Alchymie - 4. kap. - I Jane se umí rozzuřit
Informace:
I naše klidná Jane se dokáže rozzuřit. Naštěstí její sestry nemají páru o co tu jde. Jane totiž potkává jejich biologického otce. A jak to oba snesou?
4. I Jane se umí rozzuřit - Law, Jane a Izaya
Pokoj jsem sdílela s Cori. Nevadilo mi to, ale vybrat si, tak jsem asi s Verčou, či Terkou. S Cori jsem se občas pohádala, ale byly to banality. Ale nikdy mě nevytočila tak, jako se to povedlo někomu. Zlost jsem si trošku vybila na Cori, ale co se vlastně stalo?
Už v sedm jsem měla být na policejní akademii. Když jsem se šla nasnídat, potkala jsem v jídelně dva muže. Jména jsem si nepamatovala. Oba měli krátké černé vlasy. A jeden z nich byl potetovaný.
,,Dobré." pozdravila jsem ty dva a sedla jsem si ke stolu. Oba hlavou přikývli na pozdrav. Všichni tři jsme měli policejní uniformy. Po snídani jsme nasedli do limuzíny a jeli jsme na policejní akademii.
Asi po půl hodině jsme byli na místě. Všichni tři jsme si vystoupili z limuzíny a ten potetovaný muž mě a toho druhé muže vedl do budovy. Nevím proč, ale i já ho následovala. Došlo mi, že musí být o nějaký ten ročník výš.
Odvedl nás do haly, kde stálo pódium. Odvedl nás k první řadě. Tam stála cedule třídy, kam jsme oba patřili. Poté co nás odvedl na místo, tak beze slova odešel. Já i ten druhý muž jsme si sedli na židličky. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, byla jsem tu jako jediná dívka. Dost mě to překvapilo, protože jsem si myslela, že nějaká jiná dívka tu taky bude.
,,Ty jsi Jane, že?" zeptal se mě ten muž, který se stal mým nevlastním bratrem.
,,Jo jsem. A ty?" přikývla jsem na souhlas a zeptala jsem se i jeho na jméno.
,,Izaya." řekl muž své jméno. ,,Law je v posledním ročníku." dodal šeptem. Přikývla jsem, že rozumím. Díky tomu jsem znala jména obou mužů.
,,Myslela jsem si, že bude o něco starší." přikývla jsem na souhlas.
,,Bude mít proslov." uchechtl se Izaya. Podívala jsem se na Izayu. "Řekla by si to do něho?" zeptal se mě, když viděl můj překvapený výraz na tváři. Nakonec jsem se zamyslela.
,,Tak neznám vás, tak nevím." řekla jsem po chvilkovém přemýšlení.
,,To je pravda." přikývl Izaya. Po chvíli se na pódium začali shromažďovat vedení školy.
V hale nastal klid a všichni jsme se věnovali pódiu. K mikrofónu přistoupil starší muž. Myslela jsem si, že je to ředitel akademie. A to se mi vzápětí i potvrdilo.
,,Milí kadeti, vítám vás na policejní akademii. Jmenuji se Simon Brezhnev. Předseda rady vám řekne víc." řekl ředitel akademie a uvolnil místo pro předsedu školy, což byl Law.
,,Vítám vás na akademii. Doufám, že se vám tu bude líbit a vše zvládnete. Především tu vítám první ročník. A teď k vám přiřadím profesory, kteří vás budou doprovázet od první třídy až do té poslední." snažil se nám to nějak Law vysvětlit. ,,1-D-1 mají majora Shiki Haruya..." jakmile zmínil jméno našeho hlavního průvodce, tak jsem zůstala na toho muže zírat. Když jsem se nějak vzpamatovala, tak jsem dostala vztek. Veškeré vzpomínky se vrátily na ten osudný den. Co Law říkal dál netuším. Už jsem se nesoustředila. Ulevilo se mi, když proslov nakonec skončil. A šli jsme do našich tříd s naším profesorem.
Netušila jsem jestli ten muž mě pozná, či ne, ale nebýt toho jména, tak bych jsem ho nepoznala. Sedla jsem si s Izayou do první lavice. Ani nevím proč.
