Sen reality I. - 8. kap.
Informace:
Při boji proti Bastienovi je Jane raněna na břiše. Probouzí se až v pokoji, ale ví, že Frau Bastiena zabil. U její lóže je Teito, Hakuren i Mikage-dráček. Všichni se jdou projít, ale útok od Ayanamiho je nemine.
8. Ztráta oka Mikaihla
Bastien byl připraven k boji. Uvědomila jsem si, že tuto situaci jsem si nevybavila a neřekla o ní Lawovi. Přesto jsem byla v klidu. Věděla jsem, že Frau nás zachrání. Stáli jsme všichni proti sobě. Zatím nikdo nic neříkal. Každý mlčel. Po chvíli promluvil Teito.
„Jak jste to mohl udělat? Když Frau byl váš nejoblíbenější student?“ vyhrkl Teito na Bastiena.
„Nic jsem neudělal. Jenom ho chci zachránit. A proto vás musím vzít zpátky. Živé.“ řekl Bastien v klidu. Dělalo se mi z něho zle. Byla jsem připravena k boji.
„Tam se nikdy nevrátíme.“ řekl Teito rozhodně. Mluvil tím i za mě.
„To se ještě uviví.“ promluvil Bastien a zaútočil. My se vykryli tím, že jsme uskočili stranou. Já poté hned na Bastiena zaútočila. Jak mě to učil Law. Ale Basiten můj útok vykryl. „To nebylo špatné. Ale na mě nemáš, Janey.“ řekl mi Bastien. Dostala jsem ještě větší vztek. Takhle mi říkal jenom Mikage. Jinak nikdo. A jenom ještě po jedné osobě jsem chtěla, aby mi tak říkala. Jinak nikdo. A Bastien to rozhodně nebyl. Ale snažila jsem se uklidnit. Bojovat se vztekem se nevyplácí. To jsem věděla ze svých anime seriálů, i když občas to prošlo. Ale byla ta postava vždy těžce raněna. A já nechtěla mít na sobě ani škrábanec. Poté zaútočil svým basculem Teito. Já stála stranou, tak mě to zasáhnout nemohlo. Bastien vykryl i tento útok, ale stěží. „Taky to nebylo špatné, ale na mě nemáte ani jeden z vás.“ smál se nám. Chtělo by to zaútočit najednou. Pomyslela jsem si. V tom Bastien zaútočil. Teitovi se aktivovalo oko Mikaihla a nás zachránil před útokem Bastiena. „Konečně vidím ten zázrak.“ řekl s úšklebkem. Všichni tři jsme byli blízko sebe, jen Hakuren byl v bezvědomí.
„Mikaihli, chtělo by to zaútočit najednou.“ řekla jsem oku Mikaihli, protože jsem věděla, že Teito to není.
„Ty se od toho nepleť, ať nepříjdeš k úhoně. Můj pán by to už nepřežil. A myslím, že by nebyl jediný.“ ušklíbl se na mě oko Mikaihla. Tím mě zaskočil. Ale uznala jsem, že s naším vztahem se s Lawem netajíme.
„Budu bojovat.“ řekla jsem oku Mikaihlovi rozhodně. Ten se na mě podíval a Bastien zaútočil. Jen tak tak to neprošlo bariérou.
„Je hodně silný, ty to nezvládneš.“ nedal se odbýt Mikaihl.
„Mě chce živou. Ayanami by mu neodpustil, kdyby mě zabil.“ trvala jsem na svém. Poté jsem vyběhla z pod bariéry a zaútočila jsem na Bastiena z blízka, ale jeho bariéra byla silná. Pak se Bastien ohnal a zasáhl mě. Nejen, že mi prořízl břicho a tekla mi krev, ale dokonce jsem i odlétla, ale nenarazila jsem do tvrdého, ale do měkkého. Podívala jsem se, kdo mě zachytil. Byl to Law. D-díky.“ dostala jsem ze sebe a ztratila jsem vědomí. Co se dělo pak, vím jenom z anime.
