Anime World CZ/SK - Příběhy

9. Ve škole

Poté, co se vrátili z výletu, byla Jane týden doma. Ne kvůli vymknutému kotník, ale dostala chřipku. Ležela v posteli. Law ji každý večer pozoroval dalekohledem, když si přepisovala sešity. Moc mu ve škole chyběla. Ale nikdy nedal nic najevo. Musím jí to říct. Už to nevydržím. Pomyslel si jednou večer Law. Po týdnu, co se Jane uzdravila, byl Law rád, že ji zase vidí. Ve škole to bylo už volné. Byly třídnické hodiny. Law ve škole Jane ignoroval, nebo byl k ní ironický. Nerozumím ničemu. Pomyslela si Jane ve škole.

„Jane, po škole se za mnou stav.“ řekl Law Jane po jedné z třídnických hodin. Co my asi chce? Pomyslela si Jane. Podívala se na Verču. Ta jenom pokrčila rameny. Do konce školy měli ještě tři hodiny. Ale neučili se, spíš hráli hry, povídali si, nebo si každý dělat to, co chtěl.

„Nevíš, co po tobě učitel chce?“ zeptal se o přestávku Kagami Jane.

„Netuším. Ani si nepamatuju, že bych jsem něco provedla.“ pokrčila rameny Jane.

„Neboj, my na tebe počkáme venku.“ usmála se Verča na Jane.

„Díky.“ usmála se Jane.

„To je jasné, že tě tu nenecháme.“ usmál se Labrador.

Poslední hodina utekla jak voda. Jane se rozloučila s Verčou, Kagamim a Labradorem.

„Průserářka.“ posmívala se Athena. Jane by jí něco řekla, ale mlčela. Šla ke kabinetu třídního učitele.

Zaklepala na dveře. Čekala co se bude dít. Po chvíli se dveře otevřely a v nich stál Law.

„Pojď dál.“ řekl Law a ustoupil stranou. Jane vyšla dovnitř. Law dveře zase zavřel. „Posaď se.“ postavil před Jane židli a ta si sedla. „Dáš si něco k pití?“ zeptal se Jane.

„Ne, díky.“ poděkovala a odmítla pití Jane. Ničemu nerozuměla. Law se k ní choval vlídně a starostlivě. Law nalil do skleničky vodu a postavil ji na stůl. Poté si sedl naproti Jane.

„Půjč mi tvůj telefon.“ požádal vlídně Law Jane. Jane byla překvapena. Ničemu co se tu dělo nerozuměla. Přesto vyndala mobila a dala ho Lawovi. Law si mobila převzal. Něco naťukal a hrál si s tím mobilem. Po chvíli mobila Jane vrátil. „Tady máš. Uložil jsem ti tam své telefoní číslo.“ dodal a nepřestával se dívat do očí Jane.

„Ale já vaše telefonní číslo mám.“ divila se Jane.

„Ale to je školní telefon. Dal jsem ti tam své osobní číslo.“ vysvětlil Law Jane.

„Proč?“ divila se Jane.

„Chci ti něco vysvětlit. A nečekám hned na tvoji odpověď. Tu dostanu později, nebo aspoň doufám. Buď mi zavoláš, nebo napíšeš.“ začal s vysvětlováním Law. Jane byla tak překvapena a dívala se na Lawa.

„O co jde?“ dostala ze sebe Jane.

„Chci ti vše vysvětlit. Musím ti něco říct, co už nevydržím udržet v sobě.“ začal vysvětlovat Law. Říkalo se mu to stěží. „Začalo to, jak jsme se srazili, hned ten první školní den. Od té doby jsem tě potřeboval mít na očích. Proto jsem tě přesadil. Abych jsem na tebe dobře viděl. Byl jsem na tebe hnusný, ignoroval tě a zároveň stále vyvolával, abych jsem dokázal něco před tebou a ostatními skrýt. Nechtěl jsem, aby to kde kdo věděl. I když jsem riskoval, že si budeš stěžovat. Ale jsem rád, že se tak nestalo. Vím, že mě nenávidíš. Chápu to. Když tě ta banda kluků přepadla, bál jsem se o tebe. Proto jsem tě pak objal. Ulevilo se mi, že ti nic není. Na tom výletě jsem se dvakrát neudržel a riskoval, že mě někdo uvidí, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Byla jsi tak krásná. Stále jsi. Ale ten večer to nešlo nepolíbit tě. Jak ses zranila, tak jsem nechtěl, aby si trpěla bolestí. Proto jsem tě vzal do náruče. Nechtěl jsem tě rozbrečet. Ale nelituju toho, co jsem udělal. Teď jsem si tě zavolal, proto, že ti dlužím vysvětlení. Co jsem tě prvně uviděl, při té srážce, jsem se do tebe zamiloval. Byl jsem velice potěšen, když jsem zjistil, že jsem tvůj třídní. Zaroveň mě to bolelo, protože jsem věděl, že je to špatně, a nic si s tebou nemohu nic začít. Ale pak jsem zjistil, že jsi i má sousedka. Musel jsem tě pořád vidět. Slyšet tvůj hlas.. Nešlo na tebe zapomenout.“ dovyprávěl Jane to, co k ní cítí a vše ji vysvětlil. Jane Lawa sledovala s vykulenýma očima. Ani jednou Lawa nepřerušila. Poté co Law dovyprávěl, tak Jane znovu políbil. „Promiň, ale miluju tě.“ zašeptal Jane do ucha, když přestal Jane líbat. Jane byla stále v šoku.

„U-už m-musím j-jít.“ vysoukala ze sebe Jane. Vstala a odešla ke dveřím.

„Odepiš mi, nebo mi zavolej, jak ses rozhodla.“ řekl Law, než Jane zmizela.

Venku na Jane čekala Verča, Kagami a Labrador.

„Co ti učitel chtěl?“ zajímalo hned Kagamiho.

„Jen mě pochválil. Budu mít samé jedničky.“ zalhala Jane. Kagami poznal, že Jane lže, ale mlčel. Nic neříkal. Poté všichni šli na vlak. Jane celou cestu přemýšlela o tom, co jí Law řekl. I nad tím druhým polibkem přemýšlela.. Stále cítila rty Lawa na svých rtech. Když dorazili domů, tak Jane napsala smsku Verče, kde jí vše řekla, co po ni Law chtěl. Verča reagovala otázkou, co bude dělat. Jane Verče odpověděla, že neví. Ležela na síťce venku na zahradě.

„Za chvíli bude oběd.“ řekl Kagami Jane. Jane se na Kagamiho podívala. „Co ti třídní chtěl?“ znovu se zeptal Jane.

„Promiň, ale o tom nechci mluvit.“ omluvila se Jane Kagamimu, že o tom nechce mluvit.

„Až budeš chtít, víš kde mě najdeš.“ řekl Kagami a odešel do domu. Jane celou tu dobu sledovala mobila a přemýšlela. Nevěděla co má dělat.

Komentáře