Sen reality I. - 7. kap.
Informace:
Do kostela se dostanou dva vetřelci. Jeden chce zaútočit na Teita v knihovně, ale Castor Teita zachraňuje. Jane si vzpomíná na pár situací. Po obědě Teito a Jane zjišťují, že Frau byl obviněn z velezrady. Oba plánují spolu s Hakurenem útěk Fraua, protože věří, že Frau velzrádce není.
7. Frau uvězněn
Ráno jsem se vzbudila v náručí Lawa. Spali jsme na jeho straně. Každý den jsme trénovali boj s katanou a každým dnem jsem se zlepšovala. I Teito si nevedl špatně. I jemu se dařilo a dokonce jsme se oba dva spřátelili s Hakurenem. Mikage-dráček věděl, proč našel Hakurena. Byl to dobrý přítel.
Nejen biskupové, ale i já jsem si všimla, že se něco chystá. Jen jsem si nemohla vzpomenout co. Je to nějaká doba, co jsem toto anime viděla. Zrovna jsem měla volno a mohla trávit volný čas s Teitem a Hakurenem. Ale ti volno neměli, tak jsem v knihovně jim pomáhala s knihy. Když se objevil biskup, který se chystal na Teita zaútočit, ale Castor jednal rychle a zasáhl.
„Co si přejte?“ zeptal se Castor biskupa. Já si hned vzpomněla, že jde o Haruseho a Kuroyuri. Ale musela jsem mlčet a dělat, že o ničem nevím.
„Chci předat tady Teitovi tady to. Je to od jeho otce.“ promluvil biskup-Haruse. A hodil Teitovi klíč k zámku. Teito klíč chytil do ruky. Kuroyuri u nás zrovna nebyla. Ta měla na práci něco jiného. Měla na práci, nechat uvěznit Fraua. A také se jí to povedlo. Ale o tom jsem věděla jenom já. Zatím o tom nikdo nevěděl. Ani Law ne, protože jsem si na to vzpomněla až teď, co jsem zahlédla Haruseho, jako biskupa. Poté biskup-Haruse odešel.
„Teito, co to je?“ zeptal se Hakuren Teita.
„Nevím.“ řekl Teito docela zmateně. Jen já jsem věděla, co to je. Že je to klíč do komnat Bastiena. Ale tam se teprve dostaneme. Poté Teito i Hakuren se šli učit. Já je nechala osamotě a vydala jsem se najít Lawa.
Narazila jsem na biskupa-Harusea. Bála jsem se, ale nedala jsem nic najevo, že bych jsem ho znala. I on mě ignoroval, nebo to jenom hrál, jako já. Nevím. Já pospíchala za Lawem, kterého jsem našla v zahradě.
Naštěstí byl sám. Něco zrovna popíjel.
„Neruším?“ promluvila jsem šeptem. Law se na mě hned otočil a věnoval ten nejkrásnější úsměv.
„Ty nikdy nerušíš.“ promluvil Law. „Děje se něco?“ zeptal se, když si všiml mé vážné tváře. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli tu nikdo kromě nás dvou není. A byli jsme tu jen my dva.
„Děje se to, že teď Fraua obviňují z vraždy vrátného, který už byl mrtvý. A taky že Frau je vetřelec, který ovládá černou magii.“ řekla jsem Lawovi. Ten se na mě díval a pozorně mě sledoval.
„Vzpomněla sis na to?“ zeptal se vážně Law.
„Ano. Vybavilo se mi to, když jsem tu zahlédla Ayanamiho poskoka. V knihovně chtěl zaútočit na Teita, ale Castor mu v tom zabránil. Předal Teitovi klí od zámku do komnat Bastiena. Bastien je zrádce, ale zemře poté, co ho zabije Frau. Ale chvíli bude bojovat proti Teitovi. Jinak ti poskokové Ayanamiho jsou dva. Haruse, který byl v knihovně a Kuroyuri, která se postarala o zatčení Fraua.“ řekla jsem vše, na co jsem si vzpomněla.
