Sen reality II. - 4. kap.
Informace:
Natsume zve Chi a Jane do centra her. Jane se moc nechce, protože ji hry neberou, ale Chi ji přemluví a Jane souhlasí. Napíše Lawovi a ten souhlasí, že taky půjde, i když hry taky nejsou jeho parketa. A tak všichni čtyři zažívají úžasný den v centru her.
4. Svět her
Uběhlo párdní od svatby. Vše probíhalo hladce. Jednou se takhle ozval Natsume Chi. Věděla jsem to od ní, protože se stavila v mém pokoji. Zrovna zazvonila a já šla otevřít.
„Chi, co se děje?“ zeptala jsem se Chi
„Mohu dál?“ zeptala se Chi. Ustoupila jsem stranou, aby mohla vejít dál. Zavřela jsem dveře.
„Tak co se děje, Chi?“ zeptala jsem se Chi znova a posadila jsem se k ní na postel.
„Pamatuješ na Natsumeho?“ zeptala se mě Chi.
„Jak bych mohla zapomenout.“ usmála jsem se a při představě, jak nám vynadal, se fakt zapomenou nedá. Musela jsem se té představě zasmát.
„Tak nás pozval do centra her.“ řekla celá šťastná Chi.
„Já?“ zeptala jsem se nevěřícně.
„Ano i ty.“ usmívala se Chi.
„Co tam budu dělat?“ byla jsem v mírném šoku.
„Hrát hry.“ smála se Chi.
„Vždyť víš, že mě hry neberou.“ řekla jsem a doufala jsem, že je to pravda.
„Vím, ale jde o to, že nás dvě chce pravděpodobně poznat.“ vysvětlila mi Chi. Zamyslela jsem se.
„Možná máš pravdu.“ přikývla jsem
„Jestli chceš, řekni Lawovi, určitě s tebou půjde.“ mrkla na mě Chi.
„Chci ti něco říct.“ chystala jsem se Chi se vším svěřit.
„Že spolu chodíte? To vím. Jde to na vás poznat.“ smála se Chi.
„V-vážně?“ divila jsem se. Proč to teda nepoznali ostatní? Nebo mlčí? Ptala jsem se sama sebe.
„Jo, ale ostatní jsou nejspíš slepí. Jsou to hold chlapi.“ uklidnila mě Chi, jako by mi četla myšlenky. Přikývla jsem na souhlas. „Tak co? Půjdeš?“ zeptala se mě, jestli půjdu, či ne.
„Jo, půjdu.“ přikývla jsem na souhlas. Chi mě radostí objala.
„Skvělé, hned mu odepíšu a domluvím to.“ zajásala Chi. Byla jsem ráda, že je Chi šťastná. Chi hned pádila do svého pokoje odepstat Natsumemu. Já taky vzala mobila do ruky a napsala jsem Lawovi, co se plánuje a jestli se nechce připojit. Za chvíli mi od Lawa přišla odpověď, že hry sice nemusí, ale že se mnou by šel i na konec světa. Napsala jsem mu, že se mu ještě ozvu, až budu znát podrobnosti. A taky, že s hrami jsem na tom úplně stejně. Už na to Law nereagoval. Za chvíli mi napsala Chi, že se sejdeme v deset dole. Smsku jsem přeposlala Lawovi. Law odpověděl OK. Hned jsem se šla obléci do pohodlných věcí. Jako byli kraťasy, tílko a botasky. V deset jsem byla připravena a čekala jsem dole.
Po chvíli dorazil Law. Usmál se na mě. Mlčky jsme čekali na Chi a na Natsumeho. Chi po pěti minutách dorazila a všichni jsme čekali na Natsumeho.
„Kdy má Natsume přijet?“ zeptala jsem se Chi.
„Na půl jedenáctou.“ odpověděla pohotově Chi.
„Co? To jsme v klidu mohli být ještě vevnitř. A za pět minut půl sejít sem dolů.“ protestovala jsem.
„Promiň.“ omlouvala se mi Chi.
„Teď je to už jedno.“ řekla jsem a mávla nad tím rukou. Chi se usmála.
„Kampak máte namířeno, sestřičky?“ zeptal se za námi mužský hlas. Všichni jsme se otočili. Byl to Kaname.
„Jdeme do zábavného parku. S Natsumem.“ odpověděla Chi Kanamemu. Kaname přešel ke mně.
