Sen reality II. - 1. kap.
Informace:
Jane a Law se dostávají do nového anime. Jde o anime Brothers Conflikt. Jane s Lawem zjišťují, že jsou nevlastní sourozenci. Ale nebrání jim to, aby pokračovali ve svém vztahu, jako u prvního anime. Jen tady to musí tajit.
1. Nový anime
Uběhly tři měsíce a ten sen o anime seven ghost, kde jsem byla s Lawem, měla stále před sebou, jako by to byl opravdový sen. Ale nic se dál nedělo. Říkala jsem si, jak bylo možné, že jsem se v tom anime zjevila. Ale co jsem se probrala ze sna, hned jsem se na toto anime znovu podívala. Bulela jsem u toho jak malá. A proč? Protože jsem si do toho anime představovala sebe i Lawa, jak tam jsme spolu a užívali jsme si.
Po třech měsících jsem šla znovu spát pozdě, až po půlnoci. Byla asi jedna hodina ranní. Když v tom jsem pocítila, že se zase vznáším. Otevřela jsem oči a byla jsem zase v té bílé místnosti, jako před třemi měsíci.
„Vítej Jane. Znovu zažiješ dobrodružství. Tentokrát ne tak nebezpečné, jako bylo ředtím. Hodně zdaru a budeš mít zase společníka.“ řekl mi ten stařický hlas, který mě přivítal a pak propustil domů před třemi měsíci. Je to zase sen? Nebo realita? Ptala jsem se sama sebe. Pak jsem se objevila v metru.
Vedle mě stála dívka, kterou jsem poznala, jenom jsem ji nemohla přiřadit, odkud ji jenom znám. Na rameni měa veverku. Po chvíli jsem si vzpomněla. To je Ema, veverka Juli a já jsem v anime Brothers Conflict. Pomyslela jsem si.
„Janey, posloucháš mě?“ zeptal se Juli. Podívala jsem se na veverku. Aha, tak i já té veverce rozumím. Pomyslela jsem si.
„Promiň Juli, zamyslela jsem se.“ omluvila jsem se Julimu. „Co si říkal?“ zeptala jsem se, aby mi Juli zopakoval to, co už říkal.
„Říkal jsem, že si máš dát pozor na ty zdivočilé vlky. Určitě budete mít každá svůj pokoj a já se budu u vás střídat. Jednou budu s Chi, jednou s tebou Janey.“ vysvětlil mi znovu Juli.
„Neboj se Juli, dáme si s Chi na ně pozor.“ ujistila jsem Juliho s úsměvem.
„Už budeme vystupovat.“ řekla Ema, nebo-li Chi. V ruce držela mapku. Byla jsem ráda, že já tu mapku v ruce nemám, protože se mnou by jsme se ztratily. Na zeměpis jsem levá jak poleno.
Dorazili jsme na zastávku, kde jsme měli vystupovat. Obě jsme vystoupily. Juli přesedl na mé rameno. Obě jsme táhli po jednom kufru. Tam byly ty nejdůležitější věci. Vystoupily jsme celkově z metra a šly jsme podle plánku.
„Proč zrovna čtrnáct chlapů? Samá zvěř.“ nadával Juli.
„Klid Juli, to zvládneme.“ usmála jsem se a pohladila Juliho po hlavičce. Cítila jsem, jako by mi Juli dal pusu na tvář. Pak se přemístil zase k Chi.
„Tak, jsme tady.“ řekla po chvíli Chi. Podívali jsme se na tu vilu.
Chvíli jsme čekaly venku. Ani jedna z nás neměla odvahu vstoupit dovnitř. Ale pak jsme se na sebe podívaly a přikývly. Obě jsme vstoupily do budovy. Ale byl tu jeden problém. Nevěděla jsem, do jaké třídy chodím, jestli je Chi starší, nebo mladší, než jsem já. V tom se Juli ztratil. Věděla jsem, že ho najde Kaname a Subaru, ale nemohla jsem nic prozradit. Chi by mě hned poslala k psychiatrovi. Ale jeden rozdíl tu byl. V anime je třináct bratrů a tady jich bylo čtrnáct, takže můj parťák je jeden z bratrů. Doufala jsem, že to bude zase Law. Jinak nevím jestli bych jsem to přežila bez Lawa.
