?“ zeptal se Subaru Hikara. Chi jenom mlčela.
„A co mezi vámi, Natsume?“ zeptal se provokativně Subaru Natsumeho. Ten zrovna pil a vyprskl kávu a na chvilku ztratil kontrolu nad řízením auta. Ostatní si museli ptát, co se asi u nás děje.
„N-nic.“ odpověděl Natsume.
„Už vím, co jsem zapomněla.“ promluvila Chi. I já si vzpomněla. „Juliho jsem nechala doma.“ řekla zklamaně.
„Promiň, ale už se nevracíme.“ odpověděl Natsume Chi. Všem se muselo ulevit, když zjistili, že Juli zůstal doma. Kromě Lawa, protože s Julim se přátelil. A i Louis s Julim byl za dobře. Pak jsme si různě povídali. Po pěti hodiny a půl hodiny jízdy jsme dorazili na místo. Jelo se takhle dlouho, protože jsme měli několik přestávek. Na záchod, pití i jídlo.
Po příjezdu na místo jsme se šli do sídla ubytovat. Pokoj jsem tu sdílela s Chi. Byly tu dvě postele, balkón, stůl, židle a koupelna. Takže jsme nemusely někam přes chodbu do koupelny, nebo na záchod. Což bylo skvělé. Zabydlely jsme se. Stýskalo se nám po Julim, ale ani jedna z nás si to neuvědomila, že chybí. Nebo spíš já to věděla, ale musela jsem mlčet. Ale naštěstí tam nebyl sám. Byl tam Yuusuke. I když Juli se umí o sebe postarat sám.
Všichni jsme se sešli dole. Všichni jsme na sobě měli yukaty. Moc nerada to nosím, protože se v tom blbě chodí, ale měli to všichni a šlo o oslavu, tak jsem to musela mít na sobě. Ale i Law. Všichni jsme byli připraveni vyrazit. A tak jsme vyrazili.
Došli jsme na začátek stánků, kolotočů a všech různých atrakcí. Rozhlédli jsme se kolem sebe. Nikde žádné známé tváře nebyly. Teď jsem měla na mysli Kanameho a Fuutu.
„Rozdělíme se. Ať si to každý užije po svém. O půlnoci se sejdeme tady.“ rozhodl Masaomi. Šli jsme já, Wataru, Chi a Law. Jak se rozdělili ostatní netuším.
Šli jsme ke stánku s ledovou tříští. Wataru na ni dostal chuť. I já s Lawem jsem si dala tříšť. Po tříšti jsme šli na kolotoče. Wataru si to užíval. Já moc ne, protože kolotoče moc v lásce nemám. Ale Wataru nás všechny přesvědčil ať jdeme. Takže jsem šla i já. Law jakoby to vycítil, že se bojím, tak při každé atrakci mě držel za ruku. Byla jsem za to ráda. Dodával mi tím odvahu. Ale myslím si, že to bylo oboustranné. Že i Law měl strach, jen to nedal najevo. Možná by mi to i řekl, ale před Chi, či Watarem ne. Rozuměla jsem mu. I já to nechtěla přiznat. Naštěstí Wataru na to nepřišel. Po kolotočích si dal Wataru další tříšť. Věděla jsem, že mu bude zle, ale mlčela jsem. Po tříšti jsme si prošli stánky a stavili jsme se u jednoho, kde bylo chytání rybek do síťky. Wataru si to chtěl zkusit. Toto lákalo kupodivu i mě. Tak jsem to taky zkusila. Na poprvé jsem síťku roztrhla, ale podruhé jsem chytila hned tři rybky. I Law si to zkusil, ale jemu to nešlo vůbec. Aspoň jsem se mohla ze srdce smát.
„Jen se směj, vymstí se ti to.“ na oko se urazil Law.
„Promiň, ale je to komické.“ smála jsem se.
