Muž s velkým M - 4. kap.
Informace:
Jane se dostává do křížku s Teitem, až jsou oba po škole. Jane se rozhodne s učitelem Lawem promluvit, ale když na něho čeká venku, stále nikde není. Pomalu Jane ztrácí trpělivost.
4. Tělocvik
Ráno Jane, Kagami a Labrador vzbudil budík. Všichni s nevolí vstávali. Udělali si hygienu, oblékli se a nasnídali se. Labrador a Jane čekali venku před bránou na Kagamiho. Čekali, až zamkne domovní dveře.
„Příště zamykáš ty.“ obořil se Kagami na Jane.
„Jen klid. Zamykám bránu.“ uklidňovala Jane Kagamiho. Zamkla bránu a všichni šli na vlak.
Na nádraží se sešli s Verčou.
„Ahoj lidi.“ pozdravila ty tři Verča.
„Ahoj.“ pozdravili sourozenci najednou.
„Jak se vede?“ zeptala se jich Verča. Poté se odebrali na nástupiště, čekat na vlak.
„Dobře, co ty?“ odpověděl za nás všechny Kagami a zeptal se Verči.
„Jo, dobrý.“ usmála se Verča. Vlak přijel a všichni čtyři si nastoupili do vlaku. Stáli, jak byl vlak narvaný. Na další zastávce nastoupili Teito s Mikagem.
„Jé, vy jste tady.“ pronesl Mikage.
„Ahoj.“ prozdravili ostatní.
„Jo, Verů, víš co je nového?“ zeptala se Jane Verči.
„Nevím, co?“ zeptala se zvědavě Verča. Vlak se znovu rozjel.
„Máme nového souseda.“ řekla Jane po kousíčkách.
„A koho?“ zajímalo Verču.
„Našeho třídního učitele.“ odpověděla Jane.
„Páni, jak si to zjistila?“ zajímalo dál Verču.
„Táta s ním mluvil. Byl si u nás pro cukr. Taťka mě poslal nabrat do pytlíu cukr, a měla jsem to našemu sousedovi odnést. Tak jsem totakhle zjistila.“ odpověděla Jane Verče.
„A byla v plavkách.“ zašeptal Kagami Verče přes Jane. Jane šlápla Kagamimu na nohu.
„On byl v plávkách?“ divila se Verča.
„Ne učitel, ale já.“ hned opravila Jane Verču.
„Hele, proč vy dva nejste spolu? Vždyť spolu chodíte.“ zeptal se Mikage Verči a Teita. Jane se podívala na Teita a pak na Verču.
„Rozešli jsme se.“ odpověděl v klidu Teito. „Bylo to oboustranné, viď Verčo?“ řekl a podíval se na Verču. Jane chytla Kagamiho za ruku a zavrtěla hlavou. Kagami nic nepodnikl.
„Jo.“ zašeptala Verča.. Vlak se zastavil na určeném místě. Všichni vystoupili a šli ke škole.
Ve škole hned první hodinu začali kontrolovat úkoly. Law dost často vyvolával Jane. Choval se k ní dost arogantně. A takhle to bylo každý den. Jane si učitele zprotivila místo, aby si ho oblíbila. Takhle jednou měli tělocvik.
„Ještě štěstí, že nemáme třídního na tělák.“ pronesla Jane zlostně i s úlevou v hlase. Někdo zaklepak na dívčí šatnu.
„Dále.“ ozval se sborový hlas, samých dívek.
„Holky, jste připravené?“ zepta se mužský hlas, který patřil Lawovi. V Jane pulzoval po těle vztek.
„Ano.“ ozvaly se dívky.
„Tak jdeme hrát vybíjenou.“ oznám jim Law. Všichni se sešli v tělocvičně.
Nejdřív si dali manší rozcvičku. Pak se rozdělili na dvě mužstva a začali hrát vybíjenou. Asi hráli třetí hru, když se to stalo. Teito měl míč. Namířil ho na Verču. Hodil prudkou ránu. Verča se lekla a zůstala na místě stát v šoku.
„POZOR!“ozvalo se tělocvičnou. Ani nikdo nevěděl, kdo to byl. Jane rychle skočila před Verču a v letu chytila míč, jako fotbalový brankář. A rozplácla se jak dlouhá, tak široká. Jane si všimla, jak si tok Teitovi šine Kagami. Jane hodila Kagamimu míč pod nohy, až Kagami spadl na zem.
„DOST!“ ozval se Lawův hluboký hlas. Všichni se na Lawa podívali.
„Teito, Jane, dnes jste po škole! Pro dnešek končíme!“ rozhodl Law. To už bylo na Jane moc. Zrudla vzteky a nejraději by sama skočila po Teitovi, ale hlavně teď by skočila po Lawovi. Po poslední hodině se všichni rozutekli domů.
„Máme na tebe počkat?“ zeptal se Labrador Jane.
„Ne, jen jděte. A řekněte našim, co se stalo.“ zavrtěla hlavou Jane. Rozloučili se a kluci s Verčou odešli. Ve třídě zůstala Jane a Teito.
„Proč si to udělal?“ obořila se Jane na Teita.
„A co jako?“ nechápal Teito.
„Ta rána při tělocviku.“ vysvětlila Jane Teitovi.
„Jo, to. To mi ulítlo.“ řekl v klidu Teito.
„To ti nevěřím. Vím, že to ty ses s Verčou rozešel. Verča tě milovala!“ dostávala ze sebe vztek Jane.
„Sedněte si na místa.“ ozval se hlas u dveří. Law vešel do třídy. Obou dal papíry. „Napište mi esej, jak se mám chovat při hodině tělocviku.“ zadal těm dvěma Law. Oba se pustili do úkolu. Jane byla rychle hotová a odevzdala Lawovi svou esej. „Díky, můžeš jít.“ řekl Jane arogantně. Jane odešla ven.
Venku se Jane zamyslela. Musím si s ním promluvit. Rozhodla se Jane. Schovala se, aby ji nikdo neviděl. A čekala. Viděla odcházet Teita i ostatní učitele. Law ale stále nešel. Jane ztrácela trpělivost.