Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Hakuren

Byl druhý den od smrti Mikageho a my se stále utápěli v hrozné náladě. Mikage nám hodně chyběl. Dostali jsme černé obleky, abychom mohli jít na pohřeb Mikageho, kterého pohřbili na blízkém hřbitově v kostele. Všude panoval klid a mír. Nikdo nic neříkal, nikdo si nic nešeptal. I špendlík by bylo slyšet spadnout na zem. Ani hudba nešla z kostela. Naprostý ticho. Já a Teito jsme stáli nad hrobem a vzpomínali jsme na Mikageho. Na jeho usměvavou tvář. Kdy si dělal z nás dvou legraci. Jak mě neustále rozcuchával vlasy. Náš daný slib, že vždy zůstaneme spolu, že spolu i zemřeme. Po tvářích mi tekly slzy. Teito se držel. Když pohřeb skončil, odebrali jsme se k fontáně. Tam sídlila Razetta, vodní panna, která měla nejblíž ke Castorovi. Ten jí na mše vždy vytvořil místo ploutve nohy a šla hrát na varhany. Hrála nádherně.

 

Seděla vedle nás a netvářila se vesele, jako vždy. Jako by věděla, co se stalo. Jen občas vydala smutný zvuk. Podívala jsem se na ni.

„Neboj, to nás přejde.“ pousmála jsem se na Razettu. Ta se na mě usmála.

„Tady jste.“ ozval se čísi hlas před námi. Já i Teito jsem se podívali. Přišel k nám Castor, Labrador, Law a Frau. „Vím, že se chcete pomstít. Jedno řešení by tu bylo.“ začal nám vysvětlovat Castor. Teito i já jsme zpozorněli. I když já věděl o co tu půjde.

„Hele, nepodporuj ho v tom.“ napomenul šeptem Frau Castora. Nebo spíš to myslel směrem k Teitovi.

„Když Teito složíš zkoušku na biskupa, dostaneš oprávnění se pohybovat po celé světě.“ navrhl Teitovi Castor. Došlo mi, že já jako dívka ty zkoušky dělat nebudu.

„T-to vážně jde?“ dostal ze sebe Teito ohromeně.

„Jistěže, ale problém je v tom, že zkoušky se konají už za měsíc.“ dál se usmíval Castor.

„Beru to.“ řekl Teito rozhodným hlasem. Byla jsem ráda, že to přijal. Ještě měsíc budeme v bezpečí. Pomyslela jsem si. „Ale co Jane?“ zeptal se náhle, když si uvědomil, že mně to nenabídl.

„To je v pohodě Teito. Ta zkouška se koná chlapců, a ne dívkám. Já tě budu sledovat a ve všem pomáhat.“ slíbila jsem Teitovi.

„Já tě budu učit bojovat s katanou.“ promluvil na mě Law. Podívala jsem se na Lawa. „I katanou se dají zničit křídla kora.“ vysvětlil mi a já jsem přikývla na souhlas.

„Tak teď pojďte s námi. Je toho tolik Teito, co se musíš naučit.“ řekl Castor a vedl nás do knihovny.

 

Všichni, i já s Lawem jsmešli do knihovny. Sedli jsme si ke stolu a Castor vytahal snad tisíc knížek, kde byli části z bible, které se musel Teito naučit. Nezáviděla jsem mu, ale věděla jsem, že to zvládne.

„To jsem už někde viděl.“ promluvil Teito. V tom jsem si vzpomněla, že otec-biskup Frea Kreuz se chvíli staral o Teita a pomocí básniček mu vštěpoval do hlavy tato biblická přikázání.