„Proč sis nevybrala mě?“ zašeptal mi do ucha. „Máš štěstí, že mám práci.“ znovu mi zašeptal do ucha. „Tak si to užijte sestřičky.“ usmál se na nás a odešel. V tom přijelo auto a v něm byl Natsume. Všichni jsme si nastoupili do auta. Já a Law dozadu a Chi dopředu a jelo se do středu města, do zábavného parku.
V autě se jelo mlčky. Nikdo nic neříkal. Za pár minut jsme byli na místě a Natsume zaparkoval na parkovišti.
„Tak, jak se těšíte?“ zeptal se nás Natsume.
„Já strašně.“ odpověděla Chi a usmála se.
„Ale jo, docela jo. Ale varuju, nejsem přeborník.“ odpověděla jsem Natsumemu.
„Mě hry moc neberou.“ odpověděl Law.
„Nebojte, užijeme si dost zábavy.“ řekl Natsume a usmál se. Úsměv jsme mu všichni oplatili.
Vešli jsme do centra. Všude panoval ruch. Plno dětí s rodiči se bavilo na různých hrách. Hned mě zaujal automat na plyšáky. Law si toho všiml. Určitě by mi rád jednoho plyšáka věnoval, ale neměl u sebe tolik peněz, i když jsme patřili mezi boháče. A taky ani jeden z nás si nechtěl dovolit utratit nějaké ty peníze, když vlastně to naše peníze nebyly.
„Vše platím já, tak se neostýchejte. Na co chcete jít první?“ oznámi nám Natsume a zeptal se nás, co nás zaujalo jako první. Chi se na mě podívala.
„Nekoukej na mě. Víš, že se v tom nevyznám. Tak výběr přenechám tobě.“ řekla jsem Chi. Ta jenom přikývla.
„Tak půjdeme na střílečku Fantomas?“ zeptala se Chi. Všichni jsme s tím souhlasili.Vydali jsme se tuto hru najít v tomto centru.
Po chvíli jsme to nakonec našli. Natsume to zaplatil a každý si vzal pistoli. Hráli jsme ve dvojicích. Nejdřív Natsume s Chi, aby nám ukázali, jak se to hraje. Muselo se střílet na fantomy, kteří se ve hře objevovali a dávat si pozor, aby se netrefil obyčejný civilista. Chi vyhrála po pěti minutách. Pak nastala řada na mně a Lawovi. Oba jsme se soustředili. Věděla jsem, že by Law bral spíš katanu a svoji moc, ale tady neměl ani jedno. Hra po třech minutách skončila. Protože se mi povedlo zastřelit civilistu. Tím pádem jsem prohrála, protože se obejvil šerif a dal mi želízka.
„Tak to bylo rychlé.“ smál se Natsume. „Dejte si další partii.“ vyzval nás a hodil do automatu peníze. Tentokrát hra trvala deset minut. Oba jsme zvítězili, teda znovu zvítězil Law, protože střelil víc fantomů, než já, ale tentokrát jsem netrefila žádného civilistu.
„Vidíš, jak ti to šlo.“ poplácala mě po zádech Chi. Nastavila jsem ruku.
„Gratuluju k vítězství.“ pogratulovala jsem Lawovi. Ten ruku přijal a usmál se.
„Díky, ale nebyla si špatná.“ řekl mi Law s úsměvem. Natsume si všiml, jak to mezi mnou a Lawem jiskří, ale nedal najevo nic. Dělal, jako by nic nebylo. Za to jsem byla ráda. A myslím, že jsem nebyla jediná.
„Kam zamíříme teď?“ zeptala se Chi.
„Nezajdeme na oběd? Je čas oběda. Pak bychom pokračovali v hraní.“ navrhnul Natsume. Docela jsem už hlad měla. Dokonce jsem pociťovala, že mi i v žaludku kručí.
„Já jsem pro.“ souhlasila jsem.
„I já.“ řekla Chi.
„Hlad mám, ale podřídím se vám.“ řekl Law a pokrčil rameny.
„Tak, je rozhodnuto.“ řekl Natsume a vedl nás do restaurace, která byla v centru.
