Muž s velkým M - 11. kap.
Informace:
Konečně se Jane rozhodne,jestli dá Lawovi kladnou, či zápornou odpověď. Za pomoci Verči si vše uvědomí, ale přesto nechává Lawa dost dlouho čekat.
11. Rozhodnutí
Začaly prázdniny. Jane se stále nerozhodla, co má odpovědět Lawovi. Snažila se ho ignorovat. Law byl nedočkavý a čekal, kdy se Jane ozve. Jednou Jane, Kagami a Labrador jeli k babičce na venkov, na dva týdny. Jane byla ráda, že Lawa neuvidí. Ale přesto stále myslela na ty jeho polibky. Ale když byla sama. Nerozuměla tomu. Kagami si všiml, že Jane stále nad něčím dumá, ale nevyptával se. Jane mu to řekne, až bude připravena. Celé dva týdny si to u babičky užili. Bavili se s práteli a pomáhali babičce v domácnosti. Když se vrátili domů, chodili ven s Verčou.
„Je, vy jste opálení.“ pronesla Verča, když byla u Jane, Kagamiho a Labradora na zahradě.
„Spíš spálení. Nebo aspoň já jo.“ pronesla s úsměvem Jane. Law ji slyšel. Nejraději by jí to šel hned namazat, ale nic nepodnikl.
„Já jsem oproti vám bílá, jak stěna.“ postěžovala si Verča.
„Ukaž namažu tě. Ať se mi nespálíš, jako my.“ usmál Kagami a začal mazat Verče záda krémem.
„U nás se opálíš.“ usmála se Jane.
„Zítra bychom mohli jít k rybníku.“ navrhl Labrador. Nikdo neprotestoval. Celý týden si užívali léta a sluníčka. Pak jeli všichni i s Verčou na dovolenou do chatky s rodiči Jane, Kagamiho a Labradora.
Ubytovali se ve dvou chatkách, pro čtyči lidi. Jane a Verča spaly na palandě a Kagami s Labradorem dole. Rodiče Jane, Kagamiho a Labradora v další chatičce. Jezdili po výletech, dělali fotky a užívali si bazén v kampu. Našli si tu pár přátel.
Jednou na dece byla sama Jane a Verča.
„Jane, co se děje? Sice se bavíš, ale přijde mi, že jsi mimo.“ strachovala se Verča.
„Pořád myslím na Lawa. Na jeho polibky, jak jsme spolu tančili, jak mě nesl v náručí a taky to, co mi řekl před prázdninami.“ přiznala Jane, co ji trápí.
„Ty jsi zamilovaná.“ oznámila s úsměvem Verča Jane.
„Asi máš pravdu.“ musela uznat Jane.
„Ne asi, ale určitě. Toto jsem měla s Teitem a pak i s Kagamim.“ přiznala Verča. „Napíšeš mu?“ hned se zeptala Jane. Jane se podívala na Verču.
„Jo napíšu, ale až ke konci prázdnin. Nechám ho trochu podusit.“ řekla své rozhodnutí Jane. „Jen to nikomu neříkej.“ poprosila Verču.
„Neboj, budu jako hrob. I před Kagamim.“ slíbila mlčenlivsot Verča.
„Díky.“ poděkovala Jane. Poté přišli ostatní a šli se bavit do vody.
Po týdnu co se vrátili z dovolené, tak pršelo asi tři dny. Do začátku dalšího školního roku zbýval týden. Konečně se vyjasnilo. Rodiče Jane, Kagamiho a Labradora už chodili do práce. Kagami trávil čas s Verčou. A Labrador s přáteli.
„Jane, pojď s námi.“ lákal Labrador Jane.
„Mně se moc nechce.“ přiznala Jane. „Promiň, jděte sami.“ dodala omluvně.
„A co budeš dělat?“ zajímalo Labradora.
„Budu válet šunky.“ usmála se Jane.
„Nerad tě tu nechávám, ale přemlouvat tě nebudu.“ dodal Labrador. Na záda si dal batoh a vyrazil. Jane si lehla do síťky. Což bylo její oblíbené místo. Po čtvrt hodince vzala mobila do ruky a napsala smsku Lawovi.