„Ooo, tak si tě vyzkoušíme.“ podivil se Castor. Vzal jednu knihu a vybral jeden úryvek. Teito se zamyslel a po chvíli odpověděl. A bylo to správně. Frau se z toho mohl zbláznit. Já jsem se jenom usmívala a Lawovi došlo, že jsem to věděla. Castor vzal jinou knihu a přečetl další úryvek. Teito zase odpověděl správně. Fraua to dohánělo k šílenství. Je mu to dost trvalo, než se to všechno naučil. A takový usmrkanec to umí jak básničku. Určitě se Frau pomyslel. „Teď přejdeme k praktické zkoušce.“ promluvil po chvíli a odváděl nás pryč z knihovny.

 

Došli jsme ven, kam přinesl Castor bednu a z ní vyndal bascul. Teito si bascul vzal do ruky. A chvíli bascul studoval. Já jsem věděla, jak se má ovládat, ale nic jsem neřekla.

„To je bascul. Do něho musíš dát svou sílu zaiphonu, aby se aktivoval a vydal patřičnou sílu. Zkus si to Teito.“ vše vysvětlil Castor Teitovi. Ten sledoval nejdřív bascul a poté Castora. Začal se soustředit a svoji sílu zaiphonu soustředil do basculu. Bascul zasvítil, ale síla byla hned pryč. „To chce cvik. Za chvilku to budeš umět použít.“ usmál se na Teita. „Jestli chceš, budu tě po večerech trénovat.“ nabidl Teitovi.Teito přikývl hlavou na souhlas. Poté jsme oba dva dostali volno.

Procházeli jsme se po chodbách kostela. Chvíli jsme oba dva mlčeli. Po chvíli do ticha promluvil Teito.

„To asi nebudeme spolu na pokoji, co?“ zeptal se mě po chvíli Teito.

„Pravděpodobně ne. Ty určitě dostaneš pokoj s nějakým hochem a já s nějakou sestrou.“ řekla jsem Teitovi.

„Je to škoda, ale tu zkoušku chci složit.“ oznámil mi Teito rozhodným hlasem. „Ale jak se postaráme o Mikageho?“ zeptal se po chvíli a pohladil dráčka po hlavě.

„Bude u tebe.“ rozhodla jsem okamžitě.

„Proč? Tobě nechybí?“nechápal to Teito.

„Chybí a moc. Ale bude hodně času, nebo spíš volné chvíle, kdy budeme s Mikagem společně, jako teď. Budeš ho mí ty, když se rozdělíme, a každý bude dělat tu svou práci, tak tobě bude nosit štěstí.“ vysvětlila jsem Teitovi, jak to vidím já.

„Dobře, ale kdyby si ho potřebovala, nebo chtěla, stačí říct. Hned ti ho dám.“ souhlasil nakonec Teito. Přikývla jsem na souhlas. V tom jsme prošli okolo kluka, který se podobal Mikagemu. „Mikage...“ vyhrkl Teito a rozeběhl se za chlapcem. I když jsem v tom chlapci viděla taky Mikageho, tak mi došlo, že se jedná o Hakurena. Hned jsem vyběhla za Teitem.

 

Teito toho hocha zastavil tak, že se dotkl ramene toho hocha.

„Mikage...“ zvolal Teito. Hoch se otočil. A Mikage to nebyl. Já ty dva mezitím doběhla.

„Co chceš dítě?“ zeptal se hoch Teita.

„Kdo je u tebe dítě?“ rozzlobil se Teito. „Promiň, s někým jsem si tě spletl.“ zároveň se hochovi omluvil.

„Ty jenom hledáš přítele, viď? A oslnila tě má krása.“ zasnil se hoch. Teito se tvářil, že ničemu nerozumí a hoch pychl nad svou krásou. Já se musela začít smát. „Co je tu k smíchu? A sestry bez civilu tu nemají co dělat.“ obořil se na mě hoch.

„Ji vynech. Není to sestra, ale má nejlepší přítelkyně Jane.“ obořil se Teito do hocha.

„Jo a pohybovat se tu můžeme, jak se nám zlíbí.“ dodala jsem.

„Ty jsi z rodiny Oak, že? Vaše rodina je buď v armádě, nebo v politice.“ usadil Teito toho hocha.