„A tebe poznali?“ zeptal se mě Law.
„Viděla jsem jenom Haruseho. A ten mě buď poznal, nebo jenom hrál, že mě nezná. Takže nevím. Ale myslím si, že to jenom hraje, protože jak jsem pospíchala za tebou, tak jsem na něho narazila, ale nic neudělal, nic neřek. Já taky ne.“ řekla jsem své pocity Lawovi.
„Byla jsi sama?“ vyptával se dál Law. Přikývla jsem, že jsem sama byla. „Neměla by si chodit sama. Být aspoň s někým.“ varoval mě, protože se bál o můj život.
„Neboj, buď budu s tebou, nebo Teitem a Hakurenem. A kde je Teito, je většinou Frau a ty.“ usmála jsem se na Lawa. Law mě z čista jasna objal. Chvíli jsem byla překvapena, ale pak jsem Lawa taky objala.
„Miluju tě.“ zašeptal mi do ucha Law.
„Taky tě miluju a moc.“ taky jsem zašeptala, ale tak, aby to Law slyšel. Ani jeden z nás si nevšiml, že zdálky nás někdo pozoruje. Poté jsme oba dva odešli do kostela.
Našli jsme Teita a Hakurena, jak šli na oběd. Já a Law jsme se k nim připojili. Po obědě, který proběhl v tichosti, jsem šla s Teitem ven. Venku čekal Castor, Labrador a Law.
„Děje se něco? Kde je Frau?“ vyptával se hned Teito.
„Teito, něco ti musíme říct.“ řekl Castor a podíval se na mě.
„Před Jane nemám žádná tajemství.“ řekl rozhodně Teito.
„Dobrá. Frau byl zatčen a čeká na popravu. Je to zrádce.“ řekl Castor pravdu.
„C-cože?“ dostal ze sebe Teito překvapeně. Já vykulila oči překvapením. Nezmohla jsem se na žádné slovo.
„Je to pravda. Sice tomu nevěříš, ani my ne, ale bohužel je to pravda.“ řekl Labrador.
„Musíme mu pomoci.“ začal Teito plánovat záchranu Fraua.
„Ne tak zhurta, něco vymyslíme.“ řekl v klidu Castor. Teito jenom přikývl. Já celou tu dobu sledovala Lawa. Obličej měl chladný. Poté já a Teito jsme odešli. Všichni tři biskupové nás nechali jít.
Došli jsme k fontáně, kde se objevila Razetta. Naznačila nám, že ví, kde Frau je. Hned jsem se tam s Teitem vydala. Já nechtěla zůstat sama a Teito by mě samotnou ani nenechal.
Plavali jsme pod vodou. Po chvíli jsem s Teitem ztrácela vzduch, ale chtěli jsme to oba dva zvládnout. Razetta nám pomohla a oboum nám dala do pusy svou šupinu, tak jsme díky tomu mohli dýchat pod vodou. Byl to úžasný i překvapivý pocit.
Po asi hodině plavání jsme byli na místě. Razetta zmizela a Teito svou silou zaiphonu se snažil rozbít vězení. V tom se objevila bublina se zaiphonem. Byla v ní zpráva od Fraua.
„Nepleť se do toho usmrkanče.“ stálo v té větě. Teito chtěl protestovat, ale Frau byl rychlejší a poslal další zprávu. „Nebojte se o mě. Dostanu se z toho.“ zněla zpráva mileji, než ta první.
„Ale jak?“ zeptal se Teito a svou bublinou tuto zprávu poslal Frauovi.
„Uvidíš usmrkanče.“ zazněla Frauova odpověď. Pak ještě přišla jedna zpráva a bylo v ní, jakou otázku on zadal do zkoušek na biskupa. Pak Teito připlul blíž a Frau mu něco zašeptal do ucha. Slyšela jsem jenom, jak Teito odpovídá.
