Sen reality II. - 5. kap.
Informace:
Chi řeší hned dva problémy. Vyznal se jí Tsubaki a dokonce se chystá Chi vyznat i Azusa. Jane se zase vyzná Kaname. ví, že Jane miluje Lawa, přesto Jane řekne, že se ji nevzdá.
5. Dvojité vyznání
Od dne, kdy jsme byli v tom centru dění, uplynula nějaká ta doba. Chi dostala pár her, které měly jít teprve do obědu. Byla z toho celá šťastná. Po nocích nedělala nic jiného, že hrála hry. Juli z toho byl už na prášky. Nemohl se pořádně vyspat. Proto spával přes den a to většinou u mě na rameni. Bylo mi Juliho líto. Navrhovala jsem mu, že může spát u mě, ale to nechtěl ani slyšet. Že mně a Lawovi nebude brát soukromí. Snažila jsem se Julimu vysvětlit, že si stejně jenom povídáme, ale i tak o tom nechtěl nic slyšet. Nedivila jsem se Julimu, ale chtěla jsem, aby se konečně vyspal.
Tsubaki s Azusou, hlavně Tsubaki, mluvili o nějakém anime, kde měli dabovat. Nebo spíš dabovat chtěli. Hlavního hrdinu a hlavního záporáka. Věděla jsem, jak to dopadne, ale přesto jsem nedala nic znát a ty dva podporovala. Ale po konkurzu se chlapi dozvěděli, že Tsubaki roli nedostal, kdežto Azusa ano. Tsubaki takhle jednou večer vyběhl ven a Azusa se ho vydal hledat. Já a Chi jsme se zrovna vracely ze školy, když jsme narazily na ty dva. Tsubaki totiž slyšel rozhovor, mezi Chi a Azusou. Znělo to tak, že mu řekla, aby tu roli vzal. Že tím posílí a i zesílí. A nejen on, ale i Tsubaki. Něco v tomtto smyslu řekla Azusovi. Přetlumočila jsem jednou Lawovi večer v mém pokoji.
S Chi jsme se vracely, když se Tsubaki vracel domů. Azusa hned svého bratra objal.
„Bál jsem se o tebe.“ řekl Azusa Tsubakimu.
„Promiň, přemýšlel jsem.“ omluvil se Tsubaki Azusovi. „Přijmi tu roli. Aspoň někdo bude dabovat.“ řekl Tsubaki Azusovi. Věděla jsem, co bude následovat. „Hned zavolej svému agentovi. Dodal ke svému bratru.
Myslíš to opravdu vážně?“ zeptal se Azusa nevěřícně Tsubakiho. Ten hlavou přikývl na souhlas. Oba se znovu objali. Poté Azusa mě čapl za ruku a odtáhl do jeho pokoje. Chi zůstala venku s Tsubakim. Věděla jsem, co se stane. Oba šli stranou, kde si Tsubali vylil srdíčko na Chi. Poté Tsubaki Chi objal a něco jí pošeptal do ucha. Ve smyslu, že ji nikomu nedá. Poté ji políbil. Věděla jsem to z toho anime a taky pak od vyprávění od Chi, která se mi ten večer ještě svěřila. Já to pak přetlumočila Lawovi.
A co se dělo se mnou? Azusa mě vytáhl do jeho pokoje a zavřel za sebou dveře. Už jsem se bála, že je zamilovaný do mě a ne do Chi.
„Počkej chvilku.“ promluvil na mě Azusa. Vzal do ruky mobila a zavolal svému agentovi, že tu roli bere. Pak se otočil na mě. „Myslíš, že by byla chyba se vyznat Chi?“ zeptal se mě náhle. Byla jsem překvapena.
„J-jako, že ji miluješ?“ zeptala jsem se Azusi.
„Ano.“ přikývl Azusa.
„Tak problém v tom nevidím. Jen nevím jestli tvou lásku opětuje.“ řekla jsem opatrně a dávala jsem si pozor, abych jsem neřekla něco, co se teprve stát má.