„Ahoj Lawe,
hodně jsem přemýšlela nad tím, co si mi řekl. A došla jsem k závěru, že jsem na tom stejně. Jsem do tebe blázen.
Jane“
Nadechla se a tu smsku poslala Lawovi. Čekala na reakci Lawa. Po chvíli jí mobil začal zvonit. Byl to Law. Jane to zvedla.
„Ahoj.“ řekla do telefonu. Chvíli poslouchala. „Na chvilku by to šlo.“ řekla poté do telefonu a hovor ukončila. Zvedla se ze síťky. Zamkla dům a vrata a šla k Lawovi.
Law na Jane čekal u vrátek.
„Ahoj Jane.“ usmál se Law na Jane.
„Ahoj.“ pozdravila Jane a taky se usmála.
„Pojď dál.“ uvolnil cestu pro Jane Law. Jane vešla dál. „Radši půjdeme dovnitř. Aby nás nikdo neviděl.“ dodal a pozval Jane do domu. Jane souhlasila. Vstoupila dál.
Law ukázal Jane celý dům. V pokoji, kde měl Law dalekohled, se začal omlouvat.
„Promiň, ale musel jsem tě sledovat. Toužil jsem tě vidět.“ omlouval se Law.
„V pohodě.“ usmála se Jane. Pak šli do obýváku.
„Nic k jídlu nemám.“ omluvil se Law. „Ale co si dáš k pití?“ zeptal se Jane.
„S jídlem si starosti nedělej. A k pití limonádu.“ požádala Jane. Law šel do kuchyně, kde udělal pití. Po chvíli se vrátil.
„Tady je to pití.“ podal sklenici s pitím Law Jane.
„Díky.“ poděkovala Jane a napila se.
„Chci se ještě jednou omluvit za své chování ve škole.“ omluvil se znovu Law Jane. Sedl si vedle Jane a jednou rukou Jane objal. Jane se k Lawovi přitulila.
„V pohodě, já to chápu.“ usmála se Jane.
„Jsem rád, že ses ozvala s kladnou odpovědí.“ usmál se Law.
„I já se ti omlouvám, že mi to tak trvalo. Trochu jsem tě chtěla nechat trápit se. Ale, že tě miluju mi potvrdila minulý týde Verča.“ omlouvala se zase Jane.
„V pohodě. Zasloužil jsem si to.“ usmál se Law. „Verča vše ví?“ zeptal Jane.
„Jo ví. Nemám před ní tajnosti.“ odpověděla Jane.
„Chci tě požádat, aby si to nikomu neříkala. A taky, budeme náš vztah tajit. Nejde o mě, ale o tebe. Chci, aby si odmaturovala. Proto to chci tajit.“ vysvětlil Law Jane. Ta se na Lawa podívala.
„Je mi to jasné. A souhlasím. Bude to těžké.“ souhlasila s návrhem Jane.
„Ale už jeden rok. Po tvé maturitě můžeme oficiálně s pravdou ven.“ řekl Law. Jane se usmála.
„Beru tě za slovo.“ usmála Jane. I Law se usmál.
„A omlouvám se, že na tebe budu nadále hnusný. Tedy ve škole.“ omluval se znovu Law.
„V pohodě. Teď už budu vědět pravý důvod a odpouštím ti.“ usmála se Jane na Lawa. Law něžně políbil Jane, která taky Lawa políbila. „Už bych měla jít.“ zvedla se Jane.
„Už?“ řekl sklesle Law.
„Musím uvařit, poklidit, než přijedou naši a taky mě nikdo nesmí vidět odcházet od tebe.“ vysvětlila Jane Lawovi.
„Jasně, chápu.“ usmál se Law. Nežně se políbili. Law doprovodil Jane k brance. „Tak pá.“ rozloučil se s Jane.
„Ahoj.“ rozloučila se Jane. Pak odešla. Law sledoval, dokud mu nezmizela z dohledu. Byl celý šťastný, že to tak dobře dopadlo.