Byla to restaurace, kde ses mohl obsloužit sám. Já jsem si dala nudle a kungpao s kuřecím masem. Law si dal špíz s hranolkami, Chi čínu s rýží a Natsume ramen. K pití jsme si všichni dali colu. Sedli jsme si ke stolu a popřáli si dobrou chuť.
„Jak se vám tu líbí?“ zeptal se nás Natsume.
„Mně moc.“ řekla Chi a bylo vidět, že je jak v sedmém nebi.
„Není to špatné.“ řekla jsem pravdu. Docela jsem se bavila a to jsme hráli zatím jenom jednu hru.
„Natož, že hry nehraju, je tu zábava.“ souhlasl i Law.
„To jsem rád.“ řekl Natsume. Pak jsme si různě povídali. Po jídle jsme šli hrát další hry. Ale Chi vybrala tentokrát o něco klidnější hry, aby nám slehlo po tom jídle.
Jako druhá hra byla konzole, kde se hrál bowling. Tentokrát my dívky hrály proti chlapům. Nejdřív Chi a Natsume nám ukázali, jak se to hraje. Pak jsem přišla na řadu já a nakonec Law. Bylo to snadné, než jsem si myslela. První moje rána a hned jsem dala strike.
„Jsi dobrá.“ pochválil mě Natsume.
„Díky, ale jinak mi to moc nejde.“ přiznala jsem a usmála jsem se. Nakonec skóre bylo takové, že já a Chi jsme vyhrály. Pak jsme si zahráli další akční hry. Jednou jsem byla s Lawem, pak s Chi a pak i s Natsumem. Střídali jsme se. Když jsem byla s Chi, tak jsem byla vždy vítěz, jinak poražená. Ale nevadilo mi to. Hlavní bylo, že jsme se bavili a o to tu šlo.
„Mám pro vás překvapení.“ řekl Natsume a začal nás vést dozadu centra, kde nikdo nebyl.
Přišli jsme ke skákacímu hradu pro dospělé. Nikdo tu nebyl. Což mě překvapilo.
„Rezervoval jsem to jenom pro nás.“ přiznal nám Natsume. Vzuli jsme se a šli skákat. Navzájem jsme do sebe strkali, abychom toho dotyčného schodili na zem. Ale dávali jsme si pozor, aby nikdo nepřišel k úrazu. Nejvíc, kdo ležel na zemi jsem byla já. Ale Law se zaměřil hlavně na Natsumeho a Chi. Ale aby to nebylo podezřelé, tak i schazoval mě, ale nebylo to tak silné. Tak jsem vždy udržela rovnováhu. Jednou se stalo, že jsem i na Lawa spadla. Oba jsme hned zrudli, ale abychom to zamaskovali, tak jsme se hned postavili na nohy a skákali dál. Skákali jsme něco přes hodinu. Pak jsme šli rovnou do restaurace na večeři. Tentokrát ne v centru her, ale v centru města. Po jídle nás Natsume hodil domů.
Když jsme byli před domem, tak jsme se loučili.
„Děkuji za dnešní báječný den.“ poděkovala jsem Natsumemu.
„I já se bavil.“ přiznal Law.
„Chi, příště ti přivezu zkušební hru.“ slíbil Natsume Chi.
„Dobře, díky.“ poděkovala Chi Natsumemu. „Díky za dnešek.“ znovu poděkovala.
„Není zač. Někdy si to můžeme zopakovat.“ slíbil nám Natsume. Všichni jsme vystoupili a Natsume odjel. My se vrátili domů.
Každý hned šel do svého pokoje. Nikoho jsme v domě neviděli, nebo spíš nenarazili. Každý měl nějakou tu svou zábavu. Buď venku, nebo ve svých pokojích. Když jsem se převlékla do domácího, tak někdo na mě zazvonil. Myslela jsem si, že je to Law, ale byl to Kaname. Vetřel se do mého pokoje.
„Škoda, že sis nevybrala mě. Ale příště půjdu já, místo brášky.“ zašeptal mi do ucha a dal mi na něho pusu. Poté odešel. Já jsem stála v šoku. Tohle jsem nečekala. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem se šla ospršit a zalezla jsem do postele. Ale v uších mi stále zněla slova, která mi řekl Kaname. Doufala jsm, že se tak nestane a příště zase půjdu s Lawem, Natsumem a Chi. Asi po třech hodinách jsem nakonec usnula a spala jsem, jak špalek.