„Ty blbče.“ a byl celý rudý. Věděla jsem, o co Frau Teita požádal. Po chvíli, co Teito odplul za mnou, se na Fraua otočil a udělal úšklebek, což měl být úsměv. Frau si totiž přál, aby se Teito usmál. Ale Teitovi se povedl úšklebek a ne úsměv. Na Frauovi bylo vidět, že ho to překvapilo, ale pak se jenom ušklíbl. Já a Teito jsme vyrazili na zpáteční cestu zase s Razettou.
Venku na nás čekal Mikage-dráček a Hakuren.
„Kde jste byli?“ zeptal se nás hned Hakuren.
„Slyšel si, co se stalo?“ zeptal se Teito místo odpovědi.
„Ano, slyšel.“ přikývl Hakuren. „Musíme ho osvobodit. Je nevinný.“ dodal vzápětí. Já jsem jenom přikývla na souhlas.
„Přesně to uděláme.“ souhlasil Teito. Oba chlapi si vzali své basculy a já svou katanu a vydali jsme se na místo činu.
Na místě činu musel Teito i Hakuren odložit své basculy a já svou katanu.
„Je to kvůli tomu, že by nám mohly pak zčernat.“ vysvětlil nám Hakuren. Já to věděla, ale dělala jsem, že o ničem nevím. Nechali jsme zbraně a šli na místo činu.
Na místě činu už proběhla očista, takže žádné stopy by jsme už nenašli. V tom se objevil biskup Bastien. Dala jsem ruce v pěst.
„Už je vše prohledané a očištěné.“ promluvil Bastien.
„Zástupce arcibiskupa Bastien.“ promluvil Hakuren.
„Něco vám povím. Taky nevěřím, že je Frau vinný. Snažím se mu pomoci. Je to můj nejoblíbenější žák.“ přiznal se nám Bastien.
„Žák?“ podivili jsme se všichni tři. I když mě to nepřekvapovalo.
„Ano. Dostal jsem ho sem, když byl malé děcko. Dělal samé lumpárny. Jedl maso, neučil se, nevěřil v Boha. Ale jednou ke mně přišla paní s dítětem, že by chtěli poděkovat mladému biskupovi, který zachránil její dítě. Divil jsem se, kdo to může být. Až jednou večer jsem viděl Fraua, jak je na cestě odchodu. Zjistil jsem, že tím biskupem je on. Začal maličko věřit Bohu a vše se naučil, jak mě pozoroval..“ při vyprávění Bastiena jsme došli ven, kde nám Bastien podal naše zbraně. „A teď mě omluvte.“ řekl a odešel. My tři chvíli zírali s otevřenými ústy. Poté jsme chtěli vyrazit, když si Hakuren všiml toho, co jsem věděla, že se stane. Naše zbraně zčernaly. Tím jsme zjistili, že to Bastien je vetřelec. Hned jsme se rozeběhli za Bastienem, který zmizel ve své komnatě.
Čekali jsme v úkrytu. Chvíli jsme vyčkávali a čekali co se bude dít dál.
„Jak se tam dostaneme?“ zeptal se šeptem Hakuren. „Hlavně žádné hlouposti.“ dodal. Já jsem se pousmála. Věděla jsem, co má Teito v plánu. V tom Teito použil svůj bascul a odlákal stráž. Hakuren se nestačil rozčilovat a přiběhli jsme ke dveřím. Střáž si nás všimla a začala se k nám přibližovat. Teito si všiml souvislosti v zámku a vyndal ten svůj klíč a odemkl dveře. Rychle jsme vkročili dovnitř a zavřeli jsme dveře.
Nikde nikdo nebyl. Jen stůl, židle a knihovna. Věděla jsem o tajné chodbě, ale musela jsem mlčet. Teito přešel ke knihovně.
„Tady je průvan.“ promluvil po chvíli. Všichni jsme se sešli u Teita a zatáhli jsme, až se tajný vchod otevřel a my běželi po schodech dolů. Dole na nás čekal Bastien.