„Nemyslíš si, že by to bylo hrozné? Vždyť sourozenci spolu chodit nemají, je to zločin.“ řekl Azusa a měl na mysli incest.
„Neboj, nebyl by to zločin. Nejste pokrevní sourozenci. Každý máte jiné rodiče. A i když se vzali, jste nevlastní sourozenci. A to myslím, že nevadí.“ snažila jsem se to nějak Azusovi vysvětlit.
„Díky Jane, pomohla si mi.“ usmál se na mě Azusa.
„Tak mohu jít?“ zeptala jsem se Azusi.
„Ještě moment. Vím, bude to troufalé, ale myslíš si, že na Chi má zálusk i Tsubaki?“ zeptal se ještě Azusa.
„To bohužel netuším.“ zalhala jsem a doufala jsem, že mu nedojde, že lžu. Protože nevím, jak bych jsem to vysvětlila.
„Díky moc. Jestli chceš, můžeš jít. Ale jestli chceš, můžeš tu zůstat.“ nabídl mi Azusa.
„Díky, já půjdu. A nemáš vůbec zač. Moc jsem ti nepomohla.“ nesouhlasila jsem s Azusou.
„Ale jo pomohla a hodně.“ usmíval se Azusa.
„No, jak myslíš.“ řekla jsem a pokrčila jsem rameny. „Tak já půjdu.“ řekla jsem, rozloučila se a poté jsem odešla do svého pokoje.
Jakmile jsem vlezla do svého pokoje, podívala jsem se z okna ven. Nic jsem neviděla.V tom někdo na mě zazvonil. Šla jsem ke dveřím a otevřela jsem dveře. V nich stála Chi. Byla v šoku. Došlo mi, co se stalo a bez řečí jsem ji vtáhla do pokoje a zavřela jsem dveře. Chi si sedla na mou postel.
„Chi, co se stalo?“ zeptala jsem se Chi, i když jsem věděla co se stalo.
„O-on mě políbil.“ dostala ze sebe Chi.
„K-kdo?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Věděla jsem, že to byl Tsubaki, ale musela jsem hrát překvapenou.
„Tsubaki.“ řekla mi Chi a rozbrečela se. Hned jsem ji objala. Hladila jsem ji po zádech, jako tenkrát Law mně, když mě utěšoval.
„To bude dobré, uvidíš.“ utěšovala jsem Chi. Věděla jsem, že se to nesmí dozvědět Juli. Ten by pěkně jančil. V tom někdo zazvonil. Uvědomila jsem si, že je to Law, který touto dobou chodil do mého pokoje za mnou. „Počkej chvilku na mě.“ řekla jsem Chi, pustila jsem ji a šla otevřít dveře. Opravdu to byl Law. Hned mi věnoval ten nejkrásnější úsměv pod sluncem. Když si všiml mé ustarané tváře, hned mu zmizel úsměv ze rtu.
„Stalo se něco?“ zeptal se Law místo pozdravu.
„Dneska se to nehodí. Je tu Chi.“ zašeptala jsem Lawovi
„Jen ať jde dál.“ křikla na nás Chi. Podívala jsem se na Chi. „Myslím to vážně.“ řekla a pousmála se. Pustila jsem Lawa dál. Law zavřel dveře a sedl si na postel vedle mě.
„Stalo se něco?“ zeptal se znovu Law.
„Tsubaki mě políbil.“ řekl Chi Lawovi, co se stalo. Law už o tom věděl, ale dělal překvapeného.
„Nevím, co na to mám říct, ale jestli mám radši jít, tak půjdu.“ promluvil po chvíli Law.
„Jen zůstaň a nemusíš nic říkat. Bude to dobré, jen nechci být teď sama.“ přiznala se nám Chi.
„Jen tu zůstaň, jak dlouho budeš chtít.“ usmála jsem se na Chi a znovu ji objala. Chi se znovu rozplakala a Law nevěděl co má dělat.
