Muž s velkým M - 10. kap.
Informace:
Je tu předposlední den školy a studenti mají braný den. Jenže cestou vlakem se potká nehoda. Nakonec se jedná o jejich kamaráda Bastiena. Dopadá to tak, že Janes Kagamim jedou domů v policejním voze a zbytek šli do školy.
10 Sebevražda
Byl předposlední den školy. Jane se stále nevyjádřila a Lawovi neodpověděla. Šla s bratry na vlak.
„Dneska předposlední den.“ ulevilo se Kagamimu.
„A je braný den.“ pronesla Jane.
„To není špatné.“ prohlásil Labrador.
„Co není špatný?“ ozvala se Verča.
„Ahoj.“ pozdravila Jane Verču. „Braný den.“ odpověděla Verče. „Není, ale slyšet stejné věci dvakrát není zrovna báječné.“ obrátila se na Labradora.
„Ahoj Verů.“ pozdravil Kagami Verču a políbil ji. I Verča políbila Kagamiho. Jane si vzpomněla na polibek od Lawa. Vlak jim přijel, tak si všichni nastoupili.
Všichni stáli a povídali si, když před jednou stanicí vlak prudce zastavil. Všichni mělico dělat, aby se udrželi na nohou.
„Co to mělo být?“ zavrčel Kagami.
„Taky by mě to zajímalo.“ řekla Jane a třela si zápěstí, jak vlak prudce zabrzdil ruplo jí v zápěstí. Law, který seděl opodál a všiml si toho, tak by nejradši šel za Jane, ale zůstal na svém místě.
„Proč nejedeme?“ zeptala se Verča, která byla v náručí Kagamiho, který ji chytil, aby nespadla.
„Něco se muselo stát.“ pronesl Labrador.
„Nemaluj čerta na zeď.“ napomenula Jane Labradora.
„Višchni zůstaňte v klidu. Někdo skočil pod vlak.“ oznámil všem průvodčí. Všichni se zděsili, ale našlo se pár lidí, které to rozbrečelo. Mezi ně patřila i Verča.
„Verů, sedni si.“ řekl Kagami. A s pomocí Jane posadil Verču na zem. Oba ji drželi za ruku.
„Neboj, to bude dobré.“ konejšíla Jane Verču.
„Ale to je Bastien.“ ozval se něčí hlas. Jane se postavila a podívala se z okna. Moc hezký pohled to nebyl. Viděla jenom Bastienovu hlavu. Hned odvrátila zrak. V obličeji byla bílá, jak stěna. Sedla si hned na zem vedle Verči.
„J-je to Bastien?“ zeptala se Verča Jane. Jane jenom pokývla hlavou, že jo.
„Myslíte, že to udělal kvůli té holce?“ zeptal se Labrador.
„Je to možné.“ souhlasil Kagami s Labradorem.
„Po tom rozchodu byl dost mimo.“ pronesla Jane, která se mezitím vzpamatovala z šoku.
„To je pravda.“ pronesla Verča, která už nebrečela. V tom se otevřely dveře.
„Náhradní doprava přijede za chvíli. Tak se připravte. Ještě si pro vás přijdu.“ řekl uniformovaný policista.
„Tihleti, toho kluka znali.“ pronesl někdo a ukázal na Jane, Verču, Kagamiho a Labradora. Policista se na tu čtyřku podíval.
„Můžete jít se mnou?“ zeptal se jich policista.“ Všichni čtyři se postavili.
„Jdu s nimi, jsem jejich učitel.“ ozval se Law. Všichni se na Lawa podívali.
„Dobře, pojďte taky.“ souhlasil policista. Všichni následovali toho policistu.
Policista je zavedl do budovy skladiště. Ani jeden z nich se nepodíval, co se dělo na kolejích.
„Pane komisaři, tady vedu studenty, kteří toho chlapce znali.“ ozval se policista před komisařem.
„Dobře, děkuji.“ poděkoval komisař a podíval se po té pětici. „Vy jste taky student?“ podivil se při pohledu na Lawa.
„Ne, jsem jejich třídní učitel.“ vysvětlil to Law.
„Tak to jo. A vy čtyři jste ho znali?“ zeptal se komisař a podíval se postudentech.
„Tak trošku jsme ho znali.“ promluvila Jane.
„Vaše jména, prosím.“ požádal je uniformovaný policista. Každý postupně řekl své jméno i adresu.
„Jak trochu jste ho znali?“ zeptal se jich komisař.
„Jmenuje se Bastien. Kamarádili jsme se, ale jenom zběžně. Když jsme se potkali, tak jsme se pozdravili, řekli jak se vede, co nového atd...To bylo zhruba vše.“ ujala se slova Jane. „Dokonce byl šťastný, když si našel přítelkyni. Jmenuje se Kuroyuri.“ pokračovala dál.
„Nebyla to Rosalie?“ zeptal se Kagami Jane.
„Kuroyuri, nebo Rosalie se jmenuje. Ale před pár dny se rozešli. Důvod neznáme.“ dovyprávěla Jane. Policista si vše zapisoval.
„Dobře, děkuji vám. Teď můžete jít.“ propustil je komisař.
„Kapitáne, je tu matka toho hocha i s dopisem. Dopis je určen nějaké Jane.“ přiběhl další uniformovaný policista. Jane se zarazila.
„Ty jsi Jane, že?“ zeptal se komisař Jane. Jane jenom přikývla na souhlas. Policista přinesl dopis i matku Bastiena. „Ten dopis ti dát nemohu.“ dodal směrem k Jane.
„Můžete ho přečíst nahlas?“ poprosila Jane.
„Pokud chceš.“ souhlasil komisař. Jane přikývla na souhlas. Komisař v rukavicích otevřel dopis a dal se do čtení.
„Milá Jane,
pokud čteš tento dopis, nejsem mezi živými. Musel jsem to udělat. Zamiloval jsem se do tebe. Nesnesl jsem, jak se kolem tebe motají jiní chlapi. Hlavně Mikage, který tě taky miluje. Začal jsem chodit s Rosalie, abych jsem na tebe zapomněl, ale nešlo to. Proto jsem se s ní rozešel. Nic si Jane nevyčítej.
Sbohem
Bastien“
Chvilku panovalo ticho. Jane byla v pořádném šoku. V tom ji objala Bastienova matka.
„Ty za nic nemůžeš.“ zašeptala matka Bastiena Jane do ucha. Po chvíli se odtrhla. Jane byla stále v šoku.
„Měla by si zůstat doma, Jane.“ řekl mile Law, který měl co dělat, aby ji neobjal.
„T-to je dobrý. T-to zvládnu.“ vysoukala ze sebe Jane.
„I já doporučuju jet domů.“ přiklonil se na stranu Lawa komisař.
„Já půjdu s ní.“ řekl Kagami.
„Dobře.“ souhlasila nakonec Jane.
„A co omluvenky?“ zeptal se na omluvenky Kagami.
„Tu vám dáme.“ odpověděl komisař.
„To je v pořádku. Já jim to omluvím.“ ozval se Law. Všichni přikývli.
„Opatrujte se.“ řekla Verča a objala Kagamiho a pak Jane. I Labrador objal Jane. Law měl co dělat, aby taky Jane neobjal. Law, Verča a Labrador šli do náhradního autobusu, který je odvezl do školy. Jane a Kagami nasedli do policejního auta a policejní vůz je odvezl k nim domů.