,,Tak třído. Mě už znáte. Teď se po jednom postavíte a představíte se nám." vybídl nás Shiki. Jako první jsem byla já.
,,Kadet Jane Orihara." představila jsem se a řekla své jméno. Poté jsem se znovu posadila.
,,Kadet Izaya Orihara." představil se i Izaya, který byl druhý. A takhle to pokračovalo, dokud nebyla představena celá třída.
,,Dneska vám ukážu celou akademii. Učit se začínáte od zítra. Ale ještě vám řeknu, ke komu budete přiřazeni na praxi. A začneme u kadeta Jane a Izayi Oriharovi. Budete patřit prod šéf-inspektora Kinnosuke Kuzuhary." oznámil nám dvěma Shiki. Byla jsem ráda, že mě a Izayu nerozdělili a jsme spolu. Sice jsem Izayu neznala, ale přesto to byl člen mé rodiny. Když Shiki všechny kadety přiřadil k detektivům, tak jsme šli na prohlídku akademie.
Jak jsem zjistila, že Shiki je můj a mých tří sester otec, tak mě to hodně vykolejilo,ale i naštvalo.
,,Janey, co se děje? Jsi nějak mimo." zeptal se šeptem Izaya. Podíval jsem se na Izayu.
,,Neřeš to." jenom jsem Izayovi pošeptala. Přišlo mi, že jsem to řekla hnusným hlasem, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Izaya se dál nevyptával. Prohlídka akademie trval asi hodinu a půl. Akademie byla veliká. Když prohlídka skončila, tak si mě Shiki povolal stranou.
Šli jsme stranou, aby nás nikdo neslyšel. Shikiho jsem sledovala zlostným pohledem.
,,Tak asi víš, kdo jsem když se takhle tváříš." řekl Shiki a nebylo na jeho hlase znát, že by toho litoval.
,,Trefa do černého!" řekla jsem sarkasticky.
,,Stále jste zrůdy, jako před sedmi lety" poškleboval se Shiki.
,,Mě si urážej, jak hrdlo ráčí, ale sestry z toho vynech!" odsekla jsem Shikimu. Začínala jsem se vztekat. Hodně mě vytáčelo, jakým tónem mluví. Vše, co se týkalo sester, jsem se vždy naštvala. Jak já, tak i Cori jsme naše dvě mladší sestry bránily. Sice Cori se o sebe dokázala postarat, ale i tak jsem chtěla chránit i jí.
,,Tak paničce se nelíbí, jak se o ni mluví." rozesmál se Shiki. Zaťala jsem ruku v pěst. Měla jsem co dělat, abych jsem se ovládla.
,,Radši půjdu, nebo se neovládnu." procedila jsem skrz zuby. Chystala jsem se odejít, ale Shiki mě chytil za ruku. Byl to silný stisk, tak to trochu zabolelo, ale nedala jsem na sobě nic znát.
,,Jen počkej. Chci ti ještě něco říct." nedal se Shiki odbýt.
,,Já myslím, že jsme domluvili!" řekla jsem zostra. Shiki stisk nepolevil.
,,Půjdeš, až já řeknu!" zvážněl Shiki.
,,Jsi můj velící důstojník, ale teď mám volno, tak tě poslouchat nemusím!" obořila jsem se na Shikiho.
,,Vše v pořádku?" zeptal se za mnou mužský hlas. Já i Shiki jsme se otočila po hlase. Byl to Law. Shiki mě hned pustil.
,,Vše je OK." procedila jsem skrz zuby.
,,Ještě jsme neskončili, drahoušku!" zasyčel Shiki tak, že jsem mu rozuměla jenom já. Dala jsem ruce v pěst a šla jsem pryč. Kolem Lawa jsem jenom prošla a zašeptala díky. Co se dělo pak, to netuším. Protože jsem se o to dál nestarala.
Rozhovor Lawa a Shikiho:
Když Jane odešla s doslechu, přišel Law blíž k Shikimu. Shikiho překvapilo, jak se Law tvářil naštvaně.
,,Lawe, co se děje?" zeptalse Shiki Lawa překvapeně. Takový výraz u Lawa ještě neviděl.