„To není žádná moje rodina.“ obořil se tentokrát hoch. „S děckama si nehraju.“ dodal a začal odcházet od nás pryč.

„Náfuka jeden.“ procedi skrz zuby Teito. Já se musela smát. „Co je tu k smíchu?“ zeptal se mě nechápavě.

„Ale nic. Jen mi to přišlo komické. Sám nás nazývá děckama a sám je ještě dítě.“ smála jsem se. I Teito se začal smát. V tom Mikage-dráček zmizel. S Teitem jsme se vyděšili, i když já jsem věděla, kde je, tak jsme ho šli hledat.

 

Hledali jsme po chodbách, ale nikde nic. Hocha jsme několikrát minuli, kde mu na hlavě seděl Mikage-dráček. Nakonec jsme Mikageho-dráčka zahlédli. Já přesně nevěděla, kde hoch bude, ale věděla jsem, že na něm bude Mikage-dráček.

 

Dohnali jsme hocha a Teito mu z hlavy sundal Mikageho-dráčka. Hoch se na nás otočil.

„Vy se chcete jenom přáteli, děcka?“ ušklíbl se hoch.

„Ani nás nehne. Jenom jsme si vzali, co nám patří.“ obořil se Teito na hocha.

„Pojď, bude vymítat kora z těla.“ řekl jeden kluk druhému klukovi. My tři jsme se na sebe podívali. Poté jsme běželi se taky podívat.

 

Byl to zástupce arcibiskupa, Bastien. Jak jsem ho zahlédla, vzpomněla jsem si, že je to zrádce, pracující pro Ayanamiho. A taky, že ho Frau zabije. Bude muset. Dala jsem ruce v pěst a sledovala jsem dění. Po vymáhání kora z těla ženy, Bastien ukončil hodinu. Všichni se rozešli. I hoch si šel po svých. U nás se zastavili biskupové.

„Trénink vás čeká.“ řekl Castor. Já i Teito jsme se rozdělili.

 

U Teita:

 

Teito dostal za úkol ovládat svůj bascul. Zkoušel to, ale nešlo mu to. Po nějaké době dostal Castor nápad a na chvíli se vytratil. Po chvíli se vrátil s figurínou připomínající Fraua. Dokud Frau a Castor nezmizeli, tak se panák podobizny Fraua choval slušně, ale jakmile odešli, tak figurína začala otravovat sestry, které šly kolem. Teito se rozzuřil a aktivoval svůj bascul a figurínu trefil do černého. Sestry zmizely a figurína se vrhla na Teita. Teito začal utíkat. V tom ho zachránil Labrador. Oba poté šli do zahrady na šálek čaje, kde jsem byla i já.

 

U Jane:

 

Já a Law jsme šli na zahradu. Law tasil svou katanu. I já tasila katanu. Law mě začal poučovat, jak mám stát, jak držet katanu a vše okolo postoje. Pak mě učil, jak se mám bránit. Šlo mi to docela dobře. I když chyby jsem dělala. Ale člověk se z chyb učí. Jak říkávala moje matka. Ruce mě začaly bolet, ale jenom jsem zatla zuby a trénovala dál. Celý dopoledne jsme trénovali jenom obranu. Odpoledne jsme si dali menší přestávku i s Teitem a Labradorem jsme se se sešli u altánku.

 

Labrador nám nalil čaj. Mně a Teitovi. I sám sobě a Lawovi, ale nám dal jeden speciální čaj. S Teitem jsme se na sebe podívali a oba jsme ochutnali. Byl moc dobrý a sladký.

„To je sladké.“ žasl Teito.

„Sladce chutná tomu, kdo byl raněn na srdci.“ vysvětlil nám Labrador. Oba jsme přikývli a upíjeli z čaje. Po vypití čaje, jsme se odebrali zase trénovat. Trénovali jsme až do večeře.

 

Po večeři Teita a mě vzaly sestry, ukázat naše pokoje. Jedna ze sester zaklepala na jedny dveře. Dveře se otevřely a v nich stál hoch.