Nejel Law, ale i Frau se objevil. Teito přišel k sobě ve chvíli, kdy Frau šeptal Teitoovi do ucha, že by klidně zemřel jeho rukou.“ Pak se mu Bastien vzdal a Frau Bastiena zabil. Musel to udělat. Jinak by Bastien napáchal spoustu zla a znovu by se pokusil zabít Teita a mě vzít k Ayanamimu.
Když jsem přišla k sobě, byl u mě Teito, Mikage-dráček a Hakuren. Law tu nebyl, což jsem doufala, že až se proberu, že bude u mé postele.
„Konečně se probouzí.“ řekl Teito.
„Vidím. Slepý nejsem.“ pronesl Hakuren.
„Jste v pořádku?“ zeptala jsem se těch dvou.
„Kdo by se měl ptát, jestli je v pořádku, jsme my dva a ne ty.“ vynadal mi Teito.
„Jak ti je, Jane?“ zeptal se mě mile Hakuren.
„Dobře“ řekla jsem pravdu a posadila jsem se.
„Měla by si odpočívat.“ řekl mi Hakuren. Usmála jsem se na ty dva. Mikage-dráček mi seděl na hlavě.
„Jsem v pohodě. Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se těch dvou a pohladila Mikageho-dráčka po hlavičce.
„Na pohřbu Bastiena.“ odpověděl mi Teito.
„Půjdeme jim naproti ne?“ navrhla jsem těm dvoum.
„Ale co ty?“ nesouhlasil Teito.
„Já jsem v pohodě.“ usmála jsem se a postavila jsem se na nohy. Sice mě to bolelo, ale nedala jsem nic najevo. Ty dva se na sebe podívali, pokrčili rameny a šli za mnou.
Šli jsme ven, kde jsme u fontány čekali na ty čtyři. Razetta byla s námi. Dívala se z jednoho na druhého a nechápala co se děje.
„Vážně je ti dobře?“ zeptal se starostivě Teito.
„Jo, je. Sice to trošku bolí, ale je mi jinak fajn.“ přiznala jsem pravdu.
„Dobře, ale kdyby se ti přitížilo, vrátíme se.“ řekl tentokrát Hakuren.
„Nebojte hoši. Mohlo to být i horší.“ usmála jsem se na ty dva. Ti mi úsměv vrátili. Po chvíli se blížili k nám čtyři biskupvé. Byl to Law, Castor, Labrador a Frau. No, spíš běželi než šli. Přiběhli rovnou k nám.
„Co se děje?“ zeptala jsem se jich překvapeně. Zapomněla jsem na scénu se sestrami, že málem přišly na to, že ti čtyři jsou seven ghosti.
„Ne, nic.“ řekl zadýchaně Castor.
„Jane, jak ti je?“ zeptal se mě hned starostlivě Law.
„Dobře. Trošku to bolí, ale je mi jinak fajn.“ usmála jsem se na Lawa.V tom mě Law objal.
„Bál jsem se o tebe.“ zašeptal mi do ucha. I já Lawa objala.
„Promiň.“ potichu jsem se Lawovi omluvila. Chtěla jsem s Lawem mluvit osamotě, ale teď to nešlo.
„Teď nás omluvte, máme práci.“ řekl Castor a táhli Lawa pryč ode mne. Bylo mi smutno, chtěla jsem být stále s Lawem, ale věděla jsem, že to není možné.
„Neprojdeme se?“ zeptala jsem se Teita a Hakurena. Mikage-dráček mi spal na rameni.
„Proč ne, ale nebude to pro tebe namáhavé?“ zeptal se pochybovačně Teito.
„Nebude, neboj.“ uklidnila jsem Teita, ale i Hakurena. Poté jsem vyrazili na procházku.