„Jane, je v tom přeborník. Ani já ji nedokážu překonat.“ řekla Chi a taky se začala smát. Watarovi to taky nešlo, ale jemu jsem se nesmála. Byl ještě malý, aby to mohl ovládat. I když já mám co říkat, když jsem to zkoušela prvně. I když podle Chi jsem v tom přeborník. Pak si dal Wataru další tříšť.
Procházeli jsme se. Law a já jsme se drželi za ruce.Wataru baštil tříšť a já s Lawem jsem baštila maso, které jsme si dali napůl. Bylo toho dost a věděla jsem, že to všechno nesním. A Law taky měl hlad, tak souhlasil, že si to dáme napůl.
„Tobě bude zle, Wataru.“ řekla Chi Watarovi.
„Ale nebude.“ ujistil Wataru Chi. Ale já věděla, že zle mu bude. V tom jsme šli kolem pódia, kde měl vystoupení Fuuto. „Je Fuuto, pojď jsme se na to podívat.“ navrhl nám všem. Všichni jsme s tím souhlasili a šli se podívat.
Fuuto zpíval a všimla jsem si, že nás zmerčil a sleduje Chi. Law mě objal kolem ramen a já se k němu víc přitulila.
„Mylím, že je mi zle.“ řekl náhle Wataru a držel se za břicho. Všichni jsme se sebrali a šli najít záchody.
Po chvíli jsme je našli. Wataru hned běžel na záchod. Podívala jsem se na Lawa a ten šel za ním. Pochopil, co jsem po něm chtěla, aniž bych jsem promluvila nahlas.
„Omluvte nás.“ řekl Law a spěchal na záchod za Watarem. Já a Chi jsme osaměly, ale ne na moc dlouho. Za chvíli se u nás objevil Kaname. Moc nadšená jsem nebyla.
„Co pak tu děláte sami, sestřičky?“ zeptal se Kaname a stoupl si mezi nás.
„Watarovi je zle a Law šel za Watarem. Tak tu na ně čekáme.“ odpověděla Chi Kanamemu.
„Tak to pak jo.“ usmál se Kaname a přitom se díval na mě. „Mohu s tebou na chvilku mluvit, Jane?“ zeptal se mě náhle.
„No, já nevím.“ soukala jsem ze sebe.
„Jen jdi, já tu počkám.“ usmála se na mě Chi. Tím mi nepomohla a to vůbec. Pak jsem tedy přikývla a neochotně jsem šla stranou s Kanamem.
Kaname mě přimáčkl ke stromu. Sehnul se, aby mi viděl do očí. Bála jsem se, že udělá něco, co nechci, aby udělal. I když slíbil, že o polibek se nepokusí, přesto jsem tomu nevěřila. V jednom měl Juli pravdu a to tu, že chlapi jsou zvířata, ale Law byl jiný. Ten jediný byl normální chlap.
„K-Kaname?“ dostala jsem ze sebe. Ten se nepřestal dívat do mých očí. Snažila jsem se pohledem uhýbat. V tom mě chytil rukou za bradu. A je to tady. Pomyslela jsem si. Nemohla jsem se nijak bránit. Pevně jsem zavřela oči a čekala, že mě Kaname políbí, což jsem nechtěla.
„Říkal jsem ti, že se o nic nepokusím, dokud nebudeš chtít sama.“ promluvil konečně Kaname. Ale neodtáhl se ode mne a stále mě držel za tu bradu.
„Vím, ale i tak se toho bojím.“ přiznala jsem své obavy.
„Neboj. To budeš první ty, kdo mě políbí.“ řekl rozhodně Kaname. Dívala jsem se mu taky do jeho očí.
„Nebudu. Mám svého Lawa.“ řekla jsem rozhodně.
„Vím, a nechápu, co na něm vidíš.“ přiznal se mi Kaname.