„TY? Chci jiný pokoj!“ vykřikl Teito i ten hoch najednou.

„Zamítá se.“ řekla jedna ze sester.

„Tak zlom vaz, Teito. To určitě zvládneš.“ usmála jsem se na Teita, pohladila Mikageho-dráčka a šla se sestrama, které mě vydely do dalších pater kláštera.

 

Přišly jsme k jedním dveřím. Ani jedna ze sester nezaklepala na dveře a snadno je otevřely.

„Tady je tvůj pokoj.“ řekla zostra jedna ze sester. Vešla jsem do pokoje a ony zavřely dveře a já zůstala stát u dveří. Takže mám nějakou spolubydlící. Všimla jsem si rozházené pravé postele, tak z toho jsem usoudila, že budu spát na té levé straně. Odložila jsem si svou katanu a sedla jsem si na postel. Byla tvrdá, jako všechny ostatní postele. Ale nevadilo mi to. Já mám ráda tvrdou postel. V tom přestala téct voda a někdo vyšel z koupelny. Postava byla jenom v ručníku. Byl to Law.

„L-Lawe?“ dostala jsem ze sebe. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Ale zrak odtrhnout od Lawa mi nešel.

„Vítej v mém příbytku. Buď by si byla s Frauem, nebo se mnou, ale kvůli obojku se rozhodli, že budeš se mnou. Jinak nebylo kam tě dát.“ vysvětlil mi Law. Vzal si trencle a šel zpátky do koupelny. Já byla stále v šoku. Po chvíli se Law vrátil. Byl jenom v trenclých. Po těle samé tetování, svalnaté tělo. Prostě bylo na co se dívat. „Taky nejsem moc nadšen, že tu jsi ty, protože jsem chlap.“ dodal a posadil se na posteli. Tuhle jeho narážku jsem moc nepochopila.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se Lawa.

„No, já jsem chlap a ty žena.“ snažil se mi to nějak Law vysvětlit. Trošku mu zrudly tváře, když mi to vysvětloval. Pomalu jsem začínala rozumět.

„A co když řeknu, že je to oboustranné?“ zeptala jsem se Lawa. Ten se na mě podíval. „Ano, je tomu tak.“ přikývla jsem.

„T-takže ty mě miluješ?“ zeptal se překvapeně Law.

„Ano, strašně moc. Jsem tak šťastná, že tu jsi se mnou zrovna ty.“ přiznala jsem.

„I já tebe miluju.“ přiznal se mi Law. Přešel ke mně. Chytl mě něžně za bradu, sklonil se ke mně, zavřel oči a něžně mě políbil. I já zavřela oči a políbila jsem Lawa. Naše jazyky se protly. Law dal stranou katanu a položil mě na postel. Rukou zajel pod mé tílko a začal mé prso hladit. Začala jsem vzdychat. Rukama jsem objala Lawa a začala ho hladit po zádech. Law mi svlékl tílko a pokračoval u mých prs. Lízal je a mačkal je. Užíval si to a já s ním. Po chvíli přešel na moje kraťasy. Rozepl mi zip i knoflík až jsem byla jenom v kalhotkách. I já nezůstávala pozadu a svlékla jsem Lawovi trencle a on mně kalhotky. Pomalu do mě vnikl. Bolelo to, ale bylo to rozkošné. I Law začal vzdychat. Oba jsme vydávali steny a užívali si každého přiražení. Postupně se intervaly zrychlovaly, doku jsme se oba neudělali. Law si lehl vedle mě a přitulil si mě blíž k sobě. Já se přilepila na Lawovu hruď. „Miluju tě.“ zašeptal mi do ucha. Podívala jsem se na Lawa.

„A já tebe taky miluju.“ řekla jsem Lawovi. Pak oba k sobě přituleni jsme usnuli únavou i vyčerpáním a s úsměvy na tváři.

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.