Stavěli jsme se u jedné z budov, když na nás zaútočil Haruse, který pomalu, ale jistou metodou umíral, od boje s Labradorem a Kuroyuri. Hned se mi vybavila ta scéna. Teď unesou Teita i Hakurena. Samosebou i mě. A Teito přijde o oko Mikaihla. Hned jsme se připravili k boji. Teda jenom Teito a Hakuren. Já u sebe katanu neměla.
„Schovej se Jane.“ zašeptal mi do ucha Teito. To nemusel říkat dvakrát. Hned jsem se schovala. Nebo aspoň jsem se o to pokusila, ale Kuroyuri mi zatarasila cestu.
„Nikam, půjdeš hezky s námi.“ řekl rázně Kuroyuri. Haruse se snadno postaral o Teita a Hakurena, které Haruse omráčil. Kuroyuri zase omráčila mě.
Probrala jsem se vzadu na wishfiru. Hakuren ještě vědomí nenabyl. Kuroyuri řídila a Haruse držel Teita na klíně.
„Už tam budeme, o nic se nepokoušej.“ varovala mě Kuroyuri. Jak bych asi mohla, když u sebe nemám žádnou katanu, ani jinou zbraň. A jsem ještě k tomu všemu raněna. Pomyslela jsem si. V tom se probral Hakuren a zaútočil nečekaně na řidiče. Málem jsme se zřítili dolů. Po chvíli se probral i Teito. Nebo spíš oko Mikaihl.
„Pusťte mého pána.“ promlivil Mikaihl.
„To si uhodl.“ řekl Haruse, který byl obklopen květinou a umíral. Sice pomalu, ale umíral. Tu bolest, kterou musel cítit, nedával najevo. V tom dva jiné wishfirové zaútočili na náš wishfire. Byl to z jedné strany Frau a z druhé strany Law. Frau zachytil Hakurena a Teita. Mě zase zachytil Law. Law se mnou hned odlétal pryč. Takže jsem neviděla, jak Teito přišel o to oko Mikaihla, ale z anime jsem si to pamatovala. Bylo to takhle:
Frau zachytil Teita s Hakurenem, ale jeden wishfire je pro tři lidi malý. V tom do ně vrazil wishfire Hyuugi a Teito vypadl ven. S Teitovi ruky se vzneslo oko, které silou Ayanamiho bylo vyjmuto z jeho ruky. Teito se v letu snažil zachytit oko, ale Hyuuga šel po oku taky. A nejen on, ale i Frau. Ale Frau nešel po oku, ale po Teitovi. Frau zachytil Teita a Hyuuga oko. Oba hned začali letět pryč. Teito to nechápal. Proč Frau nechytil oko, ale jeho? Když to oko je důležitější, než je on sám? Ale Frau mu řekl, že sám ví, co je důležité, ale oko to není. Teito tomu nerozuměl, ale já ano. Teito prostě byl důležitější, než nějaké oko Mikaihla.
Law se mnou letěl dolů. Letěli jsme mlčky. Já byla na Lawovi přitisknutá jak nějaké lepidlo. Chtělo se mi brečet, ale potlačovala jsem slzy. Když jsme přistáli dolů a slezli jsme, tak mě Law objal.
„Nechci tě ztratit.“ pošeptal mi do ucha Law.
„Neboj, neztratíš. Ani já nechci ztratit tebe.“ taky jsem Lawovi zašeptala. „Promiň.“ omluvila jsem se Lawovi.
„Za co se omlouváš?“ nepochopil tu omluvu Law.
„Že jsem ti neřekla, co se stane. Ale nevzpomněla jsem si na to. Vždy si vzpomenu, když už je pozdě.“ omlouvala jsem se Lawovi.
„To je v pořádku. Nemůžeš si pamatovat všechno.“ stále mě objímal Law.
„Jste v pořádku?“ zeptal se nás Castor, který přišel k nám.
„Jo jsme.“ řekla jsem, když jsem se odtáhla od Lawa. Pak přistál Frau s Teitem i Hakurenem. S Hakurenem jsme objali Teita. Byli jsme všichni rádi, že jsme v pořádku přistáli na území kostela.