Byla jsem ráda, že tu jsem, ale zase na druhou stranu jsem se toho bála. Sice je to klidné anime, ale člověk nikdy neví, co se může stát.
Vstoupili jsme do obývací místnosti, kde zrovna nikdo nebyl. Rozhlédly jsme se kolem sebe. Řekly jsme si, že se pokusíme najít Juliho. Když se v tom otevřely dveře od výtahu a v nich stáli dva chlapi. Hned jsem je poznala. Ale dělala jsem že je neznám. Všimla jsem si, že jeden z nich drží Juliho a Juli na něho prskal.
„Juli.“ vyhrkla jsem a hned byla u chlapů a od toho největšího jsem si Juliho převzala. „Kde si jenom byl?“ dodala jsem a Juli se začal lísat. Dokonce se mi zdálo, jako by mi dal další pusu na tvář. Což nedělal ani Chi.
„Vy musíte být naše sestřičky.“ ozval se ten vysoký muž. „Já jsem Kaname a to je Subaru.“ představil se nám a pak představil toho druhého chlapa.
„Já jsem Jane a to je Ema.“ představila jsem sebe a Chi. Kaname ke mně přišel a políbil mi rub ruky. Pak to samé udělal i u Chi. Obě jsme zrudly. Juli prskal, až jsem ho musela vzít na ruku a držet ho, aby něco neprovedl. Postupně se do domu začali hrnout i ostatní bratři. Jako další se nám představil Masaomi, Ukyo, Azusa, Tsubaki, Iori, Luis a Wataru.
„Prej už dorazily.“ slyšeli jsme všichni hlas. Ze schodů si to přiřítil rudovlasý a černovlasý chlap.
„Vy?“ vyhrkl rudovlasý chlap. Černovlasý na mě zůstal zírat a já na něho.
„Yuusuke?“ promluvila Chi. „Lawe?“ dodala. Takže Chi Lawa zná, což znamená, že chodí do stejné třídy.
„A-ahoj chlapi.“ pozdravila jsem ty dva. Nebyla jsem si jistá, jestli se známe, či ne.
„Proč zrovna vy dvě. To je snad zlý sen.“ pronesl Yuusuke. Aha, tak Chi bude mé dvojče a chodíme my čtyři do stejné třídy. Pomyslela jsem si. Při pohledu na Lawa mi poskočilo srdce radostí. Byla jsem šťastná, že je to zrovna Law, jako můj parťák, jako byl předtím. Ale litovala jsem toho, že je to můj bratr, i když nevlastní.
„Koukám, že vy čtyři se znáte.“ promluvil Kaname.
„Ano, chodíme spolu do třídy.“ promluvil Yuusuke. Ukyo připravil pro všechny čaj. Všichni jsme si sedli na gauč. Vedle mě seděla Chi a z druhé strané Kaname. Juli byl u Chi a prskal na všechny strany.
„Věci jsme vám dali do vašich pokojů. Máte pokoje vedle sebe.“ oznámil nám Masaomi. S Chi jsme přikývly, že rozumíme.
„Fuuto tu není, ale toho poznáte.“ promluvil dětským hláskem Wataru. S Chi jsme se na sebe podívali. Hned jsem si vzpomněla, že Fuuto je slavná pěvecká hvězda. Wataru zrovna pustil televizi, kde vystupoval Fuuto. „Jé, to je Fuuto.“ pronesl šťastně.
„To je Fuuto?“ podivila se Chi.
„My si půjdeme vybalit věci.“ oznámila jsem a postavila se na nohy. Chytla jsem Chi za ruku a chtěly jsme odejít.