„Díky.“ poděkovala Chi. Všichni tři jsme si celou tu dobu mlčeli. Ani jeden z nás nepromluvil. Bylo by slyšet i špendlík spadnout na zem, jaké ticho panovalo. Takhle jsme tu seděli asi do jedenácti. V jedenáct se Law sebral, že půjde už spát. Chi se zvedla taky. Oba dva odešli ajá byla sama. Vzala jsem si věci a šla jsem se osprchovat. A pak jsem zalehla do postele a spala jak špalek až do rána.
Po několik dnech přiběhla za mnou Chi s tím, že ji Subaru pozval na basketbalový zápas. Věděla jsem, co po zápase bude následovat. Subaru se nepřímo vyzná Chi. A taky, že u toho bude Natsume. Chi se připravila a šla se podívat na basketbalový zápas Subara. Já a Law jsme byli osamotě v mém pokoji.
„Ty víš, co se stane, viď?“ zeptal se mě Law.
„Jo, Subaru se nepřímo vyzná Chi a Natsume tak nějak u toho bude.“ řekla jsem Lawovi. Ten se na mě podíval. „Myslím to tak, že Subaru řekne něco ve stylu, aby s ním byla pořád, sledovala ho a podporovala ho a byla mu vždy na blízku. A Natsume to uslyší a Subara pošle pryč a zeptá se Chi, jestli se jí vyznal a Chi řekne, že neví.“ snažila jsem se to Lawovi nějak vysvětlit.
„Už chápu.“ přikývl Law. „Nezávidím Chi. Každý je do ní zamilovaný, až na pár výjimek.“ řekl a bylo poznat, že s Chi soucití.
„Ty a Kaname.“ souhlasila jsem s Lawem. „Teda doufám.“ dodala jsem.
„Přesně tak. Sice Ema je pěkná a roztomilá, ale ty jsi víc sexy a roztomilejší.“ řekl mi Law. Poté co to řekl mi zrůžověly tváře. I Law se červenal. „Já se půjdu učit. Ale nejraději bych tu zůstal s tebou.“ řekl a postavil se na nohy. Já ho doprovodila ke dveřím a pak jsem se zamkla. Sedla jsem si ke stolu, že se taky budu učit, když jsem si všimla, že tu Law nechal mobila. Vzala jsem ho do ruky, že Lawovi mobila přinesu, když někdo zvonil na zvonek. Myslela jsem si, že je to Law, ale byl to Kaname.
„K-Kaname?“ dostala jsem ze sebe.
„Ahoj sestřičko. Chtěl bych ti něco říct.“ začal mluvit Kaname.
„Ale já nemám teď čas. Chci se učit.“ odpověděla jsem Kanamemu.
„Toto nepočká.“ řekl Kaname a přirazil mě ke zdi. „Miluju tě a budeš jedině má.“ vyznal se mi Kaname. Chvíli jsem byla omámena šokem. Ani jsem si nevšimla, že přišel Law, aby si vzal svůj mobil. Takže vše viděl i slyšel.
„A-ale já tě nemiluju. Miluju někoho jiného.“ dostala jsem ze sebe.
„Je to Law, že?“ spíš konstatoval Kaname, než se ptal. Já jsem jenom přikýval hlavou na souhlas. „Nevzdám se tě. Budu o tebe bojovat.“ oznámil mi.
„Doufám, že nebudou žádné bitky.“ zděsila jsem se.
„Neboj se. To nehrozí.“ ujistil mě Kaname. Chtěla jsem mu věřit, ale věřila jsem Kanamemu jenom tak napůl. Věděla jsem, že se Law ubrání, ale nechtěla jsem žádné bitky. „Tak se měj krásně, sestřičo.“ řekl a odešel. Já jsem se zhroutila. Klesla jsem na bobek a rozbrečela jsem se. Law ke mně přiběhl. Vzal mi klíče a odemkl můj pokoj a odnesl mě do postele. Poté zavřel dveře. Vše viděl i slyšel.
„Neboj se, dobře to dopadne.“ utěšoval mě Law. Vrhla jsem se do jeho náruče a rozbrečela jsem se na plno. Law mě hladil po zádech a utěšoval mě. Povedlo se mi nějak usnout. Tentokrát Law u mě zůstal až do rána.