,,Vím, že jste její biologický otec! A taky vím, co jste jim udělal! Jenom se ji dotknete, tak se neznám a urazím vám ruce. Berte to jako varování!" řekl naštvaně a zlostně Law. Shiki se na Lawa díval s otevřenou pusou. Je mu ještě nikdy nikdo nevyhrožoval.
,,Snad ses do ní nezamiloval?" zeptal se překvapený Shiki Lawa.
,,Varuju vás!" jenom řekl Law a odešel za Jane a Izayou.
Já a Izaya jsme čekali na Lawa, který se zapovídal se Shikim. Tušila jsem, že Shiki mi ze života udělá peklo. Ale byla jsem rozhodnutá své sestry bránit a chránit a za cenu svého života. Když Law dorazil tak nasedl do limuzíny. Já i Izaya jsme si sedli taktéž do limuzíny. Limuzína se rozjela a my jeli domů.
V limuzíne panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Každý byl zabrán do svých myšlenek. Izaya se díval nejdřív na mě a pak na Lawa.
,,Vy jste si něco udělali?" zeptal se nevinně Izaya. Já i Law jsme nadále mlčeli. ,,Vážně mi nechcete říct, co se stalo?" znovu se nás zeptal.
,,Promiň, o tom mluvit nechci." pronesla jsem chladně. Law mlčel.
Když jsme dojeli domů, tak si Izaya vystoupil. Já se chystala taky vystoupit, ale Law mi zavřel dveře před nosem. Šoférovi nařídil, aby jel směrem do města. Chvíli jsem sledovala Lawa s vytřeštěnými oči.
,,C-co to má být?" dostala jsem nakonec ze sebe. Law nic neříkal. Jen seděl a mlčel. ,,Hele, tohle je únos, je ti to jasné." trošku jsem začala vyhrožovat. Přesto Law mlčel. Došlo mi, že mi nic neřekne. A číst jeho myšlenky jsem nechtěla.
Dojeli jsme do města. Tam jsme si oba vystoupili. Law něco pronesl šoférovi, ale neslyšela jsem co Law šoférovi říká. Poté se limuzína rozjela zpět. Law mě chytil za ruku a táhl mě pryč z města. Ničemu jsem nerozuměla.
Došli jsme za město, kde byl kopec. Měli jsme namířeno na ten kopec. Nic neříkal, jenom mě táhl na ten kopec. Asi po dvaceti minutách jsme byli nahoře. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byl to nádherný výhled. Z jedné strany bylo vidět město, z druhé moře. Žasla jsem nad tou krásou.
,,Je to mé tajné místo. Nikdo kromě tebe o tomto místě neví. Teď je to i tvé místo. A chci, abychom si tady říkali pravdu a jenom pravdu. Žádná lež, tajemství, či mlčenlivost. Já začnu, aby si mi věřila." oznámil mi Law, který sledoval moře. Pak se otočil a podíval se na mě. I já se dívala na Lawa. ,,Vím, že Shiki je tvůj a tvých sester biologický otec. Řekl mi to jednou Mizuki. Požádal mě, abych jsem to nikomu neříkal. Chtěl, abych jsem vás před ním chránil. Ale pochopil jsem, že ty se o sestry postaráš a ochráníš je. Jen o sebe se postarat nedokážeš. Chci ti tu slíbit, že se o tebe postarám. Už ti nikdo neublíží. To ti slibuju." řekl přesně to, co říct chtěl. Zírala jsem na Lawa s vykulenýma očima. Nevěděla jsem, jak na to mám reagovat.
,,J-já nemám slov." nakonec jsem ze sebe dostala. Srdce mi říkalo, věř mu a instinkt zase nevěř mu.
,,Vím, že je to neuvěřitelné, ale věř mi." řekl mi Law.
,,Já nevím." řekla jsem nejistě. Dívali jsme si do očí.
,,Promysli si to. Vím, že žádám o nemožné, ale rád bych znal tvou odpověď ještě dneska." oznámil mi Law. Sedla jsem si do trávy.
,,Nebudou se ostatní strachovat, že nejsem doma?" zeptala jsem se jestli ví někdo, že jsme pryč, či ne.
,,Mizuki a Varona o tom ví. Volal jsem Mizukimu potom ceremoniálu." odpověděl mi Law. Jenom jsem hlavou přikývla, že rozumím. Pak jsem začala uvažovat, jestli mám Lawovi věřit, či ne.