„Počkejt, ještě vaše klíče.“ řekl Kaname a každé dal po jednom klíčí. „Odvedu vás tam. Nevíte, kde máte pokoje.“ dodal. Law se postavil na nohy a šel s námi.
Výtahem jsme dojeli do pátého patra. Tam nám chlapi ukázali naše pokoje. Měly jsme je s Chi vedle sebe. Juli zrovna šel s Chi do jejího pokoje. Kaname naštěstí odešel a já otevřela dveře a s Lawem jsem vlezla do mého pokoje.
Zamkla jsem, aby nám jsem nikdo nevlezl. Nechtěla jsem, aby nás někdo rušil a myslím, že jsem nebyla jediná. Že i Law si nepřál rušení.
„Vítám tě tu.“ promluvil konečně Law. Usmála jsem se na Lawa.
„Já tebe taky, brácha.“ pronesla jsem s troškou ironií.
„Ať jsem bratr, nebo ne, nikomu tě nedám. Chyběla si mi.“ řekl mi Law a objal mě. A já objala Lawa.
„Ty si mi taky chyběl. I když prvně jsem si myslela, že to byl jenom sen.“ řekla jsem pravdu.
„To i já, ale teď je mi jasné, že sen to nebyl.“ souhlasil se mnou Law. Pak mě vzal za bradu a něžně mě políbil. Já Lawovi polibek vrátila. Oba jsme měli zavřené oči. „Tak co se tu má odehrát?“ zeptal se mě, když jsme se přestali líbat.
„Nevím, je to delší doba, co jsem toto anime viděla a skoro každý díl, byl o něčem jiném. Nenavazovalo, jako byl seven ghost.“ řekla jsem pravdu.
„Nevadí, ale vypadá to, že tu žádná akce nebude.“ usmál se Law.
„To ne no. Naštěstí.“ usmála jsem se. Jak jsme se oba trošku mýlili. Pak mě znovu Law políbil.
„Měl bych jít.“ řekl Law a šel ke dveřím. A otevřel dveře.
„Jo a dávej si bacha na tu veverku Juli, bude ohledně vás všech nebezpečná.“ ještě jsem stačila Lawa varovat.
„Neboj.“ řekl mi Law a poté odešel.
„Co tu chtěl?“ zeptal se Juli. Nadskočila jsem, jak jsem se lekla.
„Fuj, to jsem se lekla.“ řekla jsem. „Kde ses tu vzal?“ divila jsem se.
„Chtěl jsem zazvonit, když v tom to zvíře vyšlo. Proběhl jsem dveřmi, než je stačil zavřít.“ vysvětlil mi Juli. „Musím na vás dvě dát pozor. Hlavně na tebe Janey.“ dodal rozodně.
„Proč zrovna na mě?“ divila jsem se.
„Je to složitější, ale mám tě hodně rád.“ snažil se to nějak vysvětlit Juli.
„Víc, než Chi?“ zeptala jsem se Juliho. Juli jenom hlavou přikývl na souhlas. Aha, tak Juli je do mě zamilovaný. Domyslela jsem si. Doufala jsem, že s Lawem budeme mít chvilky, jenom sami pro sebe.
„Pomohu ti vybalit.“ řekl po chvíli Juli. A vrhl se na vybalování mých věcí. Hned jsem se k Julimu přidala. „Tak co po tobě chtělo to zvíře?“ zeptal se znovu na Lawa.
„Jenom mě přivítal a omluvil se, že dělal, že mě a Chi nezná.“ zalhala jsem a doufala jsem, že Juli nepozná, že lžu.
„Dobrá, na něho si dám obzvlášť pozor.“ řekl rozhodně Juli. Povzdychla jsem si. Poté co jsme vybalily společně mé věci, tak někdo zazvonil na mé dveře. Byla to Chi.
„Jane, jsi připravena jít za ostatními?“ zeptala se mě Chi. Přikývla jsem na souhlas. Obě i s Julim na mém rameni jsme vyrazily dolů.