„Vidím v něm správného chlapa, který dívku do ničeho nenutí, když nechce.“ dostala jsem ze sebe, proč jsem si vybrala Lawa. „A taky je nejmužnější chlap na světě. Ale to nejsou důvody, proč ho miluju. Má dobrý charakter a na tom mi hodně záleží. Nemíním tím, že ty ten charakter nemáš, ale nejsi můj typ a mniši by se o ženy, tak zajímat neměli, i když jsou výjimky. Ale Law je prostě nejlepší na světě a tak to zůstane.“ dodala jsem. Nevěděla jsem, že Law vše slyší. Neviděla jsem ho, protože přede mnou byl Kaname. I Kaname nevěděl, že tam stojí Law.
„Myslím, že je na čase ji propustit.“ promluvil Law za Kanamem. Oba jsme se na Lawa podívali. Kaname se ode mne odtrhl.
„Asi vše slyšel, co?“ promluvil Kaname.
„Skoro vše.“ přiznal Law. „Watarovi je líp.“ díval se na mě.
„Jestli jí nějak ublížíš, tak ti ji přeberu.“ promluvyl výhružným hlasem Kaname na Lawa. V tom se objevil jeho kolega, který Kanameho poslal pracovat, že dívky na něho už čekají.
„Tak se měj sestřičko.“ řekl Kaname při běhu.
„Slyšel jsem tvůj proslov. Myslela si to vážně?“ zeptal se mě Law a vystřídal pozici Kanameho. Přimáčkl mě ke stromu a rukou chytl za bradu. Tentokrát mi to nevadilo. Dívali jsme si do očí. V tom jsem Lawa překvapila. Místo odpovědi jsem ho políbila.
„Stačí ti tato odpověď?“ zeptala jsem se a usmíval jsem se od ucha k uchu. Law jenom přkývl a něžně mě políbil. Tím mi dal najevo, že to myslí vážně. Po chvíli se odtrhl.
„Ema šla s Watarem ještě na zbytek koncertu Fuuta, co podnikneme my?“ zeptal se Law.
„Nevím, co navrhuješ?“ zeptala jsem se. Law mi neodpověděl a zval mě za ruku a táhl mě pryč.
Bohužel nebylo žádné místo na milování, ale oba jsme věděli, že to není zapotřebí. Že se milujeme i tak, aniž bychom se museli stále milovat. I když ta touha byla oboustranná. Procházeli jsme se okolo stánků. Law mi koupil velké srdec z perníku. Nechala jsem si ho. Neotevřela jsem ho a ani nesnědla. Chtěla jsem si ho uchovat na památku. Stálo tam totiž, Miluju tě lásko.
Nakonec jsme došli na louku, kde jsme se sešli s Masaomim, Hikarem, Tsubakim a Azusou. Dívali jsme se všichni na ohňostroj. Kde byli ostatní netuším. Law mě objímal kolem ramen a já se k Lawovi tulila. Po ohňostroji jsme se sešli tam, kde jsme se rozloučili a společně i s Kanamem a Fuutou vyrazili do sídla.
Šli jsme všichni hned do postelí. Wataru cestou usnul a Masaomi ho celou cestu nesl na zádech. I mně se zavíraly už oči. Ale vydržela jsem to až do sídla. Tam jsem zalehla a hned usnula.
Druhý den jsme se vraceli domů. Nasnídali jsme se, sbalili jsme si věci a dali do kufru aut, Kaname a Fuuto přisedli do naší party a jeli jsme.
„Ještě si uděláme zajíšťku.“ řekl nám Masaomi. Já věděla kam se pojede. Poté jsme nasedli do aut a jeli jsme.
Cestou jsme se stavěli na hřbitově, kde byli pohřbení biologičttí rodiče Chi. Masaomi koupil kytici a dal ji Chi, aby ji mohla dát na hrob. Chvíli jsme se u hrobu zdrželi. Nikdo nic neříkal. Všimla jsem si, že Chi brečí. I mně bylo do breku, ale potlačovala jsem slzy. Law mě objal, tím mi dodal odvahu nebrečet. Pak jsme se vrátili k autům a jelo se domů.