Takhle jsem uvažovala tři hodiny. Nakonec jsem se rozhodla Lawovi věřit. Ale takovou půl hodinku jsem ještě mlčela. Pak jsem se postavila na nohy Law seděl na kameni o kousek dál. Přišla jsem k Lawovi a ten se na mě podíval.
,,Budu ti věřit. Ale jestli mě zklameš, tak je mezi námi konec. Konec přátelství." souhlasila jsem pod výhružkou.
,,To jsem rád. Nezklamu tě." usmál se na mě Law. ,,Teď mi prosím řekni, co se stalo před sedmi lety." požádal mě. Trošku mě tím zarazil.
,,Neříkal ti to Mizuki, co se stalo?" zeptala jsem se Lawa.
,,Jenom mi řekl, že vás rodiče opustili, když jste byly malé. A jak se o vás Mizuki s Varonou starali. To, co se doopravdy stalo víš, jenom ty." vysvětlil mi Law.
,,Tak to jo." přikývla jsem. Chvíli panovalo ticho. Posadila jsem se vedle Lawa na balvanu. Nadechla jsem se a vydechla. Pak jsem se pustila do vyprávění. ,,Před sedmi lety, se u mě a mých sester objevil dar. Každá získala nějakou tu schopnost. Já umím telepatii, Cori ovládá oheň, Terka vodu a Verča vzduch. Když jsem jednou byla s našima v obýváku, tak jsem zaslechla tok myšlenek otce, kde si říkal, že sex se sekretářkou je úžasný. Zeptala jsem se, co to znamená. Mamka mi vynadala, co to povídám. Otec se náhle sebral, sbalil si věci a odešel se slovy, že jsme zrůdy. Po odchodu otce, odešla i matka. Brečela jsem, ale ne před sestrami. Nikdy nikomu jsem nic neřekla. A to jsem to Cori slíbila, že jí to řeknu. Když jsem šla pro jídlo do města, tak jsem vrazila do Mizukiho. A ona Varona nás čtyři zachránili. Naučili nás ovládat naše schopnosti, vařit, uklízet a učit se do školy. Kupovali nám oblečení i jídlo. K vám jsme nemohly, kvůli tomu, že jsme naše schopnosti ovládat nesvedly. Verča každou chvíli měnila počasí. Jak venku, tak i v bytě. Terka způsobovala potopu a Cori vždy vše spálila. A já bych se zbláznila z tolika myšlenek vás deseti. Proto jsme se stranily. Učily jsme se u nás doma. Měly jsme soukromého učitele. Ale jenom na základce, takže devět let. Na střední školu jsme už chodily, protože naše schopnosti jsme už uměly ovládat." vše jsem Lawovi řekla. Při vyprávění mi tekly slzy po tváři. Vše, co jsem sedm let tajila bylo venku. Brečela jsem jak malé děcko. Cítila jsem, že mě Law objal. Ani jsem si to neuvědomila a přitulila jsem se k Lawovi. A stále jsem brečela. Law nic neříkal, jenom mě objímal. Nepouštěl mě a já se nepouštěla Lawa. Po nějaké době jsem se uklidnila a od Lawa jsem se odtrhla.
,,Než půjdeme, chci aby si věděla ještě něco o mně. Já, Daiki, Zoro a Kida provozujeme alchymii. Přemýšlej o tom a domluv se, se sestry, jestli se nechcete připojit k nám." nabídla mi nabídku Law.
,,Jako proklínání, zaklínadla, začarování atd...?" zeptala jsem se Lawa.
,,Ne, to ne. Je to něco, jako chemické pokusy." usmál se Law a vysvětlil mi, co v tom klubu dělají. Jenom jsem přikývla na souhlas. Law zavolal pro limuzínu a my pomalu šli z kopce dolů a do města. Limuzína tam na nás už čekala.
Doma byli už všichni. Po příjezdu domů, jsem dostala další záchvat vzteku. Před brankou totiž byli Shiki a mluvil s Mizukim. Ale nešla jsem za nimi. Hned jsem šla do svého pokoje. Tam byla Cori. Abych jsem se uklidnila, hned jsem vlezla pod sprchu a pak jsem šla spát.