Dole jsme si různě povídali. Vzpomněla jsem si, že Chi se udělá špatně. A taky že jo. Po chvíli omdlela. Měla vysokou horečku. Naštěstí Masaomi je doktor, i když dětský, ale o Chi se postaral. Já i Juli jsme se o Chi bály, i když já moc ne, věděla jsem, že je to z toho stěhování. I já byla unavena.
„Původně jsem chtěl být u tebe, Janey, ale dneska zůstanu u Chi.“ řekl mi Juli. Přikývla jsem na souhlas
„Omlouvám se za způsobené potíže.“ omluvila se nám všem Chi.
„To neřeš Chi.“ řekl mi Juli.
„Juli má pravdu. Neřeš to. Hlavně aby ses brzy uzdravila.“ usmála jsem se na Chi. „Tak já si taky jdu lehnout. Jsem KO.“ řekla jsem všem. Juli mě doprovodil ke dveřím Zavřela jsem dveře a hned se za mnou obejvil Kaname.
„Jsem rád, že jsme osamotě.“ začal říkat Kaname. Byla jsem vykolejena. Co to má znamenat? Vždyť všichni milují Chi. Já jsem tu jenom navíc. Říkala jsem si pro sebe. Pevně jsem zavřela oči, když se ke mně začal Kaname přibližovat. „Vím, že jsme sourozenci, ale nikomu tě nedám.“ zašeptal mi do ucha a dal pusu na tvář. Hned jsem zrudla.
„P-promiň jsem unavená.“ dostala jsem ze sebe a rychla vklouzla do svého pokoje.
Vlezla jsem si hned dopostele. Za chvilku někdo zaklepal na mé dveře. Šla jsem se podíval, kdo to je. Byl to Law. Hned jsem mu otevřela dveře a Law vkročil dál. Hned zavřel dveře na klíč a políbil mě. I já Lawa políbila. Ale Law nepřestával. Přešli jsme do mé postele. Law vlezl rukou pod triko a rozepl mi podprsenku. Začal si hrát s mým prsem. Nepřestával mě líbat a já libala Lawa. Rukama jsem zajela pod triko Lawa a hladila jsem ho po zádech. Pomalu mi Law triko sundal a já jemu taky. Pak jsme přešli na rifle a spodní prádlo. Dokud jsme nebyli oba nazí. Law do mě vnikl. Začal přirážet. Začala jsem vzdychat. I Law vzdychal. Přirážel víc a víc. Líbal, cucal a hrál si s mými prsy. Já Lawa hladila po zádech. Přirážel víc a víc, až jsme se udělali.
„Bylo to nádherné.“ pošeptal mi do ucha Law.
„Jakoby to bylo poprvé.“ taky jsem zašeptala.
„Pravda.“ souhlasil se mnou Law. Chvíli jsme leželi vedle sebe, přituleni do té doby, dokud Law nevstal. „Radši se vrátím. Kdyby zjistili, že jsem tu trávil noc, tak by to mohl být průšvih.“ řekl a začal se oblékat. Já na sebe hodila pyžamo a uklidila jsem své oblečení, které se válelo po zemi.
„Dobře, ale chci tě ještě varovat.“ nedořekla jsem, protože mi Law skočil do řeči.
„Neboj, na Juliho si dám pozor.“ usmál se Law.
„Teď nemyslím Juliho, ale Kanameho. Dal mi pusu na tvář a řekl stejná slova, jako ty prvně v mém pokoji. Nikomu tě nedám.“ řekla jsem Lawovi a čekala na jeho reakci.
„Neboj, nic mu neudělám, ale nenechám si tě nikým vzít. Jsi jenom má, i když to z ní divně.“ usmál se na mě Law.
„Sice nejsem žádný majetek, ale tentokrát to řeknu taky. Ty jsi taky jenom můj.“ taky jsem se na Lawa usmála. Law se ke mně přiblížil, znovu mě něžně políbil a pak se vytratil do svého pokoje. Já si lehla do postele. Chvíli mi trvalo, než jsem usnula.